NaKole.cz

Myšlení Matyxů, Zakarrů a Žofek v české nátuře

Proplétal jsem se 3-4 ulicemi z dnešního návratu ze „švihu“ z přírody. Blížím se kolmo na ulici mezi domky , všechny ulice jsou stejného řádu. Zleva, zakryto domky slyším přijíždět auto, které by mi mělo dát přednost. Tušíc nebezpečí přibrzdím a opatrněji vjíždím. Auto s ca. 50 kmh ignoruje jakékoliv jinou ulici než svoji. Brzdím s nášlapy asi 1 m od dveří …. Slečna mě ani neregistruje, jelikož vidí přímo 30m před sebou jen její jediný cíl a objekt pozornosti – vjezd na okresní silnici. Tam také musí zastavit a vyčkávat než se uvolní provoz.
Jedu stejnou cestou a tak se u otevřeného okýnka zastavím a příjemně sdělím: „Mladá paní, víte o přednosti zprava?“ Pohledná slečna se na mně nechápavě podívá a je očividně vidět, jak hledá hlavní spínač svého počítače.
Ji dodávám.: „ Kdybych neubrzdil, mohl bych teď ležet pod Vašim autem…“
Slečna stále ještě hledá spínač a nechápavě na mně zírá. Vzdávám a odbočím na cyklostezku podél okresní silnice.
Po asi 20-30 metrech slyším ženský hlas z auta – zřejmě se počítač rozběhl -jedoucího na okresce: „A vy jste neměl světla! „
Inu, smál jsem se v duchu celý zbytek cesty.
Jenže podtón je vážnější – tak jako Matyx, Zakarr, Žofka a jiní – tato slečna volila útok na svoji obhajobu, tak jak je to tu u nás v zemi už skoro zvykem. Ne přiznat chybu ale zatloukat, zatloukat, zatloukat. Co je však horší, možná intelekt těchto lidí ani není schopen rozpoznat, že chybu udělali. A se v tom vzájemně ujišťují…
( Je rozdíl mezi našimi kluky policajtskými či vladaři, uhánějícími v autech…?)