Reportáž od jednoho z účastníků Bike srazu 2009

Reportáž od jednoho z účastníků "Petra Tůmy"- v plném znění tak jak nám přišla e-mailem:

Pro našince oddaného tělem i duší horskému kolu, se v dnešních dobách nabízí nesčetně příležitostí k setkání s dalšími podobně postiženými. Každý víkend se v českomoravských končinách jede několik mtb závodů různého typu, nejčastěji pak maraton. Pravidelných setkání cyklistů přibývá, ve valné většině se však jedná o masové akce, se stovkami až tisíci účastníky. Proto bych vám teď rád nabídl reportáž z akce, která sice není masová, ale o to přátelštější duch vládne mezi všemi zúčastněnými.

Bike sraz na Vysočině letos šestým ročníkem postoupil do druhé pětiletky svojí krátké historie. Program každého ročníku je v zásadě podobný.

V pátek příjezd na místo, seznámení s organizátory, první krátká vyjížďka kolem Nového Města na Moravě. Letos doplněná novinkou, testováním kol značky 4Ever. K dispozici byla celkem 4 kola, 2 hardtaily a 2 celoodpružené stroje. Každý zájemce absolvoval cca 10km dlouhou testovací trať kolem města ve skupině vedené jedním z pořadatelů, někteří i víckrát, pokaždé však na jiném stroji. Končilo se až za soumraku, kdy pod stromy již nebylo vidět vůbec nic. Po rychlé večeři jsme se všichni sešli k avízované prezentaci dovozce rámů Protek. Tato italská značka sází především na kvalitu před kvantitativní výrobou. Mimo jiné si tak lze například definovat vlastní design, umístění návarek, apod. Specialitkou tohoto výrobce je masivní použití karbonu. Po prezentaci následovala diskuse končící takřka po půlnoci.

V sobotu ráno u SOU Na Bělisku probíhá oficiální zahájení Bikesrazu. Skupina pořadatelů z Turbošnek teamu rozdá mapy s převýšením, představí záludnosti i krásy tras a následně se všichni přeskupí do dvou menších útvarů. Ostřílení bikeři tradičně vyráží na trať HARD, která evokuje výjezdy na nejvyšší body okolí, následné sjezdové pasáže či mnohakilometrové sigletracky. Skupina EASY je zaměřená více cykloturisticky. Většina její trasy vede po zpevněných cestách s výrazně nižší náročností na techniku jízdy i fyzickou kondici. Absolvovat se dá i na tzv. lehokole.

Krátký pohled do mapky, oči přelétnou informaci o délce 76 km a zastaví se na profilu trati, který připomíná pověstnou pilu. Převýšení 2100 metrů dává tušit, že na odpolední čaj nebude čas. Zatažená obloha spolu s deštěm předpovídá, že letošní kilometry zde opravdu nebudou zadarmo. A také nebyly, neboť série přeháněk vydržela až do večera. Ale nepředbíhejme.

Krátce po 9h vyráží skupina asi 30 bikerů směrem ke stoupání na Studnici. Vzhledem k předchozím deštivým dnům, či spíše týdnům, jsou všude potoky vody, blátivé tůně, popadané větve, tu vyvrácený větší či menší stromek. Kořeny kloužou snad ve všech směrech, kameny sice vypadají, jako by chtěly oschnout, ale zatím je to spíše přání než realita. V těchto podmínkách je div, že všechny sjezdy přežilo 100% účastníků bez zranění nebo zničení zásadních komponentů. Fakt je ten, že letos jsem zde byl potřetí a poprvé mne předtucha počasí spolu s informací pořadatelů o stavu trati donutily nasadit chrániče kolen a holení, o integrálce, sjezdových rukavicích a dresu ani nemluvě. A vyplatilo se. Ve sjezdu z Bohdalce jsem po smyku předního kola na kluzkých kořenech vyrobil převodníkem docela slušný zásek do chráničů a nehluboké škrábance na kotníku... I tak si všechny další sjezdy užívám. Adrenalin zaplavuje celé tělo, pocity divoké radosti z technických pasáží hraničící s rozkoší se střídají se zklidněním organismu po průjezdu potokem, brodem nebo loužemi, které zároveň smyjí nánosy bahna z biku i jezdce.

S mírným zpožděním dojíždíme kolem 13h do Křižánek, kde máme dohodnutý oběd. Ano, pořadatelé opravdu myslí na vše. Máme zajištěné stoly i tři možná jídla. Výběr sice omezený, cílem je však co nejrychlejší obsloužení všech bikerů a možnost pokračovat ve vyjížďce s co nejmenší prodlevou. Oproti loňskému ročníku se tak oběd povedlo zkrátit na polovinu a to na hodinu, což považuji za úctyhodný výkon.

I po obědě pokračují přeháňky, přestávek je minimum. Vůdčím Turbošnekem je Maťa, který má trať najetou naprosto s přehledem, odpadá studium mapy i bloudění. Další zhruba 4 členové pořadatelského týmu stále pendlují mezi čelem a koncem skupiny, pořizují foto a videozáznamy, na křižovatkách krátce zastaví, ukážou směr celé roztažené skupině a zase jedou dál. Zkrátka perfektní organizace, při které jedinec nemusí myslet na nic kromě jízdy.

Výjezd na Karlštejn je na hranici pádu z kola. S převodem na kašpárka a díky nové zadní pneumatice ho sice zdolám vítězně, ale tepovku mám na hranici infarktu. Tepovka ani neklesá ve sjezdu do Svratky, Čachnova ani v tom závěrečném hodně ostrém, technickém z Vlachovi kolem Ski hotelu do Nového Města.

Po návratu k SOU následuje rychlá očista kol, jezdců, převléknout a šup na společnou večeři u nedalekého restauračního zařízení. Po výtečné večeři následuje tradiční tombola, složená z darů sponzorů celého Bike srazu. Letos bylo takové množství výherních předmětů, že se dokonce losovalo 3x dokola. Vyhráli tak všichni, i když na tuto akci se nejezdí za tombolou, ale především za partou lidí, které spojuje nejen jízda na horském kole. Po tombole začíná turnaj v bowlingu, který někteří jedinci končí až v brzkých ranních hodinách.

V neděli opět startujeme po 9h. Bohužel zřejmě díky včerejší extrémní náročnosti tratě HARD klesl počet bikerů cca na 20. I tak je nás pěkná banda, hodnotíme včerejší zážitky a po povinné společné fotografii vylézáme do sedel.

První sjezd ze Skleného do Lhotky je jedním z těch nejlepších, které jsem tu zažil a doufám, že na videu bude něco vidět. I dnešní den jedeme novou trasou, která bude nejen bajkovým potěšením ale obohatí nás i kulturně. Avízované překvapení spočívá ve vytvoření okruhu, který nás provádí kolem výtvorů žďárského sochaře a výtvarníka Michala Olšiaka. Postupně tak míjíme skulptury Mamlas, Hamroň, Kůň s povozem, Mamut, Rak a Hroši.

Počasí se po včerejšku umoudřilo, takže se můžeme mnohem více kochat pohledy do okolí, fotíme se u skulptur a v parném dnu vyhledáváme průjezdy chladivou vodou. I dnešní oběd je zamluven, tentokrát máme pro změnu dohodnuté menu obsahující 3dc Kofoly, polévku a výběr ze dvou jídel, buď Katův šleh nebo Kuřecí plátek s broskví. To celé za těžko uvěřitelných 90 Kč. Rychlost obsluhy až zarážela dech. Místní si tak vysloužili další pochvalu.

Po obědě jedeme mimo značení téměř neznatelnou lesní pěšinou, která ústí na louku sevřenou lesním stromovím. Půlmetrové traviny se chytají na všechny pohybující se komponenty, ale to nám nemůže vadit. Utvoříme širokou rojnici, užíváme si pocity prvotních průzkumníků na horských kolech. Pouhých několik kilometrů nás již dělí od závěrečného sjezdu do Nového Města po louce z Rokytna.

Je 17h, stojíme před učilištěm, letošní Bike sraz končí. Opět byl lepší než předchozí ročníky, opět jsem zde potkal spoustu fajn lidiček. Moje tělo je unavené, ale bikerská duše je spokojená a já vím, že pokud pořadatelé vytrvají, tak příští rok jsem tu zpět. Turbošneci Díky !