Pro vysokou aktuálnost reaguji na Milanovo zamčené téma “návrat

1. Tvoje dilema, Milane, vnuceně řeším už hezkých pár let :D A zdaleka ne pouze jako cyklista. On totiž bezohledný (a často i agresivní) egoista je bezohledným egoistou jako cyklista, jako řidič i jako chodec nebo cestující v čemkoli. A je trpce úsměvné, že i když sám všechny ty role střídá, vždy kritizuje pouze ostatní a sám následně dělá stejné nebo horší chyby. Ale ON přece může, zatímco ostatní, kteří si dovolují JEMU překážet, ne!!!

Podstatu problému vidím v tom, že většina z nás nezná (a ani nechce znát) základní princip svobody: reciprocitu. Neboli „Co já považuji za svobodu, tedy co si nárokuji pro sebe, musím zcela samozřejmě a bez reptání dopřát jiným.“ a „Co se mi od jiných nelíbí, jim sám nedělám.“ K tomu je ale nejprve nutné vzít ostatní lidi a jejich potřeby vůbec na vědomí. A občas si představit sebe v jejich situaci - vciťovat či vmýšlet se do nich, asi jako to dělají šachisté, chtějí-li být při hře úspěšní. Je pozoruhodné (a současně tristní), že hru zvanou život hrajeme všichni a že, navzdory tomu, že jsme živočichové společenští, se chováme zcela individualisticky, čímž samozřejmě škodíme nejvíc sami sobě. To ale egoista pochopí jen naprosto výjimečně. Ten namísto hledání štěstí tam, kde skutečně existuje - v pozitivní interakci s ostatními lidmi - považuje veškerou slušnost, toleranci a pozornost jim věnovanou za projevy slabosti. Čili nikoli homo sapiens sapiens, nýbrž spíš homo hulvatus egoicus...

Místo samozřejmého dobrovolného respektování pravidel, která jsme si vytvořili proto, abychom si usnadnili soužití, si, obzvlášť my Češi, hrajeme na „svobodomyslníky“ či „anarchisty“ a soutěžíme, kdo z nás víc obejde zákon. Samozřejmě nelze očekávat nadšený respekt k zákonům, když mnohé z nich si egoističtí hulváti přímo ušijí sobě na míru a nebo jdou příkladem v porušování i těch zbývajících smysluplných. Jak si s tímhle poradit, to už je věcí osobní etiky a inteligence každého z nás...