Jižní Čechy - cyklistův ráj

Ač rodilý pražák, mé kořeny sahají do Jižních Čech. Proto jsem zajásala, když manžel navrh cyklistický výlet do tohoto kraje. Krátce po zaplacení dovolené jsem zjistila, že jsem těhotná. Jet na kole jsem se bála - vycházelo to tak na sedmý měsíc - nakonec jsme ale vyrazili alespoň bez kol.

Po příjezdu jsme zběžně prošli okolí. A hned druhý den jsme začali hledat půjčovnu kol. Všude totiž byla nádherná rovina, příjemní řidiči a zajímavé památky. Byla by škoda chodit tu všude jen pěšky. Půjčovnu jsem naštěstí našli a ceny byly velice příjemné. Dokonce i nabídka kol předčila naše očekávání. Poprvé v životě (a asi i naposledy) jsme si vyzkoušeli jízdu na tandemu. Moje bříško trošku překáželo a narážela jsem při sesedání do sedlovky před sebou, pro další dny jsme tudíž zvolili jiné typy kol. Ochotný půjčovatel mi našel kolo s nízkým nástupem a mohli jsme objevovat krásy Třeboňska.

Myslela jsem, že se mi nebude chtít a projezdím tak dva dny z týdne, nakonec jsem to ale byla já, kdo nutil manžela vymýšlet další a další cesty. Už proto, že mimi mělo jízdu rádo a začalo nespokojeně kopat po každém sesednutí. A co bych pro něj neudělala, ne? Cyklostezky byly kapku přeplněné, nádherná příroda to však vynahradila. Úroveň cest ani nevyžadovala přilbu nebo rukavice, v klidu jsem vyrazila i v šatečkách. Ani se mi nechtělo domů a doufala jsem, že se tam za rok zase vrátíme.

Rok se s rokem sešel a opravdu jsme byli zpátky. Tentokrát jsme jeli už od vlaku na svých kolech a za jedním z nich se skvěl vozík s živým nákladem - dceruškou. Pro větší pohodlí jsme měli jedno kolo elektrifikované, nutné to ale nebylo. Důležitý byl hlavně pro zvládnutí jízdy s vozíkem. Byl totiž až po střechu naplněn (kromě dítěte) veškerou bagáží. Pro jistotu jsme s sebou vezli i rozkládací postýlku. Na cestě zpátky se nám tam podařilo vtěsnat navíc dva litry borůvek, mňam. Jen manžel si stěžoval, že jet se mnou na výlet bylo jak stíhat moped. A to jsem se snažila jezdit pomalu. Od minulého roku snad kol ještě přibylo, na cesty jsme se ale všichni vešli. Dokonce i těch elektrokol tam bylo více, zvláště od rakouských sousedů.

Celkově jsem se do tohoto kraje zamilovala. Takhle příjemně se mi už dlouho nejezdilo. Vřele Třeboňsko doporučuji všem, kteří se na kole teprve učí, potřebují se rozjezdit, nebo si prostě chtějí užít dovolenou v klidu. Rozhodně se tam znovu vypravíme, tentokrát i s novým speciálním vozíkem na bagáž - k dcerušce už se všechno nevejde, kapku nám vyrostla. A další rok? Kdoví, třeba už budeme mít dětský vozík za každým kolem.