Stezka v korunách stromů

České dráhy splnily to, pro co vznikly. Dopravily nás do Frenštátu pod Radoštěm. Na nádraží jsme osedlali své aluminiové oře a vyrazili směr Vlčina anebo spíše to, co po ní zůstalo. U ní nám vedoucí našeho zájezdu sdělil, že to bylo nejhorší stoupání z celé trasy. Nechalo mě to v klidu. Takové sdělení se totiž opakuje třikrát až pětkrát za celou cestu. A nemýlil jsem se.

Od Vlčiny jsme nastoupali další metry. To abychom se pokochali pohledem na stezku v korunách stromů. Pak se nám pod koly zavlnila turistická zelená vedoucí kolem Koliby aby nám přidala ještě pár desítek metrů navíc. Výškových, samozřejmě. Pak jsme se pohupovali až ke sjezdu na cestu vedoucí na Javorník. Za ní přišlo stoupání. Jak jinak. Pak následovala beskydská houpačka podhůřím Javorníku. Odměnou byl sjezd k Hostašovickému nádraží. Na nádraží nás přivítala hospůdka s líným výčepním. Někdo mu totiž zapomněl říct, že miliónek nevydělá pouhým otevřením hospůdky. No co už. Penízky za občerstvení dostane někdo, kdo si je zaslouží. I s tringeltem.

Hned za nádražím nás čekala nová cyklostezka, která vznikla na zrušené železniční trati. Čekalo nás luxusních osm kilometrů. Z kopečka. Stezka končí v Novém Jičíně. A protože v Novém Jičíně a ani v žádném jiném Jičíně nejsme každý den, někdo vyslovil myšlenku podívat se na náměstí. A stalo se. Po jeho návštěvě jsme nabrali po menším kličkování ten správný směr. Směr do Kunína. A když už jsme byli v Kuníně, podívali jsme se i k zámku. Přivítala nás hospůdka s polévkou a fofolu, či co to bylo za kapalinu v barvě havířských fáraček.

A pak následovala cesta domů přes Bartošovice, Horku, Petřvaldík, Novou Bělou, Dolní Polanku a Novou Ves o Ostravy.