reklama

Pestré cyklistično (Za dva týdny z Jablonce na Kvildu )

Jizerské hory-Hrabětice, kaplička
Jizerské hory-Hrabětice, kaplička
Foto: Autor

Už několik let jsme s kamarádem Jardou hovořili o našich plánech objet na kole podél hranic naši republiku. Zatímco Jarda měl trasu již rozplánovanou a popsanou do detailu, já jsem se spíš přikláněl k variantě, cestu si naplánovat pouze v hlavních bodech a detaily trasy ladit až během cesty. Inspirací pro trasu a pojetí cesty pro mě byla akce dvou pánů z Náchoda v roce 2002. V roce 2014 musel Jarda na operaci s kolenem, takže pro něj dlouhá cesta na kole nepřicházela v úvahu. Já už jsem ale byl tak natěšený, že jsem vyrazil na první část cesty směrem na Západ. Trasu podél hranic jsem tenkrát skončil ve Znojmě.
V letošním roce se zdá, že už naší společné cestě nic nebrání. Tedy kromě mé krátké dovolené. Jarda už je šťastně v důchodu, takže už ho omezují pouze dědečkovské povinnosti. Nakonec se shodujeme na termínu odjezdu v pátek 8.5.2015. U mě tomu předchází spurtování v práci, kde se stěhují všechny kanceláře do jiné budovy. Před odjezdem mě potkala ještě jedna komplikace v podobě prasklého rámu u mého cestovního horského kola. V práci se mi daří všechno dotáhnout tak, abych po následující týdny moc nechyběl. Kromě toho máme domluvené pravidelné polední telefonické relace pro řešení případných problémů v práci. Rám mi skvěle zavařil pan Lubas z Nové Vsi. Je vidět, že svému řemeslu dobře rozumí. Rám celou náročnou cestu s nákladem vydržel a drží doteď.
Konečně přišel pátek 8. května a my vyrážíme. Je domluveno, že nám Jardova žena bude první tři dny dělat doprovod s obytným autem. Pojedeme tedy bez bagáže a máme postaráno o nocleh.
1. den, pátek 8. 5. 2015 Jablonec nad Nisou-Pomezní boudy. Ujeto 98,9 km, nastoupáno1979m.
Vyjíždíme v 9 hodin dopoledne kolem přehrady směr Jindřichov a Hrabětice. Přes Rozmezí na Knajpu a na Jizerku. Pak jedeme přes Polsko na Orle do Jakuszyc. Tady najíždíme na hlavní silnici směr Sklarska Poreba. Jarda se tu uhýbá kamionu, uklouzne mu kolo po zvýšené krajnici a složí se mi k nohám. Mám co dělat s bržděním. Naštěstí nehoda končí jen malým odřením a naraženým ramenem. Víc Jarda nedává najevo takže jedeme dál. Snad bude vše v pořádku. Jedeme do Karpacze. Trochu bloudíme. Nedaří se nám udržet na trase ER-2. Vracíme se asi třikrát. Nakonec z obce Krzeczyna začínáme stoupat správným směrem na Prelecz Okraj (překřtili jsme na Přelez okraj) neboli Pomezní Boudy. Stoupání je nejdřív hodně prudké a vyčerpávající, ale jak najedeme na hlavní asfaltku, je pohoda. Už jen 3 km pozvolného stoupání a jsme na Pomezkách. V první hospodě si dáváme za odměnu plzeň. Jarda volá Majce a domlouváme si sraz v Dolní Malé Úpě. Krásným sjezdem po asfaltu se dostáváme do cíle dnešní trasy. K večeři máme polívku, karbanátky a konečně i Jardův domácí chleba. Jarda mi o něm cestou básnil tak, že už teď jsem rozhodnutý se ho naučit. Je skvělý. Myjeme se v Úpě a jdeme upřesňovat zítřejší trasu. Chvíli pak ještě sedíme a povídáme si. Volám dceři do Jičína kvůli jménu vesnice u Broumova, kde má stát zajímavý kostelík. Je to Šonov. Nakonec si Šonov stanovujeme jako zítřejší cíl. Je tam totiž i kemp. Spaní v obytném autě je komfortní.

2. den, sobota 9. 5. 2015 Pomezní boudy-Šonov. Ujeto 96,15 km, nastoupáno 1265m.
Vstáváme v půl sedmé. Dvě hodiny nám trvá snídaně, balení a cesta autem zpátky na Pomezní Boudy. Dvě hodiny ranních příprav a balení se nám po celou cestu skoro nikdy nepodařilo zkrátit. V 8,30 vyrážíme z Pomezek směrem Lysečinské boudy - Horní Albeřice. Začíná pršet. Poprvé vytahujeme plášťenky. V Albeřicích odbočujeme doleva na Rýchory. Kus je prudce do kopce, ale pak začíná krásná mírně zvlněná cesta přímo po hranicích s hezkým sjezdem do Žacléře. V Žacléři nakupujeme nějaké sladkosti a pokračujeme na Královec. Trochu měníme trasu a jedeme přímo do Trutnova a odtud na Adršpach. Jedeme přes Chvaleč, kde se na hřišti místního fotbalového klubu sušíme věci a nabíráme síly před stoupáním do Ádru. Temné mraky na obzoru nás vytrhují z idyly a startujeme. Serpentiny do Adršpachu nejsou zdaleka tak hrozné, jak jsem čekal. Zastavujeme se ve vyhlášené horolezecké hospodě U Tošováka na jedno pivo. Jarda se tu potkává s dlouholetým kamarádem z Brna. Horolezcem, jak jinak. Hlavní vstup do Adršpašských skal připomíná Disneyland. Ještě, že pokračujeme dál. Po pohodlné cyklostezce jedeme do Teplic nad Metují. Vzpomínám na festivaly horolezeckých filmů, které jsme tu několik roků po sobě navštěvovali. Z Teplic jedeme do Broumova. Na náměstí zaplouváme do cukrárny na nějaké dobroty. Zasloužíme si je... Jdeme si prohlédnout místní klášter a pak dřevěný kostel-údajně největší dřevěnou sakrální stavbu ve střední Evropě. V Penny si kupuju kolu a nějaké pivo na večer. Do Šonova je to už jen asi 5 kilomerů. Kostel uprostřed luk na kopci je opravdu malebný. Spíme zase v obytném autě v kempu s výhledem na kostelík. Kemp vlastní příjemní Holanďané. Večer v jejich hospůdce se s nimi snažíme trochu povídat. Česky moc neumí, ani angličtina se moc nedaří. Obdivujeme jejich 3 krásné psy.. Plánujeme zítřejší trasu a pijeme dobré Svijany. Večer přichází bouřka s dost silným deštěm, ale ráno je zas pěkně.

3. den, neděle 10. 5. 2015 Šonov-Velká Deštná. Ujeto 67,11 km, nastoupáno 1380m.
Vstáváme opět v 6,30. V noci pršelo. Teď je pod mrakem, ale sucho. V kempu si ještě hadicí ostříkáme kola od bláta, mažeme řetězy a mažeme dál. Dobré zjištění je, že mě při jízdě nic nebolí. Z Broumova jedeme po hlavní silnici proti silnému protivnému protivětru do Police nad Metují. Dál Přes Hronov do Náchoda po pěkných cyklostezkách. Pořád fouká dost silný a studený protivítr. Zahřejeme se při stoupání přes Lipí na Dobrošov. Volám kamarádce Zuzce, která v Lipí bydlí. Není doma, ale stihneme si domluvit na červen jeden turbovýlet do Rakouska. V Dobrošově končí stoupání a pak už jen zvlněným terénem jedeme do Olešnice v Orlických Horách. Tady na nás čeká Majka s autem, teplým čajem a naší bagáží, kterou si montujeme na kola. Kolem 14. hodiny vyrážíme naloženi po turistické značce na Vrchmezí. Zpočátku jedeme do kopce po loukách. Pak už jen tlačíme po lesní kamenité cestě prudce do kopce. Jsou to docela galeje. Jarda jede poprvé s plně naloženým kolem a ještě takovýhle terén. Asi je to pro něj trochu šok. Přesvědčuju ho, že jde o zvyk a že celá cesta nebude taková. Z Vrchmezí jedeme po hřebeni do Šerlišského sedla. Fotíme se u Masarykovy chaty. Vítr je tak silný, že Jardovi sfoukl kolo. Přejíždíme sedlo a stoupáme na druhou stranu na Velkou Deštnou, místo našeho noclehu. Spíme komfortně v chatě HS. Jedeme ještě asi 1km ke studánce pro vodu. Pak už jen vaříme čaj, polívku, čaj, atd... Plánujeme trasu na zítra. Trochu přizpůsobujeme Jardův návrh podle našich možností s naloženými koly. Přece jen se s nákladem jede trochu jinak.

4. den, pondělí 11. 5. 2015 Velká Deštná-Vidnava. Ujeto 130,3 km, nastoupáno 1336m.
Vstáváme v obvyklý čas. Vaříme, balíme, oblékáme si všechno, co máme, protože je pořádná zima a čeká nás od začátku dlouhý sjezd. Na lavičkách před chatou je námraza. Obloha je jasná, bude hezky. Vracíme se do Šerlišského sedla. Pak doprava po silnici sjezdem na Orlické Záhoří a Neratov, kde obdivujeme zrenovovaný kostel. Byl jsem tu už před dvěma roky. Kostel je po 60 letech chátrání bez střechy zase opravený. Nová střecha je z velké části prosklená. Skromně zařízený interiér s výhledem na oblohu je úžasný. Na Zemské Bráně, kde Divoká Orlice opouští hranici a vtéká do vnitrozemí se fotíme a po asi 25 kilometrech začíná první dnešní stoupání do Českých Petrovic. Kousek za nimi jsme ale zase odměněni hezkým sjezdem serpentinami do Mladkova. Dnes se úmyslně vyhýbáme terénům a volíme cestu po silnicích. Cesta krásně ubíhá. Jedeme přes Králíky, Hanušovice, Jindřichov, Brannou a Ramzovou do Lipové-Lázní. Před Ramzovou, v Ostružné byl smrťácký stoupák, který nás trochu probral a rozhýbal. V Lipové-Lázních odbočujeme přes kopec do Vápenné. Sjezd do Vápenné vede krásným širokým údolím s nádhernými rozhledy. Jsem z toho úplně naměkko. Podvečerní slunce plasticky tvaruje a čarovně obarvuje okolní čerstvě zelené zalesněné kopce Rychlebských Hor. V Žulové si v hospodě dáváme pivo a utopence. Sondujeme možnosti noclehu. Vypadá to na Vidnavu. Ze Žulové to je už jen asi 10 km pořád mírně z kopce. Trochu bloudíme při hledání kempu Na Černém potoce, ale nakonec nacházíme. Jsme tu sami. Stavíme stan, vaříme večeři (je rýže s boloňskou omáčkou a sýrem, čaj a sušenky). Dnes jsme jeli po docela hlavních silnicích, ale provoz byl malý a řidiči dost ohleduplní (2 x zdravili, 1 x nadávali).

5. den, úterý 12. 5. 2015 Vidnava - Krnov. Ujeto 107,51 km, nastoupáno 1211m.
Vstáváme v obvyklých 6,30. Balíme pomalu. Odjíždíme až v 9. Po osmé hodině přijíždí majitel kempu. Nechce po nás žádné peníze. Povídáme si - Pochází z Mladé Boleslavi, zná trochu Jizerky. Vyrážíme po trailu zpět do Vidnavy. V lékárně nakupujeme nějaké potraviny. Jarda něco proti nachlazení, já Zyrtec proti alergii. Vzduch je plný pylu z jehličnanů. Všechno je pokryto vrstvou žlutého prachu. Mám opuchlé oči, Zyrtec sice pomůže, ale jsem po něm trochu ospalý. Snad to přežiju. Jardu zase bolí v krku. Snad z toho nic nebude. Z Vidnavy jedeme po silnici do Mikulovic. Před polednem dorážíme do Zlatých Hor, kde bereme útokem cukrárnu na náměstí. Dáváme si dortíky a presso. Vyřízuju telefon do práce. Musím si přiznat, že pracovní záležitosti jsou už pro mě hodne vzdálené. Jen s velkým soustředěním dávám z hlavy dohromady nějaký sql příkaz . Ale Bára v práci to zvládá skvěle. Ze Zlatých Hor stoupáme asi 5 km serpentinami a pak zas to samé dolů do Jindřichova. Tady se u mapy rozhodujeme, kam dál. Vyhrává varianta poctivě podél hranic, takže směr Osoblaha. Z Osoblahy, která by se opravdu mohla nazvat koncem světa, jedeme po hnusné, polní, kamenité cestě. Jardovi upadl nosič. Naštěstí je to jen vyklepaný šroub. Oprava je snadná. Přijíždíme do Města Albrechtic. To už jedeme po dost hlavní silnici, která je taky hnusná-plno kamionů a aut, kterým nestojíme za nejmenší zpomalení či pohyb volantem doleva.. Nakonec se nám podaří odbočit na cyklotrasu 55, která vede podél Opavice. Je tu klídek. Škoda, že jsme si jí nevšimli dřív.. Kolem 18. hodiny přijíždíme do Krnova. Na konci města nacházíme u Petrova rybníka příhodné místo na spaní. Vracíme se do města do hospody na večeři a na pivo. Dáváme si bramborák s olomouckými syrečky-dobrota. Máme toho dnes docela dost, začíná se projevovat únava. Zítra nás čekají samá města. Vracíme se na naše nocležiště za městem. Spát jdeme kolem desáté večer. V noci trochu prší.

6. den, středa 13. 5. 2015 Krnov - Jablunkov. Ujeto 131 km, nastoupáno 667m.
Noc proběhla v klidu. Ráno je jasné. K snídani máme čínskou polívku, vysočinu, eidam a včerejší rohlíky. Vyrážíme v půl deváté. Balení nám opět trvá dvě hodiny. Dál jedeme po cyklotrase č. 55 do Opavy. Pak na Kravaře, Dolní Benešov a Darkovičky. Tady si vylezeme na částečně rozstřílený bunkr, součást čs. předválečného opevnění.. Pokračujeme přes cíp Polska (Chalupki) do Starého Bohumína. Dál nás čeká Český Těšín, Třinec a konečně Jablunkov. Naše trasa vede hodně po hladkých asfaltových cyklostezkách podél vody mezi zelení. Kde jsou ty uhelné haldy, kouř a těžní věže? Nic z toho jsme nepotkali. Jen v Třinci jedeme kolem nějaké obří fabriky. Asi železárny. Průměr pořád držíme přes 20km/h. Stíháme i oběd v Kravařích. Nejsme zvyklí na takové obří porce, dál vyrážíme jen ztěžka. Doléhá na mě útlum z protialergických tabletek. Šlapu úplně automaticky, moc nevnímám Jardu ani trasu. Několikrát se nám daří ztratit cestu. V Jablunkově kupujeme nějaké potraviny a ptáme se na cestu. Našli jsme si v mapě dnešní cíl - kemp v Dolní Lomné kousek za Jablunkovem. Dnes ráno bychom vůbec nevěřili, že dojedeme až sem. V kempu funguje sprcha na dvacetikoruny, hned ji úspěšně testujeme. K ránu začíná pršet.

7. den, čtvrtek 14. 5. 2015 Jablunkov - Velké Karlovice. Ujeto 67 km, nastoupáno 1087m.
Ráno prší a vydrží pršet celé dopoledne. Vlastně přestává až ve 4 odpoledne, kdy se obloha úplně vyjasní a začíná být pěkná zima. Dnes nás čekají Beskydy. Z Dolní Lomné vyjíždíme po silnici do Horní Lomné. Tady podle plánu odbočujeme doprava po žluté turistické značce do brutálního kopce. Trochu upravujeme trasu a za stálého deště tlačíme kola lesem po kamenitých cestách do prudkých kopců na Lačnov a pak jedeme po lesních cestách dál na Bílý Kříž. Počasí stojí za houby, výhledy žádné. Sjíždíme na silnici do Bílé. Na křižovatce špatně odbočujeme k hranicím. Jmenuje se to sice taky Bílá, ale sem vůbec nechceme. Sjíždíme zpátky pětikilometrový kopec. Sjezdy jsou pro nás spíš utrpení, protože jsme mokří a je zima. Konečně přijíždíme do Bílé-lyžařského střediska. V hospodě se trochu sušíme a občerstvujeme (čaj a zelňačka). Mezitím přestává pršet a dělá se pěkné počasí. Zato bude pořádná zima. Šlapeme dál do kopce po silničce údolím Smradlavy přes samotu Salajka na Bumbálku. Sem tam se už objevují pěkné výhledy. Z Bumbálky jedeme po silnici přes cíp Slovenska údolím Vsetínské Bečvy do Velkých Karlovic. Tady dnes nocujeme na tábořišti. Vaříme gulášovou polívku s rýží. Po večeři jdeme na pivo do místní minihospody na pivo a podívat se na kus hokeje Česko-Finsko. Místní hosté hokej odborně komentují, ale mě už se nějak zavírají oči. Vycházíme ven. Svítí hvězdy a je pekelná zima. Ve spacáku se ještě dlouhou dobu klepu zimou. Ráno je na stanu silná vrstva jinovatky.

8. den, pátek 15. 5. 2015 Velké Karlovice - Starý Hrozenkov. Ujeto 84,3 km, nastoupáno 1086m.
Noc byla opravdu hodně studená. Ve spacáku se ale dalo přežít. Ještě, že jsme měli dost dřeva, Jarda ho celou noc pilně řezal. V půl desáté (!) vyrážíme podél Vsetínské Bečvy směr Karolínka, Nový Hrozenkov a Huslenky. Zde odbočujeme doleva do kopců na Zděchov, přes Radošov a Skaličí do Valašské Senice. Na hřebeni je cesta hodně bahnitá, kola zapadají až po převodníky. Z Valašské Senice jedeme do Valašských Klobouků a Brumova-Bylnice. Dál přes Štítnou nad Vláří do Rokytnice a do Pitína. Tady si v cukrárně (!) dáváme skvělé místní pivo (piva) Hrádek a zapletené sýry. Ani nám nevadí, ze nemají žádné sladké dobroty. Musíme se násilím odtrhnout, čeká nás asi ještě 15 km kopců po lesních cestách. Je to cyklotrasa 46 přes Hradisko a ještě jedno Skaličí. Cesta je kamenitá, bahnitá a do kopce. Co by člověk na horách taky čekal. Přijíždíme do Žítkoé. Fotím a fotím. Automaticky se mi vybavuje knížka M. Tučkové, Žítkovské bohyně. Krajina z knihy, jak jsem si ji představoval, hodně odpovídá skutečnosti. Z Žítkové už jen 3 km opravdu prudký sjezd do Starého Hrozenkova, kde dnes končíme. Nacházíme kemp (opět ještě mimo provoz). Jedeme do vesnice na pivo a skvělou klobásu. Po večeři se vracíme, stavíme stan a v půl desáté jdeme spát.

9. den, sobota 16. 5. 2015 Starý Hrozenkov - Strážnice. Ujeto 71,43 km, nastoupáno 1080m (stoupání se odbylo na prvních 30 kilometrech).
Snídáme makovou buchtu a čaj. Balíme a vyrážíme v 8,30 směr Vyškovec. Je chladno, ale jasná obloha. Jedem po lesní silničce podél vody. Ve Vyškovci se cesta prudce zvedá a vede kolmo přímo k obzoru. To se nedá vyjet! Nejprudší úseky tlačíme. Dál už se silnice rozšiřuje, ale pořád prudce stoupá až pod Lopeník. Každým šlápnutím se nám za odměnu otevírají nové a nové výhledy. Dojíždí nás cyklista a ochotně nám pojmenévává hory na obzoru (Povážský Inovec, Malá Fatra,...). Sděluje nám, že kopec, který jsme absolvovali rozděluje sportovce na cyklisty a turisty. No co, jsme turisti. Z výhledů jsme jako u vytržení Bílé Karpaty jsou nádherné. Z vesnice Březová opět stoupáme, do sedla U Křížku. Odtamtud sjezd do vesnice Strání. Ze Strání stoupáme po silnici k Javořině a po hřebeni pod Velkou Javořinu. Na vrchol nejedeme. Sjíždíme nádhernými sjezdy a houpáky přes Vápenky do Javorníku. Tady si dávám půllitr Kofoly a gulášovou polívku. Zazdím to nanukem. Od té chvíle mi není nějak dobře. Zkracujeme dnešní etapu a končíme v kempu ve Strážnici. Rychle stavíme stan. Zalézám do něj se zimnicí a hodinu spím. Večer se budím celkem v pořádku. Až na tu zimnici. Nejspíš jsem si vyjezdil prima úžeh. K večeři vaříme špagety s přísadou medvědího česneku, kterého v Bílych Karpatech rostou kvanta. Hadicí omýváme kola (dnes to moc potřebují), dopisujeme deníčky a chystáme se spát. Dnešní noc je podstatně teplejší než včera.

10. den, neděle 17. 5. 2015 Strážnice - Nový Přerov. Ujeto 99 km, nastoupáno 442m.
Dnešní den je u mě ve znamení bolení břicha, zubů a celodenního protivětru. Při vstávání jsem jásal, že mi je dobře. První šlápnutí do pedálů a začaly mi nepříjemné křeče do břicha. To mi vydrželo celý den. Celý den taky foukal silný protivítr, ze kterého mě navíc začaly bolet zuby a ucho. Ach jo. Podél Moravy jedeme do Lanžhotu. Míjíme Lednický areál, bez zastavení projíždíme Valtice. Vůbec si dnes cestu neužívám, spíš přežívám. Na chvíli se zastavujeme v Mikulově. Kousek před Mikulovem jde Jarda na jídlo. Já si mezitím lehám na louku a okamžitě usínám. Když ležím, je mi fajn a když spím, je to úplně super. V Mikulově fotíme a trochu nakupujeme. Kupuju tvaroh, který bude k večeři s medvědím česnekem a indickým kořením. V tuhle chvíli nemám na jídlo ani pomyšlení. Z Mikulova jedeme po E9 (jak jinak než proti větru) přes Březí do Nového Přerova, kde jsme si podle mapy vyhlédli spaní. Je to travnatý plácek pod třešní na zahradě u lidí, kteří mají u domu hospůdku a ubytování. Paní domácí mi na můj žaludek přinesla nějaké ochucené kefírové mléko a domácího pribináčka. No, snad mě to úplně nezničí... Pan domácí mi trochu připomíná herce Pierra Richarda, vzhledem a trochu asi i chováním. Vypráví nám, jak za totality podlézali dráty a chodili do hraničního pásma na třešně, než jim je vojáci pokáceli. Paní se stará o milou zahrádku, se kterou jí pomáhají její víly a trocha magie. Jsou to moc prima lidi. V noci krásně svítí hvězdy.

11. den, pondělí 18. 5. 2015 Nový Přerov - Peníkov. Ujeto 125 km, nastoupáno 1365m.
Slunečné ráno, vyrážíme v půl deváté. Vítr ze včerejška se uklidnil. Jedeme po cyklostezce směr Hevlín a Znojmo. Za 2 hodiny jsme ve 45 kilometrů vzdáleném Znojmě. Pro mě významný bod. Uzavírám tím pro sebe objezd republiky. Je mi už celkem dobře, tak ve Znojmě oslavujeme dršťkovou polívkou a nezbytným dortíčkem. Zkouším se ptát v místním infocentru na cestu do Vranova. Paní nás posílá k Dyji, že podél ní vede pěkná cesta do Vranova. Nějak se mi to nezdá, ale paní musí být informovaná. Houby! Kola dolů vedeme po schodech. Tam zjistíme, že žádná taková cesta neexistuje a tak zase s nadávkami tlačíme kola po kamenitých cestách parkem zpátky. Nakonec se napojujeme na naši původně naplánovanou trasu přes Cítonice. Do Vranova je to 25 km. K řece Dyji ve Vranově vede serpentinami famózní sjezd s výhledy na zámek. Výjezd k zámku na druhém břehu už tak famózní nebyl, ale kvůli rovnováze... Pokračujeme zvlněnou krajinou směr Slavonice. Do Slavonic dojíždíme v půl sedmé večer. Obchod s potravinami už má zavřeno. V hospodské zahrádce si dáváme večeři a pivo. Volám do Peníkova na statek, kam občas jezdíme s dětmi, jestli tam dnes můžeme přespat. Můžeme. Takže dnes spíme pod střechou! Do Peníkova je to asi 10km směrem na Český Rudolec. Dorážíme tam kolem osmé. Dáváme si ještě pivo, které vezeme z Mikulova a čerstvý kozí sýr. Je vidět, že jsem už zase v pořádku. Večer ještě potmě sedíme s paní hospodářkou a jejím manželem a povídáme si (hlavně o společných známých). V noci prší.

12. den, úterý 19. 5. 2015 Peníkov - Janova Ves. Ujeto 102 km, nastoupáno 1177m.
Za mírného mrholení vyrážíme přes Stoječín, Matějovec do Nové Bystřice. Zde nakupujeme nějaké potraviny a pokračujeme přes výběžek Rakouska (Haugschlag, Josefsthal) do Chlumu u Třeboně. Jarda si zde kupuje teplé rukavice a nepromokavou bundu. Začíná lejt. Jedeme pláštěnkách směr Suchdol a Nové Hrady. Dál už začíná, nejdřív mírné pak prudší stoupání do Novohradských Hor. Jedeme přes Dobrou Vodu, kde je nádherný zrenovovaný barokní kostel a pěkné výhledy do třeboňského kraje. Stoupání pokračuje ještě do Hojné Vody. Odsud se krajina už jen vlní. Jedeme přes Černé Údolí, kde se ptám dvou pánů na statek, kde jsem spal vloni, ale zapomněl jsem jméno místa. Je to Janova Ves, statek pana Něničky. Máme ho pozdravovat od hajného Robátka. Pánové nám Ještě radí jednodušší cestu přes Malonty. Prší a nejsou žádné výhledy, takže nám zkrácení cesty nevadí. Do Janovy Vsi dorážíme kolem sedmé. Pan hospodář nás nechá spát v maringotce (100,-/os). Jsou tu i kamna na dřevo. Zatápíme a sušíme oblečení. Předpověď není nic-moc (potvrzeno z více zdrojů). Přeháňky a teploty 8-10 stupňů. Jarda poprvé uvažuje o tom, že cestu skončí se mnou. Má z expedice na Aljašku omrzlé prsty a při nízkých teplotách dost trpí. Spíme asi v 50 stupňovém vedru, ale ráno je aspoň všechno suché.

13. den, středa 20. 5. 2015 Janova Ves-Nová Pec. Ujeto 92 km, nastoupáno cca 800m.
Vstáváme v obvyklý čas. Venku leje. Oblečení máme sice suché, ale na jak dlouho? V noci jsme měli vedro jako v pekle. Vyrážíme v pláštěnkách v 8,40. Pláštěnky nesundáme celý den. Jedeme přes Cetviny, kde na samotě stojí pěkný kostelík. Jen profrčíme okolo. Zrovna tak míjíme Svatý Kámen a Rychnov nad Malší. Strojově v dešti šlapeme, jen ať už to máme za sebou. Ani moc nemluvíme. Většinu cesty se snažím dát dohromady slova písničky Starý muž, která mi od rána hraje v hlavě.

"Žil jeden starej muž
měl malinkatej dům
no hrozně malinkej
malej ad absurdum

...
...

vy, co vás boty tlačí,
zpívejte s náma radši,
že malý štěstí stačí
a je ho plnej dům"

Jedeme přes Dolní a Horní Dvořiště. Zastavujeme až ve Vyšším Brodě. Necháme si poradit hospodu Lesanka. Dříve to byla lesácká jídelna. Skvěle tam vaří. Je to hlavně teplé! Zas budeme mít sílu na další kilometry. Z Vyšáku jedeme po hlavní silnici do Loučovic. Jet podél Čertových proudů nemáme sílu. V Loučovicích ještě dokupujeme jídlo (čokolády a kolu) a pokračujeme do Lipna, ke hrázi. Dál podél Lipna do Kyselova, kde odbočujeme doleva kopce na rakouskou část Schwarzenberského kanálu. Jedeme podél něj přes Zadní Zvonkovou do Raškova a do Nové Pece. Celou cestu mrholí, teplota kolem osmi stupňů. Máme toho oba plné zuby. Bez mrknutí oka se rozhodujeme pro spaní v nějakém místním penzionu. Nacházíme malý rodinný penzion (300,-/os), Kola a brašny a částečně i sebe jsme museli nejdřív na dvoře ostříkat vodou z hadice. Na mokrých písčitých cestách se kamínky dostaly snad všude... Zjišťuji, ze mám prodřené obě brašny v místech, kde se dotýkaly nosiče. Ale stříbrná páska to spraví.. K večeři si dáváme čaj, studený lančmít s chlebem a cibulí, kterou vezu už z Jablonce. Předpověď říká, že hnusné počasí na Šumavě vydrží ještě pár dní. Je na Jardovi, jak se rozhodne dál. Jet/nejet. Já bych stejně v pátek končil a vracel se vlakem domů. Jarda měl původně v plánu objet republiku celou.

14. den, středa 21. 5. 2015 Nová Pec - Horská Kvilda. Ujeto 55,34 km, nastoupáno 741m.
Ráno leje stejně jako včera. Jarda volá Majce, aby pro nás přijela. Jsem rád, hlavně kvůli němu. Mám za to, že poslední dny hodně trpí. Plánujeme trasu do Sušice, kde bychom se mohli s Majkou potkat. Oblečení přes noc uschlo. Jedu ve stejném jako včera: kraťasy, dlouhé podkolenky, triko s krátkým, vesta, větrovka a navrch pláštěnka. Do bot vietnamský goretex-mikrotenové pytlíky. Voda, která do nich nateče pak trochu hřeje. Jedeme po pohodlné asfaltce proti proudu Vltavy do Stožce. Tam se rozhodneme nejet na Soumarský most, ale přes České Žleby na Hliniště a do Strážného. Svérázný chlapík ("To byste museli bejt trotli, abyste zabloudili") nám radí trasu (1023) ze Strážného po signálce, podél hranic na Knížecí pláně, kde je fajn hospoda (polévka, pivo). Naše siesta je přerušená hordou halasných Němců v plášťenkách a s holemi. Radši se zvedáme a opouštíme oázu sucha a tepla. Dál jedeme na Bučinu. Odtamtud ještě kousek stoupání a pak už jen 6 km sjezd do Kvildy. Teploměr tu ukazuje kolem čtyř stupňů. Pořád prší. Majka volá, že už je v Sušici. Jede nám naproti. Pokračujeme na Horskou Kvildu. Kousek za ní potkáváme krásnou červenou Californii. Je asi 14,30. Výlet mimo realitu končí. Převlékáme se do suchého, nakládáme kola a jedeme domů. Jarda trochu se smutkem a já, ani nevím. V každém případě obdivuju Jardu. Celá akce a všechny zážitky se mi teprve musí v hlavě rozležet.
Takhle intenzivní a zhuštěné dva týdny musí člověka poznamenat. Rozhodně jsme si cestu užili.
Za 14 dní jsme ujeli celkem 1324 km a nastoupali jsme 15559 m (ani ne dva Everesty).

Přehled etap:
1. den, pátek 8. 5. 2015 Jablonec nad Nisou-Pomezní boudy. Ujeto 98,9 km, nastoupáno 1979m.
2. den, sobota 9. 5. 2015 Pomezní boudy-Šonov. Ujeto 96,15 km, nastoupáno 1265m.
3. den, neděle 10. 5. 2015 Šonov-Velká Deštná. Ujeto 67,11 km, nastoupáno 1380m.
4. den, pondělí 11. 5. 2015 Velká Deštná-Vidnava. Ujeto 130,3 km, nastoupáno 1336m.
5. den, úterý 12. 5. 2015 Vidnava - Krnov. Ujeto 107,51 km, nastoupáno 1211m.
6. den, středa 13. 5. 2015 Krnov - Jablunkov. Ujeto 131 km, nastoupáno 667m.
7. den, čtvrtek 14. 5. 2015 Jablunkov - Velké Karlovice. Ujeto 67 km, nastoupáno 1087m.
8. den, pátek 15. 5. 2015 Velké Karlovice - Starý Hrozenkov. Ujeto 84,3 km, nastoupáno 1086m.
9. den, sobota 16. 5. 2015 Starý Hrozenkov - Strážnice. Ujeto 71,43 km, nastoupáno 1080m
10. den, neděle 17. 5. 2015 Strážnice - Nový Přerov. Ujeto 99 km, nastoupáno 442m.
11. den, pondělí 18. 5. 2015 Nový Přerov - Peníkov. Ujeto 125 km, nastoupáno 1365m.
12. den, úterý 19. 5. 2015 Peníkov - Janova Ves. Ujeto 102 km, nastoupáno 1177m.
13. den, středa 20. 5. 2015 Janova Ves-Nová Pec. Ujeto 92 km, nastoupáno cca 800m.
14. den, středa 21. 5. 2015 Nová Pec - Horská Kvilda. Ujeto 55,34 km, nastoupáno 741m.


Odkaz na fotky z cesty:
http://vlli.rajce.idnes.cz/2015.05.08-2015.05.21_Kolo_s_Jardou._Za_dva_tydny_z_Jablonce_na_Kvildu/


V Jablonci 7. 6. 2015

 

Fotogalerie

08.06.2015 vložil/a: vlli2
karma článku: 4.24
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Krkonošemi na kole (2019.07.21. - 07.24.)

Cestování
Dlouho jsme s kamarádem Jardou sbírali morální síly na podobný podnik. Nakonec jsme se rozhodli využít volný čas, který se nabízel v tomto…
29.07.2019
vlli2
(4.17)

Okolo Slovenska 2017 (1.7.2017 – 13.7.2017)

Cestování
Cesta kolem hranic Slovenska se nám zdála jako logické pokračování objezdu České republiky, který jsme podnikli s Jardou v roce 2015. V…
24.07.2017
vlli2
(4.81)

Po rozhlednách na Praděd a zpátky

Cestování
Po rozhlednách na Praděd a zpátky (7.5. - 14.5.2016) 1. Den Jablonec - Černý Důl, Turnovská boudaUjeto: 98 kmNastoupáno: 2218mRozhledny:…
17.05.2016
vlli2
(4.81)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Bondo)

Český ráj na kole

Česko
30.04.2020 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
4 640 Kč

Nejčtenější blogy:

PR

Cyklistika pro každého!

Sportovní sedlo na jízdní kolo „bez nosu“ Pro-Hub X2 (Citybikes)
Již třináct let naše firma Citybikes s.r.o. prodává jízdní kola a elektrokola a oslovuje zákazníky, které nabídka běžných prodejen jízdních kol ne zcela uspokojuje. Vycházíme vstříc všem, kteří nemohou nebo nechtějí využívat jízdní kola čistě ve sportovním smyslu slova. Mnoho našich zákazníků nejsou sportovci na vrcholu sil, buď proto, že jimi nikdy nebyli nebo proto, že dosáhli vyššího věku a sil již trochu ubývá.

Ufňukaný Mužík na „Střeše světa“

 (Petr Blahut)
Rozhovor s cestovatelem se svérázným pseudonymem Mužík nejen na téma jeho poslední expedice v oblasti střední Asie.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

192 cyklistů (4 přihlášení)

Expedice Česká Kanada 118

Sakra, proč vlastně jedeme po ose, když nás předjíždí vlak? Napadlo mě, před Ždírcem, když se okolo nás po…
Stanley58 | 08.10.2019

Být králem na cestě ... 6. NDR

Budou to už dva měsíce, a stále jsem nedopsal své vyprávění o poslední části cesty.Nedokážu, jako třeba Peggy…
Jindra8526 | 04.10.2019

Známé i neznámé vrcholy Klatovska 4 - Koráb, Doubrava

Panuje horké letní odpoledne, potí se mi záda v autě, potí se silnice pod autem a určitě se pěkně opotil i…
JohnyB | 18.09.2019