Elektrokola, turistické stezky, chodníky, kam ano a kam ne

Fenomén elektrokol nabral na síle a běhá nám v republice na plné obrátky. A s tím se pochopitelně vynořují otázky kam mohou, kam by směly a kam ne. Prostě se začínají vymezovat skupiny kolařů, „elektrikářů“ obyčejných choďáků turistů a mnohdy bohužel i party t.zv. čtyřkolkářů. A zde mi jistě spousta lidí dá za pravdu, že v téhle oblasti panuje u nás totální anarchie.

Pokud někdo jede s kolem s povolenými 250 W i těmi 25 km/h, tak to většina lidí toleruje pokud nejde o výstřední blázny co si ze stezky dělají Eldorádo. Ovšem pokud kolem sviští s větrem o závod a vynucují si „svou volnou cestu“, to už je o něčem jiném. Stejně tak v terénu na turistických chodnících. Prostě je nanejvýš nutné jasné označení kam ano a kam ne, a to i s patřičnými postihy. (Je spousta bláznů, co si pracně vyšlapou či vyjdou s kolem i na horská sedla aby mohli svištět zpátky. Nic proti tomu, ale jen na vymezených místech, jinak postih). A ony čtyřkolky je kapitola sama pro sebe. A mnohdy se nelze divit, když někdo přistupuje k drastičtějším opatřením protože odpovědné orgány strkaj hlavu do písku jako pštrosi.

Další a myslím že ne nepodstatnou věcí je ona tichá jízda. Kdo zažil předjíždění oněch silnějších elektroskůtrů a podobných vozítek mi jistě dá za pravdu. Ono totiž auta, motorky, mopedy je možno registrovat zavčas sluchem a tím pádem zpozornět. U oněch „elektrikářů“ ne. A pro starší generaci to může být přímo šok. Tu je tedy na místě vyburcovat odpovědné orgány k nutnosti vybavení zvukovou kulisou. Zda to bude vrčení motoru či kvapík z Jáchyme hoď ho do stroje je celkem jedno. Ale musí být. (U oněch elektrokol pro stezky pochopitelně ne. Tam stačí zvonek). Takže suma sumárum opět vládne onen chaos (slušně řečeno) u odpovědných orgánů. Snad si po přečtení článku někdo postěžuje u odpovědných, či ti odpovědní se sami zamyslí a začnou konečně jednat. Přijmy mají snad dosti vysoké a té práce s tímhle zase až tak moc není na rozdíl od situací na dálnicích či přejezdech.