reklama

Na kole do Koločavy (2)

Kolodne, dřevěný Mikulášský kostelík
Kolodne, dřevěný Mikulášský kostelík
Foto: Autor

Zjišťuji důležitou skutečnost, ve vesnických „magazinech" se nedá koupit žádná masová konzerva, „nemáme, to by nikdo nekupoval, maso má každý svoje".., říká prodavačka. Kupujeme alespoň rybičky olejovky. O čerstvou zeleninu z trhu není nouze.

Nehrovest je vesnice pod poloninou Piškoňa s obchodem, dřevěným kostelem, dostupnou turistickou známkou a jsme v Koločavě. Šťastně se shledáváme s našimi kamarády. Ti mají za sebou v místě první noc a Jitka první příznaky střevních potíží...Ubytování je domluvené v nejznámějším koločavském penzionu a restauraci Četnická stanice za 80 hřiven a vyrážíme na prohlídku vesnice. Nejvýznamnější památkou je řeckokatolický dřevěný kostel svatého Ducha. Následuje skanzen Stare selo (Stará vesnice). Součástí skanzenu je muzeum Koločavská úzkokolejka. I když se ve skanzenu platí vstupné, doporučuji ho navštívit. Ovšem první naše kroky musí mířit k pomníku Ivana Olbrachta před školou a na hřbitov k hrobu Nikoly a Eržiky. Kdo nebyl na hřbitově, jako by nebyl v Koločavě...Hroby nalézáme lehce, míří k nim průvodkyně zájezdových autobusů s českými turisty.

„Nefoť mě jak ležím na hřbitově, na to jsem ještě mladej".. zaznělo u hrobu loupežníka. U moderních patrových zájezdových autobusů z Olomouce, lamentují řidiči nad tlumiči pérování, „te pudó za chvilo srat, tem děrám na selnice se není kam vehnót".., víme o čem hovoří. Zvlášť silnice kolem řeky Terebla stojí za to i při jízdě na bicyklu. Okolní mohutné vrcholy poloniny Krásna lákají k pěší turistice. Večer je v Četnické stanici plno, samý krajan, „hospoda hučí jak Mississippi"...

Cesta k řece Tise a městu Chust

S Milou vyjíždíme silnicí T0720 údolím řeky Terebla hbitě, Jitka chuděrka jen co jí průjem dovolí...U přehrady Vilšany ji to „přibíjí" do dalšího dne... „kdo v Koločavě neblil, jako by tu nebyl".., dodává odevzdaně.

Nekompromisně se přesunujeme na jih do rovin řeky Tisy k rumunským hranicím. Výhledy na hřebeny poloniny Krásna a Piškoňa se vzdalují. Jak projíždíme oblastí okresu Chust zvyšuje se kvalita povrchu vozovky a naše průměrná rychlost. Vesnice Zabziď nám do cesty postavila nový, pěkný a dobře zásobený obchod vedle silnice. Posedíme při kávičce, doplníme vezené zásoby proviantu a nakoupíme vážené bonbóny. Je tady pultový prodej, Mila se baví s paní prodavačkou česky a té do ukrajinštiny překládá „pomocnice", drobná patnáctiletá blondýnka. Je z České republiky a je u babičky na prázdninách. Bylo to milé nakupování.

Krátká zajížďka do obce Kolodne přináší další turistickou známku Mikulášského kostelíku, velmi významné památky dřevěné architektury. Čumaljovo se pro změnu pyšní na kopci ženským klášterem Svatého Nanebevzetí, ukrajinské pravoslavné církve. Městečko Buštyno bylo do roku 1944 ještě součástí Československa. Kousek za městem přejíždíme po stařičkém železném mostě řeku Tisu a jsme ve Vyškovo na vedlejší silnici T0737, ta vede do okresního města Chust. Na dosah máme pohoří Maramuréš, jehož hřeben tvoří hranice s Rumunskem.

Mírný tok široké řeky Tisy má štěrkové pláže, které lákají ke koupání. Pod mostem jedno takové letovisko využíváme spolu s obyvateli nedaleké vesnice. Je tu i mobilní stánek s občerstvením. Poprvé ochutnávám nealkoholický ukrajinský kvas „Taras". Je chlazený, vynikající, osvěžující. Do této doby během dne do sebe liju vodu nebo „bezolovnaté" pivo. Ode dneška si všude dávám točený kvas.

Kratičká prohlídka zajímavostí města Chust a táboříme na břehu Tisy kousek za městem. Kolem řeky je výletiště a plno rodin zde tráví prázdninový víkend při pikniku. Aparatury jejich „plechových miláčků" burácí dlouho do noci.

Krajem vinic do Mukačeva

Silnice N09 a posléze M23 má poměrně kvalitní povrch, provoz zrovna není nijak velký, tak volíme zůstat na hlavním tahu směr město Vilok u maďarského hraničního přechodu. Míjíme památník pro nás poměrně málo známé bitvy (1939) na Krásném poli. Při cestě z Chustu na Mukačevo, mezi vesnivemi Rokosovo a Veliká Kopanja, stojí velký dřevěný kříž. U památníku se každoročně pořádají vzpomínková shromáždění.

Odbočujeme směr Vinohradovo, cestu lemují jižní svahy, vinice, vinařské vesnice, je znát, že jsme vzdáleni od Karpat. Navštěvujeme zříceninu ugočanského hradu nad městem a zahrady vynohradivského zámku baronů Pereni. Ve Viloku kolem řeky Tisy je zem vyprahlá a lidé mluví maďarsky. Stan stavíme za protipovodňovým valem, raději ani nerozdělávám oheň a sedíme u plynové lampy. Stejně nás tu objevil chlapík a přijel nás na motorce vyhnat. Jsme kousek za hranicí přírodního parku. Byl v maskáčích a odhodlaný, čekal jsem problém... Nakonec jsme se domluvili, oheň neděláme a ráno určitě vypadneme.., „možna".. řekl a odjel.

Komáři žrali jako zběsilí, ale jinak bylo fajn. Ráno nás přišla „zkontrolovat" bachyně se selaty a v noci „parta" toulavých psů. O zásoby jsme nepřišli...

Vstáváme o hodinu dříve než vždycky, od rána je pořádný „pařák". Cestou kupujeme broskve, hrozny, zeleninu, vše přímo od lidí z vesnic, kterými projíždíme. Obdělané vinohrady, historické lisovny vína, na pohled bohatší, i když ne honosné domečky, u nich vinice, réva v předzahrádkách jako v Maďarsku, Srbsku či jižní Moravě a k tomu příjemní, milí lidé.

Dalším větším centrem na silnici M23 je historické město Berehove. Zde navštěvujeme a „luxujeme" informační centrum, do sbírky přibyla další turistická známka. K obědu dnes máme celý velký meloun, paráda. Jedeme po hlavním tahu R54, na křižovatce do Čopu potkáváme dva Slováky, kluky na silničkách, jedou „nalehko" okruh ze slovenských Mezilaborců a „makají" přes 200 km za den, dobří borci.

Zastavujeme se v motorestu Goriziana caffé. Nový roubený srub a příjemné prostředí stojí za zmínku. Dobíjíme elektroniku, pijeme kvas a výbornou kávu. Oba s Milou máme rozpadlé sluneční brýle. Moje přežily Himaláje a nevydržely Karpaty.. Příště s sebou určitě v létě povezu rezervní.. Co mi letos z výzbroje dost chybí, je stojánek na kole. Věčně není kolo o co opřít, když se neplánovaně zastavíme.

Ještě k tomu, jak jsem vymyslel vymyšlený stojánek na kolo. U řeky Už jsem podepřel kolo klackem s vidličkou zapřenou o rám pod sedlovkou. Kolo stálo dobře i naložené a vydrželo se o klacek opírat celou noc. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou vyrobit teleskopickou skládací tyčku, jež by nahradila klasický stojánek na kolo. Až doma, náhodou při brouzdání po internetu jsem zjistil, že jsem „vymyslel" legendární americký skládací přenosný stojan na kolo, Click-Stand...Už ho mám doma.

„Ještě jeden průser strážmistře a jdete řídit křižovatku někam do Mukačeva".. praví se v jednom známém českém seriálu. Čekal jsem zapadlou „prdel" světa a ono je druhým největším městem v Zakarpatí. Rozlohou velké, poměrně moderní město s krásnými historickými památkami. Opravené náměstí v historickém centru, pěší zóna, kavárničky, novogotická radnice, památník věrozvěstů Cyrila a Metoděje, mnoho krásných kostelů různých vyznání a hlavně nejznámější a nejvíce navštěvovaný hrad celého Zakarpatí, mukačevský hrad Palanok. Tyčící se téměř 70 metrů nad okolní krajinou. „Kola si dejte sem, já vám je pohlídám" směřuje nás důchodce u brány do místnosti ostrahy hradu. Paráda, nemusíme spěchat s prohlídkou a kola jsou pod dozorem.

Na parkovišti chvíli pozorujeme malého ušmudlaného asi dvanáctiletého klučinu a jeho podnikatelské „nouhau". „Dohlédnu vám na auto, aby se mu nic nestalo", německy drmolí, když cizinec zastaví před nádvořím a hned sjednává cenu (tuším že 5 hřiven). Má úspěch snad u každého, alespoň usuzujeme podle ruličky bankovek převázaných gumičkou, co má v kapse (v jednu chvíli mu vypadla na dlažbu, když si s ní pohazoval). „Nechcete rozměnit?".. ptá se mě. „Ne, nechci, to máš na zmrzlinu?".."Ne, nemám".. odpoví šibalsky, se vší vážností dítěte dodává „na jídlo, pro rodinu, je třeba doma pomáhat".. tím mě teda dostal.

Na severozápadním okraji Mukačeva u řeky Latorica stojí ženský pravoslavný klášter sv. Mikuláše. Jeho zelené budovy a stříbřitá kopule kostela je dobře viditelná již z hradeb. V klášterní knihovně jsou údajně uchovávány vzácné písemné památky. Je zrovinka doba modlitby, do „monastýru" se schází docela mladé řeholnice. Je tu klid od shonu a hluku okresního města. V pěkné restauraci si dopřáváme dobrou večeři a pivo Gambrinus. Dnešní večer je posledním na území Ukrajiny. Nocujeme v turbáze Latorica. Je to veliká turistická ubytovna u stadionu, na které jsme kromě majitele v roli recepčního, takřka sami. Cena 80 hřiven za lůžko je příznivá a čistota v normě.

Přes Mali Selmenci na Zemplínskou šíravu

Město opouštíme po silnici T0710 a projíždíme Zakarpatskou Potiskou nížinou. Maďarské názvy obcí se prolínají s azbukou a cyrilicí. Vjíždíme do Užhorodského rajónu. Kyjev 860 km, hlásí směrová tabule na silnici pro mezinárodní provoz E 573 a evokuje myšlenku návštěvy ukrajinské metropole...

Čop je známý především díky tomu, že je první ukrajinskou železniční stanicí po příjezdu ze Slovenska a Maďarska. Společně s Čiernou nad Tisou a Záhony tvoří velký a složitý železniční uzel, neboť se zde stýká normální evropský rozchod kolejí s ruským.

Hraniční přechod Mali Selmenci leží na dohled od Užhorodu a je určen pouze pro pěší a cyklisty, vede k němu silnice T0705 z obce Syurte. Poslední ukrajinský peníz směňujeme za občerstvení v „magazinu". Ve stejném, ve kterém za pár týdnů objeví celníci pašerácký tunel na Slovensko...

Samotné překročení hranice je humorné. Už neumím chodit přes hraniční přechody.. Nejdříve se cpu do protisměru. Vstupem na Ukrajinu se cpu ven. Celník mi trpělivě vysvětlil, že tudy „něnádo". Tak jsem i s kolem vycouval a hrnu se do další branky. Tam jsem zase zapomněl zastavit, ukázat pas a vyčkat pokynů celnice a hrnu se dál...Chuděra musí z boudy, aby mě zastavila.. Na štěstí z toho mají všichni prču, včetně mojí ženy."Ty ale nějak spěcháš domů, jako bys odtud utíkal".. pokřikuje. To bude tím vedrem, dnes je +30°C ve stínu a už se vidím na pivu.

Bratři Slováci berou vstup do Schengenu vážně. Důkladná kontrola obsahu cyklobrašen celníky „neznechutila", i když místo „kontrabandu" vytahuju ne už zrovna čistou výstroj a „výzbroj". Musím ale uznat, že byli slušní a korektní.
Silnicí číslo 555 přijíždíme do Michalovců, Mirek s Jitkou míří na vlakové nádraží, jedou přímo domů, já s Milou máme ještě pár dnů volno, tak pokračujeme přes Slovensko na kole. Dnes zakempujeme u jezera Zemplínská Šírava. Ale to je už další cyklotrek a jiný příběh...

V době 30.7. - 7.8. 2012 jsme našlapali po zakarpatské oblasti 652 km. Na Ukrajině je krásná příroda, milí lidé a prožijete spoustu historek. Jak píše Pavel Kadlíček (patagoniabike.cz) .. „Zážitky jsou důležité stejně jako prožitky. Ale historky, to je teprve věc. To je síla! Bez historek není výlet výletem. Bez historek se nedá jít ani na pivo"..Doufám, že se tam zase někdy vrátím.

další fotografie naleznete na:

http://avant.rajce.idnes.cz/2012_08_30.7.-7.8._cykloturistika_Zakarpatskou_Ukrajinou/

Fotogalerie

25.04.2013 vložil/a: pavelv
karma článku: 5.59
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Poslední cesta

Ze života
S Pavlem, s mým úžasným manželem, cestovatelem tělem i duší jsme letos plánovali cestu do Persie, k Perskému zálivu a zpátky, 4 až 5 měsíců…
15.11.2017
pavelv
(6.06)

Maďarsko a Chorvatsko na kole

Cestování
Skončila zima nezima. Vypnul jsem lyžařský vlek, naštípal dříví na zimu příští, zabalil vše potřebné, rozloučil se z Gorolemi...…
20.04.2017
pavelv
(5.83)

Bosnou a Hercegovinou na kole (2)

Cestování
Sarajevo Před Sarajevem mám problém se značkou silnice pro motorová vozidla. Provoz jako kráva, nějak jsem se prokličkoval do Ilidže, což…
09.03.2015
pavelv
(4.81)
PR

Maďarsko, úchvatné výlety na kole a kde pohodlně sehnat dálniční známku

 (freepik.com)
Patříte-li mezi vášnivé cyklisty, jistě vám nemohlo uniknout, kolik krásných a pohodlných tras nabízí nedaleké Maďarsko. A pokud se rozhodnete právě pro Maďarsko dálniční známka vám značně ušetří čas i najeté kilometry. Pojďme se tedy podívat, co všechno lze očekávat a v závěru článku vám poradíme, kde nejlépe si maďarskou dál-niční známku opatřit.

Na dovolenou, na kole, na víno… Přichází období dovolených – užijte si ji na kole!

EuroVelo 13 (Niederösterreich-Werbung)
Chladný vánek ve vlasech, krása ubíhající krajiny. Nekonečnou idylu jemně ruší jen vlastní dech. Zní to neodolatelně? Pak vzhůru do sedla a hurá do Dolního Rakouska, kde na vás čeká šest skvěle připravených cyklistických poznávacích tras a objevte malý, dobrý hotel - skrytý klenot mezi hostinci. Prozradíme vám tajné tipy, které znají jen místní nebo je doporučují dobří přátelé.

Na kole za snem: Přeměň vášeň pro cyklistiku na vítězství

 (licence NATALIS/shutterstock.com)
Cyklistika je pro mnoho lidí více než jen koníček nebo způsob dopravy; je to vášeň, která přináší radost, zdraví a pocit svobody. Jak ale tuto vášeň přeměnit na skutečné vítězství? Tento článek vám ukáže cestu, jak dosáhnout svých cyklistických cílů a proměnit nadšení ve skutečné úspěchy, a to i s lehkým nádechem adrenalinu a rizika.

Spojte zábavu a pohyb: Cyklistika a hazard v jednom

 (licence NATALIS/shutterstock.com)
Kombinace zábavy, pohybu a adrenalinu je snem mnoha lidí, kteří hledají nové a vzrušující zážitky. Na první pohled se zdá, že cyklistika a hazard nemají mnoho společného, ale při hlubším pohledu zjistíme, že mohou být velmi dobře kombinovatelné. Obě aktivity spojuje vzrušení, soutěživost a dobrodružství.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

249 cyklistů (4 přihlášení)

Alpe Adria cycling route červen 2024

Cesta V červnu 2024 jsem se dohodl se synem, že za nimi na jejich dovolenou do Chorvatska do Privlaky u…
Brahma | 16.07.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 9. část

Už se nám to pomalu chýlí ke konci Začal čtvrtý týden našeho putování. Chtěla bych psát o tom, že mám tohle…
Peggy | 10.06.2024

Z Drásova do Říma

Z Drásova do Říma, květen 2024 Po cestě 1000 km Polskem podél Baltu a Odry a Z Lince do Budapešti přes Alpy…
Monolema | 06.06.2024