reklama

Putování podél Dunaje (3.), aneb „hajda nýčko vyrazíme do Banátu“.

Cazanele Mari
Cazanele Mari
Foto: Autor

12. den - cesta z obce Pojejena do Svaté Heleny

Ranní balení tábořiště probíhalo zajímavě. Napřed se na polní cestě kolem nás vyrojilo několik povozů s místními zemědělci. Čekali jsme problém, ale kromě pozdravu „buna ziua", si nás však nijak nevšímali. Krátce po nich přicházejí pěšky dva četníci pohraniční policie a míří přímo k nám. Znovu čekáme potíže. Když dotazem zjistili odkud jsme a kam směřujeme, nechtěli vidět ani naše pasy, popřáli nám šťastnou cestu a odešli. Mají to tu zmáknutý a to jsem si myslel, jak jsme dobře zašití před zraky okolí.

Pokračujeme po silnici číslo 57 do Moldova Veche. Kolem cesty se povalují toulaví psi. V městečku jsme se chvíli zamotali na jedné křižovatce, vytáhli mapu a bavili se nad směrem další cesty. Od nedaleké autobusové zastávky k nám přichází mladý Rumun a plynnou češtinou se nás ptá, jestli nechceme poradit. Bydlí ve Svaté Heleně a ukazuje nám cestu. Příjemná náhoda.

Ve vesnici Coronini zdravíme u silnice starší paní - „buna ziua"- „machrujeme" naučeným pozdravem. „Dobrý den", odpovídá paní na pozdrav jadrnou češtinou s moravským přízvukem. Koukáme s otevřenou pusou a dáváme se do hovoru. Bydlí v Coronini a zrovna jde do Svaté Heleny na návštěvu k bratrovi". Loučíme se a stoupáme po nově vybudované asfaltové silnici číslo 48 do nadmořské výšky 350 m do dalšího z cílů naší cesty. Tím je návštěva krajanů ve známé české vesnici východního Banátu ukryté v rumunských horách jižních Karpat nad břehy Dunaje. Máme zde plánováno dvě noci zůstat a trochu probádat okolí.

Svatá Helena je nádherně fotogenická. Vracím se v ní do vzpomínek na návštěvy u babičky na vesnici nejmíň před čtyřiceti léty. Tady se zastavil čas. Ale tak nějak příjemně. Ubytování domlouváme hned na začátku vesnice u občerstvení v penzionu i s polopenzí. Pečovat o nás bude paní Štěpničková, která bydlí v domečku naproti. Dříve sama ubytovávala, teď se stará rumunskému majiteli o penzion. Hned se domlouvá co budeme chtít uvařit. Necháváme to na ní, ale ať hlavně vaří podle místních zvyků. Je spokojená, prý hrozně nerada dělá hranolky. Jdeme na výlet po vesnici a okolí. Pozdě odpoledne nás zahnala silná letní bouřka. Večer trávíme v příjemném rozhovoru s paňimámou, která nám zajímavě vypráví o životě v tomto bohem zapomenutém kraji. V penzionu jsou ubytovaní ještě dva kluci, trekaři od Jihlavy a večer přijíždějí autem čtyři starší chasníci, taky z Česka.
Dnes jsme na kole ujeli 20 km. Celkem najeto na kole 860 km.

13. den - turistika ze Svaté Heleny do Gerníku

Hluboko po půlnoci mě probudilo cinkání kravského zvonce na ulici. Asi se někomu zaběhla kráva, ale tak pozdě v noci? Ráno se dozvídáme, že to nebyla kráva, ale náš soused z penzionu si v hospodě koupil kravský zvonec, a když se potácel ulicí do „pelechu", tak vyzváněl.

Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Bígr, Eibentál, Šumice - to je šest českých vesnic ukrytých v rumunských horách. Každá má své neopakovatelné kouzlo, svůj kolorit a „vůni". V každé se mluví trochu jinak česky - to podle oblasti odkud kdysi čeští kolonisté přišli - a potkáte v ní jinou architekturu a jiné zvyky. My dnes vyrážíme pěšky po červené turistické značce kolem skalního mostu Kulhavá skála do Gerníku. Celá oblast sahající až ke Gerníku má výrazný krasový charakter. Naši kačeři to mají po cestě i s odlovem „kešek" a všichni pak se sběrem lesních dobrot. Dokonce si užijeme stopu v podobě traktoru s jednoosým přívěsem naloženým rumunskou rodinou vracející se ze sběru švestek. Skoro v každé chalupě se tu pálí domácí pálenka.

Ten stop byl výživný. Traktor poskakuje po kamenité, místy strmé cestě, různě se naklání, až mám strach, že holky vypadnou. Sedíme jen na prkně položeném přes bočnice přívěsu a snažíme se udržet na korbě. Je to jako jízda na splašené krávě na pouťové atrakci. Rumunská rodina sedí jak přibytá, evidentně zvyklá na tento způsob přepravy a pobaveně se usmívá nad naší snahou nevypadnout během jízdy. Po cestě ještě přistupuje pantáta s pytlem lusek fazolí. Cigárko v hubě, jednu nohu jen tak ležérně přehozenou přes bočnici, druhou na závěsu a bravurně stylem cirkusového akrobata zvládá v mých očích divokou jízdu. Vystupujeme poblíž jeskyně Turecká díra, traktor pokračuje jiným směrem.

Do Svaté Heleny se vracíme v podvečer, v patách máme další letní bouřku. Těším se na večeři a odpočinek.

Úplně mě fascinuje nezávislost kuchyně paní domácí. Chleba, máslo, sýr, vajíčka, zelenina, maso apod. všechno z vlastních zdrojů, z vlastní výroby nebo výroby sousedů. Po mnoha letech jím třeba domácí máslo. Chuťově, no „mňamka" největší. Těžko se bude znovu přecházet na expediční stravu.
Dnes jsme při turistice ušli 31 km.

14. den - cesta ze Svaté Heleny k soutěsce Malý a Velký Kazan

Ráno se loučíme s krajany a sjíždíme k Dunaji do bezmála sto kilometrů dlouhé Dunajské soutěsky, tvořené národním parkem Železná vrata na rumunské straně a národním parkem Djerdap na straně srbské. Na protějším břehu Dunaje se vypíná pevnost Golubac. Tvrz patří k nejlépe zachovalým pevnostem v Srbsku. Silnicí číslo 57 po levém břehu Dunaje míříme směrem na Oršavu navštívit nejkrásnější část Železných vrat, soutěsky Malý a Velký Kazan (Malé a Velké Kotle). Dunajská soutěska tvoří rozhraní mezi jižními Karpaty a pohořím Balkán. Je úžasné pozorovat mohutný tok vtěsnaný do tohoto úzkého údolí.

U obce Gornea zastavujeme u rozestavěného kostela a hezky malované kapličky s posvátnou vodou. Míjíme zbytky základů římského osídlení. U osady Berzasca fotím na Dunaji zakotvený rychlý motorový dělový člun hraniční policie. Kolem vesnice Svinita mizí na rozbité silnici asfalt, cesta se opravuje a vypadá jako kamenolom. Na štěrku jsem chytnul defekt. V dalším tropickém dnu lepím zadní duši a zvláště huštění pumpičkou je výživné. Po opravě zastavujeme ve vesnici dokoupit zásoby. Tak prázdný obchod jsem viděl jen ve starých filmech. Dlouhé prázdné regály a uprostřed jeden chleba, mouka, jeden druh konzervy, jinak skoro nic. Naštěstí kousek dál byl krámek, kde bylo všechno, od rohlíku po „lokomotivu". Asi rozdíl mezi tamní „Jednotou" a soukromníkem v reálu.

Několik kilometrů za obcí Svinita vykukují z vody věže hradní zříceniny Tri Culi pocházející z roku 1439. Hladina Dunaje v údolí se výstavbou přehrady Železná vrata výrazně zvedla. Soutěsky Malý a Velký Kazan jsou úžasný přírodní výtvor. Mohutný tok Dunaje, vysoké bílé skály, úzké údolí, jeskyně. Ani silnice se sem nevejde. Ta se klikatí kolem okolních kopců přes vesnici Dubova. Míjíme průtočnou jeskyni Pestera Liliecilor. Z nějakých 97 m n.m. se šplháme do 287 m n.m., aby jsme zase spadli ke kostelu Mrakonia zpátky do nadmořské výšky 90 m. Silnice číslo 57 je úzká, naštěstí provoz je mírný s minimem náklaďáků. První část soutěsky, sevřená vápencovými horami Ciucaru Mic na rumunské a Mali Štrbac na srbské straně, je dlouhá 3,6 km. Druhá část soutěsky je dlouhá 3,8 km, sevřená mezi horami Ciucaru Mare a Veliki Štrbac. Nejužší místo na Dunaji je Cazanele Mari (Velké Kotle). V nejužším místě je šířka vodní hladiny jen 170 m, zatímco před vjezdem do soutěsky se poblíž obce Sviniţa vodní hladina rozšíří téměř na 2 km.

U ústí potoka Mraconia vytesali horolezci do strmé vysoké skály obří reliéf tváře dáckého krále a vojevůdce Decebala. Reliéf je vysoký 40 m a široký 20 m, byl vytvořen v roce 2002 a moc se sem podle mě nehodí, ale proti gustu.......

Jedeme údolím „kterým kráčely dějiny", vedla tudy římská silnice do Dácie již před naším letopočtem. V zátoce u ústí potoka Mraconia je v mapě vyznačený kemp. Tady přespíme. V okolí tábořiště je neskutečné množství odpadků. Pitná voda tu je a občerstvení s pivem v plechu taky. Kolem stanů se popásá volně koník, koupačka je přijatelná. Dunaj je v této části toku totiž stokou celé Evropy. Kousek od nás stanuje sympatická dvojice mladých cykloturistů, dnes jsme je už jednou potkali. Klučina je z Islandu, holka z Německa.
Dnes jsme na kole ujeli 96 km. Celkem najeto na kole 988 km.

15. den - cesta ze zátoky ústí potoka Mraconia do města Drobeta Turnu Severin

Ráno pokračujeme závěrečnou etapou Dunajské soutěsky k hrázi přehrady Železná vrata. Za obcí Eselnita začínáme stoupat do okolních kopců, abychom v zápětí sjeli do centra oblasti, města Orsava, které leží na břehu velkého jezera vytvořeného přehradou na Dunaji. Odbočujeme na silnici E 70, která vede podél levého břehu řeky vedle železniční trati a směřuje k přehradní hrázi, kde je velký hraniční přechod do Srbska. Provoz na silnici je nepředstavitelně hustý v obou směrech a zejména řidiči náklaďáků jezdí jako hovada.

Přehrada Železná vrata byla vybudována v letech 1964-1972, hráz je vysoká 63 m a dlouhá 1200 m, s hydroelektrárnou. Po dokončení přehrada zvedla hladinu Dunaje o 33 metrů. Řeka se změnila na obrovské jezero, ve kterém zůstává veškerý odpad z celé Evropy.

Navštěvujeme zajímavé technické muzeum v přehradní hrázi. Zdravíme se s velkou skupinou cykloturistů z České republiky. Mirek s Jitkou se otáčí do Orsavy na vlak Orsova - Timisoara Nord. Potkáme se znovu na nádraží v Aradu. Já s Milou pokračujeme na kole do města Drobetě Turnu Severin, podívat se na pozůstatky slavného Trajánova mostu, který vedl přes Dunaj a byl se svými 1 135 metry nejdelším mostem v tehdejším známém světě. Postaven byl v roce 103 a zničen císařem Aureliem ve 3. století.

V Drobetě Turnu Severin na nádraží čekáme na vlak. Našli jsme vlakový spoj do Timisoara Nord. Výpravčí nám poradil, že tímto spojem můžeme jet bez přesedání až do Aradu. Paráda, je to sice osobák co zastavuje u každé „vrby", ale je pěkný, nový, čistý, moderní. Odjíždíme v 18:20 hodin, v Aradu jsme po půlnoci. Kola máme složená v přepravních brašnách na chodbičce. Vlak je poloprázdný a cesta ubíhá sice pomalu, ale bez potíží.
Dnes jsme na kole ujeli 54 km. Celkem najeto na kole 1042 km.

16. den - cesta vlakem z rumunského Aradu domů do Hranic

V Aradu se znovu shledáváme s Mirkem a Jitkou. Společně čekáme na rychlík R 346 DACIA Arad - Budapest Keleti pu., odjezd 02:24 hod. Nástup do nočního spoje zvládáme bez obtíží, kola složená v přepravních vacích fixujeme na chodbičce před kupéčkem a místo na sezení máme taky. Cesta probíhá standardně až do okamžiku překračování státní hranice mezi Rumunskem a Maďarskem. Dvě hodiny, pro nás z neznámých důvodů, stojíme v polích a potom na hranici a nabíráme zpoždění. Do toho přišel průvodčí, Maďar a požaduje zaplacení jízdenky za jízdní kola. „Ty tady vidíš nějaká kola ?, my máme jen velké tašky", snažíme se argumentovat."Ale v nich máte kola a za přepravu kol se platí", odvětí průvodčí. Různě se dohadujeme, tvrdíme že mu nerozumíme co po nás vlastně chce, že nemáme peníze, že průvodčí před ním (Rumun) nic nechtěl apod. On zase jako správný potomek Hunů je vytrvalý bojovník a potřebuje „porazit svoji oběť ". Do tohoto našeho dohadování přišel za průvodčím cestující, Němec, že proč tady stojíme, že mu za dvě hodiny letí z Budapešti letadlo ( podle jízdního řádu jsme už měli vystupovat v maďarské metropoli ) a ať mu sežene taxíka. Němec byl dost hlasitý a naštvaný. Průvodčí utekl a my si bláhově mysleli, že už nepřijde. Přišel, těsně před Budapeští a byl dost nekompromisní, tak jsme to nakonec vzdali a těch pár šestek (samozřejmě v eurech) zaplatili. V maďarské metropoli vystupujeme po osmé hodině dopoledne.

Na vlakovém nádraží Budapest Keleti pu přesedáme do rychlíku EC 170 HUNGARIA, který odjíždí na čas v 09:28 hod a budeme z něj vystupovat až v Brně. Jízdenky kupujeme jen po slovensko - maďarskou hranici, dál máme zpáteční jízdenku Brno - Štúrovo, která platí 30 dnů. Na skupinové zpáteční jízdence City Star na Slovensko se dá výrazně ušetřit nějaký ten šesták. Do Brna přeprava proběhla už bez zádrhelu. V moravské metropoli jsme ve 13:41 hod. Navazujícím přípojem jsme v Hranicích před pátou hodinou. Z Drobeta Turnu Severin jsme po 1019 km a 22:24 hod jízdy vlakem šťastně v domovské obci.

A jak to bylo v číslech

 Putovali jsme 16 dní od 24.7. do 8.8. 2009. Na kole (pěšky) - Slovensko - 0 dnů - 3 km, Maďarsko - 4 dny - 352 km, Chorvatsko - 0 dnů - 23 km, Srbsko - 5 dnů - 485 km, Rumunsko - 5 dnů - 202 km, celkem na kole 14 dnů - 1045 km. Vlakem - do Štúrova - 6 hod - 393 km, v Srbsku 2,5 hod - 51 km, z Rumunska - 22,5 hod - 1019 km, celkem vlakem 2 dny - 30 hod - 1463 km. Ubytování - pod střechou v bungalovu, penzionu - 3 noci, camping - 6 nocí, na volno - 5 nocí, ve vlaku - 1 noc.

předchozí článek:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/201-putovani-podel-dunaje-2-aneb-hajda-nycko-vyrazime-do.html

další fotografie naleznete na:

http://avant.rajce.idnes.cz/2009_07_24_-_08_08._Madarsko%2C_Srbsko%2C_Rumunsko_-_II.cast/

Fotogalerie

03.10.2011 vložil/a: pavelv
karma článku: 3.95
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Poslední cesta

Ze života
S Pavlem, s mým úžasným manželem, cestovatelem tělem i duší jsme letos plánovali cestu do Persie, k Perskému zálivu a zpátky, 4 až 5 měsíců…
15.11.2017
pavelv
(6.06)

Maďarsko a Chorvatsko na kole

Cestování
Skončila zima nezima. Vypnul jsem lyžařský vlek, naštípal dříví na zimu příští, zabalil vše potřebné, rozloučil se z Gorolemi...…
20.04.2017
pavelv
(5.83)

Bosnou a Hercegovinou na kole (2)

Cestování
Sarajevo Před Sarajevem mám problém se značkou silnice pro motorová vozidla. Provoz jako kráva, nějak jsem se prokličkoval do Ilidže, což…
09.03.2015
pavelv
(4.8)
PR

Cestování a důležitost cestovního pojištění

 ()
Proč je vlastně cestovní pojištění nezbytnou výbavou každého turisty či cestovatele? Jaké všechny situace dokáže pokrýt a na co je dobré se připojistit? Ve světě dnes také máme nového strašáka v podobě koronaviru, čemuž se rovněž mnohé pojišťovny přizpůsobily i ve svých pojistných smlouvách. Na tato a další témata se podíváme v rámci našeho článku, po jehož přečtení může být i vaše dovolená klidnější a bezpečnější.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

192 cyklistů (15 přihlášených)

Belánské Tatry a okolí – srpen 2021

Už jsem skoro zapomněla balit na dovolenou a psát blog se mi vlastně ani nechtělo, ale pak jsem si uvědomila,…
HMS | 10.09.2021

O kouzelné holčičce

Vyrazili jsme k moři, v autě celou cestu překáželo moje kolo. Manželka ho považuje za zbytečnou komplikaci.…
šíravník | 09.09.2021

Vez mě dál, Esko má 02 – Kanál, jezy a potrubí

Technické památky u Mělníka. 29. 8. 2021 Poslední prázdninovou neděli chci strávit na kole. Počasí je však…
Favorit1970 | 30.08.2021