Na Kanáry na kole

Někdy nám život připraví okamžiky, kdy je potřeba vzít rozum do hrsti a…

…zahodit ho, co nejdál to jde. A tak se mi stalo, že jsem koncem ledna vzal kolo a vyrazil na Kanárské ostrovy. Teď jsem na ostrově La Palma a rozhodl jsem se, podělit se o zážitky z dvouměsíční cesty. 

Konec ledna ve Francii

Covid a zima mi pomohli s rozhodnutím koupit jízdenku na vlak přes Německo a šlapat až odsud. A i když mi "systém" nebyl schopen poslat certifikát o negativním PCR testu ani po 34 hodinách, kdy si pro něj přišli do vlaku němečtí policisté ve Furth im Wald, ocitnul jsem se 26.1.2022 v 6:30 ráno na nádraží ve FREIBURGU pocukrovaném čerstvým sněhem. Nezapomenutelným zážitkem tohoto chladného a sychravého rána je počet cyklistů. Jedu bílou tmou, mrholí ale míjí mě desítky "tichých" světel mířících do zaměstnání. Starému telefonu na řidítkách je zima, tak se raději vypne (čímž mě připraví o mapu) a hledám výjezd z města podle citu. Proudy cyklistů neustávají ani za městem. Těsně po rozednění přejíždím do Francie. Hlídka gendarmarie sedící v autě u jezu si mě nevšimá a jsem rád. V MULHOUSE zapadnu do prvního kebabu se stoly uvnitř. Trochu se při jídle a kávě ohřeji. Na noc stanuji u řeky v jakési skladové zóně za MONTBELIARD. Teplota byla přes den pod nulou a tak k uvaření rýže k večeři musím rozřezat PET láhev, abych z ní dostal zmrzlou vodu. Zataženo a mráz je i další den, kdy jedu nádhernou EV6 podél řeky Doubs. To ale nebrání učitelkam ze škol v CLERVALu a BESANCONu trávit s dětmi čas venku. K bolesti v krku, se kterou jsem vyrazil už z domů, se přidává koleno pravé nohy.

Třetího dne ráno po vysoukání se ze stanu hned vedle stezky, se mi dostane varování od pána se psem, že cesta podél kanálu bude kluzká. Poděkuji, ale nedbám a tak se mi to po ani ne deseti km vymstí. V mírně zatáčce mi kolo podklouzne a jen se štěstím neskončí ve vodě. Odnesla to jen lehce prodřená brašna a levá noha. Dojedu do města DOLE a posvítí mi na něj slunce! K úplnému ohřátí se dostanu v CHAUSSINu ve vstupním "skleníku" InterMarche, kde posvačím. Číslovka teploty na mém tacho tady ukazuje 16,5st! Na další cestu sice slunce zaleze, ale mám vítr v zádech (stočil jsem se na jih), a tak šlapu až do tmy převážně po "kolejích" (=cyklostezka po zrušené železnici). Po třech dnech mám za sebou 353 km a poprvé dojde na hygienu..i když jen zubů a pozadí. :)

Pátý den se ve VIENNE napojuji na ViaRhone podél této řeky a je i znatelně teplejší počasí. Příjemný je i vítr v zádech. Ve VALENCE potkám historické rallye Monte-Carlo a chvíli pokecám s českou posádkou z Kaplic v krásné Škoda 110R čekající na start. Je to neskutečná přehlídka parádních veteránů. Toho dne za deštivého odpoledne zjistím, že jsem si zapomněl pláštěnku a začne hodně foukat. Svůj tarp stavím vedle starobylého a dlouhého mostu v PONT ST.ESPRIT. Kolíky v kamenité půdě moc nedrží a v noci vítr ještě zesílí, takže moc nespím. Další den se mi předvádí monstrózní 1909 m vysoká Mt. Ventoux (tam jsem na kole už před lety byl) a město AVIGNON, kde si docela pobloudím. Za AIGUES-MORTES potkávám prvního cyklo turistu. Je to Manuel z Barcelony jedoucí na kole na Krétu, kde nechal svou obytnou dodávku s přítelkyní a zaletěl se podívat za mámou do Katalánska. Díky pozitivnímu výsledku covid testu ho DVAKRÁT nepustili do letadla zpět, tak se naštval, koupil si kolo a veškeré vybavení a vydal se na 3000 km dlouhou cestu "z voleje".

Ze SETÉ jedu kousek podél kanálu Midi a pak už NARBONNE, PERPIGNAN a desátý den po necelém tisíci kilometrů vjíždím do Španělska skrz nákupní šílenství EL PERTUIS. K celnici je to z kopce a teď večer prázdno, tak to trochu "pustím" a voják se samopalem mě z dálky ukazuje ať zpomalím. Naštěstí ne kvůli "papírům", ale jen retardéru přes cestu.