reklama

Stezka středozemím

Nejsevernější bod ČR
Nejsevernější bod ČR
Foto: Autor

Inspirací pro letošní trasu byly knížky Jana Hocka o dálkových trasách v ČR (na internetu www.viaczechia.cz). Pro začátek jsem zvolila nejkratší trasu - stezku středozemím, která spojuje nejsevernější a nejjižnější bod ČR. Termín byl určen okolnostmi na druhou dekádu dubna, z toho vyplynula i volba noclehů pod střechou. Od noclehů se pak odvíjela délka denních etap.

Vyjížděly jsme tři (Líba, Vlasta a já) za deště, v úterý 11.dubna vlakem do Horní Poustevny. Silnici přes Lobendavu vystřídala od hraničního přechodu pěšina, kterou jsme většinou kola musely vést. Zpočátku vysvitlo i sluníčko, ale abychom si užily všeho, znovu prší. Po dešti přišel liják, pak se cestou v lese přihnala bouřka a krupobití a když už zase jen pršelo, věděly jsme, že „severní pól" bude dobyt. Nakonec jsme se vymotaly z lesa a cestou do Šluknova přestalo i pršet.

Ve středu vyjíždíme do zimy, ale svítí slunko. Cestou od rozhledny Dymník do Krásné Lípy Líba přetrhla řetěz, do města musí dojít pěšky. Mezitím se nám podařilo sehnat pomoc, z Rumburku přijíždí majitel Herby servisu, který nejen spravil řetěz, ale i seřídil kolo. Do České Kamenice jsme přijely trochu se zpožděním, ale celý den nepršelo, jen byl nepříjemný protivítr.

Čtvrtek byl trochu jako přes kopírák. Sice cestou nepršelo, ale bylo pod mrakem a silný protivítr. Odpoledne už jsme jely v rukavicích a čepicích. Ráno jsme přes Kamenický Šenov dorazily k Panské skále a po chvíli odpočinku pokračovaly cestou s nádhernými výhledy do Polevska, abychom se zastavily i u pomníčku Tomáše Holého. Přes Nový Bor a Zákupy jsme dojely do kempu v Doksech. Než jsme se navečeřely, přišel déšť a vydržel s námi celou noc.

V pátek vyjíždíme do deště, tak měníme trochu trasu, abychom se vyhnuly turistickým trasám, vedeným po polňačkách. V Bořejově nás hustý déšť zahnal do autobusové zastávky. Po necelé půlhodině jsme to vzdaly a jely dál, vypadalo to, že pršet nepřestane. Celé zmrzlé jsme sjely přes Blatce do Kokořínského Dolu a skončily v hospodě U Grobiana. U rozpálených kamen jsme vydržely víc než hodinu, najedly se, trošku usušily a pokračovaly do Mělníka. Zastávky na zámku využila Vlasta a koupila na večer lahvičku Ludmily. To jsme se poměly. Že pršelo celou noc, to nám pod střechou bylo dost jedno.

V sobotu sice vyjíždíme do deště, ale už před Hořínem občas zasvitne sluníčko. Přes Lužec a Veltrusy míříme do Kralup, na oběd do restaurace Na Františku. Na další cestě se zdržíme v Drastech. Příjemná řádová sestra nám vypravuje, jak vlastními silami (případně za pomoci brigádníků) pomalu budují svoje sídlo - klášter bosých karmelitek. Jen některé odborné práce dělají dodavatelé. Přes Klecany se pak vracíme k Vltavě, protože dnes spíme v Praze. Líba s Vlastou společně, já u syna. Při loučení v Troji nám Vlasta oznamuje, že dál už s námi nepojede - necítí se dobře.

V neděli jsme se s Líbou sešly u metra na Chodově a vyrážíme na jih. Z Oleška klesáme po kamenité, mokré cestě k Zahořanskému potoku, na níž jsem zjistila, že po týdenní cestě mně prakticky zmizely brzdící špalky u zadního kola (no, bylo jich tam na začátku tak 2/3 tloušťky). Cestou do Pikovic malá překážka, cyklostezka je zaplavená, musíme protlačit kola po stráni. Část stoupání z Pikovic do Hradištka tlačíme - a tím máme pro dnešek to nejhorší za sebou. Další stoupání zdoláme v sedle. Cestou nás 2x dohonil cca 5minutový déšť, ale ani jsme nepromokly. Ještě zastávka u zámku v Třebsíně a upalujeme do Neveklova bydlet, protože nad námi už je zase černo.

První pondělní zastávka je v klášteře Naší Paní nad Vltavou, který vznikl v roce 2008 pro řád sester trapistek. Podobně jako v Drastech, i tady jsme se od řádové sestry dověděly spoustu zajímavostí o životě a práci zdejších řeholnic. S návštěvou zámku Radíč jsme nepochodily - je pondělí a tedy zavřeno. Zajímavá je i zřícenina větrného mlýna u Příčov. Asi v půl druhé jsme dorazily do Sedlčan a konečně mám štěstí - našly jsme otevřený cykloservis a pán byl ochotný mi na počkání vyměnit brzdové špalky. Čekaly jsme u oběda, zhruba po hodině pán volal, že je hotovo. Vyměnil komplet brzdy vzadu i vpředu a jedno brzdové lanko. Kvůli zdržení a hrozícímu dešti vynecháváme Vysoký Chlumec a uháníme bydlet. No, slejvák nás stejně dohonil. V Dobrošovicích jsme skončily na půl hodiny v autobusové zastávce. Pak Sedlec-Prčice, kde jsme si nakoupily a zbývá už jen kousek do motorkářského doupěte v Uhřicích, kde máme dnes nocleh.

Úterý je ve znamení nejkratší etapy (vede místy, která jsme s Líbou projely přede 2 lety), ale i tak to byl boj o přežití, který jsme nakonec vyhrály. Den začal deštěm, psí zimou a stoupáním (12% skoro 2km). Pěkně jsem se prošla v mracích. Pak už jen drobně pršelo, ale aby nás to nezhýčkalo, funěl ledový vítr. Všechno jsme vydržely, v Jistebnici jsme trochu pookřály na obědě a v Táboře na nádraží koupily na sobotu nejen jízdenky domů, ale hlavně rezervace na kola. Už od půl čtvrté jsme v penzionu, kde nám hodná paní ubytovatelka dala do sušičky všechno mokré oblečení.

Ve středu ráno se zdálo, že si zopákneme včerejšek - pršelo a foukalo. Až do Bechyně jedeme po cyklotrase Lužnická, hodně lesem. Ale za Bechyní už občas přestalo pršet, trochu se oteplilo, dokonce jsme viděly i kus modré oblohy a od 15 hodin už neprší vůbec. Cestu z Netěchovic do Kolodějí nad Lužnicí nám místní rozmluvili - silnička je tak špatná, že už tam nejezdí ani s off-roady. Tak nejdříve do Týna nad Vltavou, zajížďka do Kolodějí k zámku Mitrovicz, pak zpátky na soutok Vltavy a Lužnice, nakoupit a bydlet.

Čtvrteční ráno nás uvítalo mrholením a zimou, ale kolem desáté se oteplilo a vysvitlo sluníčko. V Hněvkovicích jsme přejely hráz a vystoupaly k zámku Vysoký Hrádek, kde má JET svoje Infocentrum. Absolvovaly jsme virtuální prohlídku elektrárny, usušily se, dobila jsem si foťák - naprostá spokojenost. Sjely jsme do Purkarce a cyklostezkou kolem Hněvkovické nádrže dojely přes Karlův hrádek a Hlubokou do Českých Budějovic.

Blíží se konec našeho putování a já jsem během cesty naprosto zničila bundu. Proto v pátek ráno opouštíme Budějovice silnicí na Kamenný Újezd - doufám, že se mi cestou podaří ve městě koupit novou. Marné naděje i snaha. A tak se z Kamenného Újezdu napojujeme na cyklo Vltavská a jedeme do Zlaté Koruny. Dnes nám štěstí nepřeje - přijely jsme v době polední pauzy. V Českém Krumlově se rozhodujeme opustit cyklotrasu a jet po silnici, abychom si ušetřily stoupání (cca 350 metrů). Zprvu se divíme, že nejezdí skoro žádná auta, ale ve Větřní je jasno. Silnice dál je slepá a tak jsme na ní samy. Slunečný a teplý den nám maličko znepříjemnil jen protivítr cestou z Krumlova do Rožmberku.

Sobota ráno začíná sluníčkem a příjemnými 15°C. Silnice před Vyšším Brodem je uzavřená, ale cyklisté prý uzavírku projedou - tak jsme tu samy. Dokopec pokračuje za Vyšším Brodem až do Studánek, kde si konečně nakoupím oblečení do vlaku. Odtud asi 3 km sjíždíme po pěkné asfaltce, abychom zbytek cesty po lesňačkách a štěrkových cestách měly zas do kopce. Seběhneme asi 100 m k označenému bodu, uděláme pár nezbytných fotek a vracíme se stejnou cestou až k odbočce na Dolní Drkolnou, přes ni pak na Horní Dvořiště. Je už přes 20°C, skoro 15 hodin, mám toho akorát dost. Ve večerce kupujeme vychlazené pití a ve stínu svačíme a odpočíváme. Do cíle (nádraží Rybník) zbývá ještě asi 7 km, nakonec stíháme vlak s hodinovou rezervou. Ale není všem dobrodružstvím konec. Už v Praze, kus za nádražím Zahradní město, náš rychlík najednou staví. Vlak před námi prý někoho srazil. A tak trpělivě čekáme na hasiče, kteří nakonec celý vlak evakuují. A protože jsme nakonec stihly i poslední spojení domů, i tentokrát platí: konec dobrý, všechno dobré.

Fotogalerie

19.05.2023 vložil/a: Aar
karma článku: 4.24
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Srpen 2023 – okolo Otavy

Cestování
Letošní zahraniční výlet nám nečekaně zrušily zdravotní problémy, musely jsme se z cesty vrátit. Po nezbytných vyšetřeních se ukázalo, že…
23.03.2024
Aar
(3.92)

Kolem Jihlavy od pramene k ústí

Cestování
Na letošní rok jsem měla připravenu nejen trasu kolem řeky Jihlavy, ale i příjemnou společnost po cestě: Janu a Danu z Prahy a Líbu ze…
30.07.2020
Aar
(4.25)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Kudrna)

Bikepackingová výzva Rakouskem až domů

Česko, Rakousko
04.07.2024 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
7 800 Kč
 (CK Frčíme)

Šumava na kole

Česko
12.07.2024 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 900 Kč
 (CK Frčíme)

Teplické cyklostezky na pohodu

Česko
20.08.2024 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
10 500 Kč
PR

Dovolená plná zážitků: Cyklistika, hazard a relax v jednom

 (shutterstock.com licencia NATALIS)
V letních měsících se otevírají dveře k dobrodružství a odpočinku, a co by mohlo být lepšího než spojit dovolenou plnou zážitků s aktivitami, které nabízejí vzrušení, relaxaci a šanci na výhru? Cyklistika, hazard a relaxace - tři prvky, které mohou vytvořit nezapomenutelný zážitek z dovolené. Přečtěte si, jak tyto různorodé aktivity mohou společně vytvořit dovolenou plnou vzrušení a odpočinku.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

276 cyklistů (7 přihlášených)

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 5. část

5. část - Jezero Yssyk-kul a okolí V sedle se cesta narovnala a pak zlomila. Bylo už jasné, že jsme bouřku…
Peggy | 10.05.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 4. část

4. část - Chtěla jsem Kyrgyzstán, mám Kyrgyzstán... Podepsaly se na nás únava, hlad a stres, jestli seženeme…
Peggy | 06.05.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 3. část

3. část - Krát dvě to mělo bejt Čtvrtý den od startu jsme vjeli do velkoměsta, do Almaty. Zde měly děti…
Peggy | 02.05.2024