reklama

Dveře do dětství

Foto: Autor

Vždycky jsem psal. Básničky, krátký kousky textů, někdy skoro povídky atd. Až na vyjímky je nikdy nikdo nečetl a neslyšel. DOkonce jsem to z větší části po čase vyhazoval. Jen pár básniček jsem občas hrával na chlastacích akcích na kytaru, když čas pokročil a mysl se potáhla blánou, kterou vytvořil alkohol, a která zastřela normální vnímání. Nikdy jsem to ani nechtěl dávat nikomu číst a psal to jen pro sebe. Prostě to byl jen můj způsob, jak se vyrovnat s bolestí a utrpením všedního dne. Vždycky, když začnu psát, tak je to osobní a prozrazuje to moc o pisateli a jí nikdy nechtěl se tolik svěřovat a nechat ostatní pohlédnout tak hluboko ke mě dovnitř.

Tys mě ale Básníku nadchnul. Tvoje odvaha mě povzbudila, ale hlavně mě tvoje vyprávění a odhalení zákoutí tvé duše oslovilo a pohnulo něčím v té mé. Bylo pro mě vlastně osvobozující to číst. Poznávat se v některých věcech a cítit, že nejsem sám, že nejsem jediný na světě. Chci ti poděkovat a chci ti to vrátit. Možná tohle není ten nejlepší způsob, ale kdo ví. Třeba ano. To se uvidí.

Překonal jsem lenost, jež vracela mne, s břichem nacpaným a hlavou prázdnou, zpět pod peřinu. Mou dětskou ochránkyni před přízraky, co naplnily můj pokoj vždy po setmění. Teď mám přízraky v sobě. Před nima už nepomáhá zavřít oči, pevně stisknout víčka a schovat se pod peřinu v rohu postýlky.
Vím to!
Zkoušel jsem to...

Procházím se lesem kousek za hranicí naší vsi. Ještě sem v ospalém nedělním odpoledni slabě doléhají zvuky civlizace. Štípání dřeva, hluk občas jedoucího auta a sem tam i nesrozumitelní shluky slov.
Má dětská fantasie tu kdysi viděla divočinu z románů Karla May či lovců mamutů. Pobíhal a plížil jsem se tu s klackem, na který jsem drátem přivázal šutr, předstírající, že je to pazourek, jehož podoba pro mne byla tajemstvím. Na hlavě půlku babiččina chcíplého kohouta a tam mezi stromy jsme zažíval neskutečná dobrodružství a hlavně byl šťastný. Naposledy. Potom už nikdy.

Spousta prohlubeninek, co se vždy na podzim zalily vodou a vytvořily soustavu navzájem často propojených kaluží, dala tomuto kousku lesa v mé dětské fantasii jméno „Země tisíců jezer". Nikdy jsem ten název nikomu neprozradil, stydíc se mezi vrstevníky za projev laciné romantiky. Po chvilce hledání, jsem ho našel. Buk nebo habr nebo...?
Už asi nikdo, ani já, by ve změti čar vyřezaných „rybičkou" v kůži onoho stromu nerozeznal jméno. Jméno své platonické lásky, kterou se moje asi destileté neznámým pocitem zmítané srdce pokusilo ventilovat tímhle nešťastným způsobem.
Lituji toho a snažím se mu omluvit za zranění.

Po zamrzlých plochách jezer se procházím sem a tam. Tady jsem o mnoho let později ležel několik hodin s láhví vodky a přes potoky slz, které mi tekly z očí, střídavě řval, ale většinou jen tiše prosil Boha, aby mne konečně zabil. O kousek dál jsem došl k dalšímu stromu, jež jsme kdysi poznamenal. Tentokrát je v kůře bělostné břízy už z dálky vidět a rozeznat dobře čitelná čtyři písmena.
SMRT.
Vždycky, když mou duši začlay otravovat a dusit přízraky, chodil jsem sem a na tenhle strom jednou vypsal své největší přání. Tisíckrát jsem tady i jinde prosil Boha, aby mi dovolil zemřít.
Teď jsem rád, že mne neposlechl.

Jen občas, tak jako dnes, zas slyším ozývat se dávné přízraky. Přízraky smutku, beznaděje, bolesti duše a jdu sem hledat svou dětskou postýlku, kde stačí jen jen pevně zavřít oči, schovat se pod peřinu a všechno špatné je pryč.
Hledám svou postýlku, svou čistou duši, hledám dveře do dětství.
Hedám, ale nenacházím.
Už tolik let.
Někde ale přece musí být!
Já to vím!
A až je najdu, sáhnu do kapsy a určitě ucítím v dlani klíč.
Klíč co odemyká dveře do dětství.
Otevřu je... a vykročím.

Fotogalerie

30.01.2011 vložil/a: Jurimír
karma článku: 6.26
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Jak jsem potkal tabák

Ze života
Jako dítě jsem měl celkem jasno. Naši kouřili tehdy oba a já věděl a prohlašoval, že kouřit určitě nebudu. Ale přece jen mě to samozřejmě…
06.12.2012
Jurimír
(5.57)

Proč na kole? Já vlastně nevím...

Ze života
Na kole. Proč vlastně na kole?Nevím, já ti fakt nevím...Můžu ti povědět jak to vlastně začalo, ale nemůžu ti říct proč. Já fakt nevím..…
29.08.2012
Jurimír
(7.83)

Barevné pláště sweetskinz

Technika
V jedné ze starších diskusí na serveru www.nakole.cz jsem se dozvěděl o existenci plášťů firmy http://www.sweetskinz.com/ , které mne…
12.10.2010
Jurimír
(4.53)
PR

Cestování a zdraví: Nepodceňujte prevenci ani pojištění

 ()
Cestování je úžasný způsob, jak si odpočinout, nabrat nové síly a poznat nová místa. Na cestách vás bohužel mohou potkat nejen pozitivní zážitky, ale také nepříjemnosti v podobě úrazů nebo nemocí. Proč je prevence důležitá a jak se v zahraničí můžete chránit?
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

564 cyklistů (15 přihlášených)

Bikepacking přes Slovensko pokračuje: Z Čachtic do Gaderské doliny

Poté, co jsme se dvěma dětmi úspěšně projeli Malé Karpaty a zjistili, že náš syn Oskar je schopen ujet až 50…
Kristina | 03.10.2024

Centrální stezkou od západu na východ_3

Úterý 23. červenceKdyž pominu stále trvající vedra, začal dnešek příjemně. Ráno jsme měly poměrně brzy…
Aar | 02.10.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 11. část

Kolečko se uzavírá Ještě v Kazachstánu jsme byli tak trochu celebrity. „Zdrastě, jak se máte? Viděl jsem vás…
Peggy | 24.09.2024