reklama

Na Kanáry na kole 3

Bývalé zlaté doly nad Portmánem
Bývalé zlaté doly nad Portmánem
Foto: Autor

Ze třetího z mnou navštívených Kanárských ostrovů El Hierra přidávám třetí díl seriálu o cestě sem. Tohle pokračování je spíše než o zážitcích z cestování na kole, o setkáních. A byla to setkání nevšední. Díky těm všem se mi povedlo "ubrat". V prvních dvou dílech seriálu jsem za 20 dní ujel necelých 2000 km.

Po klidné noci u Mar Menor - španělského "mrtvého moře" - jedu větrným dnem skrz nekonečná golfová hřiště s doslova jezery mezi jamkami. Absurdní, když vím jak těžké je tu nabrat jakoukoliv sladkou vodu. Mijim odbočku na hřiště na kriket. Když se ale přehoupnu přes horizont, čeká mě výhled na skalnaté pobřeží železité barvy. Sjedu do malebného, ale průmyslem zasaženého Portmánu a pak dlouhým stoupáním skrz ruiny bývalých zlatých dolů, odkud je krásný výhled na CARTAGENU pode mnou. Po obědě a prokličkování centra odjíždím s pocitem přívětivého města. Překvapivě hodně horskou etapu zakončím sedlem ve výšce 352m a jsem rád, že do keříků před PUERTO DE MAZARON, je to už jen z kopce. Večerní obří měsíc ohraničený růžovo-fialovými mraky je úchvatný. S myšlenkou, že už zítra se potkám s přáteli, co tu tráví zimu v obytném autě, se mi usíná věru krásně..

Za Puertem v BOLNUEVO na pláži se rozhodnu u sprchy vyprat potem zasolenou bundu. Testuji olíznutím, ale i po třetím máchání je pořád slaná. To už ochutnám vodu ze sprchy a zjistím, že je mořská. Jak se později dozvím, nejsem první, kdo se nachytal. Odsud mě čeká zatím nejkrásnější úsek celé cesty po kamenité cestě bez aut klikatící se mezi krásnými plážemi a barevnými skálami. Na jednu z prázdných pláži sjedu na oběd a koupačku a když sundám trenky, vidím nad sebou cyklistu hodně na těžko. Je to Thomas z Heidelbergu, který je na cestě devět měsíců a do Španělska to vzal přes Nordkapp. Míří do Alma-Aty a dává si na to čtyři roky. Pozvání na "moji" pláž odmítne, že je právě po pauze a na otázku, kde se dá najít info o něm, odpovídá "No social networks!" Sympaťák.. Já po jídle kouknu do mapy a zjistím, že na útes, kde mám sraz s MiraMary je to ještě 25km. Takže teď v pozdním odpoledni ještě nejsem v půli dnešní etapy. Vyrážím odhodlán to dát! Na další pláž za kopečkem se dá z druhé strany dostat autem, tak tu stojí obytná auta. Dvě mají české značky. Sympaťáci z Olomouce mě nejdřív zlákají na kafe a při pohodovém povídání dojde na plán udělat večer oheň. A když k tomu padne nabídka volné postele v obytňáku, odhodlání jde stranou. Večer u ohně na pláži při úplňku je silným zážitkem.

Po snídani ale už fakt jedu. Jedu, protože po více jak třech týdnech šlapání se těším na luxus uchování potravin v lednici, jeskynní byt v zátoce, který znám už z návštěvy před šesti lety, otevřený pokec o vážném i vtipném (když se nám nepovedlo se delší dobu vidět v Čechách) a taky pár dní bez kola. To vše se podaří a ještě mnohem více. Nezapomenutelné zákusky z ovoce (díky Mar), badminton (díky Mira) a taky příjezd na první dojem trochu nevyvážené, ale o to více pohodové rodinky z jižních Čech, jsou parádní bonusy. Jejich bydlík sem dokočíroval malý Velký muž s pěti holkami, hudebními a surfařskými nástroji. Jejich muzika je pro mě fakt krásným zážitkem. To jsem ještě nevěděl, že si ji za pár týdnů užiji znovu a ještě více..

Levantský neklid (tak jsem pojmenoval svůj pocit, že musím šlapat stále dál) mě po čtyřech dnech usazuje do sedla. Odpočinek prospěl kolenu i mě celkově. Projedu Calabardinu a na pláži Higuerica kousek za AGUILAS nocuji. Následující den navečer s datumem 22.2.2022 se v CARBONERAS, vstupní brány do CABO DE GATA, potkávám s Gaetanem a jeho psem Ilyou cestujícími na kole s vozíkem. Moc si nepokecáme, protože mluví jen francouzsky a já ne. Ani jednomu z nás to nevadí a tak spolu strávíme zbytek dne, abychom se rozloučili na noc, protože se se svou soupravou nedostane na pláž, která se mi líbí. Opět se potkáme druhý den dopoledne, ale ještě před tím mě čeká seznámení s Romanem. Nocoval kousek ode mě, aniž bych to věděl, a cyklo-speciál tohohle Francouze je fakt originální. Lehokolo a za ním obytný přívěs vlastní výroby, ve kterém nechybí ani kamínka. Teplo zajistí čtyři čajové svíčky a hliníková destička jako akumulátor nad nimi. Má milou společnost, tak se dlouho nezdržuji. Tenhle nádherný kout Španělska je dost kopcovitý a tak po setkání s Gaetanem hned v první vesnici AGUA AMARGA, jedeme tak, jak mu jeho handicap dovolí. Po nehodě na motorce ve 180 km/h má sešitou hlavu, záda, operované srdce a hlavně ochrnutou pravou ruku. S jednopřevodníkem a vozíkem za sebou nemá šanci kopce vyšlapat a tak často tlačí soupravu obkročmo přes rám. A to ještě musí brzdit, aby nezačal couvat, takže tlačí jednou rukou na levé straně řidítek, kde má obě brzdové páky. Pomoct nechce a tak v sedle u lomu v 360 mnm alespoň uvařím kafe. Povídáme díky našim všem třem rukám a hlavně překladači. 

V LAS NEGRAS poobědváme z vlastních zásob a čekání na otevření obchodu v 17 h krátíme projížďkou po krásném přímořském městečku, které je osídlené sympatickými lidmi žijícími v autech, karavanech a dalších "alternativách". Odsud se dá pěknou procházkou (a ne jinak) dojít do SAN PEDRO, což je osada různých příbytků s nádhernou pláži a lidmi žijícími "jinak". My však jedeme opět vstříc kopcům a pláži El Playazo. Dojel sem i Roman s cyklokaravanem. Plán zůstat tu dvě noci zhatí příslušník Medio Ambiente, který přijede druhý den večer a všechny nás vyhází. Je tu totiž zákaz kempování. Několik dodávek se přemístí do asi 4km vzdáleného RODALQUILAR, vesničky s bývalými zlatými doly a v níž z bohatých časů zbyla čtvrt opuštěných domů. Přejedeme tam i my cyklisté a večer se třemi kytarami pod platanem mezi ruinami je další z nezapomenutelných..

Další den pokračují sám a cestou potkávám další cykločundráky. Postupně přijíždí asi šedesátník na lehokole s vozíkem, ke kterému patří paní na "klasickém" kole a dva tandemy (čtyřčlenná mladá rodinka). Všichni z Německa a jedou spolu od včera. I když se potkáme na silnici a v silném větru bez slunce (pocitově fakt kosa), stihnu s "ležícím" pánem probrat řadící náboje od Sachse přes Sram až k Shimanu. Ale nic jiného a nedojde ani na foto na památku. V SAN JOSÉ v marketu slyším "Mártyn!" a tak slunné odpoledne trávím s Hugem, sympaťákem z jedné z dodávek z Playaza, prohlídkou městečka. 

Národní park CABO DE GATA-NIJAR má parádní pláže a já jedu vstříc představě noci strávené na jedné z nich. Vítr, který je tu běžný, má ale jiný názor a stále zesiluje a tak mi nakonec zařídí neskutečně zábavné chvíle, kdy mě doslova tlačí do výjezdu z poslední z pláží. K FARO DE CABO DE GATA je to pořádný krpál přes Vela Blanca po štěrkové cestě a když ho kousek jedu bez šlápnutí, tak chytnu takový záchvat smíchu, že musím zastavit abych se nerozbil. Ani u Faro ale nenajdu úkryt před možným nočním deštěm a tak mě čeká ještě jeden výjezd, abych nakonec dojel za silného bočního větru do slanisek před městem Cabo de Gata a tam si ustlal v ptačí pozorovatelně. I dál vítr zesiluje a nafukuje spacák tak, že začínám mít strach, že mou muší váhu odnese mezi plameňáky. To se ale nestane a tak mě brzy ráno budí "ptačí nadšenec" tam, kde jsem (někdy) v noci usnul.

I další den je ve znamení větru. Projedu ALMERII, kde si dám u Araba falafel a další vege dobroty a cestou do ROQUETAS DEL MAR si nejsem jistý, jestli mé vlastní větry nejsou silnější než ten vnější. Čím si ale jistý jsem je, že tady jsem s bílou pleti v menšině. Na až neskutečně dokonalé a dlouhé cyklodráze i mimo město potkávám jen černoušky na elektro koloběžkách. A často i vedle nich, kdy jdou spolu a oba vypadají "bez šťávy". Odpoledne se chýlí k závěru a já si říkám, kde tady najdu mezi všemi těmi foliáky nocleh. Přizvu na pomoc mapy.cz a napoví mi kemp Las Vegas kousek před městem ADRA. Ne že by se mi tam chtělo, ale třeba se v okolí najde plácek pro přespání. Nenašel a když přijedu k bráně kempu, zrovna tam parkuje své kolo Nala. Pětadvacetiletá Francouzska na cestě po Pyrenejském poloostrově. Povídáme dlouho do noci hlavně o jejím půl roku dlouhém pobytu v Kolumbii, zkušenosti s ayahuascou a tak vůbec...

V dalším díle už "dojedu" na ostrovy, kam mířím. Cestou mě potkaly krásné dny, ale také nejtěžší moment mého dosavadního cestování...

Fotogalerie

01.06.2022 vložil/a: Martin_re-cyklista
karma článku: 4.49
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Na Kanáry na kole 4

Cestování
Kanárský ostrov El Hierro mě vtáhnul do svých krás větší silou než jsem čekal. Do toho pár setkání se zajímavými lidmi a na čtvrté…
21.06.2022

Na Kanáry na kole 2

Cestování
Pokračování vyprávění o cestě za kamarádem žijícím na La Palmě. Odtamtud jsem se už přemístil na Tenerife a v jednom z posledních …
24.05.2022

Na Kanáry na kole

Cestování
Někdy nám život připraví okamžiky, kdy je potřeba vzít rozum do hrsti a… …zahodit ho, co nejdál to jde. A tak se mi stalo, že jsem koncem…
14.05.2022
Tip na letošní dovolenou
 (CK Extrem Tour)

Menorca na kole

Španělsko
04.10.2022 - 8 dní
cyklistický
Letecky
16 990 Kč
PR
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

192 cyklistů (3 přihlášení)

Na Kanáry na kole 4

Kanárský ostrov El Hierro mě vtáhnul do svých krás větší silou než jsem čekal. Do toho pár setkání se…
Martin_re-cyklista | 21.06.2022

Bikepacking španělsky 2.část: Z Valencie přes Castilla-La Mancha

Po příhodách v Katalánsku nás čeká nový terén a další životní zkušenosti ve Valencii a Castilla-La Mancha.…
Kristina | 16.06.2022

RUNDREISE 2022: Brenner - Reschen - Maloja

Můj blog za rok 2022:Pro letošní expedici mě napadl Engadin a Maloja. Už nevím proč a který z těch dvou pojmů…
Quatsch | 16.06.2022