Československo s dětmi - kapitola 4.

Pod Malou Fatrou

Foto: Autor

Další fotografie

Slovensko s rouškou

Kapitola 4 - Západní Slovensko

Orava je nejsevernější oblastí Slovenska a Karpaty tu provádějí ostrý obrat k jihozápadu. I my tam stočili řídítka našich kol. Do Zázrivé a potom z ní jsme objížděli Malou Fatru, ale za těmi nejhezčími výhledy jsme si to museli opět tvrdě vydřít. Nejprve z Terchové vzhůru na hřeben. Ne na ten malofatranský, takoví blázni fakt nejsme, ale po nenápadném hřebínku, který leží rovnoběžně s tím hlavním vede lákavě vypadající cyklotrasa souběžně se zelenou turistickou značkou. Jak málo stačí k tomu, aby měl člověk potřebu se trápit. Jenom taková blbost. Louky, zvonička a příslib výhledů. Jak něco podobného vidím v mapě, tak se neznám. Prostě musím. Začalo to docela dobře. Asfalt skončil hned za vsí, ale nahoru do sedla vedla cesta ještě relativně sjízdná. A protože ten den nehrozily bouřky, strávili jsme tam nahoře i krásnou horskou noc. Ale potom! Opět jsme museli kroutit hlavou nad tím, co znamená na Slovensku cyklotrasa. Doslova jsme rvali kola do kopce, v lese objížděli spadané stromy, překonávali louže. Ale pak jsme vyjeli z lesa - a vše zapomenuto a odpuštěno! Hřebenovku Malé Fatry máme jako na dlani. Doslova s Rozsutcemi v zádech. A dokonce i na ovčí stádo došlo. Pár parádních kilometrů. Po nich zase kola vedeme pěšky pro změnu z kopce. "Kdo si TOHLE vymyslel?" Dělám, že tam nejsem :-) Mlčím a neprotestuji. A ze Žiliny do Bytče jedu poslušně podél Váhu, nikoli terénem přes další hory a doly, jak bylo původně v plánu. Byla to první významnější změna trasy.

Hluboké údolí řeky Váh Karpaty rozděluje - hřeben na západě tvoří hraniční hřeben mezi Českem a Slovenskem, mám na mysli Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty. Tam to máme proježděné a prochozené doaleluja.
Volíme tedy břeh levý. Súlovské skály, Manínská tiesňava... "Už jsme si dlouho neopékali buřty," navrhl Luděk v předvečer, kdy byl nocleh naplánován někde nad Súlovem. A tak proč ne, nakoupíme buřty, večer bude oheň, souhlasila jsem. Dopadlo to jako vždycky. Jako vždycky, když si naplánujeme hezký večer s ohníčkem, zákonitě buď prší nebo nemůžeme žádné pěkné místo najít a nocujeme takzvaně na krizovku. Tady to byla kombinace obojího. Nezbylo než uprostřed lesa zbudovat přístřešek z plachty a pod ním zažehnout dřívkáč. Mimochodem, špekáčky ohřáté ve vodě chutnají pěkně hnusně.

Další den opět nutno rvát kola do nesjízdného kopce po cestě opět označené jako cyklotrasa. Kameny, bahno, výmoly. Opět padají nadávky, objevila se i trocha slz. Sjezd skrz Manínskou tiesňavu jako odměna. Parádní, jen... trochu kratičká. To jako bylo všechno, kvůli čemu jsme se tak trápili? pomyslela jsem si. Asi už jsme zmlsaní a jen tak něco nás nenadchne.

Pak už to vzdáváme úplně. A klidně to přiznám. Původní plány byly velkolepé! Strážovské vrchy, Povážský Inovec. Koukáme do mapy, kde cyklotrasy vedou po čárkovaných pěšinkách, kolmo na vrstevnice. Už nás to nebaví. Taťku rozbolelo koleno, zbytek rodiny se též zlobí a protestuje.
"Jeli jsme sem jezdit na kole, ne je tlačit! Každý den takovéhle šílené terény!"

Neprotestovala jsem, ani mne to nebavilo. Takové cesty navíc příšerně zdržovaly. Povážský Inovec, poslední tisícovka Karpat - smutně jsem na ni koukala z Trenčianského hradu - zůstane nedobyta.

Ale ustoupila jsem docela ráda. Zvolili jsme pohodlnější a odpočinkovou trasu podél řeky Váh. Na hrázi se budují nové stezky pro cyklisty... Jsou tak nové, že jsme je ještě neměly ani na mapách. Zírali jsme, kolik úseků se od minula změnilo. Za pár let by tak konečně slavná Vážská cyklomagistrála mohla dostát svému honosnému názvu... Zatím ještě vede velká její část po rušné silnici. Ale jinak není příliš záživná cesta podél nejdelší slovenské řeky. Teploty trhaly rekordy, prý nejteplejší den v roce, tvrdili v rádiu.

Západní Slovensko bylo nejkratší částí, ale zato bohaté na milá setkání.
Před 6 lety jsme se podél Váhu s dětmi vraceli z Francie od Atlantiku. Tenkrát jsme ještě hledali pohodlné cesty podél řek. Loira, Dunaj... Dostali jsme se podél něho až na Slovensko. A další řeka, kterou jsme následovali, byl právě Váh. Za Trenčínem nás tehdy dojela paní na kole. Oslovila nás a za chvíli jsme seděli u nich na zahradě v altánku. Zlatá a energická paní Agáta! Doma jsem zabalila naše knížky, tehdy ještě byly jen dvě a hned putovaly na Slovensko jako poděkování.

Vím, jak to s těmi setkáními na cestách bývá. Málokdy se s někým vidíme víc než jednou, málokdy zůstáváme déle v kontaktu... Je to škoda, učím se s tím ale žít. Lépe řečeno, zvykám si. Agáta na nás ale nezapomněla. Před dvěma lety se i s manželem vypravili do Čech za příbuznými. Cestou se - jen tak na blind - zastavili u nás doma. Bohužel jsme byli zrovna někde na cestách, tak nám aspoň nechali vzkaz. Stáli o to se znovu potkat.
Když už jsme změnili ty plány, co kdybychom se za Agátou a jejím mužem zastavili? napadlo mne v Žilině. Luděk souhlasil.

A tak jsem jen na zkoušku napsala email - byl to jediný kontakt, který jsem měla. Na blind jsme jezdit nechtěli, ten dům bychom totiž už asi nenašli. Odpověď přišla za pár minut. Jsou zdraví, mají čas a budou nás očekávat. Další večer sedíme ve známém altánku a nakonec u nich i nocujeme. Děti se jim už odstěhovaly, celé horní patro domu mají prázdné. A ta snídaně ráno, něco takového jsem ještě neviděla. Samozřejmě, že ihned po návratu putovala na Slovensko i naše třetí knížka.

Malé Karpaty jsou posledním souvislým horským celkem celého karpatského oblouku. Před několika lety jsme je prozkoumávali v období jarních prázdnin, když na nás vyšly na půlku března a na horách už nebyl sníh. Pár let na to jsme i s koly stáli na kopcích u rakouského Hainburgu, které bývají označovány za ten skutečný konec Karpat. A nebo jím je jihomoravská Pálava? I tam jsme také několikrát byli s našimi brněnskými kamarády. Stejně tak v hlavním slovenském městě... Dostavil se pocit, že už tu nemáme co objevovat. Pocit, že jsme dojeli na konec Slovenska a etapově i na konec celého karpatského oblouku. Nastal čas anabázi po Slovensku ukončit.

V Novém Mestě nad Váhom jsme se skrz kopce prosmýkli pod věhlasným Čachtickým hradem a vjeli do oblasti nazvané Záhorie... Ano, za horami... Karpaty už tady skutečně končí, v pozvolných vlnkách se rozpliznou do panonské nížiny. Naše pouť po slovenské zemi definitivně skončila nákupem jízdenek na vlak. Čekal nás přesun do Prahy, a druhá půlka československého putování.

"Docela to utíká," pochvaloval si Víťa.
"Jo, je to pohoda," souhlasila Šárka, "ráno chvíli jedeme, pak je kafe-pauza, potom oběd, odpoledne pauza na pivo a pak už hledáme místo na nocleh."

Já to říkám pořád, že ty děti nijak netýráme :-)

Předposlední den jsem někde na křižovatce čekala na Víťu, tradičně se opozdil. Nehrotí to, nespěchá, jede na pohodu. Ví, že na něj počkáme. Sice nám tím občas leze na nervy, ale hlavně že jede. Najednou vidím, jak opodál brzdí auto, a řidič z okénka zdraví: "Ahoj Markéta!" Kamarád Slavo z Bratislavy! Je tohle možné?! Jel kolem úplnou náhodou.

Ten úplně poslední den se rozpršelo, šlapali jsme v dešti jak zmoklé slepice. Pár kilometrů od hranic jsme se zašli usušit do hospody. Byla to taková ta typická zakouřená putyka, otevíračka 17 - 02. Pivo i borovička tekly proudem. Čekali jsme, jestli ten déšť trochu nepoleví. Když jsem si odskočila na WC, podnapilý vrchní seděl u našich děti a zkoušel je z počtů :-) Atmosféra by se dala krájet :-) A jako všude, vedly se i tady nekonečné a nic neřešící debaty o politice. Jedno máme ale všichni společné: "Já som Čechoslovák. Mňa žiadna hranica nerozdelila." Přikývli jsme... Pokolikáté už od TÉ doby... !? Od toho roku 1993. A kolikrát ještě přikyvovat budeme?

Proč žádného politika zatím ještě nenapadla myšlenka znovu spojit Česko a Slovensko.

Dva a půl týdne, 1254 km, 11 a půl tisíc nastoupaných metrů.

Trasa ZDE.

Pokračování jinde...

Fotogalerie

Líbil se vám článek?  [+]

Československo s dětmi - kapitola 12.

Cestování

Člověk se pořád má co učitDůl Bílina. Mělo by jít o nejhlubší místo ČR (cca 20 m nad mořem), byť uměle vytvořené. Ze dna dolu startoval…

více »

08.02.2022

Peggy

(5.07)

Československo s dětmi - kapitola 11.

Cestování

Čestný pionýrskýSlibuji čestný pionýrský, že až do konce akce už nebudeme nic opravovat, ani lepit, ani shánět žádné náhradní díly po všech…

více »

31.01.2022

Peggy

(4.81)

Československo s dětmi - kapitola 10.

Cestování

Kdo nebyl na Háji, nebyl na Ašsku Ašský výběžek je velice zajímavý kout Česka, před mnoha lety jsme jeho důkladnému průzkumu na kolech…

více »

25.01.2022

Peggy

(5.07)