reklama

Dámská 2022 – Na břehu řeky Svratky kvete... cyklistika 16.7. až 19.7.2022

pramen Svratky
pramen Svratky
Foto: Autor

Polovina července se již stala tradičním časem Dámské. Tu letošní jsme naplánovaly už v zimě a po jedenácti letech jsme se vrátily na některá místa projetá v roce 2011. Svratecká vrchovina má stále co nabídnout, a proto je pěkné se vracet. Ve škole se zpíval lidový popěvek „na břehu Svratky roste rozrazil", děli si písničku upravily do verze „na břehu Svratky jsem ji dorazil", my jsme květinu rozrazil neviděly, ale také nás Svratka ani nikdo nedorazil. Po loňské deštivé předpovědi je ta letošní naopak velmi příznivá a velmi slunečná, ty opravdu tropické dny ale naštěstí začaly až po našem návratu. Balení bylo snadné, ovšem pláštěnka i bunda se vždycky vejde a není nad to být připraven na nepřízeň počasí. Jedeme ve stejné sestavě jako loni - Lenka, Radka a Hanka.
Chvilku trvalo, než jsme domluvily směr a odkud vlastně začít, ale musím dodatečně poděkovat Radce, která první navrhla cestu po proudu řeky Svratky. I tak bylo kopců habaděj a Svrateckou vrchovinu jsme si užily se vším všudy.

sobota 16. 7.

Dojezd na nádraží je tradiční se zastávkou na náplavce, letos mám čas, tak jedu až k Národnímu divadlu a prázdnými ulicemi Prahy na hl. nádraží. Na kola sedáme v Pardubicích, potřebuji zajet do města, protože mi ráno při odjezdu praskl stojan na lahev. Nakonec to byl letos jediný defekt Dámské. Vymotat se z rekonstruovaného Pardubického nádraží není snadné, tak volíme „zakázanou" cestu přes koleje a z nádraží mizíme zadem. Do města se nevracíme, snad bude sport někde po cestě. Být v Pardubicích a nejet kolem krematoria a nevidět rondokubistickou stavku od Janáka, která si zahrála ve Spalovači mrtvol, by nám Radka asi neodpustila. V Chrudimi zastavujeme u nákupního centra a já kupuji stojánek na lahev. Jede se příjemně, žádné velké vedro, ani moc nefouká. Ve Slatiňanech zastavujeme u místní vyhlášené zmrzlinárny, dáváme si výbornou zmrzlinu a Lenka ledovou kávu. V Hlinsku je čas na krátký odpočinek a doplnění tekutin v Betlémě - skanzen a muzeum v centru městečka se zachovalými původními domky. Lázeňskou oddechovou cestou dojedeme do Svatojánských lázní. Lenka hledá kešku, bohužel neúspěšně. Černý rybníček pod kapličkou také nevypadá jako léčivý pramen, údajně zdejší voda obsahuje radon a má stejné účinky jako voda v lázních Jáchymov. U pomníku Patronů české země se také zastavíme. Vjíždíme do oblasti Žďárských vrchů, což se projeví několikakilometrovým stoupáním. Nějak jsme ho nečekaly, tak nás dost umořilo. Z Dámské 2019 nám chybí najít pomníček u pramene Sázavy, takže nejprve smazat tento dluh a pak teprve začne letošní Dámská od pramene Svratky. K prameni Sázavy přijíždíme z opačné strany, než minule a zase je tu zarostlá cesta, občas je pod hustou trávou ukryté bahno, ale nakonec pramen najdeme. Před třemi roky, jsme byly na stejném místě, ale nebyl tu pomníček s názvem Pramen Sázavy, který všichni, kdo tu byli mají. Jediné vysvětlení je, že pomníček tady v době naší návštěvy nebyl a teď ho sem vrátili. Ale není nadto se vrátit, kde už jsme jednou byly. Alespoň jsem ochutnala letošní první borůvky. Než se vymotáme od pramene a najdeme plánovanou cestu k prameni Svratky je už dost pozdě, a tak jedeme rovnou do ubytování do penzionu Tisůvka v obci Cikháj. Ještě zastávka u partyzánského pomníku a už nás čeká útulný pokojík.

Společných 67 km (k vlaku 20 km) nastoupáno 1032 m

neděle 17. 7.

Snídaně tady v Tisůvce byla vydatná, stejně jako před jedenácti lety, když jsme tu byly s Lenkou také na Dámské. A vydatnou snídani dnes potřebujeme, protože nás čeká minimálně 90 km, tajně ale doufáme, že pokoříme stovku. Po cestě partyzánské brigády M. J. Husa jedeme k prameni Svratky. U pramene zastavuje spousta cyklistů, jeden se nás ptá, kam a odkud jedeme. A mezi řečí nám sdělí, že ten pravý pramen Svratky je „Stříbrná studánka" o pár kilometrů dál. Tohle, samozřejmě, nenechalo Radku klidnou, a tak hned operativně upravila trasu tak, abychom mohly zajet i k tomuto prameni. Takže se vydáváme po zelené a za chvíli odbočujeme na naučnou stezku, je tu zákaz jízdy na kole, ale nikde nikdo, tak jedeme. A za chvíli jsme u Stříbrné studánky. Je tu hrneček a voda krásně čirá a studená. Pomník s odkazem na prezidenta Svobodu z roku 1970, asi se sem dalo lépe dojet autem, proto to označení za pramen Svratky. Lenka si vzpomněla, že právě sem chodila na výlet s rodiči. Tak máme hned dva prameny pro dnešní den odškrtnuté, to se mi ulevilo, že už sem nebudu muset jet. V Herálci narážíme u mostu na první hraniční kámen Čechy - Morava. Teď má Lenka konečně jasno, kde je - právě jsme přejely z Moravy do Čech. Na okraji Svratky zastavujeme u benzínky, abychom si ujasnily, zda jet dál po hlavní silnici nebo se jí raději vyhnout. Nakonec je z toho kávová pauzička, ale máme jasno - je neděle, provoz mírný, tak jedeme dál po silnici č. 354. V Křižánkách míjíme další hraniční patník Čechy - Morava. Vystoupáme do Českých Milov a pak si užíváme dlouhý sjezd. Na jeho konci čekáme na Radku, která se zastavila pro Milovské perníčky. Projíždět Milovy a nezastavit se pro vyhlášené Milovské perníčky, které nesou jméno podle místních skalních útvarů, to Radka nemohla dopustit. Jsou specifické tím, že jsou tenké, kulaté a slepované povidly. Z Krásného si vyšlápneme další dokopec a pak nás čeká bikerská vložka až do Borovnice. Cestou vzpomínáme na všechny bikery a hlavně Lelka, kterému by se tahle cesta dozajista líbila. V Jimramově se hned na kraji městečka zastavujeme u rodného domu bří Mrštíků, a pak nás na chvíli zaujal záchranářský vrtulník, který přistával na nedalekém hřišti. Jsme dámy zvědavé, tak jsme se šly také kouknout... Pak ještě vyjedeme k novogotické hrobce rodiny Belcredi a sjedeme na náměstí, kde zastavujeme v kavárně Kovářova kobyla. Tady si dáváme popolední pauzu - Lenka hlídá kola a já s Radkou oběhneme městečko, které se jen hemží významnými rodáky či obyvateli jako je Jiří Guth-Jarkovský nebo spisovatel Jan Karafiát. Dřevěný brouček na náměstí se tomu z knížky moc nepodobá. Zámek je nepřístupný, tak jen fotku z ulice, radnice je nejstarší dům v Jimramově. Po odpočinku a posilnění jedeme dál. Za Dalečínem už najíždíme k přehradě Vír, kam se na chvíli schová i řeka Svratka. Tady konečně na tachometru naskakuje 50 km - na to, že jsou 3 hodiny odpoledne a jsme cca v polovině naší trasy, je to trošku na pováženou, ale čas nás dneska netlačí. Pod vodou přehrady v roce 1955 skončila i vesnice Chudobín, po níž zbyla jen tzv. Chudobínská borovice - cca 300 let starý strom ční vysoko nad hladinou. Letos je, jako už po několik roků, ve Vírské přehradě málo vody. Pod přehradou zastavujeme u Jezerní feraty, na skále je dost rušno. Svratka si opět razí cestu údolím a my jedeme spolu s ní. Teď už bychom opravdu měly jet jen a pořád z kopce a po silnici. Téměř nikde nezastavujeme, a tak cesta rychle ubíhá. Ve vesnici Švařec se zastavujeme u dnešní první kryté lávky. Místo je tu příjemné, takže dojídáme svačinu, Radce, bohužel, v brašně zkvasily zázvorové shoty, takže se musí spokojit jen s chlebem a sýrem. Další krytý most je v Černvíru, byl vybudován v roce 1718 a je nejstarším mostem tohoto druhu na Moravě. Krom šindelové střechy je most zachován v původním stavu. Se zapadajícím sluníčkem na nás u mostu dýchne zvláštní atmosféra. V Doubravníku přejíždíme na druhou stranu řeky, kde vede příjemná silnička podél Svratky. Před Prudkou zastavujeme u třetí kryté lávky, vzpomínáme s Lenkou, jak jsme po ní jely před jedenácti roky, tenkrát po červené, dneska je podle vody krásná cyklostezka až do Předklášteří, a to už jsme skoro „doma". Zastávka v Cisteriánském opatství Porta Coeli a fotky se zapadajícím sluncem si nemůžeme nechat ujít. Nově je tu otevřený pivovar, tak neváháme ochutnat místní pivo. Ačkoliv slunce svítí a hřeje, na dvoře pivovaru je docela zima, takže jen rychle doplníme tekutiny, vezmeme si s Lenkou jedno na večer a jedeme dokončit dnešní etapu. V Tišnově nejprve uděláme krátkou zastávku u stopy Járy Cimrmana a pak stoupáme na kopec k dnešnímu noclehu „u Lenky". Na tachometrech máme jen kousek k trojmístnému číslu, takže ještě jeden okruh po sídlišti a dnešní stovka je doma. Dámy, ještě rozhodně nepatříme do starého železa!!!

100 km nastoupáno 1024 m

pondělí 18. 7.

Nevím, jak dlouho žije kohout, ale kokrhal tu před jedenácti roky a kokrhal i dneska. Posnídáme Milovické perníčky, tiše děkujeme Lenky mamince, že jsme mohly využít bytu, bohužel se naší návštěvy nedočkala, trochu smutné, ale život přináší nejen radosti. Už od rána je pěkné vedro, zastavujeme u pomníku Boženky Škrabálkové, která byla aktivní členkou partyzánského odboje v Tišnově, a u pomníku založení republiky. Vracíme se k řece, abychom ji v Březině na chvíli opustily. Po červené podél řeky je cesta nejistá, takže se držíme cyklotrasy a stoupáme do Heroltic a dále do kopců, kde se náhle cyklotrasa mění v cyklotrasu MTB. Moc hezká cesta, opět myslíme na mladé a neklidné Nákoláky, jak by si tady užívaly kamenitých a travnatých cest. Na jedné z nich, naštěstí už na konci sjezdu a v širokém úseku, potkáváme dědu s povozem, který táhnou dva koně. Nabízí nám, že nás vyveze na kopec, ale už jsme ho jednou sjely, a to nám stačí na hodně dlouho. Nevím, kam bychom se přikrčily, kdybychom ho potkaly na úzké pěšině o něco výš. K řece jsme se vrátily ve Veverské Bítýšce, čas na kávu a malé občerstvení. Radka tady objevila křížovou cestu k poutnímu místu Tři kříže. Alespoň prvních 8 výklenkových kaplí prý nesmíme minout. A jak Ježíš padal pod křížem, my padaly pod našimi koly. Ale k osmé kapli jsme kola vytlačily. Naštěstí poutní místo Tři kříže je v oboře za plotem. Sice přes něj byly udělané železné schody, ale ty nechtěla zdolávat ani Radka. Pokračujeme tedy po modré - celkem pohodlná cyklotrasa ještě kousek do kopce a pak dolů zpět k řece. Po červené sjedeme na most pod hrad Veveří, a pak po silnici až na Brněnský prýgl, také Svratka se na chvilku v přehradě schová. U přístaviště na nás čeká Jarpal. Občerstvení u přehrady nám všem přišlo vhod. Rozkopaným Brnem, ale dobře značenou cyklotrasou pro cyklisty, jsme opět u Svratky a za chvíli i u soutoku, kdy se do Svratky vlévá Svitava. U Olympie opouštíme Brno a za chvíli jsme v Rebešovicích, kde v Kafe A sakra doplňujeme tekutiny. Benediktýnský klášter Rajhrad, tady se prvně setkáváme s dvojicí na koloběžkách a obdivujeme, že jedou s krosnou na zádech. Židlochovice, pro nás dnešní konečná, Jarpal nocuje o pár kilometrů dál. Zastavíme v zámecké zahradě, Lenka jde opět lovit kešku, ještě žádnou nemá. Vjíždíme do zámeckého parku, nesmí se tady jezdit na kole, jako v každém parku, ale opět porušujeme a jedeme k Památníku vzniku republiky. Na hlavní cestě je hlouček odrostlejších dětí, Radka zastavuje a ptá se, jestli nepotřebují pomoc, teprve teď vidím, že na zemi leží bezvládné tělo kluka sotva 15-letého. Prý ne, vše je v pohodě. Hlavně ať nevoláme Policii. Zůstávám a ptám se co se stalo. Jeden kluk je sdílný mi vše povědět, prý mu volal kamarád, že kamaráda nemůže zvládnout, že se opil a upadl na zem. Měl odřené koleno, jinak nic, jen byl úplně bezvládný. Prý zvracel, položili ho na bok, což udělali správně, polévali ho vodou, ale nic. Odjela jsem s výčitkami svědomí, jestli volat pohotovost. Zvláštní pocit - při různých diskuzích člověk ví, co má dělat, ale v reálu nakonec jakákoli teorie selže a člověk se nechá ukecat partičkou adolescentů, ať nedělá nic. Objela jsem park, pomník byl na druhé straně a vrátila se ke klukům. Ovšem u lavičky nikdo. U brány jsem zahlédla Radku s Jarpalem a také policisty. Prý jim někdo volal a už jdou omladinu hledat, ví, kam se v parku dovedou schovat. V tu chvíli jsem si vůbec neuvědomila, že jedu na kole před policisty v parku, ale ti měli zjevně jiné starosti. Cestou do penzionu slyšíme houkat sanitku, tak snad se kluk brzy probere. V penzionu potkáváme dvojici na koloběžkách, jsou také cyklisté, a tak si u cílového piva vyměňujeme zkušenosti z cest.

63 km, nastoupáno 473 m

úterý 19. 7.

Po snídani, není tak vydatná jako v Tisůvce, jedeme na naši poslední etapu podle Svratky. Naším cílem je nejen dosáhnout ústí Svratky, ale hlavně stihnout vlak z Břeclavi do Prahy s odjezdem v 15:07 hod. Trasu proto trošku zkracujeme a ze Židlochovic do Pouzdřan se místo Svratky držíme železniční tratě. A jely jsme, až se za námi prášilo. Škrtly jsme i kulturní zajímavosti, ale Radka to přece jenom nevydržela a v Žabčicích nám přibrzdila u místního jezírka, kde mají živé želvičky a hlídá ho dřevěná socha žáby. Místo, kde se Svratka spojuje s Jihlavou a společně se vlévají do Novomlýnské nádrže málem mineme, protože delta je hodně zarostlá a přesné místo ústí se z cesty jen velmi těžko odhaduje Společné foto u „ústí" se ale nakonec povede. Ačkoli nás Jarpal varoval před nepohodlnou cestou, volíme trasu přes Strachotín a po panelové cestě těsně podle nádrže. Severní okraj nádrže je velmi příjemný, zastavujeme a fotíme Pálavu a Dívčí hrady. Východní okraj nádrží se ale mění v peklo. Voda šíleně smrdí a barevné tukové obrazce u břehu vypadají dost děsivě. Připomíná mi to potok v Komořanech z doby, kdy z podniku Léčiva vypouštěli do Vltavy podobné nechutnosti. Nechápeme, jak tady mohou sedět rybáři a chytat ryby, protože smrad je opravdu strašný, až se nám chce zvracet. V Nových Mlýnech se konečně od Novomlýnských nádrží odkloňujeme a po červené podél Svratky pádíme směrem na Bulhary. V Lednici jsme v poledne, zastavujeme na doplnění tekutin, ale příjemná jídelna nás zláká i na výborný a rychlý oběd. Posledních 10 km a vítá nás Břeclav. U nádraží jsme cca ve 13:30. Do odjezdu máme více jak 1,5 hodiny času. Cukrárna naproti nádraží se stane naším útočištěm, před vedrem. Výborná zmrzlina, studené pití, moc příjemná obsluha ještě se předzásobit na cestu vlakem, konečně si kupuji místní pivo Starobrno, ne že by v Praze nebylo, ale sem se to vyloženě hodí, i když Lenka ohrnuje nos. Přesně v 15:07 opouštíme Břeclav, v Praze jsme včas, holky nasedají na metro, já sedám na kolo a jedu svých dnešních posledních 20 km.

společných 55 km (a dalších 20 km od vlaku), nastoupáno 125 m (a 166 m k nám na kopec)

celkem ujeto 325 km, nastoupáno 2820 m

Děkuji dámy krásné to bylo, takové počasí jsme na Dámské ještě neměly, ta letošní byla už devatenáctá, žádný defekt nás nepotkal, tak se zase za rok budu těšit na společné kilometry a nastoupené vrcholové metry.

Fotogalerie

04.08.2022 vložil/a: HMS
karma článku: 4.22
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Belánské Tatry a okolí – srpen 2021

Cestování
Už jsem skoro zapomněla balit na dovolenou a psát blog se mi vlastně ani nechtělo, ale pak jsem si uvědomila, že až opravdu nebudu nikam…
10.09.2021
HMS
(4.53)

Dámská 2021, aneb suchou nohou mezi mraky 15.7. až 18.7. 2021

Cestování
čtvrtek 15. 7., společně najeto 60 km, 228 m Plány pro letošní Dámskou byly skromné, vlastně ani hranice jsme překročit nechtěly. Po…
27.07.2021
HMS
(4.53)

Nákolácký podzimní sraz 2020 - Vysočina - Žirovnice, kemp Budín, jak bylo

Cestování
Rok 2020 se nepochybně zapíše do historie všech lidí a budeme na něj dlouho vzpomínat. Už jaro díky covidové pandemii a uzavírání…
14.10.2020
HMS
(5.07)
PR

Co vám napoví kašel?

 (www.unsplash.com)
Začal vás trápit štěkavý suchý kašel, bolí vás hlava a cítíte se slabí jako moucha? Pokud jste předtím navíc prochladli, byli jste nachlazení, může se hlásit nejčastější onemocnění dolních cest dýchacích – bronchitida. To znamená jediné: rychle do postele a zůstat několik dní v klidu.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

197 cyklistů (8 přihlášených)

Bikepacking španělsky 4.část: Andalusie – z pouště Gorafe na pláž v Cabo de Gata

Bláto z lesa vymění naše kola za písek z pouště Gorafe a pobřeží v Cabo de Gata. Část čtvrtá. Vyrážíme z…
Kristina | 07.09.2022

Po zaniklých tratích kolem Tirschenreuthu

V bavorském pohraničí je několik zrušených železničních tratí, na nichž se vybudovaly cyklostezky. Záruka…
Guiseppe | 27.08.2022

Bikepacking španělsky 3.část: Andalusie – Sierras de Cazorla, Segura y Las Villa

Z Castilla-La Mancha přejíždíme do Andalusie a pokračujeme přes největší chráněné území ve Španělsku. Část…
Kristina | 08.08.2022