Moooc sorry opoždeni
Preji hezke prohliženi fotky muj zazitek
https://www.rajce.idnes.cz/arabice/album/madarsko
Už jsem si několikrát říkal, kam jsi zmizela. Koukám na ty fotky, tam jsem byl před dvěma týdny, ale to už tak slunečno nebylo.
Jihomoravsky kraj kvuli trojmezi CZ-SVK-A.
https://www.rajce.idnes.cz/arabice/album...
Ústecký kraj https://www.rajce.idnes.cz/arabice/album/chomutov
Ty jsi jedinečná! Nenapadl by mě takový způsob cestování :-)
Tak jsem se dneska vypravil na výlet k oblíbenému rybníku. Pěšky a přes les, což se vzhledem k nabouranému autu na silnici ukázalo jako dobrý nápad...
Že letos už tady o skákání šipky nebude řeč, mi bylo jasný, ale plavky jsem sebou vzal, co kdyby to ještě na koupání bylo?
Hmmm, zbytečně, nejenom že vody opět ubylo, ale ten zbytek zamrznul, tak jsem akorát nacvakal pár fotek a vydal se domů...
Dnes ráno konečně negativní covid-test. Teď ještě aby se do kondice dostaly i moje průdušky...
Takže seš pozitivní tím, že jsi negativní?
Volná asociace ke slovu "test".
Je to prastaré, možná to znáte.
Dva policajti na testech IQ:
- Jak ti to dopadlo?
- Zaplaťpánbu negativní!
Co myslíš, mám do sebe nechat vpravit šestou dávku?
Rozhodopádně!
V PRŮMĚRU pak budeme oba dva mít tři dávky.
A tak je to spravne, tak to má byt.
Probůh, proč to do sebe pořád pereš?!?
Jestli si covida nedostal, tak se na to vykašli. Od nemoci jako takové tě to neochrání a pokud tě covid nedostihnul, pak ti stačí tvoje imunita.
Já mám jen ty první dvě nebo 3 dávky, od té doby nic. A rozhodně se očkovat nenechám - od nákazy mě to neochrání, průběh znám. A podle té poslední ataky si mohu být jista, že jsem covida letos prodělala 2 - 3x.
Tak šestá dávka měla zajišťovat nezranitelnost a sedmá neviditelnost... nebo to bylo naopak? ;-)
Navíc jak dnes vidím to prohlášení "odborníků", že negativní test neprokazuje bezinfekčnost, zatímco potvrzení o očkování ANO... :-/
Proti chřipce je očkování každý rok a ještě jsem neslyšel od nikoho aby počítal kolikrát byl očkovaný, jen ví, že každý podzim jde na přeočkování.
Já jsem se ještě nepotkal s nikým, kdo by se očkoval proti chřipce.
Každý máme svou bublinu...
Jelikož to je kolem půl milionu lidí, tak se dá docela dobře předpokládat, že si se potkal a ne jednou, pouze nevíš, že očkovaní jsou.
Ano, pokud počítáš "jel se mnou v jedné tramvaji" tak asi ano...
A je dost možný, že i z tvého okolí, jen se o tom nevede řeč. Nevím o jiném očkování o kterém by se toho tolik a často i hloupě nažvanilo. Je hodně očkování, která se provádějí, ale ani lidé z těsného okolí často neví jestli někdo je nebo není očkovaný, nemluví se o tom, protože se to považuje za zbytečné o tom někde nějak plkat nebo je to pro někoho osobní věc.
Víš, dlouhodobě mě fascinuje, čemu všemu perfektně rozumíš, ale tím že znáš lidi v mém okolí líp než já sám nebo o čem se spolu bavíme, ses asi definitivně překonal...
Hele, a ty se fakt běžně bavíš s lidmi na téma, proti čemu jsou očkovaní? Já už to dnes nevím ani o svých vlastních dětech. (Teda podotýkám, že nejmladšímu bude dvaatřicet, abych nevypadala, že zanedbávám základní péči:-) Vůbec by mě nenapadlo se o to zajímat.
Proti čemu všemu ne, ale konkrétně chřipkový očkování bylo za jistého kovida docela často protřásané téma.
Takže ano, jsem si vcelku jist, že lidi se kterými se běžně stýkám nejsou očkovaní proti chřipce (nebo to alespoň tvrdí).
Dokonce vim i o několika, kteří na něj nejdou, byť jim to je ochoten suplovat zaměstnavatel v rámci nějakejch "bonusů" (opět, alespoň to tak tvrdí).
Jasně, o čem jiném se chceš bavit? ;-)
Za Covidu se v první fázi často řešilo, koho kde uplatit, aby se člověk dostal k očkování dříve než ostatní, případně za negativní test bez testování a nemusel do karantény...
V druhé fázi se potom uplácelo za potvrzení o očkování bez jeho aplikace, za pozitivní test, někdy prý dokonce i za skutečnou nákazu...
V příbuzenstvu mám jednu zásadovou odmítačku, která nejen odolala nátlaku a není očkovaná proti Covidu, ale děti nejsou očkované VŮBEC... takže tam je jedno, zda to okolí zajímá, ona jim to hrdě odvypráví... :-)
Jen doufám, že zůstane jen u očkování... vždycky si vybavím ty magory, co věřili, že 5G sítě šíří Covid a proto zapálili GSM BTSku, aniž by je zájímalo, že vysílá v úplně jiném pásmu...
Jj, rodičů odmítačů je docela dost. Nejftipnější je jejich argument "na co očkovat, když tady ty choroby v podstatě nejsou".
Je to ale jejich volba, osobně mi přijde nerozumné nenechat děti očkovat minimálně proti tetanu.
V principu bych řekl, že je to každého věc (jsou tisíce jiných legálních možností, jak svým dětem do budoucna zkomplikovat život) a čas ukáže, která strana barikády měla pravdu - zda budou horší vedlejší účinky očkování nebo důsledky jeho absence.
Zrovna tetanus bych nedramatizoval. Máš představu, kolik lidí se jím v ČR za rok nakazí? Hádal bych jednotky kusů. Navíc se ani přímo mezi lidmi nepřenáší, takže tvoje očkování žádnou výhodu pro okolí nepřináší.
Pro mě zatím jako největší riziko statisticky vychází auta a proti těm bohužel žádný očkování není... :-)
Přijde mi, že očkuje se už tak dlouho, že čas už dávno ukázal. Jasně, ne pro úplně každou chorobu. U té chřipky třeba to až tak jednoznačné být nemusí (ale taky se výrazně propaguje hlavně u seniorů).
Výskyt tetanu je sice nepatrný, ale taky je to asi jediné očkování, které se i v dospělosti pravidelně přeočkovává a při rizikových úrazech se taky tetanovka dává preventivně. Ale když už - tak ze všech nemocí, proti který se očkuje, má tato asi nejdrastičtější průběh. Tomuto riziku bych asi své dítě nevystavila.
Hoď si na papír seznam nějakých 50 lidí z tvého okolí a napiš s k tomu proti čemu byli očkovaní, co víš na jistotu, ne o čem se jen domníváš. Zjistiš jak je tvůj seznam chudý na informace i u lidí z tvého těsného osobního okolí a z rodiny. No a pak si je obejdi a poptej se jich, budeš hodně překvapený z výsledku.
Není to žádná exaktní věda, nic složitého, jen docela slušná obecná znalost lidí. Prostě za ta léta člověk sem tam něco pochytí a zjistí jak lidé fungují.
Víš houby jak lidé fungují...
Zkus akceptovat myšlenku, že jsou na světě věci, které nevíš (a i takové, které vědět ani nemůžeš).
A já někdy někde tvrdil, že vím všechno?
Už sis udělal ten seznam?
Minimálně senioři, kterým to pojišťovna platí se nechávají proti chřipce běžně očkovat. Samozřejmě hlavně ti, kteří se tou chřipkou běžně nakazovali. Lidé s odolnou imunitou to mohou zvážit a risknout. Ale ve věku nad 60 let už další chorobu nechceš.
Běžně se člověk nakazí virózou. Někdo i několikrát za rok. Že by někdo měl opakovaně/běžně opravdovou chřipku, to opravdu ne.
Očkování nehradí pojišťovna, ale seniorům 65+ je hrazeno ze zákona. Dnes už jsou plně hrazeny všechny u nás dostupné chřipkové vakcíny.
Hlavně - OČKOVÁNÍ TĚ NECHRÁNÍ PROTI CHOROBĚ samotné, ale CHRÁNÍ PROTI RIZIKOVÉMU PRŮBĚHU.
A to platí o jakémkoli očkování.
Včera jsme si zase užili své 2 minuty slávy
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/585234...
A hmyz to ani není ten hlavní problém, protože v těch domech běhají a rozmnožují se potkani.
140 autem, 62 na kole. To se vyplatí. Dojezd zase potmě. Dnes jsem vyjela v mlze s rychlým stmíváním jen kolem komína, ze silnice v lese mě vyhnal zvuk prasat (prala se mezi sebou, nebo něco vraždila), na silnici mimo les se zjevilo prase vedle mě a začalo se mnou závodit, doufala jsem, že v plotě mezi námi nebude díra. Tak jsem si pak chvíli pokroužila raději v intravilánu, kde to ale taky není úplně bezpečné, neb tu běhají srny.
- Ale Milouši, srny nekoušou.
- Ale mě kousla!
Milé děti chcete opět slyšet pohádku o skocích do vody?
Jestli ne, dejte mínus a dál nečtěte... ;-)
Po dlouhém váhání jsem si zaplatil další kurz skoků do vody pro dospělé v Praze. Jedním z důvodů bylo zjištění, že je to zřejmě poslední kurz pro dospělé. Od nového roku bude totiž kurz určen pro "náctileté" s omezením věku 13-17 let, takže pro mě možná poslední příležitost něco nového se naučit.
Oproti jarní verzi, o které jsem psal, to sice stále stojí 5 tisíc, ale lekcí už je 8 místo deseti a trenér toho na webu slibuje mnohem méně. Dost možná důsledek střetu s realitou, když se přihlásí trdlo jako já... :-)
Od trenéra se dozvídám, že má poslední volné místo, takže neváhám a posílám peníze. V Podolí se nás sešlo 6 dospělých, tentokrát i jedna holka.
První tři lekce za vyprávění nestály, z mého pohledu opakování. Skoky po nohou z bloku (panáček), pak z 3m plošinky, pád vpřed (1, 3, 5m), kulička z 3m...
Dalo by se říct, že ze skupinky příliš nevybočuji. Přemýšlím, že to je, jako bych ve škole propadl. Sice už vím, co se po mně chce, ale moje provedení má k dokonalosti stejně daleko, přitom ostatní to zkouší poprvé...
Během rozcvičení si všímám, že jsem vlastně jediný, kdo při předklonu nedosáhne na zem. Slečna prý dělala gymnastiku, jeden kluk říkal, že jóga a pak je tu dvojice akčních kluků, co zřejmě závodně plavali a rozhodně se výšky nebojí, protože hned první hodinu si chtěli skočit ze sedmi metrů (tam já nikdy nelezl) a do vody dopadli bezchybně... jediná výhrada trenéra se týkala sprostých slov, které při letu dolů zazněly... a slyšet je musel celý bazén... :-)
Jediný okamžik, kdy bych se mohl trošku cítit jako hvězda, byl pád vzad. To sice kluci zkoušeli, ale myslím, že jsem dopadl lépe...
Problém začal opět v momentě, kdy jsem se měl z prkna odrazit, nemůžu si pomoct, ale to prkno v Podolí je divné, nikde jinde mi nepřišlo tak těžké se odrazit. To, co mi fungovalo v Litomyšli, tady moc nefunguje...
...
...
Zkusil jsem trenérovi poslat video, jak jsem se v létě pokoušel o salto vzad, jestli by mi k tomu mohl něco říct? Byl celkem stručný - aby to bylo salto, mám se odrazit nahoru, takhle by to prý nazval jen pádem vzad se skrčkou... :-)
Víc jsem se nedozvěděl. Ale pochopil jsem, že salto nás učit nechce, ještě mi připomněl, jak moje pokusy o salto vpřed dopadly minule... jojo, vím, bolelo to...
No a pak přišla čtvrtá lekce, která už za vyprávění stojí...
Trenér měl při příchodu veselou náladu, prý domluvil, že nás děti pustí na metrové prkno... chtěli jsme salto, ne? Na mobilu sledoval, jak zrovna závodí jeho reprezentantka v Riu (Tereza Jelínková), tak se máme rozcvičit jak chceme...
Slečna gymnastka se ptá, zda si to salto může nejdřív vyzkoušet na žíněnce. Prý jo, ale jestli to někdo neumí, tak ať to rozhodně nedělá, že se mu tam zabije...
Slečna skočila ukázkové salto na první pokus, tak jsme jí zatleskali. Ostatní si to chtějí taky zkusit! Já vím, že to neumím, takže děkuji nechci. S tím, že se opět rozplácnu o vodu, jsem smířen, ale zlomit si tu krk nechci.
Paráda, takže všichni umí skočit salto dopředu a tváří se, že to nic není... kromě mě?
Připomnělo mi to pocit, když člověk přijde do školy a zjistí, že se rovnou píše písemka z něčeho, o čem nevím vůbec nic...
Než se dostaneme do vody přichází komická scénka. Do prostoru bazénu vyhrazeného pro skoky vnikla plavkyně a suverénně kraulem proplavala k prknu, kde už byli děti. Trenér ji dal svou nelibost najevo velmi asertivně a nahlas... prý si to jen chtěla doplavat, asi by jí chyběly ty metry... a aby se nepos... :-)
Prý se jim to děje každou chvíli a po narušitelích pak trenér hází boty.
Zvláštní, že v Brně funguje obyčejná hadice, zatímco v Podolí ani sít nestačí?
...
...
Začneme na 3m prkně, zatím jednodušší věci - pád vpřed do šipky, odraz z prkna po nohou. Pak trenér oznámí, že si dáme panáčka vzad.
Hmmm, toho jsem se bál. Zatímco spadnout z prkna dozadu mi nevadí, tak odrazit se nahoru vzad a chtít dopadnout po nohou mi vadí velmi. Ptám se na alternativní možnosti? Šipka trenéra nezajímá, prý jsem si zaplatil kurz, abych se naučil něco nového? Hmmm, dobře mi tak! :-)
Několikrát se takhle zkusím odrazit z bloku, vím, že to vypadá strašně, pak holt vylezu na 3m prkno. Když jsem se v létě snažil naučit salto vzad, odrážel jsem se daleko a v kombinací s rotací vzad jsem věděl, že se s prknem nemůžu potkat. Pokud mám dopadnout po nohou, tahle jistota mizí, můj mozek se brání pořádně odrazit... a o to hůře pak vypadá přistání do vody.
Děti nám uvolnili metrové prkno, tak se s nimi vystřídáme. Říkám trenérovi, že s tímhle odrazem mám problém, protože se bojím, že se blbě odrazím, naberu rotaci hlavou proti prknu a to fakt nechci...
Tak prý přesně to (invard = zpětný skok), ale po nás dneska bude chtít, samozřejmě nebude mě nutit, ale...
Dělá si legraci?! Měsíc nás učí úplné základy, pak přeskočí několik kapitol a čeká, že za hodinu zvládneme hned tři různé skoky? Jako vážně?
První skok, co máme zkoušet z 1m prkna, nevím jak mu říká, je něco jako šipka skrčmo, prostě 101C. Tedy člověk má rozhoupat prkno, odrazit se, zabalit, počkat, až se přetočí hlavou dolů, rozbalit se a dopadnout do šipky.
Druhý skok je salto dopředu - 102C, tedy to, co všem předtím na žíněnce tak hezky šlo... samozřejmě kromě mě...
No a třetí skok, je "skoro" totéž jako první, člověk si stoupne na konec prkna zády k vodě, odrazí se dozadu ale s rotací vpřed, sbalí se, rozbalí a dopadá u prkna do šipky podobně jako při tom prvním skoku. Já to vygooglil jako 401C.
...
...
Asi nebude překvapení, že experiment nebyl v mém případě úspěšný. :-)
Vzhledem k tomu, jak dlouho trvalo, než se mi začala trochu dařit obyčejná šipka z prkna (101A), tohle mi přišlo minimálně jako plán na příští pětiletku.
U prvního skoku jsem pochopil, že jestli mám dopadnout do šipky a v půlce letu se sbalit, pak se musím odrazit s mnohem menší rotací (víc do výšky), než jak skáču šipku normálně, kdy po odrazu už nedělám nic, jen čekám, až dopadnu do vody... a i tak to nezřídka přetočím.
Jenže ono je to najednou moc věcí během krátkého okamžiku, takže se sice po odrazu nějak zvládnu sbalit, ale ztratím představu, kde je nahoře, kde dole a co mám vlastně dělat... a když už se rozbalím před dopadem do vody, dopadám převážně na záda.
Logicky bych se asi měl rozbalit dříve... jenže rychleji to už neumím, i když sbalení jen naznačím... takže možná se odrazit výš, jak pořád trenér opakuje? Nevím, dopadá to dost náhodně... ale možná by se mi to jednou podařit mohlo?
Pokus o salto vpřed nedopadá dobře vůbec. Asi jsem se odrazil stejně, jako u předchozího skoku, ale buď zapomenu, co mám dělat nebo zpanikařím a rozbalím se moc brzo. Dvakrát dopadnu dokonale na záda s velkým gejzírem vody, dost to bolí, takže dávám trenérovi za pravdu, že stačilo. :-(
Ostatním to jde lépe, závidím. Ptám se trenéra, zda si aspoň můžu zkoušet salto vzad v tom svém zoufalém provedení? Jo můžu. To, abych se odrazil výš, se mi stejně nepovedlo, ale aspoň jsem si už víc nenatloukl a využiju zbytek času, protože zkoušet poslední skok odvahu nemám. Ostatním to ale celkem jde. Co já tady dělám?
Večer se mi neusíná dobře, bolí natlučená záda i zadek a hlavně jsem naštvaný na sebe, že jsem nemehlo... navíc jsem špatně nastavil kamerku, takže všechno mám rozmazané... v mém případě ale stejně nebylo nic k chlubení...
Nějak nevím, jestli se na příští lekci těším nebo se děsím? Jestli se vrátí k osnovám úplných základů nebo už ne?
Chtěli byste si přečíst pokračování? ;-)
Když to čtu, tak se raduji ze svého nového sportu lukostřelby. Trochu mne z toho po hodině bolí záda od napětí svalů. Trochu bolí unavený biceps od tahání tětivy a backhandového topspinu na pinpongu. Nějak s ním na tom pinpongu moc škubu. Jedinné ohrožení je jízda na kole ze střelnice, poněvadž je už tma a zima.
Ta ruka bolí tolik, že mne zatím plavání ani moc neláká. Ale už se to upravuje a zajdu se na ty tvé pokusy podívat :D
No já nevím, myslím, že jsi udělal životní chybu, když jsi z toho kurzu vycouval. I když ono zjevně dost záleží, jaká skupinka lidí se sejde, ta vstupní úroveň bude hodně různá.
Tady se zdají oproti jarnímu kurzu všichni mnohem šikovnější, takže navzdory tomu, že už z minule něco malinko umím, si připadám opět jako loser.
A bohužel taky berou vážně docházku. Na minulém kurzu věčně někdo chyběl, běžně jsme byli 3 nebo 4, jednou dokonce jen 2.
Když příjde všech 6 lidí (většinou), tak už se celkem dlouho čeká, než příjde na každého řada (zvlášt když má trenér často po skoku proslov). To znamená méně skoků, ale hlavně se tam během čekání už klepem zimou...
Teď bych se na sebe raději nedíval, ale doufám, že příště bude něco, co mi zase trošku půjde... a snad má trenér soudnost a neřekne, že ty tři nové skoky půjdem ze 3m... :-)
Vážně tě bolí z backhandového topspinu biceps? Tvůj backhand bych rád viděl na vlastní oči :-))
Zrovna tobě, ho ukazovat nebudu!
Mám obavy, že si pleteš backhand s forehandem, neumím si představit pohyb při backhandu, ze kterého by tě bolel biceps.
Neznalí si mohou na trubce najít instruktážní videa, jak hrát backhandový topspin, aby pochopili, o čem píšu.
Já si to nezasloužím, ale ostatním bys tu záhadu vysvětlit mohl.
Jak jsi dospěl k názoru, že to má něco společného s backhandem?
Forehandové topspiny nehraješ?
Nebo jak jsi přišel na to, že s forehandem nemá bolest bicepsu nic společného? :-)
Edit.: Nebo si pleteš biceps s tricepsem :-))
Bolí mne ruka. Proč a nač nech laskavě na mně. Nežádal jsem tě o expertizu. I kdybys tomu náhodou snad i rozumněl, tak já bych ti stejně nevěřil.
Tak máš nakonec pravdu, jako vždycky. Trochu jsem pohledal na netu, bolest bicepsu při topspinovém backhandu je pro výjimečně nadané a vysoce inteligentní hráče stolního tenisu typická.
Vzhledem k ojedinělé kombinaci schopností se ale jedná o poměrně vzácný úkaz, potýkají se s ním zhruba 4% pinčesové populace.
Ostatní hráče bolí biceps naopak při topspinovém forehandu.
Člověče, proč to nenapíšeš jako blog?!?
Na blog mi to přišlo krátké a nemělo to literární úroveň, navíc tam se čeká na schválení...
Kdo chce si to tady příjde, zároveň je nepravděpodobné, že by to tu později někdo, třeba trenér našel... ;-)
Tak ještě dodatek.
Odpoledne po závodě jsem si zajel do Pardubic a dvě hodiny se pokoušel aspoň o první z těch nových skoků (ten zbytek je v Pardubicích nelegální).
Z těch tisíců marných pokusů se jeden asi už i trochu zadání blížil... :-)
https://ulozto.live/watch/22702
Tak tedy pokračování vyprávění, dneska mě to bavilo víc, asi protože to nebylo až tak tragické...
Tentokrát jsme ve skupince dospělých měli dokonce dvě holky. Slečna navíc si u nás nahrazovala zmeškanou lekci z minulého kurzu.
Během rozcvičení si někteří chtěli opět zkoušet salto z airtracku na žíněnku. Ptal jsem se trenéra, zda je dobrý nápad, abych to zkusil taky? Prý se bojí, že se mu tam zabiju. Jelikož jsem měl stejné obavy, tak jsem jen pozoroval, jak to jde ostatním a přemýšlel, zda by pomohlo zkusit najít někoho, kdo mě nejdřív naučí salto vpřed na trampolíně?
Konečně je natažená síť, vyhnáni plavci z našeho prostoru a můžeme jít do vody. Začne se klasicky z bloku po nohou, ale tentokrát máme vyskočit co nejvýš a nad hlavou tlesknout. To by zatím šlo. Dozvídám se, že dobrý... jen kdybych se při tlesknutí trefil... :-)
Další požadavek je skok plavmo. V ten okamžik se podle mě trenér chytil do pasti, když se nedrží osnov. Tak ho upozorňuji, že v téhle skupině to ještě nevysvětloval.
Prý vysvětloval už několikrát... hmmm, já se hádat nebudu, že nikdo neví, co má dělat, je jistě náhoda... a já sice vím, co chce, ale nikdy mi to pořádně nešlo... nakonec je přivolána závodnice, aby nám to předvedla...
Skok má vypadat tak, že se člověk odrazí co nejvíc nahoru a mávnutím rukou nad hlavou vpřed nabere rotaci... a v ideálním případě dopadá do šipky.
Mně se tohle nikdy nedařilo, protože pokaždé vítězí reflexy a když vím, že mám dopadnout do šipky, tak automaticky, ještě před odrazem se nakloním vpřed. Což se mi podařilo vyladit do docela použitelné šipky i z 3m, ale prakticky vzato je to jiný skok (menší výška a dopadám daleko). Současně když pak udělám s rukama cokoliv, už je té rotace moc a končím na zádech. Tedy z bloku ne, to se projeví až výš...
Bylo by fajn se to tentokrát konečně naučit správně, ale zřejmě pořád dělám totéž, co na jaře... nicméně zpětná vazba od trenéra byla dost zmatená, tak jsem zvědav, co uvidím na kameře...
...
...
Naše snažení na bloku je záhy ukončeno, že jdeme na 3m.
Z 3m prkna začneme pádem vpřed ve variantě schylmo, tedy maximální předklon (což u mě není moc), rukama se míří na cílové místo ve vodě, postavit se na špičky a přepadnout dopředu, ruce pořád míří na stejné místo, zatímco v pase se člověk narovnává. To myslím, že mi celkem jde.
Následuje varianta pádu vpřed, které tam někdo přezdívá Ježíš. Člověk stojí na konci prkna vzpřímeně s rozpaženýma rukama, postaví se na špičky a začne padat vpřed. Ruce by se měly vzpažit a sepnout až v poslední fázi letu. V ideálním případě by prý měl být dopad skoro svisle (trenér by chtěl 80-85 stupňů, přes 90 už je špatně...). To už je těžší...
Při prvním pokusu ruce nevzpažím, ale nasměruji před sebe proti vodě, místo abych čekal, že to do vody výjde. Při druhém pokusu jsem prý ruce vzpažil zbytečně brzy (prakticky na začátku pádu)... jojo, ono se to řekne, ale každý se bojí, že tam ruce nestihne dát včas a přistávat jako letadlo by určitě bolelo... :-)
Prý si mám užít pár minut slávy a dát pád vzad. Nevím, jak moc povedené to bylo, ale tentokrát to nikdo jiný zkoušet nechtěl, takže aspoň v jedné věci se můžu cítit jako hvězda... :-D
Pak jdeme na pád vpřed (v té první variantě) z 5m. Tady už je mnohem těžší se nepřetočit. Nepřišlo mi, že bych dopadal vyloženě špatně, ale trenér spokojen nebyl...
Jdeme zpátky na 3m prkno, úkol je rozhoupat prkno a skočit po nohou. To už většině jde, dokonce i já jsem se podle trenéra konečně trochu odrazil... následuje požadavek na panáčka vzad. Tam jsou mé výsledky výrazně horší, prý se skoro neodrazím a skáču zbytečně daleko... ono jasně při představě, jak mě konec prkna trefí do brady mi dva metry připadají málo, zatímco trenérovi by vyhovoval půlmetr...
Kluci si chtějí zkusit zpětnou šipku z 3m prkna. První to zvládá krásně, druhý moc ne. Já využívám příležitosti skočit si z 3m normální šipku.
...
...
Pak následuje výměna s dětmi a jdeme na 1m prkno. Času už moc nezbývá, takže si v podstatě můžeme vybrat z těch předchozích tří skoků. Já celý čas využil na šipku vpřed skrčmo, když už jsem to trénoval, určitě je to lepší než minule, bohužel žádný skok se nepovedl až tolik jako v Pardubicích. Ostatní zkouší i salto a zpětnou šipku. Během chvíle je konec, dneska to uteklo až moc rychle... :-/
Hmmm v prosinci nám zbývají dvě lekce, poslední bude po novém roce a už bude kurzu konec. ;-(
Koukám, že plusy a mínusy už se vyrovnaly, takže další vyprávění zřejmě nebude.
Nicméně jelikož to za mě nikdo neudělá, tak se pochválím sám! ;-)
Včera poprvé v životě pokus o salto vpřed neskončil přistáním ani na zádech, ani na obličeji, ale někde mezi, že mě nic nebolelo.
https://ulozto.live/watch/22706
Jenom nevím, zda se mi to ještě někdy podaří zopakovat, ostatní pokusy dopadly marně jako vždycky, prostě nepoznám správný okamžik pro rozbalení.
Šmarjápanno, kašli na nějakýho blba a napiš jak to dopadlo!!!
Přece se nenecháš nějakým palečkem rozhodit. Třeba ti jen někdo závidí :o)))
Tak uvidím, třeba ještě nějaké pokračování bude.
Všimla sis, že to poslední video nebylo z Prahy? ;-)
Po pravdě - já v Podolí nebyla cca 50 let. Naposledy jsem tam byla někdy v 10 letech a to jsem se tam topila...
Takže rozpoznávací schopnost interiérů je nula...
Navíc u videí jsou interiéry to poslední, co sleduji :o)))
Však zrovna Podolí se za těch 50 let prakticky nezměnilo. Jak pravil trenér, památkáři nedovolí nic změnit, tak to jen pomalu chátrá a všichni se budou divit, až jim to nakonec spadne... :-/
Když já si z něj pamatuji jen ten roh, co jsem v něm polykala andělíčky :o)))
Chápu, že takové trauma může zanechat následky.
To se v té době ještě učili neplavci plavat vhozením do hluboké vody, oddělovali zrno od plev nebo jak k tomu došlo?
Ano, to také. To jsem se prvně topila v 1. třídě na hodinách plavání.
Tohle jsme ale byly v Podolí s kámošema. Já hupsla do vody a bylo vymalováno.
Od té doby vím, že jsem zkrátka neplavec a s vodou si své kruhy nerušíme. Využívám pouze wellnes (a to hodně) a bazény jen tam, kde došlápnu :o)))
A do živlu se nenořím vůbec nebo max po kolena. Ale to už opravdu musí být voda čirá.
Príma, alespoň ten jeden se docela povedl. :)
Teď ještě přijít na to, jak to zopakovat? Z videa jsem odměřil, že se potřebuju rozbalit zhruba 500-600 ms po odrazu, což je skoro dvakrát delší doba než u mých pokusů o salto vzad, tedy nejspíš i důvod, proč jsem tak často přistával na zádech...
Přitom je to prý jednoduché - stačí koukat, kde je voda... akorát můj mozek to nestíhá, takže jen hádám...
Teď mě ovšem napadlo, že by stačilo sluchátko s akcelerometrem+gyroskopem, které by správný okamžik signalizovalo... to by byl patent! :-)
Mám v pinpongu stejný problém. Vidím že soupeř točí míčkem, ale než to mozek logicky vyhodnotí, tak už je pozdě reagovat. Jedinná cesta je to stále stejně opakovat a nacvičit to mozek rozeznávat na pozadí a ne to analyzovat logikou a vědomně.
Stejně tak na kole rovnováhu udržuje mozek naprosto na pozadí jemnou korekcí řídítek. Cyklista o tom ani neví.
V principu bych souhlasil, tady že dostatečně rychle fungují jen reflexy, na vědomé uvažování, je to příliš krátký čas...
Potíž je akorát v tom, že neúspěšné skoky do vody bolí mnohem víc než nezahraný míček v pinpongu. Například tohle bys asi často opakovat nechtěl... ;-)
https://ulozto.live/watch/22709
To jo, pak není snadné odhodlat se dalším pokusům, když vím, že to pravděpodobně bude bolet znovu stejně. Myslím, že fakt nehrozí, že bych tohle v dohlednu zkoušel z 3m prkna... :-D
Pokusy o salto vzad v létě mi dopadaly většinou celkem bezbolestně, tam bylo nejtěžší odhodlat se k prvnímu pokusu... na břiše jsem přistál asi jen jednou... jenomže z 3m...
V zahraničí prý mají některé bazény vybavené, že těsně před skokem vypustí ze dna spoustu vzduchu, že pak nepovedené přistání i z větší výšky nebolí tolik. Ale v ČR samozřejmě nic takového není...
A není pak problém že to nebrzdí a ty to zapíchneš do dna (v případě úspěšného dopadu)?
Praktickou zkušenost nemám, určitě se pak zanoříš výrazně hloub, ale předpokládám, že ten bazén bude dostatečně hluboký.
On to asi nebude souvislý proud vzduchu, ale spíš jedna na povel uvolněná bublina, po které se to bude kdoví jak dlouho dofukovat, takže pokud jsi (při dobrém načasování) potkal vzduch na hladině, tak předpokládám, že ve hloubce už nebude.
Nepředpokládám, že bych se s tím setkal, tak jsem nestudoval podrobnosti.
I kdyby ti to správně píplo, tak by na to mozek musel regovat sám. Než bys to rozumově vyhodnotil, tak bys byl dříve ve vodě.
I tak si myslím, že by to byla pro mozek snazší úloha reagovat na pípnutí než na polohu v prostoru, teoreticky by se to pípnutí mohlo ozvat i v předstihu, který by kompenzoval prodlevu... :-)
Zkusil bych ti vlezle doporučit se odrážet do výšky a až tam točit to salto ;-)
Ze zkušenosti si troufám tvrdit, že podvědomé "kde je dole" se pak sleduje snáz.
Nebo možná snáz vypěstuješ svalovou paměť, když do toho nevstupuje odraz, nevím. Každopádně to výsledku pomáhá...
Copak o to, že se mám odrážet nahoru a ne do dálky, mi říkají prakticky všichni od začátku bez ohledu na typ skoku... a zatím se mi to realizovat nepovedlo. Podvědomý strach ze střetu s prknem je evidentně silnější. :-)
Potřeboval bys někoho, kdo by ti tam držel klacek, kterej musíš přeskočit, to pomáhá:-)
Však to už na mě zkoušeli!
No nepomohlo to. Když mi trenér dal klacek před hrudník, bylo jasné, že tohle (z bloku) přeskočit nikdy nemůžu, navíc narozdíl od Polských kamioňáků vím, že i závoru na přejezdu lze jednoduše prorazit...
Co mi přišlo jako zajímavá metoda na Youtube, je postavit se kousek od zdi a snažit se vyskočit tak, abys rukama plácnul do zdi, co nejvýš...
Akorátže jak tam není ta zeď, hned na to zapomenu a skočím jako vždycky...
Btw, nesliboval jsi mi nějaký demonstrační video? ;-)
Ale to je těžký, když nehraješ podle pravidel!
V šachách taky nemůžeš bafnout střelce a vrazit ho protihráči do oka :-D
Určitě nesliboval, maximálně jsem ho nevyloučil, pokud bych náhodou našel vhodné místo.
Ale mohl bych si dát přes zimu bobřika, že přemůžu strach z lidí a otevřených prostor a zkusím alespoň navštívit nějaký bazén, zase po tisíci letech, radikálně to zvýší šanci že něco najdu ;-)
Dnes se proměnila kvantita tréningu v kvalitu. Konečně jsem přišel na to, jak ten terč pořádně a opakovaně trefit. I pokrčené levé rameno při nátahu luku už většinou zvládám. Takže když to ještě trochu vypiluji, tak přichází čas na výběr nového luku, což vůbec není triviální úloha. Je to podobně obtížné jako s výběrem nového kola, když nevíš, co vlastně chceš.
Připojuji obrázky z domácí lukostřelnice ve sklepě.
Kolik to je metrů, 10, 15? V každém případě máš pěkný střelecký tunel.
My máme sklep nejvýš na střelbu antiperlema :-)
Nevyžádaná rada:
Ty šípy zahoď a pořiď si se skutečným peřím. Pokud nemáš hyperluk s tou štětinatou zakládkou, když tahle ploutev prochází kolem lučiště, vykopne to zadek šípu stranou - osobní (relativně drahá) zkušenost. Peří se složí a průchod ovlivňuje minimálně.
Teď doma střílím s laminátovým dětským lukem. Na střelnici si luk a šípy půjčuji. Až to budu umět a budu vědět, co si chci pořídit, tak si koupím opravdový luk a k němu odpovídající šípy. Ale třeba na střelnici se střílí s těmihle plastovými kormidly a nevadí to. Dokonce na to mají vysvětlení tzv.lukostřeleckým paradoxem, kdy šíp ten luk po výstřelu obkrouží.
Našel jsem krásné video z rychlé kamery, kde je vidět, jak se ten šíp kroutí kolem lučiště. Ke každému luku se musí vyladit správná tuhost šípu, aby to akorát obkroužilo, ale nedělalo to další neplechu.
https://www.youtube.com/watch?v=96KGWC0PB6s
Ten paradox je hlavně o tom, že střílíš vpřed i když ten směr technicky vzato blokuje lučiště. Platí zejména pro luky bez střeleckého okna (klasika) a je potřeba ho ladit patřičnou tuhosti šípů hlavně pro slabší luky - čím silnější tím víc musí být šíp hlavně tuhý aby výstřel ustál. Podle popisu jsi přesně ta kategorie, na kterou to má největší dopad.
V tom videu střílí všechno s peřím.
Uvědomuji si že to byla rada nevyžádaná, dělej jak tě na střelnici učí. Jen jsem se chtěl podělit o fakt, že opeřený šípy pro mě byl radikální krok vpřed pokud jde o soustřel.
On ten můj luk tvoří asi 1.5cm tlustá laminátová tyčka. Střelecké okno nemá, ale asi ho ani nepotřebuje. Je až s podivem, že i tenhle dětský luk dokáže docela přesně střílet. Až se to ještě lépe naučím, tak si koupím nějaký opravdový. Zatím mne mnohem víc limitují moje ruce a tělo, než vlastnosti luku.
hezké :).. já na 10 metrů trochu modernizovaně na sifón. Pistolka je tedy trošíčku poštělovaná, jinak tak dobře kuličky neplive. Je jich tam 60 :)
Tak dneska asi stručná verze zážitků z Podolí. Skoky a pády z 3m zásadní překvapení nepřinesly, napínavé to bylo až na konci, když jsme se dostali na 1m prkno a opět k saltu vpřed. :-)
Trenér mi zase zopakoval, co mám dělat, já mu odkýval, že jo, teď zrovna to chápu (... a při odrazu nejspíš zapomenu). Nevím, zda on čekal něco jiného než obvykle, ale já jsem tentokrát doufal, že ho překvapím!
První pokus nedopadl úplně zle, neskončil jsem na zádech, ale jenom na zadku. Další pokusy byly střídavě nedotočené (těch bylo víc) nebo přetočené, ale zatím to nebolelo tolik, aby se mi nechtělo pokračovat.
Od trenéra se dozvídám, že zatím nejlepší pokus, ale vůbec nevím, kde jsem. Odpovídám, že nevím, jenom hádám.
Mým cílem je rozbalit se 500ms po odrazu. Trenér říká, že přece se stačí koukat. Argumentuju, že ale nic použitelného nevidím. Prý mám otevřít oči! Jakože mám zavřený oči?! Nevěřím.
No jako nevím, ale postupně mi přišlo, že jsem okamžik rozbalení už celkem trefil a dopadám po nohou... až uvidím video, možná příjdu o iluze.
Trenér namítá, že mám zakloněnou hlavu, což je opak zabalení se, při jednom skoku se mi asi povedlo vzpomenout si i na tohle.
Trenér by chtěl, abych při zabalení přitáhnul rukama kolena.... dělá si ze mě srandu? Já nestíhám vnímat, co se během skoku děje, řeším akorát okamžik rozbalení, nevím, kde je nahoře a kde dole a on jako vážně čeká, že zvládnu najít svoje kolena? :-D
Ne, já si radost zkazit nenechám. Těch pár dnešních podařených přistání je pro mě úspěch srovnatelný s přistáním na měsíci... a třeba to časem trochu vylepším... :-)
Asi se opravdu nedíváš. Mám to s lukostřelbou podobné. Trenér po mně něco chce a já vůbec nechápu, jak toho dosáhnout. Přesto si to pamatuji. No a doma mi to postupně dochází a když to pochopím, tak se kvalitativně posunu. Jen ty omyly v lukostřelbě tolik nebolí. Zato úspěchy nejsou ta bàječné jako u skoků do vody.
"omyly v lukostřelbě tolik nebolí"
No já nevím, zásah šípem musí pekelně bolet, s trochou smůly bude to zranění smrtelné... ;-)
Ani Brahma není takový jelito, aby lukem postřelil sám sebe :-)
Však nepsal, že to musí bolet zrovna jeho. ;-)
A určitě by se dalo vystřelit šíp kolmo vzhůru a teoreticky se nechat zasáhnout, až bude padat dolů... ;-)
Ano, o takový verzi skupinový ruský rulety už jsem slyšel...
Ale ber v potaz, že do luku jsi při výstřelu "oblečenej", což do určité míry limituje úhel pod kterým jsi fyzicky schopen střílet. Moc nahoru nebo moc dolů je problém a ten roste s napínací silou luku.
Vystřelit kolmo vzhůru je svým způsobem ačífment sám o sobě...
Kdyby se někdo chtěl kochat, tak tady jsou moje úterní pokusy o salto vpřed...
https://ulozto.live/watch/22743
Ano, i tak to považuji za úspech, protože předtím to dopadalo ještě hůř... :-)
Listopad zakončen s dobrým pocitem. Nikdy předtím jsem v listopadu nenajela 915 km. Dnes návrat tradičně potmě. Po návratu jsem musela umýt ještě 2 okna, abych si s touto činností nekazila prosinec. Nikdy předtím jsem okna potmě nemyla, není to špatné. Herrnhutská hvězda pověšena, svítit bude až zítra. Poprvé jsem vytvořila pro psa adventní kalendář.
Sedmičku stále ještě nevzdávám, i když nikdy předtím jsem v prosinci nenajela 645 km.
To je zajímavá ženská úchylka to neustálé mytí oken a zajména to před Vánoci, kdy je tma a mlha a stejně není na co moc koukat.
Ale 1000 km v listopadových teplotách a tmě je i přes globální oteplení úctyhodný výkon. Já dnes za sluníčka vyjel na velký výlet a vrátil jsem se předčasně, poněvadž ten chlad je dlouhodobě pro mne protivný.
Tak aspoň jednou za rok se je snažím přetřít a vyprat záclony a právě do konce listopadu, abych si s tím nekazila prosinec.
Dnes ráno mi přibylo 9 km.
petrp: Hvězdu mám na okně v kuchyni, kde si ji užiju asi nejvíc. V kuchyni mám i pracovní koutek.
Airline: Nám do jednoho okna vrostla větev od kiwi a už v něm je několik let suchá.
Mytí oken nenávidím.
Záclony jsem doma zrušila a okna si nechávám jednou za 2 roky umýt - vždycky se najde někdo, kdo se tím zabývá.
Tak si říkám, jestli jsi normální? Já mám doma sice lékařku, ale napůl matfyzačku. Přesto se v mytí oken vyblbává i nyní, kdy fyzicky sotva vládne. Mytí oken je nějaké okázalé šlechtění hnízda, které je vnějškově dobře vidět. Je to patrně nějaký basální savčí samičí pud.
Prostě mě mytí oken nebaví. Co je na tom nenormálního?!?
Ty nemáš žádnou činnost, která tě nebaví?!?
Ale ano jistě. Já to zcela chápu. Jen mě to u osoby ženského pohlaví překvapuje. Tohle jsem považoval za konstantní výbavu. Dokonce i má matfyz žena po propláchnutí hlavy anestezií opakovaných operací se dokáže dívat na tlusté americké černošky, jak si vybírají svatební šaty. Některé chování máme prostě v genech. Možná víc, než jsme ochotni přiznat. Jistě bys těch směšných mužských dokázala z fleku vysypat alespoň tucet :D
U nás doma a dokonce i své tchýně myje okna jednou do roka můj muž. Není to z důvodů nějaké jeho genetické predispozice ani bazálního pudu, ale proto, že je o 30 cm vyšší než já a nerad vidí, když lezu po žebříku:-))
A ta okna myje ze své vůle a popudu? Nejde o to, kdo ta okna fyzicky umyje, to může třeba i firma. Jde o to, proč musí být na Vánoce okna umytá.
Ale píšeš jednou ročně, což jistě není nějaká přehnaná frekvence.
Tak to je spíš širší otázka - proč se "musí" před Vánocemi vůbec dělat velký úklid (ta okna pak už do toho patří jaksi automaticky).
Tak tohle jsme u nás zrušili. Žádným vánočním ani velikonočním gruntováním se u nás nestresujeme.
Ostatně Ježíšek se také narodil ve chlévě :o)))
Uklízíme a pavouky proháníme průběžně celý rok podle potřeby a tak, jak nám to vyhovuje. I ta okna případně nechávám umýt v létě.
Myje je ze své vůle na můj popud:-))
Popud přichází jednou ročně dle jeho časových možností nikoliv dle případných svátků, narozenin, Vánoc, Velikonoc...atd.
Popud není řízen mojí ženskou genetickou výbavou či "savčím samičím pudem", alébrž potřebou vidět ven:-))
Já si myslím, že mýt okna je naprostá pitomost.
Na jedno okno v mém jihočeském bytečku se v roce 2021 vys.al pták (zdůrazňuji, že zvenčí!) a já si řek nemá cenu to umývat, to oprší. No, dodneška to neopršelo, je to tam pořád, ale to chce jenom pořádnej slejvák pod tím správným úhlem a bude to pryč :-)
Už to ani nemyj. Myslím, že kdybys to umyl, zjistíš, že je tam flek, sklo je rozleptané.
U nás se tedy nikdy okna před Vánoci nemyla. Stejně z nich moc nekoukáme a navíc, je tolik jiných akcí, tak proč se stresovat okny.
Pamatuju, jak v dávných dobách, kdy jsem zpracovával mzdy, jsme měli před Vánoci tipovací soutěž, která že z matek bude mít OČR. Některým děti onemocněly v prosinci naprosto pravidelně.
Ochranovskou hvězdu hvězdu závidím. Nemáme ji moc kam dát abychom si ji užili. To jediné místo, které by mělo smysl, mě navíc odrazuje tím, že by ji z něj někdo mohl snadno šlohnout.
Na druhou stranu, co mi katolíci máme společného s Moravskými bratry, vždyť to jsou vlastně naši nepřátelé. :)))
Hele a tu hvězdu si vyrábíš nebo máš koupenou?!?
Hvězdu jsem si koupila před několika málo lety na vánočních trzích v Žitavě.
Jinak dík za tip, že okna stačí umýt jednou za 2 roky :-) Myslím, že to bylo cestou Belgií, kde mě zaujala okna bez záclon, holá okna snad i bez žaluzií. Záclona byla vidět jen výjimečně, jakoby suvenýr z jiné země.
No, dají se umýt i déle než za dva roky :o)))
Jinak my máme doma žaluzie, ale od švagrové ze Švédska vím, že tam okna takřka nezakrývají. Závěsy případně jen nad oknem na ozdobu :o)))
Dost pitomej zvyk... To jseš pak doma jak ve výloze :-/ To by u nás neprošlo... Obzvlášť na našem sídlišti, kdy nejbližší protější blok je ani ne 30m daleko.
Proč pitomej. Prostě nemají potřebu šmírovat :o)))
Nebo naopak jim to šmírování nevadí. Jsme lidé a chováme se většinou lidsky. Tak proč se skrývat?
Měla jsem možnost ve Švédsku u příbuzných trávit pár dovolených, takže ti mohu garantovat, že jim je nějaké šmírování zcela ukradené. Nějak nemají důvod se něčím takovým vůbec zabývat.
Myslím, že nejde ani tak o šmírování jako o uchránění si svého soukromí. Houby je každému po tom co a jak dělám doma v bytě a je naprosto přirozené, že se člověk když jde po ulici podívá do okna kde je pohyb a zvlášť večer, když se svítí je to výkladní skříň.
No vždyť... Mně naopak přijde rovnou jako exhibicionismus, když už se uvnitř musí svítit, večer nezatáhnout alespoň záclony, když už ne rovnou závěsy/žaluzie ;-) Obzvlášť když bych měl bydlení nízko a hned za plotem chodník apod., odkud mi pak každý "vidí do talíře"... To fakt jako ne e :-/
Já myslím, že je to o nastavení. U nás ve vsi má jedna rodina francouzské okno bez záclon v kuchyni. Takže je tam prostě vidět, co paní domu dělá. Přijde mi to zvláštní, ale už jsem si na to zvykl.
Alespoň si můžeme zamávat když jdu okolo.
No každý to má jinak. Já doma záclony nemám, moje máma na ně trpí.
Když jsme u ní naposledy myli okna, tak záclony a závěsy sundal brácha dřív, než jsme přišli. Okna umyl muž. Já mezitím prala a škrobila záclony, prala, sušila a žehlila závěsy. Pak jsme to věšeli...a to je velmi důležitý proces:-)). Musí se to přesně rozměřit a v těch žabkách udělat správně sklady, aby to bylo tak, jak to má být. Když jsme záclony a závěsy pověsili, s hrůzou jsme zjistili, že nám jedna záclona zbývá. Chodila jsem s mámou po bytě, a hledaly jsme, kam ten kus hadru patří. A nenašly. Večer přišel brácha na kus řeči a sdělil nám, že to je záclona z chodby, tam z těch dveří, co jsou vedle výtahu a že jí tam matka pověsila před mnoha lety.
"Když jsme u ní naposledy myli okna," Tak to Ti závidím, že jste je myli naposledy. Mě to doma ročně čeká dva až třikrát, a to poslední praní je zatím v nedohlednu.
:-))
No a co třeba všechny ty háčkované dečky, hadříky, přehozy, polštářky, ubrusy... Jednou do roka to u mámy sundám a vyperu. Snažím se si zapamatovat, kam co patří, ale vždy se spletu:-)) Nejvíc nejlepší z mého dětství bylo česání střapců na koberci, to muselo být tip ťop. A když to nějaká návštěva nedejbože rozcuchala, muselo se to přečesat.
Lidé si holt dokážou najít (zbytečnou) práci:-))
Mýt okna 2x - 3x ročně?!?
Proboha proč?!?
Já jsem teda vyloženě bordelář, ale dvoje mytí oken do roka mi vychází jako potřebné, abych přes ně viděla. :-) Neříkám, že mi to úplně vždycky vyjde, ale po tom půl roce už je ta potřeba umytí dost z dálky vidět. A pokud člověk bydlí třeba u frekventované silnice, i to troje mytí nemusí být nijak přehnané.
Dnes už je to mytí oken doslova brnkačka. Už nemám špaletová dvojitá okna ani ta příšerná socialistická šroubovaná okna. Mám izolační trojsklo a když na něm přistane moucha nebo na něm děti otlačí své umazané ruce, tak prostě vezmu kuchyňskou papírovou utěrku a okenu a ty skvrny prostě setřu....tedy pokud si jich vůbec všimnu, to je otázka několika minut. Tomu ani mytí oken neříkám. Okna, včetně rámů, myju jednou do roka...tedy pořádně, včetně rámů, pavučin a ostatního zaneseného bordelu.
Mám experimentálně ověřeno, že i po deseti letech bez mytí jsou stále průhledná :-)
Určitě si chtěl napsat průsvitná :-)
Z výletu hlavním městem Praha :)
Ještě jednou díky za pomoc s řetězem!
Pánové Heinrich Kastrup a Ambros Swětlik by měli radost, kdyby věděli, že jejich universální klíč umí vyléčit i stroj zcela moderní :)
To jsi jel kolem parlamentu, že tam bylo tolik dobytka?
Tam je dlažba, tam nejezdím.
kdepak, výrazně civilizovanější oblast mezi Rohožníkem, Kyjema, Dolníma Počernicema a Jahodnicí - suchý poldr Čihadla :)
Libenský Award 2024 – Proč nezkusí udělat něco hezkého?
Dneska jsem si na to přivstal.
Tu zodpovědnost, která mě nenechala pořádně dospat, na mě naložili moji přátelé, čtenáři, když mě celý večer popichovali – „To jsem zvědavý, co si zítra o tomhle přečtu“.
Marek Veselý si mě dokonce vzal stranou a šeptal mi: „Hele, než mi to zase zítra nandáš – jak je to dlouho co jsem začal prodávat vstupenky na slavnostní předávání ceny? Dva, tři roky? Tehdy jsi byl jediný, na dnešek jsem jich prodal už 13? To je úspěch, že jo!“
Inu, jak říkával můj přítel na vojně Dr. Jiří Hovorka: „Spát budeme až budeme staří“ dám si dvojité kafe a tyčinku gfBar a vzhůru do toho.
Když nám před měsícem na setkání klubu patronů ceny Stanislava Libenského naznačovali, jak bude letošní slavnostní večer koncipován, měl jsem trochu strach, aby samotná prezentace nezastiňovala skutečnost, že nejde o ten galavečer, ale sklo, tedy konkrétně o podporu mladých, začínajících, sklářských výtvarníků. Mé obavy ale byly předčasné a zjevně předpojaté. Baletu totiž jako užvaněný strejda příliš neholduji, na můj vkus se při něm až příliš mlčí.
Večer zahájil houslový virtuos Pavel Šporcl a tančící baletka, kterou znáte z plakátu, se vlastně jen mihnula sem a tam, jako by nám chtěla připomenout, jak zlehka a rychle ten čas plyne.
Ano, Marku, nejsou to tři roky, je to let pět, bylo to v roce 2019.
A pak už to šlo ráz naráz, poděkování sponzorům, poděkování porotě, poděkování autorům, poděkování publiku a tak jsme se proděkovali až ke krátké přednášce pana Palaty, který zdůraznil podíl paní Brychtové na tvorbě dua Libenský – Brychtová. Její vnuk, pan Zahradník, dokonce jakoby žertem, ale jsem si téměř jist, že to myslel vážně, požadoval přejmenování ceny – nejlépe na Cenu Brychtové a Libenského.
Inu, ten mladý muž vyrostl v šťastné době, a tak si zřejmě nezvyknul na to, že svět není zase až tak moc spravedlivý. Řeknu to takhle.
Tři mušketýři byli vlastně také čtyři. Všichni to vědí, a tak beru za prokázané, že na názvu zase tolik nezáleží.
A konečně došlo na samotné ceny, a to v poměrně rychlém sledu.
Tak budu rovněž stručný: Maďarsko, Japonsko, Spojené státy. Jména budou jistě zveřejněna ještě mnohokrát, a já bych v jejich přepisu zbytečně nasekal chyby.
Ale popravdě, mě spíše zajímala ta oceněná díla. Tady vidím druhou chybu jinak precizně zrežírovaného večera. Když už je v sále velké plátno, na kterém se promítají tváře řečníků a umělců, proč se na nich neukázaly obrázky oceněných prací? Tedy, vlastně je možné, že se tam i zobrazily, což nám bylo houby platné, protože se sálem neustále motali chlápci s kamerami, a dobrá polovina sálu na plátno neviděla.
Tohle považuji za první a celkem zásadní chybu celé režie. Na těch v sálech záleží méně než na dokonalém záznamu z akce? Jistěže ne, ale vypadalo to tak.
A pak konečně to sklo.
Musím se opakovat – odborná porota opět neústupně cílí naprosto jiným směrem, než se mi zamlouvá. Na chvilku jsem si myslel, že snad to bude lepší, když se nás pár domnívalo, že první cenu získalo jiné dílo, skleněná socha jakéhosi panáka v obrovských botách. Pan Jiří Šuhájek nám vysvětloval, že to muselo dát safra práce tohle udělat.
Ale nikoliv.
Zase jsme byli za mimoně. První cenu získala tabule plochého skla jak vyříznutá z okna, osypaná nějakým smetím, zavěšená na čtyřech drátkách a u ní stolička od klavíru. Prý něco jako virtuální pianino, či co.
Už se opakuji, a jiný už asi nebudu. Jsem přesvědčený, že výtvarné umění má k lidem promlouvat výtvarnými prostředky, a ne okecáváním na přiloženém štítku a dalším a delším v katalogu.
Cestou domů se mě Soňa docela naivně zeptala: „Proč ti mladí skláři nezkusí udělat něco hezkého?“ Neuměl jsem odpovědět.
Přes noc se mi to rozleželo a řekl bych, že mladí umí a zkouší dělat něco hezkého.
Jen se nějak míjejí s odbornou porotou.
mojí cenu CGG vyhrála Kristyna Kroulová z University ve Zlíně
clam-Gallasův palác v Husovce stojí za vidědí,a některé z těch sklíček vlastně taky.
Nejen na kole, nejen Francií.
Našinec ví, kde je doma
Našinec ví, kde je doma... na fotkách z té akce, která se koná pod záštitou paní Klausové, je tato paní slavnostně vyfocená s nějakým Kazachem, který má na klopě českou a kazašskou vlajku, asi nějaká družba na věčné časy, nebo co. Možná bys mohl vědět, co je to za pána, jakožto VIP seděl hned v první řadě.
Bože, ty dokážeš vyškrabat nějakou špínu kdekoliv a když náhodou není, tak si to rovnou vymyslíš. Jak můžeš s takovou povahou vůbec žít? Je mi tě líto.
Protože jsem se podíval na fotky z té akce, které jsou veřejně přístupné na Facebooku, za radostného hýkání pana Sodomy, jsi použil termín "vyškrábat špínu"..
Dobrá, je to tvůj subjektivní názor, proč ne.
Jen by mne zajímalo, co máš konkrétně na mysli? Pána s kazašsko-českou vlaječkou na klopě, paní Klausovou, nebo rovnou oba?
Nerad bych, abys mi vkládal do klávesnice něco, co jsem nenapsal. Že by se jednalo o nějakou špínu, jsem ani nenaznačil.
Na druhou stranu nutno zmínit, že Kazachstán ruskou invazi nikdy neodsoudil a jedná se o velmi bohatý, autoritářský stát, který má úzké vztahy hlavně s Ruskem a Čínou, páč s nimi sousedí.
V tomto ohledu bych na fotkách uvítal spíš francouzsko-českou, nebo britsko-českou vlaječku, například.
Nicméně zcela upřímně přiznávám, že v souvislosti s paní Klausovou, potažmo s Jindrou, by mne taková kombinace spíš překvapila.
Nemám rád pana Klause, k paní Klausové žádný vztah nemám. Kazachstán je satelit Ruska, ale co s tím má společného jeden kazach na výstavě? Nic o tom nevíš, jen tu špinavě fabuluješ, protože tě těší hledat špínu, či si jí rovnou vyfabulovat, jako příkladně tady.
Co s tím má společného jeden Kazach na výstavě, na to jsem se ptal Jindry už v prvním příspěvku. Právě proto, že o něm nic nevím a nechci fabulovat.
A také proto, že ten Kazach na slavnostní fotce stojí hned vedle paní Klausové, po její pravé ruce.
Vyplývá z toho, že to není "jeden Kazach na výstavě".
Paní Klausová ho očividně prezentuje jako důležitého hosta, ne-li rovnou za nejdůležitějšího.
Všude teď čtu, nekonzumujte informace jako ovce, nebuďte líní je ověřovat, abyste byli schopni si vytvořit vlastní názor, nenechte s sebou manipulovat..
A když to udělám u někoho tak kontroverzního jako je pan Jindřich, označíš to za hledání špíny, špinavou fabulaci, proč asi.
Jediné co mne napadá, že se mne snažíš pošpinit na základě vyfabulovaných obvinění, vrána vráně oči nevyklove..
Co konkrétně máš na mysli slovem "špína", jsem se samozřejmě nedozvěděl.
Kdyby tam byl s indiánem, tak by ses také ptal?
Při své inteligenci bys snad mohl vědět, co to je špína.
Jak se říká, žádná odpověď, také odpověď.
Špínu jsi z toho udělal ty, usilovně ji rozmazáváš a jsi při tom, sám ze sebe, náležitě znechucen.
Nebýt tebe, mohlo to skončit tím dotazem..