NaKole.cz
Reparát – 3. Mentál
Ne, nenaštvu se! Je to jejich země, jejich zvyky.
Chtějí-li se v neděli přesně o šesté ranní budit brutálním zvonobitím, budiž jim to přáno. Jsem tu jen na návštěvě, projíždím a beztak bych měl už vstávat, paní domácí od půl sedmé podává snídani, na téhle cestě moji první a poslední.
„Třetí den buď padneš, nebo z něj vyjdeš posílen" řekla mi Soňa včera tvrdě do telefonu.
Nepadnu, naplánovaná etapa je krátká, asi 75 kilometrů, a světe div se, mě vůbec nic nebolí.
Zamávám té milé paní bytné, co mě důsledně oslovuje „mladý muži", a s druhým či třetím šlápnutím nasazuji kapucu. Už zase lije.
Poctivě se snažím v sobě najít to včerejší slunce, ale dneska se mi to nějak nedaří. Sluníčko asi ještě spí.
Stejně jako celé Rot am See, Beimbach, Dünsbach, Brachbach i Braunsbach.
„Johann Sebastian měl prý dvacet dětí, a každé tady asi má nějaký ten svůj - bach" napadají mě voloviny.
„Možná nepadnu, ale dojedu jako mentál" smiřuji se s osudem.
Čisto, klid, vylidněno.
Hrázděné domky s malými předzahrádkami s typicky německým vkusem dozdobenými sádrovými trpaslíky, jelínky a kachničkami, viděl jsem i skvělou repliku Neuswansteinu Ludvíka Bavorského. Jejich země, jejich zvyky, jejich vkus. Nemám právo hodnotit.
O dost lepší než igelitové tašky s odpadky a plechovky od koly, které zdobí naše krajnice.
Když se člověk žene po dálnici A6 z Norimberka na Heilbronn, neuvědomí si vůbec, jakými projíždí horami. Dálnice přeskakuje z vrcholku kopce na protější vrcholek smělými mosty, na poměrně krátkém úseku několika desítek kilometrů je potřeba překonat asi tři údolí a tedy asi čtyři hřebeny.
Na kole je to ale safra znát. Žádný „Brücke", „Tal" ani „Bach", není kudy se protáhnout mezi kopci, musí se přes ně. Lehký převod a trpělivě vyšlapat několikakilometrová stoupání.
Z reproduktoru mě podporuje první český skinhead Karel Hála českou verzí Detroit City: „I nebeskej chrám, i nebeskej chrám, jásá jak já se mám" a nade mnou zase modro.
Ale ne, to je opravdu čisté nebe! Přestalo pršet! Díky Karle!
Hory se zmenšují a cesta se krátí, několikrát přejíždím dálnici, pozoruji z mostu ten rachot aut v šesti pruzích a vůbec těm šoférům nezávidím. Naopak.
Lituji je. Kolik z nich mělo šanci prožít ten nádherný okamžik štěstí, kdy máme pohoří v zádech a před sebou už jen dlouhý sjezd do údolí k řece Neckar do cílového města etapy?
Heilbronn, to škaredé průmyslové město, mě najednou připadá krásné, i se svými chladícimi věžemi elektrárny, zašedlým přístavem a lomozícím rozřazovacím nádražím.
Nevadí, že už zase prší.
Nepadl jsem. Jen mě asi trochu šíblo.
„Každý správný chlap je trochu blázen a trochu malý kluk", snažím se uchlácholit svoji rozjitřenou mysl.
Co ve mně převažuje?
Blázen nebo kluk?
Uvidíme zítra.
Jindra Pařík 17.5. 2013
Fotogalerie
Být králem na cestě ... 6. NDR
Být králem na cestě ... 5. Do Hamburku
Být králem na cestě ... 4. Holandsko
Nejčtenější blogy:
Vyzkoušejte:
Nová značka skládacích kol v ČR – Montague kola (nejen) amerických výsadkářů
článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením NaKole, o.s. a s uvedením zdroje.
NaKole.cz se právě projíždí
Bikepacking španělsky 5.část: Andalusie – Přes Sierru Nevadu do Granady
Z pouště se přesouváme ke stoupákům Sierry Nevady. Čeká nás nejvýše položená cyklostezka Evropy bez…
Jak jsem jel okolo Čech
Závod Okolo republiky je další z cyklistických ultra-šíleností, do které jsem se po letošním Toulání pustil.…