Konečně je tady den odjezdu. Cestovní horečka vrcholí. Zběsile pobíháme po domě, do naplněných brašen přidáváme poslední drobnosti a horečně přemýšlíme, na co jsme zapomněli. Do toho zvoní jedna známá. Naše brašnami ověšená kola, připravená před domem ke startu, nemohla přehlédnout.- Kam vyrážíte…
Hurá Peggy vyjela, nechám si nw večer!
0
Super, nechám si to na čtení do vlaku, až pojedu odpoledne z práce. Moc se těším, píšeš dobře, tak dopředu vím, že si počtu.
0
Budeš zklamaná, je to kratičké, jen úvod, v podstatě jen takové naladění se. Ale článek je víceméně sepsaný, takže to sem můžu ládovat rychle. A slibuji, že oproti Cykloturistice to bude delší!
0
Zklamaná určitě nebudu, neboj.
0
Skvělé. Tak láduj rychle, prosím. :-)
0
Copak o to, Peggy jezdí furt někam (aktuálně je doma přesně 48 hodin a to ještě jsme včera jeli 160 km pro děti), ale horší je ty výlety zpracovávat. Tohle je z loňska!
0
Ne, Peggy, teď jsi mladá, teď to musíš prožívat, zapisovat můžeš, až budeš stará.
Píšeš skvěle, ale ten prchavý okamžik štěstí, bolesti, únavy nebo pohody, stejně nikdo, kdo nezažil, nepochopí a když je sdílený všemi tvými blízkými, jsi velmi blízko tomu, co považuji za ráj.
-2
Máš určitě pravdu (v tom prožívání a zapisování). Doba je dneska taková, že lidi píšou a sdílejí a "chlubí" se na facebooku apod. skoro se vším.
Pro mě je to určitá forma, jak celou cestu prožít znova a utřídit si myšlenky.
Díky!
0
Přesně tak, mám to podobně. Cestopis je pro mě způsob, jak to prožít znovu a hlavně zaznamenat všechno, co se přihodilo. Stačí pak se jen začíst a rázem jsem přenesená v čase i prostoru a znovu se ocitám na našem putování. Zveřejnění cestopisu pro ostatní je jen sekundární.
0
je to tak jak říkáš. přepisuju cestovní deník na svůj blog ať si mé dospělé děti mohou přečíst, jak si žijou rodiče po té, co děti opustily hnízdo a prožívám každý den výletu znovu. A některé hezké věci mi docházejí v jiných souvislostech.
0