reklama

Dolomity + Drávská stezka prý po rovině,…

Foto: Autor

…ale spíš jedeme v patách závodu Giro d Italia a hledáme „kešky".

pátek - sobota 20. 5. - 21. 5. 2011
Letošní termín na krátkou zahraniční cestu vyšel skoro o měsíc dřív, než jindy, takže jsem měla velké obavy z počasí, ale nakonec bylo letní a jsme opálené. Dámskou sestavu jsme letos porušily a jel s námi kamarád Jirka, a když tak o tom zpětně přemýšlím, nevím, jestli to byl dobrý nápad, možná i on nebyl úplně ve své kůži, když jsme neustále mluvily a všemu se smály V pátek 20. května jsme připraveni na Černém mostě. Bus z Jablonce přijíždí prázdný, účastníci jsou tentokrát jen z Prahy a dva později nakládáme v Benešově. Krátce po deváté odjíždíme. Je nás jen 23 lidí, takže se můžeme pohodlně rozsadit po sedadlech a natáhnout nohy dle potřeby. Velká skupina z Vršovic začíná otevírat láhev meruňkovice a Jirka zjišťuje, že svou tekutou medicínu zapomněl doma. Díky nafukovacímu polštáři a možnosti natažení nohou se noc v buse dá docela dobře přečkat. Se svítáním se objevují první zasněžené vrcholky Alp. Do Lienzu přijíždíme před sedmou, krátká zastávka na benzince a jedeme na snídani do Sillianu do našeho penzionu. Máme možnost se hned ubytovat, naším dočasným útočištěm na 4 dny bude apartmán s číslem 209 ve druhém patře s výhledem na kostel a náměstíčko. Po vydatné snídani nasedáme na kola a jedeme na první plánovanou etapu. Vzhledem k projíždějícímu závodu Giro d Italia se dneska jede etapa lehká, téměř stále z kopce po proudu řeky Drávy. Start závodu je plánovaný na 11:00 z Lienzu. Před jedenáctou potkáváme reklamní vozy, zastavujeme u silnice a vyčkáváme závodníky. Místní policista nám říká, že dostal zprávu, že start byl o hodinu odložen, tak se opět vracíme na stezku. Konečně se na silnici začíná něco dít, zastavujeme a chceme ulovit ten nejhezčí snímek ze závodu. Peloton projel, ani nevím, jak a už se zase valí jen auta. Pokračujeme stále na Lienz, Lenka chce najít „kešku" a mě tohle rovinaté courání nebaví. Po krátkém posezení na břehu Drávy se rozhodujeme pro rozdělení, my s Jirkou si vyjedeme na kopec a holky budou pokračovat do Bruggenu. Po 60 kilometrech, které již máme v nohách, začínáme stoupat do vesnice Bannaberg, její dominantou je kostel. Stoupání je „jen 3 km", zato dost prudké, z vesnice ve výšce 1262 m.n.m jsou nádherné výhledy. Odpočíváme před kostelem, doplňujeme vodu a pak už si užíváme nádherného sjezdu zpět k Drávě. Cesta do Sillianu je teď proti proudu a to co jsme sjeli, musíme zase vyšlapat. Ostatní se zpět povezou busem, my si chvilku posedíme v hospůdce a máme radost z prvních alpských kilometrů, dneska jich bylo 99 km.

neděle 22.5.
Bus nás odváží k jezeru Lago di Misurina, leží ve výšce 1752 m.n.m. je deset ráno, sluníčko začíná hřát, ale je tady zima. Dnešní etapa by měla být trochu náročnější, ale já pořád toužím vyjet co nejvýš, takže místo rovnou k jezeru, šlapeme na další sedlo, kde je menší jezero Lago de Antorno ve výšce 1859 m.n.m. Silnice pokračuje, dojíždíme ještě na další sedlo, ale nedomluvili jsme se s Lenkou, která kdesi u Misuriny hledá „kešku", takže se vracíme zpět k jezeru Misurina, vyzvedneme Lenku a jedeme po plánované trase jako ostatní účastníci. Později se dovídám, že z dalšího sedla byla možnost vyšlápnout až k chatě ve výšce 2320 m.n.m. Po krátkém sjezdu stoupáme na sedlo Passo Tre Croci (1809 m.n.m), kde jsme se dostatečně zahřáli, silnice měla sklon 12%. Sníme tyčinku, fotíme okolní skály, vedou odtud turistické značky na vyhlášené feraty, ale bez dalekohledu žádné nevidíme. Pomalu, abychom si sjezd a výhledy užili, sjíždíme do Cortiny d Ampenzzo. Sleduji výšku na svém noži, fotíme nádherné scenérie, zdravíme se s místními, většinou silničními cyklisty. V Cortine je tak akorát čas si na chvilku sednout a dát si kafe. Lenka opět odjíždí hledat „kešku" a my se usazujeme v kavárně s výhledem na zasněžené vrcholky, které jsou kolem. Opět projíždí kolona reklamních aut a dozvídáme se, že zhruba za hodinu tudy pojedou závodníci Giro d Italia, kteří budou šlapat na sedlo Passo Tre Croci, kde bude jejich dnešní etapa ukončena. Radmila podléhá reklamní kampani a kupuje si balíček s tričkem, čepicí a náramky. Nás naopak ještě dost velká část naší etapy čeká, tak zhruba po hodině opouštíme jásající horské městečko, které dodnes těží ze zimní olympiády, která se tu konala v roce 195, pokračujeme po zrušené železnici k jezeru Durrensee. Zde čeká bus a možnost občerstvení, pokračujeme na Toblach. U jezera se chvilku povalujeme a jedeme už opět ve třech, bez Lenky na Innichen, ani nepostřehnu, že jsme přejeli hranice a stále po proudu řeky Drávy přijedeme do Sillianu. Ještě posezení a výborná polévka v nedaleké restauraci, s výhledem na zasněžené vrcholky skal z pohodlného křesla restaurace mají také své kouzlo. Večeře z vlastních zásob, připálím fazole, tak máme jen studenou obloženou mísu. Víno, čaj, ani nejdeme do společné místnosti, dneska jsme v horách našlapali 86 km.

pondělí 23.5.
Ráno slunečno, oblékáme kraťasy, sukni, tílka a bus nás veze do sedla Kartitscher Sattel 1525 m.n.m. Odtud po vyhlídkové „Karnische Dolomitenstrasse" nádherným údolím Lasachtal si užíváme výhledů a příjemné cesty. Zastavujeme v Maria Luggau, fotíme mlýny, zajdeme do kostela. Obědváme na zrušené silnici, která přetínala hluboké údolí nad kterým, je dnes postavený nový most. Na skále jsou uchycena kovová lana a je zde možnost vyzkoušet lezení. Únava není z dnešní etapy velká, tak okamžitě zkoušíme, kam se dá vylézt. Chybí síla v rukách, takže visíme sotva metr nad zemí. Klikatými serpentinami sjedeme do města Kótschach, někteří využívají malé zkratky a místo po silnici jdou pěšky prudkou zkratkou. Potěšilo mě, že naše skupina zkratku nevyužila. Šestikilometrové stoupání nám po dlouhém sjezdu dá zabrat, na sedle je možnost se opláchnout horskou ledovou vodou a už zase jedeme dolů. Osmikilometrový sjezd do městečka Oberdrauburg si užíváme i když vede po silnici, kde jezdí auta, ale ohleduplnost rakouských řidičů je tak velká, že máme pocit, že jsme na silnici sami. Zajedeme do centra, objevujeme malé náměstí s radnicí a kašnou a usazujeme se v poštovní kavárně s pohodlnými křesílky. Objednáváme pivo, kafe a tradiční teplý štrúdl s tvarohem. Odpočatí a občerstveni se vracíme opět na stezku a podle Drávy, tentokrát proti proudu se přibližujeme k Lienzu, kde bude čekat bus a končí dnešní vyhlídková etapa. U dřevěného mostu přes Drávu se Lenka opět odpojuje a jede hledat dosud nenalezenou „kešku", my ve třech pokračujeme do Lienzu, kde si prohlédneme město, posedíme v kavárně a nakoupíme pár zbytečností pro doma. Víme, kde bude stát bus, kousek od stezky, kde jsme jeli už v sobotu. Z centra se ke sportovnímu areálu jede krátkým tunelem určeným pouze pro cyklisty a pěší. Při návratu k tunelu čekáme s Radmilou na světla, abychom mohly tunelem přejet ve správném směru. Jirka nám náhle ujíždí, ještě vidím před tunelem červeně blikat ruku s nápisem stop. Přejedeme na správnoustranu tunelu, projedeme jím a Jirka nikde. Dojíždíme na stezku, kde jsme v sobotu jeli, Jirka tu není. Rozhodujeme se najít náš bus, doufám, že i on se vydal správným směrem. U autobusu je již spousta lidí, ale Jirka ne, vracím se tedy k tunelu, a když vidím před tunelem blikající sanitku, podlomí se mi kolena. V tunelu jsou zdravotníci, policie a kolemjdoucí čumilové. Jirka je na nohách, s lehkým škrábancem na tváři a evidentně v šoku. Zrovna nakládají pána na nosítka, po pravé straně tunelu je kaluž krve, jeho kolo je nepojízdné, na předním kole zakřivená osmička, helma leží opodál. Snažím se domluvit s policistou, který si zapisuje nacionále na papír. Říkám mu, odkud jsme, že nám za chvilku odjíždí autobus, sice kýve hlavou, ale říká, že tu Jirka musí zůstat. Vracím se tedy k našemu busu a prosím Jakuba (vedoucího našeho týmu), aby se mnou šel k tunelu. Policista nám po chvíli dovoluje všem odjet s tím, že večer se máme ohlásit na policii v Sillianu. O program na dnešní večer máme tedy postaráno. Jirka přestává téměř mluvit, pod okem se mu začíná vybarvovat hematom, natékat oko. Začíná si vybavovat, co se asi stalo. Když dojel na konec tunelu, uviděl před sebou cyklistu, zastavil tedy, takže v okamžiku nárazu byl oběma nohama na zemi. Nebylo kam uhnout, natlačil se co nejvíc na pravou stranu a opíral se o zeď. Cyklista se snažil také vyhnout, ale nestihl včas vjet na svou pravou stranu, takže narazil do stojícího kola, přeletěl přes řidítka, helmou natrhl Jirkovi tvář a uhodil do oka. Sám pak padl nejspíš na hlavu na zem, helma ležela na zemi. Na místní polici trávíme víc jak hodinu, nabízí nám advokáta, toho odmítáme, Jirka dýchá do trubičky, pak policistovi líčíme, jak k nehodě došlo, ten sepisuje protokol, my ho podepisujeme a všude píšeme, „nerozumíme německy". Je nám všem líto, že tak krásný den, skončil zrovna takhle, vyhlídkově jsme ujeli 71 km.

úterý 24.5.
Ráno balíme, naposledy společně snídáme a díky včerejší události nám moc do smíchu není. Jirka objevil další šrámy na svém těle a začíná si vybavovat detailně, jak to vlastně bylo. Nejspíš dostal ránu do krku, téměř nemluví. Kolo je pojízdné, utržená přední brzda není zas taková tragedie, brzdit se dá zadní. Díky kotoučovým brzdám se přednímu kolu nic vážného nestalo a je pojízdné. Jedeme busem k jezeru Weissensee, krásná pohodová cesta asi 8 km podél jezera, nalodíme se na loď, díky krásnému počasí je plná turistů. Sedíme na terase lodi a kocháme se pohledy na jezero. Půlhodina na lodi rychle uteče a už jsme zase v sedle kola. Letos se nám defekty zcela vyhýbají, za to vedoucí s pomocníkem píchají denně několikrát. Ani poslední den není výjimkou, dnes došlo i na půjčené kolo od řidiče, taky ho stihli píchnout. Dnešní krátká etapa vede po málo frekventované silnici, před městečkem Zlan se na chvilku zastavujeme u vodopádu a vyjíždíme první a zároveň dnes poslední kopeček na trase. V hospodě nezastavujeme, jen na krátký oběd na lavičce na stezce u Drávy pár kilometrů před Spitalem. Řeka je tu široká a líná, všude pole, trať a zasněžené vrcholky hor zůstávají v dálce. Lenka nás opět opouští, jede zdolat poslední „kešku" kamsi na most. Opět ve třech dojíždíme na kraj Spitalu a dle navigace průvodců míříme k lanovce. Lano od lanovky je dobře vidět a bezpečně nás navede na místo srazu. Je tu sportovní areál a restaurace, poměrně liknavá obsluha, takže máme dostatek času objevit sprchy a pohodlně se převléci na cestu domů. Stihneme ještě pivo a nachytat poslední dnešní horské paprsky, sluníčko krásně hřeje a nebýt té včerejší podvečerní události v Lienzu, byl by to nejkrásnější pobyt, jaký jsme s CK Tripem zažili, dneska ještě pěkných 41 km s jedním krátkým kopcem.
Průvodce Jakub byl velmi ochotný pomáhat, nenutil nám žádné společné „meetingy" cestou nám vysvětlil, kudy je plánovaná trasa, kdo chtěl, mohl si trasu pozměnit dle svých možností a chutí. Dolomity jsou moc krásné a trasa po zrušeném železničním tělese byla opravdovým zážitkem, zrovna tak blízkost zasněžených štítů při stoupání na sedla. Takže příště asi do téhle lokality a konečně výjezd nad dva tisíce metrů, vždyť je to docela snadné!
Účastníci výpravy: Jura, Lenka, Radmila, HMS, celkem za 4 dny ujeto 296 km

Fotogalerie

03.06.2011 vložil/a: HMS
karma článku: 3.31
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Belánské Tatry a okolí – srpen 2021

Cestování
Už jsem skoro zapomněla balit na dovolenou a psát blog se mi vlastně ani nechtělo, ale pak jsem si uvědomila, že až opravdu nebudu nikam…
10.09.2021
HMS
(4.22)

Dámská 2021, aneb suchou nohou mezi mraky 15.7. až 18.7. 2021

Cestování
čtvrtek 15. 7., společně najeto 60 km, 228 m Plány pro letošní Dámskou byly skromné, vlastně ani hranice jsme překročit nechtěly. Po…
27.07.2021
HMS
(4.24)

Nákolácký podzimní sraz 2020 - Vysočina - Žirovnice, kemp Budín, jak bylo

Cestování
Rok 2020 se nepochybně zapíše do historie všech lidí a budeme na něj dlouho vzpomínat. Už jaro díky covidové pandemii a uzavírání…
14.10.2020
HMS
(5.06)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Extrem Tour)

Toskánsko na kole – agrofarma s polopenzí

Itálie
06.05.2022 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
12 790 Kč
 (CK Extrem Tour)

Toskánsko na kole – agrofarma s polopenzí

Itálie
20.05.2022 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
13 190 Kč
 (CK Extrem Tour)

Sardinie na kole – Smaragdové pobřeží

Itálie
30.05.2022 - 10 dní
cyklistický
Letecky
21 990 Kč
PR

4 mýty o výživě po tréninku (nejen) na kole, kterými byste řídit neměli

 (Daria Shevtsova, Pexels)
Cyklistika se stala masovým sportem. A jako tako každá jiná masovost, i tato láká mnoho výrobců a prodejců ke snadnému výdělku. Stačí trocha reklamy, v ní zahrát na city a na obavu o zdraví, a je to – speciální nápoje, výživové doplňky či přímo hotová jídla ve „správném“ složení, oblečení či výbava už frčí do domácností – a peníze opačným směrem.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

212 cyklistů (18 přihlášených)

Československo s dětmi - kapitola 2.

1. část Slovensko s rouškouKapitola 2 - Východní Slovensko První opravdový cykloexpediční den byl ve znamení…
Peggy | dnes

Československo s dětmi - kapitola 1.

Československo s dětmi - rok 2020 1. část Slovensko s rouškou Kapitola 1 - Cesta na východ Něco málo na úvod…
Peggy | 24.11.2021

Rok kovidový-druhý

Po loňském, předčasném jásotu, na nás na začátku letošního roku 2021 zaútočila ta čínská svině znovu. Opět se…
Stanley58 | 24.11.2021