S Otavou po boku

Foto: Autor

Další fotografie

Dlouho jsem si přál blíže poznat tuhle řeku. Ale jak na to? Bohužel nejsem vodák, abych "jel vodu", nejsem ani poutník, abych ji obešel pěšky. Jezdím na kole, takže dopravní prostředek byl dán.

A proč zrovna tuhle řeku?
Protože spojuje všechno, co mám rád. Vzniká na Šumavě. Ve stále ještě záhadné, svérázné a nádherné končině. Dále putuje jihem Čech. Krajinou, ke které mám hodně blízko. Tak moc, jak nemám snad ani ke své rodné půdě.
A také proto, že se dá skoro celá projet na kole. A to já rád.

Otava

O řece se sluší napsat nějaká fakta. Tak tedy, řeka Otava pramení v ...a sakra, ona nám nepramení. Otava pouze vzniká. Je tím trošku bita, oproti své slavnější sestřičce Vltavě, která má krásně upravený pramen pod úbočím Černé hory, ale tak to holt příroda chtěla.
Takže Otava vzniká soutokem dvou šumavských řek. Křemelné a Vydry. Věřte mi, obě jsou krásné a Otava se nemá co za své rodiče, ba i prarodiče stydět.
Křemelná, která pramení někde v hlubokých lesích na úbočí Můstku, dává Otavě jemnost, ženskost, klid a půvab.
Naproti tomu Vydra je jiného ražení. Jejím rodištěm jsou šumavské slatě.
Tam nahoře, ve Weitfallerských slatích, pramení potoky Roklanský, Modravský a Filipohuťský, původci Vydry. A Vydra povahou zůstává věrná svým předkům. Dává Otavě dravost, temnou barvu posbíranou po slatích, divokost a nespoutanost.
Jak se Otava zrodí, je z ní krásná ženská. Hned se rozeběhne skalnatým údolím, zpívá, šumí, hraje si na kamenech a tančí. Tu se propne v bocích, jinde se ohne jako luk, po chvíli se vypne jako svíčka, aby si o zatáčku dál tiše zašeptala.
Otava je krásná. Žene se z hor divoce vpřed, aby se po chvíli zklidnila v nádherné krajině Jižních Čech.
Otava je barevná. Průzračně hnědou, posbíranou nahoře, v šumavských slatích, mění na temnou barvu pod štěkeňským zámkem.
Otava se říká zelené trávě sečené koncem léta.
Otava voní. Voní šumavskými lesy. Voní sluníčkem, letním horkem a prázdninovým nicneděláním. Voní čerstvě posečenou travou a zralým obilím. Voní koupáním a cákáním a ani nedovedu popsat, kolik vůní a nálad má tahle řeka.
Staří Keltové jí nazvali Atawah, nebo Watawah - bohatá řeka. Později se jí dostalo přívlastků "zlatonosná" a "perlorodá".
A jak je to s tím bohatstvím? Pojďme se vydat na cestu s Otavou po boku a sami nejlépe uvidíte, jestli to pravda je, nebo není. Zvu vás na krátkou procházku. Pojedete se mnou?
Tak tady jsou fotky: picasaweb.google.com

Fotogalerie

Líbil se vám článek?  [+]