reklama

Spréva, Nisa a komáři 2013 - 3.část

nový zámek v Bad Muskau
nový zámek v Bad Muskau
Foto: Autor

Ráno brzy vstávat a rychle sbalit, abychom přece jen nebyli nachytáni. Další cesta do Bad Muskau probíhala celkem v klidu. Bad Muskau čili Mužakov je asi 4 tisícové městečko na hranici s Polskem, za jehož hlavní pamětihodnost lze považovat Fürst-Pückler-Park, největší park v anglickém stylu ve střední Evropě, zapsaný jako světové dědictví UNESCO. Hned z kraje města vede cesta okolo katolického a vzápětí i evangelického kostela. U něho se nás ujal sympatický chlapík, zřejmě pracovník místních technických služeb, který má na starost údržbu kostela a jeho okolí a pro něhož byl náš příjezd vítaným zpestřením sobotního dopoledne. Ochotně otevřel kostel k nahlédnutí, rozhovořil se o své práci, natočil pitnou vodu do láhví a ukázal cestu k ruinám gotické kaple nad městem. Po její návštěvě jsme sjeli dolů do Pücklerova parku k neorenesančnímu zámku. Po svačince na lavičkách a prohlídce lázeňských staveb s omšelými nápisy v azbuce, patrně to svědky rekreace důstojníků rudé armády, jsme se v lázeňském tempu vydali proti proudu směrem na Rothenburg. Po cestě jsme vyhlíželi vhodné místo k okoupání. Nakonec se nabídlo místečko pod jednou z malých vodních elektráren, kde již odpočívalo několik cyklistů. Motal se tam chlapík s rafty, který odtud vypravoval sváteční vodáky směrem na Bad Muskau. Jakmile zjistil, že jsme Češi, pustil se ihned do konverzace. Je učitel, lodě pochází z Moravy, kde má spoustu kamarádů, miluje hokej, což má s námi též společné. Fandí Dynamu Weisswasser, nejlepšímu klubu bývalé NDR. Náhle mu přijeli v audině další klienti a borec se musel vrátit k obchodním záležitostem. To byl i pro nás signál ke změně lokality. V žáru červencového odpoledne nám cestu zpříjemňoval stín alejí vzrostlých stromů. Především v té době stále kvetoucí lípy sílu zážitku ještě umocňovaly. Vůbec mě překvapilo množství lip, které by našinec v germánském Německu nečekal. Možná je zde náklonnost k lípě výrazem slovanské minulosti Lužice a jejího obyvatelstva. Městečko Rothenburg vybízelo k odpočinku. Za ním jsme již měli v plánu hledat ubytování, neboť do Görlitz bylo co by kamenem dohodil a času habaděj. Sjeli jsme z hlavní a přemýšleli, kde se na chvíli natáhnout, případně povařit kávičku. Ihned byla po ruce ochotná paní s kočárkem, jestli prý nepotřebujeme Hilfe, tedy pomoc. Na náměstí jsou prý lavičky, občerstvení, sedět se dá i u kostela. Po vedlejší vlevo dolu přijedete do parku. Je tam ale horší cesta, kočičí hlavy, kameny a tak. Horší cestu jsme s díky odmítli, to tak, ještě bychom píchli kolo! My pojedeme raději po asfaltu. Sotva padlo rozhodnutí a otáčíme zpět na hlavní, pocítil jsem, že mi měkne - kolo, přední. S vděčností jsem si vzpomněl na chlapa, který mě při prodeji ujišťoval, že dva roky nebudu potřebovat ani pumpičku ani lepení a zahořel k němu neutuchající láskou.

Nicméně jsme kolo napumpovali doufajíce, že třeba utíká ventilkem a vyrazili do centra. V ulici blízko náměstí prodávali Turci kebab. Před čtrnácti dny v Rakousku jsme objevili jeho půvab a rozhodli se zkusit, zda u německých Turků chutná lépe než u rakouských. Tito vyhráli nejen chutí, velikostí, ale i cenou. Ač stálo na tabuli 3,5 eura, majitel prohlásil, že dnes je to za tři a tím nám rázem 2.5 éčka ušetřil. Při odjezdu na nás ještě zahalekal Tchüss a přátelsky zamával. Sem tam i našinec kliku má. Hůře se ovšem vedlo kolu. Prázdná duše hlásila, že další lepení je na pořadu dne. Lavička u náměstí se jevila jako vhodné místo pro opravu za současného pozorování společenského života .Brzy se objevila dírka a trn z akátu, který ji způsobil. Několik domácích se ochomýtalo kolem, aby zjistili, co tu provádíme a jeden odvážlivec dokonce nabídl pomoc. Nám však, zoceleným poutníkům, pomoci netřeba. Po opravě hygiena rukou v přilehlé kostelní zahradě, návštěva otevřeného kostelíka, v němž tajemná postava na kůru nádherně hrála na varhany, projetí poklidného, podvečerního, maloměstského rynku a poté, opuštění města směrem na Görlitz - to byl program zbytku jinak vydařené soboty. Za městem se nás opět začala zmocňovat starost, jak vyřešit problém s ubytováním. Po osmdesáti kilometrech a s blížícím se večerem se není čemu divit. Naše dosavadní zkušenosti s komáry nás nutily poohlédnout se po něčem co nejdále od vodních ploch. Záhy se nabídla odbočka směrem k lesu uprostřed polí. U ní asi stopadesát metrů od cyklotrasy stály 4 vzrostlé stromy. Výborné místo k přenocování. V cuku letu jsme postavili tropika, a protože na nás tentokrát komáři zcela zapomněli, užili jsme si nádherný večer s kávičkou, svitem měsíce, hvězdami a hlasy lesních zvířat.

Neděle začala přesně tak, jak končila sobota, tedy nádherně. Jediné zklamání zažila Alenka, která si až při balení uvědomila, že ony 4 vzrostlé germánské duby, pod kterými jsme spali, jsou ve skutečnosti javory. Inu vše má své ale. Do Görlitz jsme měli pár kiláků a těšili se jako malé děti. Ještě nás čekal průjezd vesnicí Zodel. Jestliže se Rothenburg pyšní titulem nejvýchodnějšího německého maloměsta, v Zodelu naleznete nejvýchodnější vesnický kostel Německa a v okolí leží i nejvýchodnější bod.

Po 19 kilometrech vjedeme do Görlitz, Zhořelce. Původně vznikla osada na křižovatce obchodních cest a ve 14. století byla prohlášena městem. Až do třicetileté války, kdy připadlo Sasku, bývalo často úzce spojeno s dějinami České koruny. Druhou světovou válkou prošlo téměř beze škod, a proto je jeho historická část opravdovou perlou na Nise.

Přijeli jsme po Rothenburgerstrasse okolo domku za hradbami, kde dříve žil městský kat, k Nikolaikirche , nejstaršímu kostelu ve městě. Zde mě čekalo snad nejzajímavější setkání celé cesty. Před kostelem stála cedule o výstavě k životu jakéhosi Jakoba Böhmeho, protože bylo zavřeno, rozhlíželi jsme se alespoň po přilehlém hřbitově. Několik šipek ukazovalo k odlehlejší části k Jakob- Böhme - Grab. Opět Jakob Böhme, začalo mě to zajímat. Vydal jsem se po šipkách a za chvíli přišel ke hrobu , u kterého seděla nějaká paní s knihou v ruce. Učitelka? Lékařka? Básnířka? Když jsem pozdravil, řekla: „Zde leží Jakob Böhme," svěřil jsem se, že vůbec netuším, o koho jde a ona mi vysvětlila, že to byl místní rodák, filozof a mystik, který začal jako švec a svým učením získal takový věhlas, že jej sám velký Hegel nazval „prvním německým filozofem". Získal mnoho stoupenců, ale i odpůrců především v řadách kléru. Místní pastor Richter jej obvinil z kacířství. Po smrti mu byl dokonce odpírán křesťanský pohřeb. Zajímavý chlapík, tenhle Böhme, jehož předkové, soudě dle jména, mohli pocházet z Čech. Dále se mi paní svěřila, že žije v Karlsruhe a do Görlitz přijela na sympozium ohledně významu a budoucnosti příhraničních regionů v současné Evropě. Görlitz je v tomto ohledu vhodným příkladem, neboť kdysi kvetoucí město se po válce a rozdělení stalo pohraničním sídlem na periferii s postupným chátráním během budování socialismu. Po znovusjednocení Německa a otevření hranic došlo k celoplošné revitalizaci, rekonstrukci více než dvoutisíc historických budov a město má ambice stát se opět jako kdysi přirozenými centrem regionu bez ohledu na státní hranice a jedním z nejkrásnějších německých měst. O jeho kráse jsme se ostatně mohli záhy přesvědčit sami, ale prohlídka všech zajímavostí by zde zabrala alespoň dva dny a ne pouhé odpoledne. Ještě jednou jsme se toho dne setkali s postavou Jakoba Böhmeho, a to když se před námi na polském břehu nedaleko hraničního mostu objevil dům, kde léta žil.

Zvláštní, třista let po smrti zjistí člověk, který v dospělosti nevytáhl paty z rodného města, že jeho hrob a dům náhle leží na území různých států. S podobnými úvahami jsem opouštěl krásné město směrem na Žitavu. Na předměstí jsme u jezera Berzdorfer See dostali možnost řádně se zregenerovat. Po horkém odpoledni na rozpálené dlažbě více než vítáno. Dále se pokračovalo přes vesnice Leuba a Ostriz k St. Marienthal, nejstaršímu ženskému cisterciáckému klášteru v Německu, který je nepřetržitě v provozu od založení v roce 1234.

Klášter leží na staré poutní cestě z Polska do Santiaga de Compostella, kam se v dohledné době též chystáme. S pozdním večerem již bylo vše zavřeno a nám nezbylo než se vydat dále na Žitavu. Cesta úzkým údolím proti proudu Nisy musí být za pěkného dne opravdu nádherná. Nás však skutečně tlačil čas a v houstnoucím šeru jsme hledali místečko k přenocování. Když jsme již ztráceli naděje a s lítostí vzpomínali na včerejší idylku pod stromy, ukázalo nám Německo ještě jednou svou vlídnou tvář. Z ničeho nic se u cesty objevila šipka s magickým nápisem Rastplatz. Po pár metrech vpravo se mezi stromy objevila mýtinka s posezením a domečkem jak z pohádky bratří Grimmů. Přenocovat zde bylo pro nás radostí i odměnou. Z plánovaného programu nám již zbývalo pouze jediné významné místo - Zittau, Žitava - město na česko-polsko-německém trojmezí. Při příjezdu jsme si za krásného letního rána nemohli nevšimnout obrovského prašného oblaku, který se k městu táhl údolím Nisy od polského dolu Bogatynia. Z takto zamořeného ovzduší od sousedů mají pořádkumilovní a ekologicky orientovaní Němci jistě nemalou radost. Město nezapře svou slavnou minulost a působí místy tak trochu italským dojmem. I zde jsou však patrny známky ekonomické recese v množství zavřených obchodů, prostor k pronájmu a domů na prodej a to i v historickém centru. Vodní plocha na okraji města Olbersdorfer See představovala další možnost k odpočinku. Již nebylo kam spěchat. Večeři jsme plánovali ve Varnsdorfu, kam jsme se v pozdním odpoledni vydali přes Grossschönau . Tato obec dělá svému jménu opravdu čest. Je skutečně velká a krásná. Některým majitelům pečlivě udržovaných takzvaných podstávkových domů, pro tuto oblast typických, jsem jejich bydlení upřímně záviděl. Na přechodu Varnsdorf jsme měli na tachometru 662 kilometry. Při výborné večeři v zahradní restauraci jsme se domluvili strávit poslední noc též v Německu s ranním dojezdem do Rumburku. Vrátili jsme se tedy k sousedům, abychom se u vesnice Seifhennersdorf uložili ke spánku na odstavné ploše přímo u silnice. Občas se okolo tábora projel či prošel někdo z domácích, ale nikomu jsme nevadili a nikdo proti nám nic nenamítal. Před usnutím ve stanu přišel čas k hodnocení cesty .Jako realistický optimista jsem sčítal nejdříve klady: nádherná dovolená, příjemné počasí, krásná země, milí a ochotní lidé, zajímavá setkání, maximální svoboda. Nejkrásnější na tomto způsobu cestování je ovšem jeho nízkonákladovost. Celý podnik nás i s cestou autem ve dvou lidech vyšel bratru na 4700,- a to jsme se opravdu nikterak neomezovali. Naši příbuzní jedoucí ve třech měli rozpočet na podobných hodnotách. Jednotka zážitku byla neuvěřitelně levná. Z nás cestovky jistě nezbohatnou, tolik jako kolo nám opravdu nemohou dát. My jsme svůj Rubikon již dávno překročili a pokud nám síly a zdraví dovolí, budeme takto pokračovat do roztrhání těla. A co zápory? Těžko nějaké najít. Pětkrát jsme píchli, což však na téměř 700 kilometrech při pěti účastnících není žádná tragédie. Drobné problémy patří k věci a člověka zocelí. Nebo snad komáři? Je pravda, že jsme si o ně koledovali. To my jeli za nimi, ne oni k nám. Chovali se přesně, jak jim příroda velí a často nám svou aktivitou zážitky umocnili a vzpomínky přibarvili. I s tím se musí na cestách počítat. Věřím, že až se za pět deset let budeme probírat fotografiemi, nebudeme si plačtivým hlasem stěžovat: „ Joj, to bylo tehdy, když nás žrali komáři."

Fotogalerie

03.10.2013 vložil/a: campesino
karma článku: 3.3
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Spréva, Nisa a komáři 2013 - 2.část

Cestování
Ráno nepříliš vyspalí leč v dobré náladě jsme se snažili co nejdříve zmizet. Bohužel bylo třeba opravit duši Květuščina kola a toto zdržení…
03.10.2013
campesino
(3.94)

Spréva, Nisa a komáři 2013 - 1.část

Cestování
Touha po další z německých cyklotras vznikla krátce po projetí části Elberadweg v roce 2011. Poté, co se mě zkontaktoval dávný kamarád…
02.10.2013
campesino
(4.79)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Hoška Tour)

Bodamské jezero na kole

Německo, Rakousko, Švýcarsko
07.06.2023 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
9 950 Kč
 (CK Cyklotur)

Údolím řeky Baryczy – Wrocław

Polsko
15.06.2023 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
5 360 Kč
 (CK Mamut tour)

Lago di Garda na kole

Itálie, Německo, Rakousko
15.06.2023 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
12 990 Kč
PR

Tour de France 2023 se pomalu blíží

 ()
Tour de France, největší svátek světové rychlostní cyklistiky, už bude brzy tu. Mezinárodně sledovaná a velmi populární soutěž je jistou zárukou zhlédnutí vrcholných sportovních výsledků za účasti známých jmen, také ukázkou atraktivního prostředí a získání celkově silného prožitku. Není proto náhodou, že je tato soutěž také lákavým cílem pro sázkaře. Tour de France se pomalu blíží, jak si závod osvěžit online sázkou?

Nová značka skládacích kol v ČR – Montague kola (nejen) amerických výsadkářů

Skládací kola Montague (Citybikes)
Skládací kola si již dávno našla cestu k zákazníkům. Není divu. Jsou praktická a zásadně rozšiřují možnosti rekreační a městské cyklistiky. Díky lehkosti a skladnosti jsou používána při cestách vlakem, autobusem, letadlem, karavanem, osobním autem a dokonce i ultra-light letadlem či vrtulníkem.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

158 cyklistů (0 přihlášených)

Norsko 2022 – S děravou botou Hardangerviddou

Náhorní plošina Hardangervidda není pouze norská, nýbrž s největší určitostí i evropská nejrozsáhlejší horská…
šíp | 30.03.2023

Bikepacking španělsky 5.část: Andalusie – Přes Sierru Nevadu do Granady

Z pouště se přesouváme ke stoupákům Sierry Nevady. Čeká nás nejvýše položená cyklostezka Evropy bez…
Kristina | 02.01.2023

Jak jsem jel okolo Čech

Závod Okolo republiky je další z cyklistických ultra-šíleností, do které jsem se po letošním Toulání pustil.…
JohnyB | 23.10.2022