S dětmi na kole do Benátek - 1. část - úvod

Poprvé vyrážíme na expedici přímo z domova

Foto: Autor

Konečně je tady den odjezdu. Cestovní horečka vrcholí. Zběsile pobíháme po domě, do naplněných brašen přidáváme poslední drobnosti a horečně přemýšlíme, na co jsme zapomněli. Do toho zvoní jedna známá. Naše brašnami ověšená kola, připravená před domem ke startu, nemohla přehlédnout.
- Kam vyrážíte takhle nabalení?
- Do Benátek.
- Do těch nad Jizerou, máte na mysli, že?
- Ne, do těch italských.
- I s dětma? (Dětská kola s malými bágly stojí hned vedle těch našich.)
- Pochopitelně.
- A oni to zvládnou?
- Budou muset. Vymyslely si to totiž.

Na nápad dojet s dětmi na kole do Itálie přišel náš synek už někdy na podzim. Prý by se chtěl podívat do Benátek, do města, které je vystavěno přímo na moři, kde nejsou ulice, ale kanály s vodou a kde se místo aut jezdí na lodičkách. Absolutně netušíme, kde to vzal. Ovšem myšlenka zkusit přejet Alpy a dojet k moři nás nadchla. Vloni jsme s dětmi putovali pohodově podél řek Loira a Dunaj, na letošek jsme dostali chuť na něco náročnějšího. Bylo jasné, že s dětmi starými šest a osm let se musíme stále ještě zuby nehty držet cyklostezek, ale věděli jsme, že nějaké kopce bychom zvládnout mohli. Cesta k italskému moři a zpět se jevila jako ideální cíl a tak jsme rozjeli plánování a přípravu.

Nejnáročnější se ukázala příprava dětských kol. Chtěli jsme, aby oba dva přesedlali na větší kolo, než měli vloni. Jednak kvůli průměru kol, jednak kvůli převodům. Přeci jenom - chceme jet přes hory, tak aby se jim jelo dobře. Chtěli jsme, aby starší Víťa jel už na čtyřiadvacítce s trojtácem vepředu, a aby mladší Šárka převzala jeho dvacítku s šestikolečkem. Jenže - obě naše děti jsou menšího vzrůstu než jejich vrstevníci, čili byla otázka, zda na jaře na větší kola dosáhnou. Snažili jsme se celou zimu Víťu dobře krmit, očima ho popotahovali, aby vyrostl a skoro každý měsíc chodili do cykloobchodu zkoušet, jestli už na tu čtyřiadvacítku dosáhne. Někdy začátkem dubna však bylo jasné, že nedosáhne. Co teď? Na dvacítku velký, na čtyřiadvacítku malý. Ještě se dělají dvaadvacítky. Vyrábí je jen jedna firma. Voláme kamarádovi, který provozuje servis kol a eshop. „To nekupuj, jsou to mrdky," kalí naše nadšení svérázný Petr. Slibuje ale sehnat nízký rám a vystrojit kvalitní bicykl se čtyřiadvacítkami koly. Jak slíbil, tak splnil. PPL přivezlo během pár dní nový stroj, který Víťovi perfektně padl (jen se musel otočit představec, aby měl řidítka blíž) a ještě do léta a do odjezdu jsme stihli dva víkendové zkušební výlety:
http://www.epastorek.cz/cestovani-s-detmi/z-bratislavy-podel-gabcikova-do-lipotu/
http://www.epastorek.cz/cestovani-s-detmi/nizky-jesenik-bruntalsko-na-kole/

Den odjezdu do Benátek jsme stanovili na čtvrtek 11.6.2015. Děti ve škole vyfasovaly předčasně vysvědčení a poté jsme na šest týdnů zamknuli barák, zapnuli alarm a vyrazili. Poprvé v životě tak vyrážíme na dovolenou na kole rovnou od dveří domova. Osmiletý Víťa pojede celou trasu sám, šestiletou Šárku ještě občas tatínek popotáhne zapřaženou za svým kolem tažným zařízením. A letos, po šesti letech a šesti větších expedicích, poprvé necháváme doma dětský vozíček. Pro Šárku máme Follow me, a pro Víťu, kdyby bylo nejhůř, házím do brašen prádelní šňůru. Je to spíš ale jen pocitové, protože nevím, kdo by takovou váhu utáhl a tak doufáme, že celou trasu zvládne. Denní dávky stanovujeme zhruba na 70 kilometrů, v horách míň, v rovinkách klidně i víc. Děti si vezou v malých báglech každý svoje spacáky, já kromě brašen táhnu ještě přídavný vozíček Extrawheel.

Trasa je stanovená jen zhruba, protože je nám jasné, že se může měnit. Nejprve budeme směřovat na Pasov, pak podél Innu. Uděláme si zajížďku do Solné komory, do Salzburku a ke Krimmelským vodopádům, odkud se přes průsmyk dostaneme zpět k Innu. Tam se napojíme se na Via Claudia Augusta, která nás dovede až do Verony. Tam už zamíříme nejkratší cestou k moři. Pokud vše dobře půjde, Benátky dobudeme z ostrova Lido di Venezia nebo poloostrova Lido di Jesolo lodí. Při zpáteční cestě přes Alpy využijeme zase cyklostezek a to v pořadí: Alpe Adria - Drávská - Murská. Konec necháváme otevřený - dojedeme buď někam na vlak (tipujeme to na Linz) nebo máme v pohotovosti kamarády se sedmimístným Caddy Maxi, ochotné dojet pro nás kamkoliv. Těšíme se moc a doufáme, že všechno dobře dopadne.

>> 2. část: Přes Čechy k Dunaji

Fotogalerie

Líbil se vám článek?  [+]

Východní Balkán - 4. část - Bulharsko - Rodopy

Cestování

Na pěkné noclehy si člověk rychle zvykne. Prostě jsme ty krásné přístřešky začali brát jako standard, až jsem větou, že tady noclehy…

více »

22.09.2023

Peggy

(4.71)

Východní Balkán - 3. část - Rozžhavený nejjižnější bod

Cestování

Na úvod jsem zapomněla na pár důležitých informací: - Dětem už je (rok 2021) 12 a 14 let (ano, nočník jsme už nechali doma :-) ) a oba…

více »

11.09.2023

Peggy

(4.45)

Východní Balkán - 2. část - Jak se hledá kamarád, aneb Pošta pro tebe po Srbsku

Cestování

Kdo četl naši knihu Cyklotoulky 3 po Balkáně, tak si možná vzpomene, že jsem tam Miroslavovi věnovala celou jednu kapitolu. Teď mu věnuji…

více »

17.06.2023

Peggy

(4.23)