reklama

Od Kérkonoš do Těšína

Smrk
Smrk
Foto: Autor

Od Kérkonoš do Těšína

aneb

Drang nach Osten po Československo-Německé-Česko-Polské hranici.

ve dnech 12. - 16. července 2014.


Sobota 12.

Po čtyřech a 1/4 hodině vylézám z vlaku na "hlavním" v Trutnově (pořád se mi plete Trutnov a Turnov, opět se musím podívat do mapy, kteréže z těch dvou je to správné) s cílem do cca soboty se dostat do Těšína. Na bajku, na „těžko" a hlavně přes příhraniční hory a kopce (teda tam, kde na trase nějaké jsou). Nehodlám se „zdržovat" vymetáním každého výběžku, prostě to vzít rovnou skrz a přes Jestřebí hory, Orlické hory, Rychlebské hory a Zlaté Hory.
Chvilku se motám po Trutnově, nemůžu se nějak zorientovat, přepnutí do módu „dovolená na kole" není hned. Ale směr na Lhotu nějak držím (nakonec, stačí přece jen udržovat směr východ), je tu první stoupání, výjezd na první hřeben. Vedro je čím dál větší, nějak to nejede, jak já se přes ty kopce dostanu... No nic, jak jak, prostě nějak, jako vždy, protože KAŽDÝ KOPEC JEDNOU KONČÍ! :-) Trápení je u konce, chata Jestřebí bouda poskytuje občerstvení, jsem tak zničený, že si ani nedávám pivo a to je teda co říct. Jedna malinovka, polévka, „rizoto" (raději bez komentáře, nasoukal jsem to do sebe, protože jsem nějaké „jídlo" potřeboval), druhá malinovka. Střídavě se ochlazuje a otepluje, podle toho, jak slunce zalézá za mraky a zase z nich vylézá. Občerstven vyrážím hřebenovkou a pak „údolím" přes pár brdků dál na Náchod.
Náchodem se nějak promotávám (některé ulice jsou z důvodů oprav zavřené, naštěstí kolo projede všude) a je tu další stoupání na pevnost Dobrošov (dělostřelecká tvrz z r. 1938). Krmítko nahoře je zavřeno, však už je taky 19 hodin, prohlížím si v rychlosti, a to tak, že rychle rychle, pár srubů, jestli se od loňska nic nezměnilo (ne, nic se nezměnilo, žádný nepřibyl ani neubyl). Rozhoduji se dojet ještě dnes na/za Skutinu (další, sousední dělostřelecká tvrz), kde vím o príma hospůdce (opět z loňska) Stará Škola a kde by se daly doplnit tekutiny, něco pojíst a někde tam pod širákem přespat. Vím, že dělostřelecké tvrze se stavěly cca 12 - 15 km od sebe, takže za světla i s rezervou bych tam být měl.
Vyrážím tedy z Dobrošova po asfaltu (míjím bunkr Kahan III; tam jsem ještě nebyl, tak někdy příště), za Dlouhou odbočuji na zelenou a do dalšího kopce (dnes už posledního) a jsem na tvrzi Skutina. Je půl deváté, čas je výborný, sjedu už jen ke Staré Škole a pro dnes finito. No, samozřejmě žádné finito není, proč mne to nepřekvapuje, je zavřeno, mimo provoz, takže honem co dál, moc toho k vymýšlení není, další je Sedloňov, tož jedu tam. Je to z kopce, ochladilo se, oblékám si bundu. Přijíždím na Hrad (místní hospoda a pension), paní vrchní se mne ani neptá, jen konstatuje, že si dám pivo :-) (to jsem fakt vypadal tak zničeně?), rozhlížím se, kam si sednu, vidím, že kdosi právě dostal grilovaný klobásek, paní se opět ptá, jestli si dám i klobásek. Asi umí číst myšlenky anebo jí dobře fungovala křišťálová koule; škoda, že jsem se nezeptal na čísla ve Sportce... :-D Bernard šmakuje, klobásek taky, venku se stmívá, až je tma, je čas vyrazit najít si nějaký nocleh. Vyrážím po cyklotrase 4327 směr Šerlich, v zatáčce v lese nacházím skvělé místo na bivak - uzavřený posed. Dnes tedy budu spát na vysoké noze. Táhnu nahoru raději i kolo, ať mám klidnější spaní. Trošku laborování s logistikou, ale vlezeme se tam oba (=kolo i já), zavírám zevnitř na petlici, zalézám do peřin a pro dnes je opravdové finito...

Ujeto 57,9 km, nastoupáno 1245 metrů, 4,3 hodiny v sedle.


Neděle 13.

Ráno se mi nechce vstávat, místo o 1/2 osmé vylézám až o 1/2 desáté, však co, jsem přece na dovolené, času dost, jet se dá až do devíti večer. Je vskutku skvělé a příjemné „rozjíždět" se pěkně „zvostra", 8 km stoupání s převýšením 450 metrů. Cestou potkávám davy sjíždějících kolařů, evidentně se na Šerlich nechali vyvézt autobusem, jsou čerství odpočatí. Proti gustu žádný dišputát, ale mne by to teda vůbec netěšilo a nebavilo, nechat se vyvézt nahoru a dolů to jet po asfaltu. Lepší je přece hezky šlapat do kopce a s báglem k tomu, nadávat, čí to byl blbý nápad, kdy už ten zku... kopec skončí, být propocen durch. Ale nakonec se nahoru dostat a moci házet pohrdavé pohledy na ty navoněné suché čisté leštěnky, co se tam nechaly vyvézt busem, za to úsilí přece vždycky stojí! :-)
Je poledne, na Šerlichu na chatě dávám občerstvení (kofola, malinovka, vývar, kuřecí plátek s rýží), teď to bude na kole odsýpat, Orličky jsou „milosrdné", žádné vraždy kopce nahoru ani dolu. A taky že jo, sviští to hezky, kilometry přibývají jedna radost, pod Tetřevcem potkávám v proti směru „natěžkisty" (kluka s holkou), většina lidí zdraví „inteligentně", tj. lehkým mávnutím/kývnutím hlavy (jako já), žádné hulákání AHÓÓÓJ. Vyjíždím si dokonce jen tak z plezíru na Anenský vrch (je tam rozhledna a dva pěchotní sruby), čas je fakt skvělý, o 1/2 třetí jsem u Haničky (další dělostřelecká tvrz), kousek za ní dávám svačinu a pokračuji v krasojízdě až k Pašerácké lávce, po které přejíždím na levý břeh Divoké Orlice. Divoký je i břeh, kolo musím nést a snášet dolů po kořenech (to zase byl jednou nápad; hlavně, že to tady znám a vím, že je to neprůjezdné), ale k Zemské bráně se dostávám.
Opět dlouhým táhlým stoupáním přijíždím do Petroviček, sešup „serpoškama" do Mladkova, kde jsem lehce po 16. hodině, a v Hospodě u Bohouše si dávám zaslouženou odměnu ve formě kofoly, dršťkové a piva. Čeká mne už jen výjezd na Boudu (další dělostřelecká tvrz) a Suchý vrch, dnes do Králíků dojedu, rozhoduji se pro nocleh pod střechou, potřebuji vyprat sebe a oblečení a před Rychlebkami si trošku odpočinout (nafukovačka a péřák jsou sice fajn, ale postel je postel; navíc se dnes hraje finále ve fotbale, očko bych docela rád hodil). Posílám tedy SMS s prosbou ženušce, aby mi něco našla (ve smyslu stačí postel a sprcha).
Vyrážím do posledního stoupání dnešního dne, opět se mi to zdá nekonečné, 10 km s celkovým převýšením 550 metrů už docela bolí. Náměstek, kašpárek, na pohodu, točím si nohama, metry i kilometry pomalu ale jistě přibývají, míjím vchodový objekt do Boudy, pak trocha terénu a jsem na Suchém vrchu. Rozhledna i bufet pochopitelně zavřené, je sedm hodin, žádné zdržování, vyřizuji sms a telefonát od ženušky s instrukcemi, kde dnes spím a jím :), oblékám bundu a valím dolů na Červenovodské sedlo a pak serpoškama úplně dolů až ke Králíkům (přesněji před ně, do Dolní Orlice). Škoda toho asfaltu dolů, ze Suchého je nádherný trejlík po zelené a pak modré, ale dnes ne, s báglem na podsedlovém nosiči se jede v terénu blbě, nedá se jít ani kousek za sedlo, navíc tomu nosiči moc nevěřím, že je nějak extra odolný, je to SportArsenal. Vedle silnice 43 je ze Šanova (Červená Voda) udělaná až do Králíků extra cyklostezka, nemusím se tedy motat mezi auty. Na Čertovce jím, přesněji tedy spíše žeru (česnečka, kuřecí steak, šťouchané brambory, salát), na bydlení to jsou už jen dva kilometry (do kopce, jak jinak), dávám i nějaké to pivko dvě tři (Bernard 11). Lehce po osmé vyrážím, začíná pršet, v dešti hledám pension, trošku kufruji, na mé mapě je jinde, než ve skutečnosti je a protože prší, všichni jsou zalezlí do chalup a není se koho zeptat. Naštěstí pršet přestává (už nemusí, už jsem skoro na místě), vidím nějakou paní na dvorku, zajíždím tam, ptám se, aha, skvělé, byl jsem asi sto metrů od toho, takže opět zpět do kopce, konečně to nacházím. Pension Bumbálka v Horní Orlici. Je mi od majitele řečeno, že dnes tam budu jen já, kuchyň je mimo provoz, ani pivo není, to jsem ale naštěstí věděl, takže jsem se už zařídil. Majitel odjíždí, provádím očistu sebe a oblečení, chystám si na zítra mapy, poslouchám v TV fotbal a samozřejmě usínám dřív, než utkánískončí. Ale výsledek jsem nějak chytl, gratulace Německu, vypínám TV a pak i sebe...

Ujeto 77,9 km, nastoupáno 1713 metrů, 5,4 hodin v sedle.


Pondělí 14.

Ráno vstávám tak, abych v 8 hodin byl „ready to go". Obloha vymetená, v Králíkách kupuju nějaký proviant, čekají mne Rychlebské hory a tam těch obchodů a možností občerstvit se moc není. V Prostřední Lipce svačím aspik a Birell :) a pohrávám si s myšlenkou, jestli dát i Králický Sněžník. Nakonec se rozhoduji, že ne, letos jsem tam už kolmo na těžko byl a s podsedlovkou by to byl spíše pochoďák, rozhodují se tedy vzít to úbočím Sušiny z Vojtíškova na Kladské sedlo.
Prvních 20 km směr Hanušovice to jede samo, hned za odbočkou na Vojtíškov se silnice ztopoří a v tomto duchu se bude odehrávat příštích hodně kilometrů. Za/nad Vojtíškovem vjíždím pravou „úvratí" do lesa, šlapu si na lehký převod, pot ze mne kape, objevují mne mouchy, mám své vlastní stádo. Při zrychlení nad 12 km/h mouchy sice nestíhají, bohužel ale tu rychlost nestíhám zase já, takže je to taková přetahovaná kdo z koho. Ze 470 mnm se po osmi km stoupání dostávám do 1000 mnm, pak pár km střídavě sjezdů a výjezdů a lehce po poledni jsem na chatě Návrší. Nepohrdnu domácí bezovou limonádou ani výpečkami se zelím a bramborovým knedlíkem, spláchnu to malou Holbou. Obloha se nějak zatahuje, slyším hřmění, spadne pár kapek, ale Sněžník to nasměřoval do Jeseníků, takže vyjíždím opět za slunečna. Kousek před Kladským sedlem odbočuji z cesty cyklotrasy (č. 4071) na „zimní lyžařskou cestu", je to nádherný trejlík, hravý, jetelný, jen škoda té bagáže vzadu na nosiči, v rámci možností si to užívám, ale snažím se, aby to moc „nedrncalo", nerad bych někde vytřepal brašnu :-).
Pod Kladským sedlem pokračuji dále po trase Jesenické lyžařské magistrály, za Kunčickou horou trošku kufruji, nedíval jsem moc po značkách a sjíždím nějak dolů, to se mi nezdá.. No jo, jsem špatně, takže v GPS najít nějakou cestu vzhůru a půl kilometrovým 12 % stoupáním pěkně rozproudit krev. Nahoře nacházím červenou turistickou značku, vyrážím po ní. Trasa Magistrály asi vede ještě jinudy, nejsou zde lyžařské „ukazatele", ale nechce se mi to hledat, červená na Paprsek vede taky. A jsem rád, že jsem sjel, červená je úžasný trail, kroutící se mezi borůvčím, až na pár případů žádná vražda, ale ke konci už docela vyhlížím konec, ruce začínají bolet, ten náklad vzadu dává docela zabrat, přeci jenom bajk není tak lehce ovladatelný. Sem se ještě musím rozhodně někdy podívat, ale jen na lehko, opravdu si to užít. Před Medvědí boudou najíždím zpět na „lyžařskou" a po asfaltu se pomalu, ale jistě, drápu až na Palaš a hlavně chatu Paprsek.
Půl čtvrté, jsem tam, dávám vývar, borůvkové knedlíky, pivo dvě. Venku se zatahuje, tak že by přeci jenom? V rádiu hraje Hanka Zagorová „Spěchám", nechávám se tedy inspirovat a dávám si ještě jedno pivo, však jsem na dovolené, pade km dnes už odjeto.
Déšť se opět naštěstí nekoná, vyčasuje se a lehce po páté se zacvakám do pedálů a vyrážím směr Smrk a do Rychlebek vůbec. Plánuji někde nocleh na divoko, bivak u nějakého pramene, jídlo mám, pivo jsem už měl :), počasí stále luxusní, času habakuk, ještě se dají jet v pohodě čtyři hodiny. V 18 hodin jsem na Smrku (kousek jsem musel tlačit, přeci jenom síly na 16 % v lehkém terénu už nějak nemám), nádherný výhled na Sněžník, dělám vrcholové foto (obrázek nic moc, foceno mobilem), sjíždím po žluté k útulně Mates (dalo by se tam přespat, je tam „domeček"; stejně jako nahoře na Smrku. Jen teda na Smrku není poblíž žádný pramen) a pokračuji s kopce, jaká to vítaná a příjemná změna:-), po cyklotrase 6044. Docela mne serou ty příčné odvodňovací strouhy, jsou docela hluboké a dost to „hupne", přeskakovat to moc nejde, s brašnou mi bunny hop fakt moc nejde. Těsně před Kovadlinou mi po jednom takovém 863. odvodňováku začíná něco drhnout o zadní plášť, asi se něco uvolnilo, sjela brašna nebo co. Ne, brašna sedí, nic z ní nevisí, ale pořád něco drhne, sakra, co to je... A DO PRDELE! Praskl podsedlový nosič!! Tak to je konec, je sedm večer, jsem na hřebeni uprostřed nikoho. Snažím se brašnu s nosičem nějak upevnit gumicukem, aby to aspoň nedrhlo, ale jediným výsledkem je, že se nosič urval úplně a brašna se „zbytkem" padla na zem...
Hážu se hlavně do klidu, hlavo zapni se a mozku mysli, studuji mapu, kde to vlastně vůbec sem, kam by se dalo sjet dolů, pokračovat dále po hřebeni nemá smysl, musím sjet do „civilizace" a buď někde „sehnat" nosič anebo vlakem domů pro jiné kolo:). Nejbližší „civilizace" je Žulová, je tam i železniční stanice, stačí jen sjet cca 10 km dolů, vymýšlím způsob, jak poberu krámy. Mám zadní brašnu a cyklo baťůžek; takže brašnu přes rameno na záda a baťůžek zaháknout za řídítka. Je to docela nemotorné, brašna na zádech moc nedrží a docela se zařezává do ramene, ale dá se s tím jet, protože se prostě musí. Pomalu a hlavně opatrně sjíždím dolů, naštěstí je to skoro asfaltová a pak asfaltová cesta. Vím, že budu muset teď řešit spaní a nějaké jídlo. Jím u nějakého „muzea" v Nýznerově (barák jak sviňa, to muselo stát prachů, jo aha, EU cedule, jak jinak) a přemýšlím, kde složím hlavu. Chtělo by to aspoň nějakou hospodu, pivo bych na uklidněnou docela ocenil :-), sjíždím tedy dále níž a kousek dál nacházím Rybářskou baštu (mají čerstvě vylovené pstruhy, ale na ty jsem nějak neměl čas ani chuť). Dávám jeden kousek Holby a ptám se na možnost přespání, že bych si klidně i ustlal tady pod pergolou. Pan „domácí" mne posílá do Žulové, že v hospodě Na Potoce mají levné ubytování, tak děkuji. Začíná pršet (už to fakt začíná být docela stereotyp, ten večerní déšť), jedu dále (naštěstí opět jen dolů s kopce) až před ono zařízení, kde už opět neprší. Domlouvám si ubytování, není problém, aspoň bude večerní sprcha (a ráno záchod), sedám na terasu a kecám s chlapama (taky jezdí na kole). Samo, že nesedím na sucho, jedno dvě si dávám.
Ptám se na cykloservis, respektive cyklo prodejny, nejbližší je v Černé vodě, ale tam asi nosič mít nebudou, takže jedině až v Jeseníku. Posílám nějaké sms (díky Jardo a Bilíčku za podporu; a Jardovi za info a kontakty na cykloprodejny), tlf se ženou, aby mi prosím našla kontakty na cykloprodejny v Jeseníku a v Černé Vodě a vlak do Jeseníku a zpět. Zítra mne čeká perný den, vlakem asi do Jeseníku, tam někde sehnat nosič, moc se na to netěším, raději bych jel Rychlebkami, než „šukal" po Jeseníku a hledal cykloprodejny...

Ujeto 79,3 km, nastoupáno 1356 metrů, 5,9 hodin v sedle.


Úterý 15.

Vlak mi jede po půl deváté, z nádraží zkouším ještě volat do Černé vody (je jen tři km ze Žulové), tam ale mají mobily vypnuté (později během dne mi volají zpátky, co jsem potřeboval), takže je to jasné, jede se do Jeseníku, na nákupy mám cca hodinu a půl. Motám se po městě s brašnou přes rameno na zádech a baťohem na řídítkách, v provozu fakt nic moc. V prvním cyklo, který má i e-shop, nosič prodali včera poslední, posílají mne do jiného, je to spíše „cyklosalon" a hlavně teda lyže, ptám se „Máte prosím vás podsed... ANO MÁTE! Tamhle ho vidím!!" Hurá, mise je zachráněna, montuji nosič, dávám brašnu a jedu zpět na nádraží. Jsem tam v deset, vlak jede za necelou hodinu, nálada skvělá, jsem opět mobilní, zpříjemňuji si čekání klobáskou a pivem.
Rozhoduji se nevracet se už zpět na hřebeny, nosič sice vypadá trošku více robustněji než původní (není to SA, ale vypadá velmi podobně; beztak to dělají ve stejné fabrice v Číně a na tento jen nenalepil logo SA), ale už tomu nevěřím, nebudu to pokoušet, zkracuji to. Vracím se vlakem zpět do Žulové, rozhoduji se ale dojet vlakem až do Velké Kraše a odtud na kole do Vidnavy a dál už po „trase". Vynechal jsem cca 60 km z plánované trasy, něco ale zase najel sjetím z hřebene do Žulové a pojíždkou po Jeseníku, budu mít o cca 40 km méně. No co už, nějak to přežiju :-D.
Z Vidnavy jedu směr Zlaté hory, v nich občerstvení (líčka s bramborovou kaší, malinovka), poslední KOPEC celé trasy (Biskupská kupa), 5 km a 350 výškových, slunce pálí, jedu na pohodu, je tu vrchol. Dál se cesta opravuje, takže projíždím staveništěm mezi stroji, tu válcují, tu asfaltují, tu pro jistotu není silnice vůbec, jen štěrk, pak ale už jen nový „tepich" a 15 km jen dolů, vymetám výběžek u Slezských Pavlovic (pravda, ne úplně) a končím v Osoblaze. Dávám občerstvení, počasí si opět zopakuje podvečerní déšť, sedím ale pod slunečníkem a jediné, na co to má vliv je to, že si dávám další pivo a prostě čekám, až přestane pršet. Mne, Betmene, nenasereš! ;-)
Zhruba po půl sedmé vyrážím směr Bohušov, projíždím (opět) územím „nikoho", silnice rozbitá, dědiny zaniklé. Zastavuji nad Městem Albrechtice a přemýšlím, co teď, co dál. S bivakem to dál vypadá špatně, je to moc civilizované, snad až někde za Krnovem, ale tam asi už nedojedu. Nicméně se rozhoduji pokračovat, no co, nějak to dopadne, nějaký plácek snad najdu, fotbalové hřiště nebo něco takového. Profrčím Albrechticemi, na ceduli je "Krnov 15 km", je půl deváté, je to z kopce, to by vyjít mohlo. Ale potřebuji se ještě osvěžit, nějaké pivo a jídlo by fakt už bodlo a hlavně doplnit bidony, voda už skoro není žádná.
V Linhartech (?) si všímám krmítka, rychle se rozhoduji zastavit a dát si jedno. A je to v duchu Dobrý večer, nemáte něco na pití? Já mám takový hlad, že bych u vás přespal... :-DD Dostanu pivo, teplého prej už nic, jen utopenec, leda by tedy tady Pepa rozdělal ještě gril. Pepa, že jo, že to není problém, volím tedy uzená žebra na grilu, jdu ven (za Pepou) a ptám se ho, jestli by se někde v okolí nedalo přespat, pod širákem, že se potřebuji někam zašít. „No třebas klidně tady!", je odpověď Pepy... :-) Hurá, mám pití (konečně jsem opustil území Holby a vjel do království Radegasta), mám jídlo, mám místo na spaní. Ve finále, po domluvě Pepy a jeho ženy, co točila pivo, si můžu ustlat přímo na verandě, která jde zevnitř zamknout. Ještě lepší, můžu spát v klidu a beze strachu o kolo...

Ujeto 98,9 km, nastoupáno 1191 metrů, v sedle 5,8 hodin.


Středa 16.

Vstávám docela brzy (teda brzy na mne), v sedm jsem už připraven vyrazit, děkuji ještě jednou panu domácímu (aka Pepa; jinak teda také mistr kominík) a vyrážím směr Krnov a Opava a dále...
Opavou projíždím v devět, za Opavou kupuji v obchůdku svačinu a rovnou před ním jím. Přijede chlápek na Libertě a hned že na kolik dní jedu, odkud kam, že on taky jezdí na těžko a při pohledu na moje zavazadlo „jen tedy mám toho trochu víc" a že docela závidí, že jsem schopen se sbalit do tak malého zavazadla. Jo, halt Bilíčkova metoda (a škola) je Bilíčkova metoda... :-DD
Motám se Opavsko-Hlučínským výběžkem, občas jedu polem, občas po asfaltu, docela ztrácím orientaci, držím se jen „namalované" trasy v GPS. Je sice hezké, že kolem cyklotrasy jsou docela na husto mapy, ale když člověk neví, KDE na té mapě je, tak je to celkem k ničemu. Ale nebloudím, čára v GPS se sice kroutí jak hadice, ale jedu správně, v Chuchelné už konečně vím, kde jsem a kam vlastně jedu :-D, v Píšti posvačím (ptačí zob; prostě směs mysli, sušené ovoce, rozinky, brusinky a banány), v Hati nacházím konečně nějakou rozumnou hospůdku, dávám pivko dvě, je vedro, teploměr ukazuje 35 st pod slunečníkem, moc se mi nechce, ale veď mne dál, cesto má, už je to přece jen kousek (houby kousek, ještě takových 75 km). Podjíždím dálnici D1, Starý Bohumín. A když už tady jsem, tak se jedu podívat i na soutok Odry a Olzy (Olše). Věřňovice. Elektrárnu Dětmarovice objíždím skoro ze všech stran, zjišťuji, že se nějak „černím", asi tady není moc „čisto". Petrovice u Karviné. Karviná. Jsem poněkud pečený a vařený, vypadám jak haviř, co vylezl z uhelného a solného dolu :-D, dávám si Radegast a doufám, že tu smrt na jazyku utopí a spláchne. Už je to jasné, že dnes do Těšína dojedu a taky že jo, o půl osmé jsem tam, na „Síkoráku" v parku u Olzy. Konec cesty, konec šlapání, žena jede autem do Těšína za mamkou (moje tchýně), tak mne vezme domů do HA autem. Opět doslova požeru, nějaké to pivo k tomu; a cestou v autě usínám...

Uf, jsem doma, sprcha a upadnutí do postele. Ani si nepamatuji, jak jsem se přikryl...

Ujeto 150,2 km, nastoupáno 795, v sedle 8,3 km.


Celkem ujeto 464 km, nastoupáno 6300 m a v sedle 29,7 hodin.

GPS záznam
Sobota: Trutnov-Náchod-Sedloňov
http://connect.garmin.com/activity/543938071

Neděle: Sedloňov-Králíky
http://connect.garmin.com/activity/543938108

Pondělí: Králíky-Žulová
http://connect.garmin.com/activity/543938139

Úterý: Velká Kraš-Město Albrechtice
http://connect.garmin.com/activity/543935692

Středa: Město Albrechtice-Český Těšín
http://connect.garmin.com/activity/543935694

 

 

Fotogalerie

18.07.2014 vložil/a: hekynen
karma článku: 5.79
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Moravou kolem Moravy na Kralický Sněžník

Cestování
První letošní cykloakce "těžko a natěžko" o prodlouženém víkenduanebz Břeclavi do Havířova přes Kralický Sněžník Moravou kolem Moravy …
08.04.2014
hekynen
(5.05)

Můj syn včera složil bajkerské zkoušky :-)

O dětech
(přepisuji z diskuze kvůli přislíbenému palci od Básníka) :-) Nedbaje optimistické předpovědi rosničkářů (té nedělní, že v pondělí již…
30.03.2011
hekynen
(5.05)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Bondo)

Šumava na kole: Kvilda

Česko
18.06.2019 - 6 dní
cyklistický
Vlastní doprava
6 920 Kč
Malebná krajina České Kanady (Jiří Juřík)

Česká Kanada na kole

Česko
31.07.2019 - 5 dní
cyklistický
Vlastní doprava
4 480 Kč
 (CK Bondo)

Český ráj na kole

Česko
09.08.2019 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
4 640 Kč
PR

Jak jsem se narodila

 ()
NOVINKA V ČR Sedačka Buddyrider pro pejsky na jízdní kolo se narodila před několika lety v Kanadě.

Thayarunde

Výhled na hrad Raabs z Thayarunde ((c) Waldviertel Tourismus, Studio Kerschbaum)
Cyklostezka Thayarunde zve velké i malé cyklisty na zážitkovou cyklotúru. A to vše bez jakékoliv větší námahy. „S podporou státu, kraje a Evropské Unie (LEADER)“

Kulturní léto podél hornorakouského Dunaje 2019

Akce Dunaj v plamenech ve Schlögenu ((c) WGD Donau Oberösterreich Tourismus GmbH-Ralf Hochhauser)
Dunaj v Horním Rakousku patří k nejkrásnějším přírodním krajinám v Evropě a slavná Dunajská cyklostezka (Donauradweg) zde poskytuje 150 kilometrů dokonalé cyklistické infrastruktury po obou březích Dunaje, mezi Pasovem a Greinem se dělí na šest etap.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

163 cyklistů (5 přihlášených)

Za ruskou a borůvkami – trek národním parkem Urho Kekkonen

Národní park Urha Kekkonena /Národní park Urho Kekkonen/ Národní park Urha Kekkonena /finsky Urho Kekkosen…
šíp | 11.06.2019

Brecon Beacons – Velikonoce na horách (2019)

No na horách – nejvyšší kopec má jen necelých 900 m, takže spíš taková Českomoravská krabatina než Krkonoše.…
cyklo-poustevnik | 24.05.2019

Expedice Polsko 2018 – boj se severním větrem

Pro letošní expedici jsme si vybrali cestu k moři po známé cyklomagistrále Odra - Nisa. Fogin s Čívrsem, i…
ondrapisklak | 24.05.2019