Místo, kam se ráda vracím

V tomto kraji jsem prožila neuvěřitelných padesát let. Říkala jsem si, proč žiju zrovna tady? Vždyť tady není nic zajímavého. Když jsem ale sbalila děti a vyrazili jsme si třeba jen tak nalehko na kole na Pálavu nebo do okolí Lednice, zahřálo mě u srdce, že je tu přece jen  opravdu krásně. Přesto jsem v duchu prahla po vysokých štítech hor, dravých řekách a chladivých jezerech. Ráda cestuji, mám ráda změny a náhoda chtěla tomu, že jsem se nakonec přestěhovala na druhý konec republiky.

Roviny východních Čech zrovna lákaly k tomu, abychom si s manželem pořídili nová kola. Tak jak se říká, že není krásnějšího pohledu na krajinu jak ze hřbetu koně, pro mě je to pohled z kola. Každou volnou chvilku jsem věnovala tomu, abych na kole prozkoumávala okolí svého nového domova i nejrůznější cyklostezky tohoto kraje. Objevováním neznámých míst se sice rozšiřovaly moje obzory i znalost místního kraje, ale po čase se mi stejně zastesko po rozpálených stezkách jižní Moravy.

A tak nakládáme kola na nosič auta a vyrážíme tam, kde jsem dlouho neshledávala nic zajímavého.

Červencové ráno sice oznamuje, že bude pěkně rozpálený den, ale náš plán projet Lednicko-valtický areál slibuje i osvěžení v rybníku Apollo a zchlazení se v hraničním zámečku chladivým nápojem.

Nejedeme sami, přidávají se k nám naši známí  a syn se svojí přítelkyní. Cestu začínáme v Lednici. Lednicko valtický areál křižuje množství tras, zvaných Lichtenštejnské stezky,  dlouhé 90 km. Za jeden den to snad ani neprojedeme, protože je zde tolik krás a zajímavostí, které tu rodina Lichtenštejnů zanechala, že by bylo hříchem trasu jen projet a některé památky si neprohlédnout zblízka. Za zastávku však nestojí jenom nádherné architektonické památky, ale i lužní les na pravém břehu Dyje. Cyklostezek je nespočet, my si vyjíždíme svojí trasou a naše první zastávka je u Apollonova chrámu na návrší u břehu Mlýnského rybníka. Chrám byl postaven na začátku 19.  století stejně jako ostatní stavby Lednicko-valtického areálu, aby zpříjemnil život lichtejnštejnskému dvoru. Z vyhlídkové terasy na střeše je nádherný výhled do okolí. Sluníčko ale začíná připalovat, po ověžení v Mlýnském rybníku nasedáme na kola a jedeme dále. Projíždíme kolem statku Nový dvůr, kde se chovají koně a míříme ke Třem gráciím.

Chrám Tří grácií se nachází asi 5 km od Valtic nedaleko Hlohoveckého rybníka. Trojice zobrazující trio antických bohyní Athény, Afrodity a Artemis se vypíná na podstavci před půlkruhovou kolonádou s dvanácti jónskými sloupy. Baculaté postavičky jsou mi sympatické, takže se nebráním se s nimi vyfotit.

Pokračujeme dále po červené trase až ke kapli sv. Huberta, kde se naše cesty rozdělí, protože syn píchnul a vypadá to, že se bude muset zastavit ve Valticích pro novou duši. Dále jedeme tedy už jen ve čtyřech a naše další zasávka je u Dianina chrámu, neboli Rendez - vous, chrámu zasvěceného samotné bohyni lovu, Dianě.

Naše poslední zastávka u Hraničního zámečku, který byl pojmenován podle hranice mezi Markrabstvím moravským a Dolními Rakousy a dodnes nese na fasádě německý nápis "Mezi Rakouskem a Moravou", slibuje příjemný odpočinek ve stínu s dobrým jídlem a vyhlazeným oroseným (nealkoholickým) pivem. Stavba je citlivě vkomponována do přírody a je odtud přes lesknoucí se hladiny rybníků nádherný výhled až k minaretu.

Během oběda hodnotíme dnešní den, protože jsem toho sice projeli a poznali hodně, ale určitě ne všechno z těchto míst. Přijímáme také pozvání na každoroční vyjížďku krajem André po vinařských stezkách v okolí Hustopečí a Kurdějova.