Naložil jsem ho v Plzni. Stál tam u krajnice jako přízrak, vzpomínka na léta sedmdesátá. Úzké modré džíny, zelená parka bunda, vojenská bagančata a blonďaté háro po ramena. V rukách držel kus papundeklu s velkým písmenem D.„Sedej..." a už se souká dovnitř.„Kam jedeš?" Ten kluk je nějaký jiný, než…
Nevím jestli je to tím vánočním časem, ale moc se mi to líbí....
0
mě dycky na tulákách vadilo to jak jsou free :-) Když jsem se s nima bavil, tak jsem si vždycky uvědomil, že moje toulky jsou jenom výlety Lubči pro úžitek domácí. Kdežto oni to mají jako životní styl. A já si ale vždycky pro sebe ten svůj životní styl obhájil. Protože děti, protože žena, protože práce.
Fajn povídání. :-)
0
Protože děti, žena, práce....
Dost mi to připomíná.
Jenomže my máme kliku, že jsme furt mladí kluci, a teď, když už rodina je snad zabezpečená, můžeme občas někam vyrazit.
Až si to vyřídíme i s prací, bude nám Vašek to naše toulání tiše závidět, o tom nepochybuju.
0
Já se přiznám, že mě nikdy tenhle životní styl nelákal. Pravda, nejsem chlap, ale na ženskou si myslím, že mám toulavý boty až až :-) Ale tohle už je o něčem jiným, po tomhle životě jsem netoužila ani v těch dvaceti, pro mě je to něco mezi cikány a komedianty ... Nějak úplně z toho tu "správnou" svobodu necítím. To už se mi zdá svobodnější ten pán v tom autě, byť je kravaťák. Vašek, když se chtěl někam "svobodně" dostat, potřeboval k tomu toho řidiče, co ho sveze. A nebo vlézt do toho TGV...
-3
Peggy :-)
Nekaž ten barvotisk.
Vašek byl větroplach a trochu, malinko...
Básník to poznal.
Úhel pohledu.
Chceš vidét věci špatně, špatné budou a naopak.
Teď jsem chtěl vidět věci správně.
Mohu si to dovolit, je to můj příběh, můj film.
Díky za upřímnost.
-3
Jindro,
to nebyla reakce na blog (mimochodem, moc pěkný a čtivý, ne že by jiné nebyly, ale tento byl nadprůměrný!) Ani to nebyla kritika Vaškova životního stylu.
Bylo to na orwel_farmovo "mě dycky na tulákách vadilo to jak jsou free :-) Když jsem se s nima bavil, tak jsem si vždycky uvědomil, že moje toulky jsou jenom výlety Lubči pro úžitek domácí. Kdežto oni to mají jako životní styl. A já si ale vždycky pro sebe ten svůj životní styl obhájil. Protože děti, protože žena, protože práce."
Jakože ano, výlety na týden, dva, měsíc ... jsou pořád jenom výlety. A netřeba si to obhajovat. Proč.
Já bych neměla problém sbalit se a vyrazit do světa a vydělávat si všelijak. Kdybych po tom toužila.
0
to se mi jen tak vybavily vzpomínky na kamaráda jak jsem jej potkal na jeho cestě okolo světa. (Ještě ji nedojel, protože se mu zalíbilo na Novém Zélandu a tak se tam odstěhoval a založil rodinu a stal se kiwim.) Ale to je teď. Tenkrát když jsem ho potkal, tak byl v pohybu asi 3 roky a tehdy jsem si ten pocit té jeho svobody uvědomil asi nejvíc. A zároveň jsem si uvědomil to jak jsou ty naše vandry a toulky jen drobným narušením stereotypu. Možná to slovo 'vadilo' není úplně na místě. Je to spíše závist :-) A to je to co mi na tom vadí více, protože to mi snižuje to dobré mínění co mám sám o sobě :-)
0
To je takovej ten klukovskej sen, a málokdo nato má kuráž i žaludek se sebrat a toulat se světem.
On i kdyby člověk neměl ženu a děti, pořád má rodiče, sourozence, a velmi těsné vazby a odchod "syna za dobrodružstvím" může taky jiné dost bolet a tak je k tomu potřeba i celkem dost sobectví.
Nemyslím si, že bychom litovali svého údělu, ale tak tiše a malinko neracionálně těm tulákům to závidíme.
Kdoví, třeba zase takový tulák závidí zase nám tu rodinu a zázemí.
Člověk obecně většinou pošilhává po něčem co nemá.
0
bavil jsem se s jedním pánem, který jako první věc, kterou udělal v důchodu, bylo, že vyrazil pěšky z Hodonína do Prahy. Jeho první pocit, když vyrazil na cestu byl, že se cítil tak volný, jako po maturitě, když mu začly poslední prázdniny.
0
Takhle jsem to mě letos najaře, když jsem vyjel na Andoru.
Všechno jsem si zařídil, všem v práci jsem řekl, ať mě shání jen kdyby šlo o život odpojil mozek a každého rána měl jediný cíl, dojet na místo určení a přežít to. Dával jsem si slušné porce, nějakých 160+ a tak od třetího dne se mě životní potřeby zúžili na absolutní minimum, najíst se, vyspat a jet. Po týdnu, nebo deseti dnech jsem si už na ten rytmus zvyknul, ale zase přišly ty hory, a zase jsem jen bojoval "o přežití".
Přesto dlouho jsem se necítil tak volný a svobodný, žádná jiná starost, než dojet pod kopec a ten kopec přejet.
Čtyřdenní nebo pětidenní výlety mě ten pocit "odříznutí se" od povinností nedají.
0
A proto jsme my muži hrdobci* :-)
My bychom vzhůru k nebesům ale kvůli ženám nám hrouda nohy víže ;-)
/*hrdobce - takový ten brouk jak si valí tu kuličku hnoje ;-)
0
To jsou ony.
Pošlu jí Vaška do Trevíru za Petrou, místo třeba do Andalusie za vášnivou Mercedes, a furt jí to je málo.
Přistřihly nám křidélka. Nestačí.
Chtěly by střihnout křídla i naší fantasii a snům.
Kočičí pracko braň se!
:-)
-2
OK, asi jsme moc pragmatické. Že by ty vánoce a spousta (zbytečných) starostí před nimi?
A když červená knihovna, tak prosím příště se vším všudy, i s tím hepyendem ;-)
0
Všechno tam bylo, brečel jsem nad tím sám, tak jsem škrtal a škrtal a škrtal...
0
Teda to se ti povedlo! Příběh, který jsi dokázal skvěle převyprávět a dovyprávět a nám ho předložil v pravou chvíli. Dík!
0
Tentokrát to dalo víc práce než obvykle, proto Tobě, i ostatním moc děkuji.
0
Ani optimismus a nezdolná víra v to, že na Vánoce má být všechno jen dobré a krásné občas nepomůže a ani tak zdatný začínající autor červené knihovny by asi nic takového nevymyslel.
Včera v noci, zemřela moje tetička Boženka (89), sestra mé maminky (83).
Zemřela tiše a sama v nějakém tom škaredém špitále v Praze. Sama ano, snad ne osamělá, její dcera s ní trávila celý včerejší den, moje máma se tam chystala dneska.
Takže svátky ruším a jedu do Prahy za mámou.
Včera večer, snad jedinkrát za celý rok a léta jsem si vypnul mobil, protože není na světě nic tak důležitého, co by se muselo nutně řešit o Štědrém večeru.
Život umí překvapit.
Mějte se rádi a ještě jednou děkuji všem za příznivé ohlasy na "Vaška".
0