Myslel jsem, že je SON nesmrtelný, ale ukázalo se, že má své limity. Kulovité těleso náboje se skládá ze dvou polovin slisovaných dohromady, uprostřed na obvodu je vidět zubatá spára. A právě tahle spára je slabé místo konstrukce. 11 zim na ni cákala slaná břečka, hliník nenápadně korodoval a bobtnal, až se odsud začaly šířit praskliny. Všiml jsem si jich teď, když tachometr ukazuje 31113 najetých kilometrů, a netuším, jak dlouho už tam jsou. Na hladkosti chodu a výrobě elektřiny se to zatím nijak neprojevilo, ale je jenom otázka času, kdy se to celé rozpadne.
Poučení pro příště: těleso náboje, nebo aspoň tu spáru uprostřed, je dobré důkladně natřít.