reklama

Drážďany 2010

Foto: Autor

Začínal prodloužený červencový víkend a my jsme se sešli na Hlaváku s tím, že těch 5 dní volna strávíme na kolech. Jen ještě nebylo zcela jasné, zda na Písecku, nebo poputujeme podél Labe z Děčína do Drážďan.
Seděli jsme na lavičce u pokladen a nemohli jsme se rozhodnout, kam se nám chce. Až jízdní řád rozhodnul - vlak do Děčína jel ve 14:50, vlak do Písku asi o hodinu později. A tak se jelo do Děčína :o)))

pátek 2. 7. 2010

Najít v Děčíně Labe nebyl žádný problém a vydat se po proudu po podél řeky také ne. Ještě jsme dali startovní kávičku a pivo a pak už jsme sedli na kola a šlapali jsme a šlapali jsme a šlapali jsme...

Cyklostezka podél Labe je naprosto pohodová a přesto, že byl počátek července a počátek prodlouženého víkendu, tak byla liduprázdná. Sem tam jsme udělali pauzičku, abychom obhlédli, co je na druhém břehu, ale i přesto kilometry rychle přibývaly.

Krátce před šestou večerní jsme dorazili na nádraží v Bad Schandau. Kiosek před nádražím zrovna zavíral a pan majitel nejevil žádný zájem o žíznivé cyklisty. No co, jeho smůla. Na nádraží byla osvěžovna ještě otevřená, a tak jsme holt udělali kšeft tam :o))) Mimochodem právě tady jsem prvně ochutnala Milchkaffee a od tohoto okamžiku v Německu jiné nepiju :o)))

Původně jsem myslela, že kemp je v Bad Shandau, ale při bližším ohledání mapy mi došlo, že musíme ještě asi o 2 - 3 km na okraj Köenigsteinu. Tady jsme ale už museli po silnici a navíc přes takový brdek. Dost vopruz - silnice byla klikatá a poměrně úzká, ale provoz naštěstí nebyl hustý, takže jsme projeli bez komplikací a za chvíli už jsme stavěli stany v kempu. Až později jsme zjistili, že se dá té silnici vyhnout. Lze přejet do Bad Schandau, jet kousek po pravém břehu a přívozem přejet do Köenigsteinu. Tak holt příště...

Kemp v Köenigsteinu je rozložen v úzkém pruhu na břehu Labe. Zóny pro karavany a stany jsou přísně odděleny a pro auta je tu vyhrazeno parkoviště. Všude je čisto a klid. K dispozici jsou umývárky s teplou vodou na žetony, WC a kuchyňka - vše v jedné zděné budově uprostřed kempu. Nicméně vše je v množství dostačujícím a všude bylo čisto. V recepci se dalo koupit pár základních potravin a potřeb pro kemping a bylo možné objednat i chleba, pečivo nebo koláč na snídani. No a samozřejmě, tu je i hospoda :o))). A co nás překvapilo nejvíc - ač jsme byli na břehu Labe, komáři nás neobtěžovali. Asi věděli, že v obchodě neměli repelent :o)))

Ujeto: do práce a na nádraží 9,2 km, z Děčína do Köenigsteinu 30 km

sobota 3. 7. 2010

Bylo tu první ráno na naší cestě. Sedět před stanem, pít ranní kávu a pozorovat klidnou hladinu řeky... Co víc si lze v probouzejícím se slunečném dni přát... Pak při snídani pobalit a osušit stan od ranní rosy, a pak hurá na jedno startovní.

Tady ale nastala trošku kolize - hospoda měla v deset dopoledne ještě zavřeno, a tak jsme museli to „jedno startovní" odložit.

Balení a odjezd nám ještě stihnul zkomplikovat kamarád. Při balení stanu chtěl vyndat z jeho útrob foťák, ale byl líný tam vlézt, tak se rozhodl prázdný stan zvednout a foťák vysypat. Akorát se předtím nekouknul do občanky, takže jsme sledovali, jak se sehnul, uchopil stan, zvednul ho asi půl metru nad zem a pak... Pak se to všechno svalilo na zem na jednu hromadu. Prvotní smích nám na rtech ztuhnul ve chvíli, kdy nám došlo, že se mezi námi objevil houser... A navíc houser jako prase... Chvilku to vypadalo beznadějně a vypadalo to, že pro některé z nás výlet skončí ještě dřív, než vlastně začal. Ale pak kamarád posadil svého housera na kolo a zjistil, že se mu vlastně jede líp, než se mu chodí. Hurááá, naše cesta mohla pokračovat v plném počtu dál. A tak jsme dobalili, sedli jsme na kola a konečně jsme vyjeli.

Z kempu bylo nutno vjet do Köenigsteinu, ale v zápětí jsme se stočili zpět k Labi a pokračovali jsme už zase podél vody. Ale nejeli jsme daleko. Na konci Köenigsteinu jsme narazili na restauraci, která zrovna otevírala. A navíc jsme zjistili, že manželka pana majitele je z Česka. Nebylo kam spěchat a ve stínu pod stromy se sedělo velmi příjemně. Bylo pivo, byla káva a byla i polévka. Ani se nám nezdálo, že jsme tady strávili příjemnou hodinku.

Za Köenigsteinem se stezka odklonila od řeky a začal houstnout provoz, protože tady stezka vede po místní komunikaci. Přidala se i auta, ale Němci jsou tady na pohyb cyklistů evidentně zvyklí a byli velmi ohleduplní.

Kurort-Rathen - tak tohle byl nářez. Tady bylo lidí jako much. Obléhali oba břehy Labe a přejížděli sem a tam přívozem. Bylo tady sice pár věcí k vidění - třeba model železnice nebo starý hrad (samozřejmě s výletní restaurace) na skále na druhém břehu, ale neměli jsme valnou chuť se tady zdržovat. Tady to bylo o turismu se vším všudy, a to nás nijak nelákalo. Co nejrychleji jsme se propletli masou lidských těl a pokračovali jsme dál.

Cesta vedla kousek lesem, což bylo v horkém slunečném dni velmi, a to velmi příjemné. Ale každé dobro musí být náležitě potrestáno, takže z příjemného zalesněného úseku jsme vyjeli do slunečního pekla. Stezka se vrátila na břeh Labe a pěkných pár kilometrů - až do Pirny - to byl úsek bez jediného stromu, bez jediného pořádného stínu. Tady jsme se trošku roztrhali, což mělo za následek, že jsme nezastavovali v Pirně, ale sešli jsme se až u odbočky do kempu v Heidenau. A překvapivě jsme všichni byli tak nějak nasráni, protože jsme se nemohli dohodnout, kdo komu vlastně ujel. Nakonec jsme zjistili, že jsme porůznu podle vlastních potřeb zastavovali v různých zastíněných místech, abych si trošku v té slunečné výhni před Pirnou ulevili, osvěžovali jsme se čím se dalo a jak se dalo, a pak jsme se marně snažili dohnat ty před sebou, kteří ale zase zastavovali někde jinde. Takže ve finále jsme se nevědomky vzájemně stíhali, ale nedostíhali... Mělo to jen jednu výhodu - těch cca 10 km jsme ujeli docela dost rychle, takže po zabydlení bylo dost času na to zajít na koupaliště vedle kempu a na večeři :o))).

Kemp Wostra, Heidenau - tenhle kemp byl poměrně rozlehlý. Byl tu také klid a dost prázdno. K dispozici byly umývárky s teplou vodou v ceně ubytování, velká jídelna, kuchyňka, prádelna. Velmi příjemné bylo, že stojany s pitnou vodou byly rozmístěny i po kempu, takže se nemusely tahat zásoby z umývárek. Chyběl jen nějaký prodej základních potravin a nedal se objednat ani chléb nebo pečivo.

Místa pro stany tady bylo dost a dost, ale mnoho nás tu netábořilo. Kromě nás tu byly další 3 stany na jednu či dvě noci a pak aglomerace 3 obřích stanů - to byla Česká rodinka na 14ti denní dovolené. Jeden velkostan měl dědeček s babičkou, druhý velkostan měla rodina jejich jedné dcerunky s manželem a dvěma dětmi a třetí bylo obyčejné áčko, kde bydlela druhá dcerunka s přítelem. Nijak by nám nevadili, kdyby nás neustále nešmírovali. Člověk se tak rozvalí s kávičkou a čtením na alumatce před stanem a rázem ho začnou propalovat minimálně tři páry očí od sousedů, kteří se soustavně nudili... Ach jo... Ale rozhodli jsme se je ignorovat a ty dvě noci „pod dozorem" jsme tady nakonec přečkali naprosto v pohodě.

Ujeto: 27 km

neděle 4. 7. 2010

Dneska byly v plánu Drážďany a hlavně návštěva galerie Albertinum. Ráno jsme nemuseli balit, takže po snídani jsme vyrazili.

Už včera jsme od Pirny na stezce pozorovali zvýšený pohyb cyklistů, a čím víc jsme se blížili k Drážďanům, cyklistů přibývalo. Malých, velkých, dálkových, sportovních nebo jen nedělních výletníků ve stylu „německý důchodce". Tady ale všichni dodržovali pravidlo „jízdy vpravo", takže se jelo v pohodě a ke kolizím nedocházelo.

V Drážďanech jsme byli během hodinky. Obhlédli jsme kousek centra kolem galerie a nakonec jsme se podívali i dovnitř. Ne, Degasovu Tanečnici jsme neviděli. Nějak nebyl prostor na velké prohlížení, protože tady zrovna probíhal jakýsi happening. Scházeli se sem lidé k pikniku v atriu galerie - sedělo se na dekách, jedlo se, co kdo přinesl, hrálo se na kytaru, zpívalo se a tvořilo se. Některé výrobky tady bylo možno i koupit. Zkrátka Albertinum dneska žilo a na nás tu bylo příliš rušno. Takže na Tanečnici se sem musím zajít podívat někdy jindy. Nám se vlastně ani nepodařilo zjistit, zda je vůbec vystavená...

Po návratu do kempu se mi moc nechtělo na večeři, tak jsem vzala kolo a vyrazila jsem do Heidenau něco si k snědku ulovit. Jo, to jsem si teda dala... Svět zrovna žil jakýmsi mezinárodním fotbalových bůh ví čím, a co čert nechtěl, Němci se v tom fotbalovém klání akorát stali vítězi. Můj pohyb po městě se tak proměnil v kličkování mezi bouchajícími petardami a byl doprovázen hlasitým troubením vuvuzel - kdo tuhle věc vymyslel, tomu bych teda fakt „poděkovala".

Navíc hledat v neděli v Německu otevřený obchod, to jsem byla opravdu naivní. Ale aspoň si navždy budu pamatovat, že tady se v neděli zkrátka nepracuje. Ovšem kdo se vzdává, nevyhrává, takže nakonec jsem byla přece jenom úspěšná. Objevila jsem benzínku a koupila tam kus sýra, nějaké pečivo od soboty, buchtu k snídani a mlíko. Výběr valný nebyl, ale já jsem také žádný neměla - buď vezmu, co je nebo budu o hladu...

Ujeto: do Drážďan a zpět 26 km, po okolí 9 km

pondělí 5. 7. 2010

V noci se přes nás přehnala slušná buřina. Po několika horkých dnech to bylo příjemné osvěžení, ale bouřku pod stanem nemusím, takže jsem se spakovala a buřinu přečkala na umývárkách. To zas ostatní měli o čem ráno plkat :o)))

Trošku nepříjemné bylo, že jsme ráno balili a chvilku trvalo, než stany oschly. Díky bouřce bylo ráno velmi příjemné, ale když jsme vyjížděli, začalo sluníčko dávat najevo, že zase bude dnešnímu dni vládnout ze všech sil. No, přece jenom je to lepší, než abychom jeli v dešti.

Dnes jsme se vraceli do Děčína a to stejnou cestou. Takže bylo rozhodnuto, že tentokrát se v Pirně ZASTAVUJEME. A jak jsme řekli, tak jsme také udělali. A musím říct, že nikdo nelitoval - Pirna je velmi hezké městečko a cukrárna/kavárna na náměstí neměla chybu. Ochutnala jsem tady mangový dort a pro nášup jsem si došla vedle ke zmrzlináři, kde měli zmrzlinu s překvapením - byla to okurka se smetanou a musím říct, že to vůbec nebylo špatné a dalo se to jíst i dohromady s ostatními dvěma kopečky normální zmrzliny.

Moc příjemná zastávka to byla a navíc byla přínosná i pro naši další cestu - rozhodli jsme se využít přívozu a jet dál po pravé straně Labe. Až do Kurort-Rathen to šlo bez problémů, ale tady se asfaltová cesta změnila na lesní tankodrom. Od protijedoucích, resp. protijdoucích, cyklistů (překvapivě Čechů) jsme se dozvěděli, že dobré 2 - 3 km kola vedou a s koly na těžko nám to nedoporučují.

A tak jsme se zase přívozem převezli na levou stranu Labe a pokračovali jsme do Köenigsteinu, kde jsme opět navštívili hospůdku s českou paní spolumajitelkou. Nevím, jestli jsme všichni zlenivěli, ale shodli jsme se, že se vlastně nikomu nechce šlapat stejnou cestou až do Děčína. Probrali jsme a zavrhli jsme pár jiných cest, až jsme se nakonec shodli na vlaku.
Nádraží jsme našli bez potíží, ale nákup jízdenek se ukázal být oříškem. Navíc byl přerušen příjezdem vlaku, takže do Bad Schandau v nás byla malá dušička a doufali jsme, že jestli přijde průvodčí, tak se s ním snad nějak domluvíme. Nepřišel, ufff...

V Bad Schandau vlak končil, ale bylo možno hned přestoupit na motoráček do Děčína. Nestihla jsem už vybrat eura, ale paní průvodčí to nevadilo - že prý nám to přepočítá na koruny. Spočetla a přepočetla, ale byla to pálka, že se mi z ní protočily panenky. Na osobu to vyšlo 105,- jízdenka a 45,- kolo.

V Děčíně jsme sedli do nejbližší hospody a začali zvažovat, kam složíme hlavu. Kemp přímo v Děčíně není, ale využili jsme nabídky „Cyklisté vítáni". Nikdy by mě nenapadlo, že to opravdu může fungovat, ale zafungovalo to bezvadně. Během 10 minut jsme měli zamluvené ubytování asi 3 km od nádraží, navíc kousek od místního Aquaparku, čehož jsme také okamžitě využili. Byl bazén a výřivky a pára, lidí málo, ceny příznivé. Zkrátka tohle zařízení mohu každému vřele doporučit :o)))

V penzionu Seňková, kde jsme bydleli, bylo skvěle postaráno jak o nás, tak i o kola. Ubytování příjemné, ceny příznivé. Zařízení je oprávněně zařazeno do projektu Cyklisté vítáni.

Ujeto: 29 km do Děčína + 8 km do bazénu a po okolí penzionu

úterý 6. 7. 2010

Dneska už to nebylo o výkonech. Naším jediným úkolem bylo stihnout vlak do Prahy v 11:24, což se celkem bez potíží zadařilo.

Ujeto: 10,5 km až domů :o)))

A zazvonil zvonec...

Jj, pět dní uteklo jako voda v Labi a na putování do Děčína už nám zbyly jen vzpomínky. Pravda, někdo může říct, že dojet z Děčína do Drážďan a zpět je na 5 dní málo, ale my jsme neplánovali závody, chtěli jsme si udělat pohodový víkend a také něco vidět. A to jsme si splnili do puntíku.

Když to tak beru zpětně, bylo to vlastně moje první cykloputování po Německu.
Xakru, proč mě vlastně nikdy nenapadlo sem vyjet?!?
Ale nevadí, důležité je, že jsem se tam konečně vydala :o)))

Mohu konstatovat, že stezka podél Labe je velmi příjemná a kempy v Německu jsou pohodové. Trošku nepříjemné bylo zjištění, jak je to s obchody v sobotu a v neděli, ale aspoň už budu příště chytřejší.

Jen Drážďany jsem si nestihla moc prohlédnout, ale za 5 dní se nedá stihnout všechno. Něco si musím také nechat na příště :o))).

O akci na vrstevnice.com.

Fotogalerie

28.01.2014 vložil/a: radka
karma článku: 2.64
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Vodňansko

Cestování
Do Vodňan jsem za svých více jak 50 let života prvně zabloudila loni v létě cestou na poutní místo Lomec, kde je unikátní oltář tzv.…
21.09.2017
radka
(5.33)

Nach Gmünd (25. – 30. 8. 2014)

Cestování
Už od jara jsme přemýšleli, kam se asi tak vydáme v létě na cyklodovolenou - tentokrát to mělo být po delší době pouze „na těžko". Padaly…
10.07.2015
radka
(2.27)

Jako Pat a Mat

Ze života
Po loňské rekonstrukci zahrady jsem v průběhu letošního léta začala květinami zvelebovat také terasu. V horkém létě byla radost sledovat,…
03.01.2015
radka
(0.66)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Mamut tour)

Bavorsko na kole

Německo
01.05.2019 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
7 750 Kč
 (CK Frčíme)

Dunajská cyklostezka – Wachau na kole

Rakousko, Německo
01.05.2019 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
6 900 Kč
 (CK Rubikon)

1. máj na kole

Česko, Německo
01.05.2019 - 1 den
In-line skating
Autobusem
1 600 Kč
PR

Objevovat Dunaj v Horním Rakousku

Vyhlídka nad Schlögenskou smyčkou Dunaje (© WGD Donau Oberösterreich Tourismus GmbH-Hochhauser)
Se svými 2 888 km od pramene k ústí je Dunaj druhou nejdelší řekou v Evropě a spojuje mnoho zemí a kultur tak, jako žádná jiná řeka na světě. Tato mohutná řeka protéká Rakouskem v délce asi 350 km, a tady, v tak rozmanité krajině hornorakouského Dunaje, najdete její patrně nejzajímavější místo: Schlögenská dunajská smyčka - meandr jako z učebnice - ohromí dvěma velkolepými změnami směru. Žasnete!

Cyklistická dovolená ve Weinviertelu

 ((c) Weinviertel Tourismus, Astrid Bartl)
Oblast Weinviertel se rozkládá severovýchodně od Vídně a hraničí přímo s Českou republikou. Největší vinařská oblast Rakouska překvapuje svou rozmanitostí krajiny a zve na nezapomenutelnou dovolenou na kole.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

274 cyklistů (18 přihlášených)

Karpatský oblouk na kole s dětmi - část 5.

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část…
Peggy | včera

Karpatský oblouk na kole s dětmi - část 4.

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část…
Peggy | 15.04.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 3.

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) …
Peggy | 07.04.2019