Ploučnice

Na náměstí v Osečné mě v 16:31 napadlo: Vždyť my vlastně jedeme od soutoku k pramenům!

Když jsem vyhledala vlaky, které nás dopraví s koly do Děčína, mohla se hned uskutečnit moje první delší cesta v r. 2014. Doprovázel mě na ní manžel a růže, asociací mě napadl Všezvěd Všudybud a Mámení. V Děčíně jsme jeli kousek směr Severní moře, 10:20 jsme se rozloučili s babičkou, přejeli na druhý břeh Labe a vydali se proti proudu Ploučnice. 20:05 se 124 cyklokm návrat domů. Potmě jsme vyjeli, potmě přijeli.

Do Mimoně a kousek za ni jsme jeli po hlavní silnici se zastávkou ve Stružnici na dobrém obědě a u zámku v Zákupech. Medvědi ještě spali, i když letošní zima je teplá. Vlastně i sníh jsme cestou ale viděli - na ještědských Pláních.

Odměnou za zvládnutí cesty s předjíždějícími auty a kamióny byla pěkná cyklostezka 3007 Ploučnice borovými lesy z Novin pod Ralskem do Osečné. Chvíli jsme poseděli na lavičce u Hamerského rybníka, za Osečnou zajeli ke Kotelským lípám. Z Českého Dubu vedla cesta podél Ještědky, pak údolím Mohelky, kolem zámku Sychrov, z hlavní silnice jsme ve městě zamávali nádraží, ze kterého jsme odjížděli, přejeli Jizeru a docela rychle zvládli poslední stoupání k domovu. Na neděli mi zbylo 8km do první letošní tisícovky.