Jaké to je cestovat s malými dětmi po východní Evropě? Pít vodu ze studen, ochutnávat kvas, nocovat nadivoko a ráno ze stanu koukat na stáda ovcí? Každý den se potkávat s lidmi, kterým pohled na vozík s dětmi vyvolával úsměv na tváři a jejich srdce se otevírala.
V květnu loňského roku jsme se…
Nó, klobouk dolů. Chystal jsem se do Moldávie, ale odradili jste mě. Dík.
0
Tak to bych nerada. Určitě stojí za to tam jet. Jen se připravit, že to není procházka (projížďka) růžovou zahradou, jak by se mohlo zdát a jak se zdálo nám, než jsme tam vyrazili. Navíc - mít o 10 stupňů příznivější teplotu, také bychom to viděli jinak. Takže s chutí do toho!
0
Pěkné počteníčko, Rumunsko jsme absolvovali před 11 ti roky též s dětma, ale 12 až 15 let, takže to je o něčem jiném. To už se člověk nemusí omezovat tím, kolik toho ujedou. Jde spíš o to je uhlídat. Nemyslím tím bezpečnost, ale hlavně aby se neztratily, byli jsme totiž 2 rodiny – 4 děti. A to jsme tehdy vůbec navěděli, do čeho jedeme. Měli jsme ještě v živé paměti cesty z 80.let, kdy se i na chleba musela vystát fronta, pokud jsme na něj náhodou narazili. Ale jinak to tehdy bylo parádní, takové19.století na venkově, za hodinu tak jedno, dvě auta... To už v roce 2000 nebylo. Takové údolí řeky Iza s půvabnými kostelíky se hodně proměnilo.
Docela mě překvapilo, že vás nechtěli pustit přes Užhorod. V 90.letech jsme projeli bez větších problémů. Též před dvěma roky při cestě přes Ubl'u nebyl problém a zpět z Ukrajiny jsme se vraceli přes pěší přechod Slemence jižně od Užhorodu (asi 20 km). Že by se situace změnila?
0