Itálie - Dolomity 2016

Itálie - Dolomity 8. 6. - 13. 6. 2016

Naše dívčí skupina se letos vydala zase o kousek dál, kde jsme ještě nikdy nejezdily, kromě části jedné etapy z Cortiny d´Apenzo do Toblachu. Změnily jsme i cestovku, MAMUT TOUR vypadal, že zájezd s nimi může být zajímavý.

8. 6. středa noc v autobuse, dala se přežít

9. 6. čtvrtek po noční jízdě autobusem se dostáváme k lanovce v St. Ulrich (1250), skupinová jízdenka vyšla na 13 €. První dnešní dvoutisícovka je tedy zdolána lanovkou. Převážně z kopce dojíždíme až na Kompatsch. Začíná první pořádné stoupání po pohodlné asfaltové cestě, občas míjíme turisty, kola žádná. Na sedle Mahlknecht Hütte (2037) je chata a nabízí možnost občerstvení, naše skupinka využije jen WC a interiér byl velmi zajímavý. Pokračujeme na Passo Duron (2168), poslední kilometry převážně tlačíme, ale kolem nás je provoněná alpská louka, posetá kvítky šafránu. V sedle nás čeká tající sněhové pole, začíná sněžit, po kopcích se válí mraky. Sotva jsme sjely po šotolinové cestě mezi krávy, začalo pršet. Naštěstí byla otevřená jedna horská hospoda, kde jsme se všichni sešli, posilnili, zahřáli a vedoucí zájezdu zavolal řidiči autobusu, aby na nás počkal v městečku Campitello di Fassa, kam nám zbývalo dojet 5 km. Plánovaná trasa se tak značně zkrátila, ale v hotelu v Molina di Fiemme, kde budeme tři nocispát, jsme si naplno užili bazén, saunu, páru i vířivku. Venku stále prší, i když předpověď na zítra říká, že bude jasno a slunečno, tak se necháme překvapit a jdeme brzy spát.
26 km, převážně v dešti.

10. 6. pátek  měníme plán, počasí má být dnes pravé Italské, tak se přesouváme autobusem do průsmyku KARERPASS (1745). Po silnici do sousedního sedla NIGER. Krásná lesní cesta, výhledy, chata Schillerhof, tam nezastavujeme a pokračujeme dál na Bolzano. Projedeme část historického města a podle řeky Adige, stále proti větru skoro 40 km, jedeme do města Egna/Arra. Naskýtá se možnost dojet do místa ubytování na kole, stačí překonat sedlo ve výšce 950 m n.m, ale Helenu začíná bolet otejpovaná noha a před tunelem padá rozhodnutí, vrátit se autobusem jako ostatní. Stihneme zajet do městečka Tramín, které je za řekou a obklopené vinicemi.
80 km, převážně vedro.

11. 6. sobota a opět jsou v dohledu srážky, vyjíždíme tedy už v půl deváté, abychom tak brzy nezmokli. Výjezd autobusem do průsmyku PASSO ROLLE (1972), atraktivní krajina národního parku Paneveggio, pod majestátnými štíty horské skupiny Pale di San Martino. Nad dva tisíce metrů se tentokrát dostaneme vlastními silami do sedla Baita Segantini (2174). Sjezd po šotolinové cestě vyžaduje jak techniku jízdy, tak i odvahu, brzdy, pláště vše drží a tak si naplno užíváme okolních zasněžených vrcholků. Bohužel u chaty Malga Venegia (1778) začíná pršet. Žádné kochání u jezera Panéveggio ani focení krásných malovaných budov a vzrostlých smrků v národním parku. Tahle oblast byla nově vysázená odolnými smrky po 1. světové válce. Ze zdejších původních stromů se vyrábějí i slavné housle Stradivárky. V Predazzu nakoupíme místní sýry a špek, a protože už jsme stejně mokré a nechce se nám čekat na odjezd autobusu, jedeme celou trasu do Molína di Fiemme na kole v dešti, stezka je pohodlná, převážně s kopce a údolí VAL DI FIEMME musí být opravdu krásné, když neprší. Usušíme se, chvilku zdřímneme a ještě než se otevře bazén a sauna, kam se většina lidí chystá, vykoukne sluníčko a opět se jedeme s Helenou projet. Lenka jede lovit kešky za řeku. Stihneme dojet k zastřešenému mostu, pak ještě k dalšímu, podíváme se k vodopádu a zase to vypadá, že bude pršet. Vracím se na desátém kilometru od stadionu, kde se startuje v klasickém lyžování, po cyklostezce, se v zimě běhá na lyžích. Před večeří si jdu zaplavat a ohřát do sauny, Lenka dojíždí dnes podruhé v dešti, bez kešky.
74 km, dopoledne v dešti, odpoledne oblačno.

12. 6. neděle, v půl sedmé nás budí trumpetista nebo snad celý orchestr, do toho bijí věžní hodiny, takže vstáváme brzy, po snídani balíme a v 9h odjíždíme na naši poslední etapu. Autobusem si projedeme jedno z nejkrásnějších sedel na Passo Bordoi, které je ve výšce 2229 m n.m. Z městečka Campitello di Fassa vede silnice o 30 serpentinách a je vyhledávanou cyklistickou a motorkářskou skupinou. Ze sedla se sjíždí do údolí a pak opět vzhůru, tentokrát nejen klikatou silnicí, ale také úzkým tunelem do průsmyku PASSO FALZAREGO (2105). Odtud si užíváme 17 km sjezd do olympijské Cortiny d´ Apenzo, lehce prší, naštěstí mraky i kapky zůstávají v kopcích. Jedeme po bývalé železnici, která spojovala Cortinu s Toblachem ještě v době konání olympiády v roce 1956. Po Pusteralské cyklostezce dojedeme do historického Brunecku.
80 km, dopoledne zataženo, odpoledne teplo.

13. 6. pondělí noc v autobuse se opět dala přežít, ale těším se do své postele a na den volna. Jedu probouzející se Prahou, potkávám první cyklisty na cestě do práce, po 21 kilometrech jsem u nás na kopci, ještě mám před očima zasněžené vrcholky Dolomit, ale i u nás je hezky.

Původní plán vynechat jednu etapu a vyjet si nějaké sedlo sólo se bohužel neuskutečnil, nad dva tisíce metrů jsme sice vyjely, ale převážně pomocí autobusu. Počasí tentokrát vyšlo, v horách se musí s nějakým deštěm počítat vždycky. Nová cestovní kancelář se osvědčila, vše bylo perfektně připravené. Cesta byla každý den vyšipkovaná jinou barvou a společnost ostatních - nikdo nikomu nepřekážel. Po promoknutí zajít do bazénu, sauny a relaxovat na lehátku a pak se nacpat na večeři, která se skládá ze zeleninového bufetu a tří chodů včetně sladkosti na závěr nemá chybu. Tak třeba zase za rok.