reklama

Rybníkový, rybníkovatější, nejrybníkovatější!

Vyrážíme z Chlumu podél rybníku Hejtman
Vyrážíme z Chlumu podél rybníku Hejtman
Foto: Autor

Letošní rodinný týden na kolech jsme začali plánovat již na jaře. Potřebovali jsme vybrat nějakou oblast, kde by bylo málo kopců (některé děti ještě nemají kolo s přehazovačkou) a hodně cest bez aut. Ve hře byly hlavně dvě lokality, a to Pálava a Jižní Čechy. Nakonec vyhrály Jižní Čechy, protože jsou blíž a jeden kamarád chtěl přijet jen na víkend, což by se mu na Pálavu nechtelo. Dáváme přednost spaní mimo kemp, tak jsme zvažovali, zda-li v CHKO není príliš vysoké riziko, že se to nebude líbit nějakému ochranáři. Nakonec jsme dospěli k názoru, že s rozumným ochranářem se dá domluvit, takže není nutné si s tím příliš lámat hlavu. Matěj s Janou provedli zodpovedně průzkum oblasti předem a celou trasu včetně míst na spaní pečlivě naplánovali (děkujeme), takže my ostatní jsme přišli bez práce k hotovému. Účastnilo se nás celý týden celkem 6 dospělých a 7 dětí ve věku zhruba 5 až 8 let, další 2 dospělí přibyli na posledních pár dní.

1. Z Chlumu ke Staňkovskému rybníku

Je pondělí 1. srpna, sraz máme v Chlumu u Třeboně před opuštěným hotelem se znakem draka ve štítu v 15 h. Jako obvykle jsem to nějak nevychytala a za Táborem je mi zcela jasné, že včas budu na místě leda s použitím teleportu, který zrovna jak na potvoru nemám k dispozici. Za chvíli pípá SMS a v ní píše Cyril, že má taky zpoždění. Nakonec jsem dorazila chvíli před ním, hurá, nejsem poslední. Vybaluji půjčený přívěsný vozík a ejhle, chybí u něj součástka, co se dává do osy zadního kola. Naštěstí Jirka se Zuzkou mají vozík od stejné firmy a mají tu součástku dvakrát, takže jsem zachráněna. Součástí našeho pelotonu jsou 3 přívěsné vozíky na zavazadla, jedna rodina se zvládla sbalit do brašen, takže vozík nemají. Tak ještě honem udělat hromadné foto a vyrážíme nejkratší cestou k prvnímu tábořišti, protože se už pomalu blíží večer. První etapa tak má jen něco kolem 9 km.

Při cestě po silnici většinou několik dospělých jede vlevo od dětí a zařazují se jen, aby uhnuli projíždějícím autům. Je to sice nepředpisové, ale zato jsou tak děti lépe pod kontrolou. Jižní Čechy jsou opravdu cyklistickým rájem a díky tomu tam jsou řidiči na silnice plné cyklistů zvyklí a většina z nich při míjení cyklistů jede pomaleji.

U Staňkovského rybníka, kde dnes nocujeme, jsme coby dup. Kousek od nás mají stan nějací rybáři, což je v tomto kraji běžným jevem. Stavíme stany, rozděláváme oheň, děti se ráchají ve vodě a bahně, zkrátka nastává typická večerní idylka. Pak je ovšem taky potřeba zahájit dětem celotýdenní hru. Loni se z nich stali rytíři, takže letos budou muset ukázat, že mají všechny ctnosti, které správní rytíři mají mít. A pak taky najdou kus mapy k pokladu, ale na cestě stojí strážce (Matěj s nasazovacím plnovousem v klobouku a mém protivodním ponču, které loni tvořilo masku poustevníka) a chce mýtné. Jenže děti žádné peníze nemají, ty si vydělají až cestou za splněné úkoly. Pak už nastává úžasný západ slunce, takže honem nacpat havěť do spacáků a konečně je klid.

2. Od Staňkovského rybníka k Cepu I

Ráno pokračuje stejně dokonalé počasí jako předchozího dne a jako i po většinu dní následujících. Prostě jsme si uměli vybrat! Děti už po snídani netrpělivě nasedají na kola a drandí po plácku mezi stany, a to ještě netuší, že dnes je čeká nejdelší etapa dlouhá 36 km. Cestou se cpeme špendlíky, občas narazíme i na borůvky, které v této oblasti rostou navzdory letošní zcela neborůvkové sezóně. Někdy se potká i nějaká ta malina nebo jahoda. Obědváme v penzionu U Emmy Destinové kousek za obcí Stříbřec. Jídlo je výborné, jen kdyby tam nelítalo tolik vos. Vůbec se letos vosám nějak daří a do konce týdne dostanou žihadlo skoro všechny děti. Po jídle pokračujeme alejí památných stromů podél Nové Řeky a pořád dál a dál po červené až k rybníku Starý Kanclíř. Cestou míjíme plantáže tak velkých borůvek, že prostě nejde odolat, a když pak pokračujeme v cestě, vypadáme všichni jak stižení nějakou exotickou chorobou. Nocujeme u rybníku Cep I. Mně přijde sice studený, ale havěť se v něm ráchá skoro neomezeně dlouho a setrvala by tam až do úplného zfialovění zimou, kdybychom ji nevyhnali.

3. Od Cepu I k pískovně u Halámek

Dnes jedeme po vcerejším rekordu pouhých 17 km. Naším cílem je další vodní plocha, a to pískovna u Halámek. Cestou se stavíme na oběd v zastrčené hospůdce v Rapšachu, ale králíka na paprice mají excelentního. Já jsem opět věrna svému zvyku, že mám dovolenou, a tedy celý týden nevařím. Ne že bych měla něco proti vaření, ale kotlík na vaření na ohni nevlastním a to superlehké a supertenké nerezové nádobí skoro vždy připálím, kromě toho, že ho také nevlastním a vařič vlastně také ne. Děti mě občas zkoušejí přemluvit při návštěvě nějakého outdoorového obchodu, že si mám vařič koupit, ale zatím jsem se ubránila.

Tábořiště u pískovny není tak schované jako předchozí místa. Je to takový podlouhlý plácek mezi mladými borovicemi, na který je vidět od cesty, ale ani zde nikomu nevadíme. Děti si s Jirkou užívají dračí doupě pod pseudonymem Honem hoď si kostkou a jsou vzorově hodné.

4. Od pískovny u Halámek k Cepu I

K Cepu I se vracíme oklikou, etapa má asi 25 km. Je vidět, že děti jízda na kole stále baví, protože když přijedeme k opuštěnému kruháči v lese, začnou jezdit kolem dokola jak motorové myšky a nejsou k zastavení. Cesta vede nedaleko Červeného blata, kde je rašeliniště s naučnou stezkou, tak si děláme drobnou zajížďku. Kola necháváme na kraji rašeliniště a to je dobře, protože stezka vede často po dřevěných roštech. Prohlídka nám trvá strašně dlouho, protože tak krásné borůvky, co tu jsou, nelze ponechat jejich osudu. Jedno dítě tu dokonce málem přislo o botu, protože nutně potřebovalo vyzkoušet, jaké to je, když se dupne do rašeliníku, a ten botu chvíli odmítal vydat.

5. Celodenní siesta

A je to tady! Dnes nastal odpočinkový den. Ale kola se přece jen aspoň trochu vyvětrají, protože na děti čeká kromě pobíhání po okolí a plašení zalezlých nudistů i cykloslalom.

6. Od Cepu I ke Staňkovskému rybníku

Vracíme se přes Klikov a Novou Huťk rybníku, u kterého jsme spali první den. Je to tak 24 km a cesta vede převážně lesem, dokonce se naskytne i jedna skalka, na kterou samozřejmě musíme vylézt. Kousek před cílem nás zastihne první pořádný déšť, ale naštěstí se nám postaví do cesty kouzelný altánek, který nás schová ve svém nitru. Tak chvíli hrajeme karty a svačíme. A pak je po dešti a celotýdenní hra pro děti se chýlí ke konci, protože nasbíraly dost penízků na mýto, našly zbylé kusy mapy a mohou tedy projít přes strážce a najít poklad, který tvoří místní pruhované hrníčky, pro každého jeden (ještě je dokonce máme doma úplně nerozbité). Spíme sice u téhož rybníku, co první noc, ale na jiném místě, aby nám nezevšedněl. Po lese se tu potulují staré hraniční patníky, hříbky, borůvky a pak také my sbírajíce dřevo na oheň. Rybáři totiž těsné okolí našeho tábořiště vysbírali.

7. Hurá domů, stejně prší

Nastává poslední den, kdy nás čeká už jen cesta do Chlumu, kde nám týden hlídal auta omšelý železný dráček. Zvažujeme, zda se vydat nejkratší cestou nebo o něco delší než nejkratší cestou, ale nakonec se s kamarády loučíme a dělíme se na několik skupin. Já volím cestu nejkratší, protože to vypadá na déšť a nezůstane jen u toho vypadání. Takže Jižní Čechy, mějte se tu bez nás hezky a zase někdy na shledanou, pěkně se po vás jezdí na kole a čvachtá ve vašich rybnících...

 

Fotogalerie

09.05.2012 vložil/a: lucierut
karma článku: 3.94
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Není bajk jako bajk aneb na České Švýcarsko Ti...

Cestování
Přišel pátek a já pořád netušila, co udělám s volným víkendem. Nutně jsem potřebovala záminku, proč neopravovat střechu na dílně, jenže to…
21.07.2013
lucierut
(5.06)

Nejezděte na Sedlo v sedle. A nebo jo!

Cestování
Co se sobotou, říkala jsem si, když v neděli mám nějaké povinnosti, takže nemohu pryč na celý víkend? Nenapadlo mě nic lepšího, než zajet…
28.08.2012
lucierut
(6.25)

Nejkrásnější kompliment

Ze života
Čím je voda rybě, tím je kompliment ženě. Bez komplimentů žena usychá a vadne. Stává se nejistou a nespokojenou, něco jí chybí, ale často…
17.07.2012
lucierut
(5.06)

Nejčtenější blogy:

PR

Cyklistika pro každého!

Sportovní sedlo na jízdní kolo „bez nosu“ Pro-Hub X2 (Citybikes)
Již třináct let naše firma Citybikes s.r.o. prodává jízdní kola a elektrokola a oslovuje zákazníky, které nabídka běžných prodejen jízdních kol ne zcela uspokojuje. Vycházíme vstříc všem, kteří nemohou nebo nechtějí využívat jízdní kola čistě ve sportovním smyslu slova. Mnoho našich zákazníků nejsou sportovci na vrcholu sil, buď proto, že jimi nikdy nebyli nebo proto, že dosáhli vyššího věku a sil již trochu ubývá.

Ufňukaný Mužík na „Střeše světa“

 (Petr Blahut)
Rozhovor s cestovatelem se svérázným pseudonymem Mužík nejen na téma jeho poslední expedice v oblasti střední Asie.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

202 cyklistů (4 přihlášení)

Expedice Česká Kanada 118

Sakra, proč vlastně jedeme po ose, když nás předjíždí vlak? Napadlo mě, před Ždírcem, když se okolo nás po…
Stanley58 | 08.10.2019

Být králem na cestě ... 6. NDR

Budou to už dva měsíce, a stále jsem nedopsal své vyprávění o poslední části cesty.Nedokážu, jako třeba Peggy…
Jindra8526 | 04.10.2019

Známé i neznámé vrcholy Klatovska 4 - Koráb, Doubrava

Panuje horké letní odpoledne, potí se mi záda v autě, potí se silnice pod autem a určitě se pěkně opotil i…
JohnyB | 18.09.2019