Tak mám kolo...

Před třemi týdny jsem si na popud přítele pořídila na svá stará a líná kolena kolo. Vzhledem k tomu, jak negativně se celý život stavím ke sportu, tak musím přiznat, že mně přemlouval dost dlouho, ale nakonec se mu to povedlo. Doma ve volném pokoji stálo opřené MOJE nové kolo. Po 16 letech mám kolo.....koukala jsem na něj jak na zjevení a přemýšlela, co s ním budu já lenochod dělat.

A pak jsme vyrazili na první výlet. Nevím, jestli si pamatujete svou první jízdu, ale já jí mám v čerstvé paměti....bolely mně nohy, bolelo mně pozadí......a měla jsem vztek. Měla jsem vztek na sebe, že nevyjedu ani ten nejmenší kopeček, že se okamžitě zadýchám a že jsem neschopná.

Nicméně vzhledem k tomu, že potřebuji nějaký cíl a jsem hračička, řekla jsem si, že se mi musí na cyklopočítači objevít alespoň 100 najetých kilometrů. Byla jsem vytrvalá a brzy se tam ta stovka objevila. Pak se tam objevila druhá a jen za minulý týden to dělá 90 kilometrů. 

Každopádně jsem zjistila, že kolo má na mně několik účinků: zlepšuje se mi velmi rychle kondice, což jsem nečekala, začalo mně to bavit, objevila se u mně nevraživost k bruslařům a ta moje vzteklina na sebe samu se spolu s narůstající kondicí pomalu zmírňuje.

Tak držte palce, ať mně to hned tak nepustí.

:-)