NaKole.cz

Středoevropský paradox

No, takhle t bylo a tak jsem to napsal. Prostě máme blíž k Němcům než k Francouzům, zvyky, kulturou. Když odešla Británie z EU, zůstaly jen tyhle dva dominantní státy, které budou určovat naši budoucnost.
Řekl bych proto: učte děti německy. Jsou všude kolem. Ale srdce volá: Francie. O melodičnosti a kráse jazyka mluvit nebudeme, ale bude to ten druhý důležitý národ v EU.
A angličtina, ta je samozřejmá, ale anglicky umí i malé děti z těch počítačových her.

Středoevropský paradox
Sedím si v poloprázdné restauraci, sezóna už skončila, tak vlastně jen tři stolky obsazeny. Vedle mě sedí francouzský pár a upřímně se baví mojí francouzštinou a nesnaží se to zastírat.
Ale není v tom nepřátelství, sám netuším, co legračního jsem vyslovil. Tak chvilku žvaníme, jako vždy, odkud, jak, proč a kam.
"Vy znáte moji zemi?"
"Samozřejmě!"
"A byli jste u nás?"
"Ne, ale kamarádi byli a říkali, že Praha je fantastická".
A pak, jak jinak, zase už nacvičenou frází říkám, že se musí k nám podívat, ale že to nespěchá, protože jsme mladí...."
A o kousek dál další pár. Slyším, že s číšníkem mluví německy. A pak se kolem mě musí dáma protáhnout, protože si jde ven zakouřit, a drkne mi do stolku.
"Entschuldigung!"
"Nichts passiert," vyjede ze mě jako v Bochumi.
A už to jede. "Vy jste Němec?"
"Ne, nejsem Němec, Čech" a neřeknu jim jako Francouzům k tomu "Bůh mě neztrestal".
A tak klábosíme a já zjišťuji, že v té němčině si tak nějak odpočívám od té frániny a že, ač je to nemilé, jsem s těmi skopčáky z Baden-Badenu blíž než s Frantíky a že tu zemi francouzskou fakt mám rád. Navíc paní říká, že do dvaceti žila v NDR, v Drážďanech. Praha?
Ne, přátelé tam byli.
My to město milujeme, jsme tam dvakrát do roka...
No, naše krásná malá vlast je uprostřed Německa a z jihu tedy stejně německy mluvícího Rakouska, a to minimálně tisíc let. A já jsem teď trochu zmatený, protože na krátký okamžik jsem se radoval – krajani jsou tady.
Ne, nebyli to krajani, jen Němc