reklama

Dámská rozhlednová (s doprovodem) - dokončení severní hranice

Foto: Autor

Tradiční „dámské" se letos zúčastnili dva švarní chlapíci a tři dámy. Burajdu vyzvedávám v parku před Hlavním nádražím v Praze, Lenka čeká u pokladen, jedeme vlakem do Ústí nad Labem. Tam se k nám připojuje Jura a Jeník, kteří přijeli po ose odněkud z Rakovnicka. Na Mírovém náměstí chvilku posedíme v kavárně, kde si nás vyzvedne kamarádka Alena u které, budeme dneska spát. Bydlí na Severní Terase, tak zatímco ona jede trolejbusem, my šlapeme po žluté značce k jejímu bytu. V poslední zatáčce je místní vyhlášená restaurace, kterou vede boxer Konečný, nelze nezastavit. Nad mapou a detailním plánem zítřejší trasy a u výborného pšeničného piva Vít vydržíme skoro do zavírací hodiny.
Sobota ráno, sluníčko nás vytáhne brzy z postelí, zabalíme, nasadíme tašky na kolo a po deváté vyrážíme směr první rozhledna, Komáří Hůrka. Bohužel ze Severní Terasy musíme sjet až téměř k řece. Přes Skorotice, Habrovický rybník kolem letiště po polní cestě se dostáváme na silnici na Varvařov a Telnici. Za nádražím je otevřená hospoda U Zeleného stromu a my se stáváme prvními dnešními hosty. Burajda jako první navrhuje posilnění před kopcem na Adolfov. Pomaličku stoupáme do vyhlášeného zimního střediska. V Adolfově si zasloužíme další občerstvení, polévku, pivo, doplnění vody a pokračujeme na Habartice a Fojtovickou pláň. Rozhledna na Komáří Hůrce je sice v plánu, ale pro dnešek stačí, že jedeme kousek od ní. Sjíždíme do Fojtovic, kde bychom měli najet na zelenou značku, přejet hranice a pokračovat k rozhledně Geinsinberg. Zelená tu byla, ale cyklo č. 23 zahýbá vlevo po pěkné silnici, kdežto zelená vede přes pole jakousi kamenitou stezičkou. Omyl zjistíme, až dost vysoko, tak hranici kopírujeme po naší straně. Dojíždíme k Cínovci, domy i rozbitý kostel působí v jinak krásné krajině dost depresivně. To, že jsme přijeli na hranice a na přechod Cínovec poznáme i po slepu, trpaslíci a tržnice jsou k nepřehlédnutí. Posilníme se kávou, páni pivem, ale nakonec zůstáváme na našem území a pokračujeme po cyklotrase číslo 23 směr Fláje. Brzy dojíždíme na dohled rozhledně Bouřňák, pod námi se rozevírá Chomutovská pánev s elektrárnou Prunéřov. Na poli, kousek od bývalé obce Vilešov stojí karavan a v něm pestrá nabídka nápojů, teplé párky. Nějak nám v těch kopcích a pustinách vyhládlo, také dost fouká. Zastavujeme, nejsme tu sami, obdivujeme divný stroj, něco mezi koloběžkou a šlapadlem, majitel jede opačným směrem, než my, do Ústí nad Labem. Pokračujeme k Flájské přehradě, tam nás opouští Lenka, jede hledat dnešní první kešku. My ostatní přejedeme hráz, a jak máme zafixovanou cyklotrasu č. 23, tak jedeme stále po ní. Silnice se vrací za přehradu, stoupá, občas se zhoupneme a najednou jsme ve vesnici Klíny. Nezbývá, než se vrátit a pro dnešní den připsat 20 km kufru. Do Českého Jiřetína je to naštěstí od Flájské přehrady s kopce, ve vesnici se ptám, kudy k penzionu Barbora, na křižovatce vpravo, upoutávka na penzion a posledních dnešních 600 m. Silnička začíná dost prudce stoupat, v zrcátku vidím, že Burajda kolo vede už od cedule, Jura s ní, já jsem schopná jet do chvíle, než se mi na počítadle objeví, že stoupání má 17 %, slézám, ptám se chataře, jestli je to opravdu cesta k penzionu Barbora, prý ještě 100 m a jsem tam. Žádných 600 metrů, ale drsných 1380 m, jak jsme druhý den, už naštěstí ve sjezdu naměřili. Ještě mám na hlavě helmu a už držím v ruce natočené pivo, z výrazu Burajdy i ostatních při dojezdu k penzionu je jasné, že dneska už toho bylo opravdu dost. Ještě slyším, jak Radka volá domů, že je v pořádku v místě ubytování, jen si „Hanka plete pravou a levou ruku a bydlíme na nejvyšším kopci v širém okolí". Večeře, ubytování, pivo a hlavně teplá sprcha nás všechny probere a společný večer je velmi příjemný.
79 km, 1341 nastoupaných metrů


Nedělní ráno je slunečné, snídaně o půl deváté, naložíme kola, doladíme dnešní trasu. Pod kopcem nám Burajda oznamuje, že dál nejede, že si volá odvoz a že si máme užít dnešní den. Nemá smysl přemlouvat nebo čekat, jedeme tedy ve čtyřech, směr hranice a městečko Neusendorf. Po hrázi dojedeme na druhou stranu jezera, silnice je zde ve výstavbě, takže hned na začátek pravá kamenitá bikerská cesta. Po pár kilometrech dojedeme do města Neuhasen, zde je krásný zámek, ale slouží jako hotel, vyšlápneme k němu a protože nám Burajda odjela i s mapou, musíme si vystačit s tou vývěsnou, zde na zámeckém nádvoří. Pokračujeme po místní cyklotrase do města Oberneuschönberg, tady se vyrábí hračky, podobné našim Igráčkům, mám vybití telefon, takže žádná dokumentace míst, kterými projíždíme. Obědváme v místním parku u fontány a těsně podle hranice, příjemným údolím jedeme do města Rubenau. Lenka se pokouší vyzvednout kešku, ale je v kategorii nejvyšší a ještě ke všemu na skále, tak jí bohužel musí oželet. Úspěšná je, až kousek před Načetínem, kde konečně vyzvedává svoji první Německou kešku. V Načetíně, je tak akorát čas na pivo a kafe, bohužel pivo mělo děsivou chuť, pokračujeme tedy směrem k Hoře sv. Šebestiána. Po modré značce a lesní cestě dojedeme na cyklotrasu č. 36, krátká zastávka v místech bývalé obce Jilmová u Karlova pramene nabíráme čerstvou vodu a už sjíždíme k přehradě Písečná. Zde je také bývalá obec Rusová, která po vysídlení Německého obyvatelstva pomalu zanikla. V sedmdesátých letech byl o demolici obce natočen dokumentární film. Pokračujeme na Měděnec, tady se odpojuje Jura, sjíždí do Klášterce nad Ohří, tak už jen ve třech pokračujeme do Kovářské, Lenka zkouší keškovat, my s Jendou zastavujeme na pivo a hlavně potřebuji nabít telefon. Posilněni jedeme do Českých Hamrů, nejdřív opět stoupáme, ty dnešní kopce nemají konce a představa, že zase bydlíme na kopci, mě dost děsí, naštěstí vyjedeme jen na sedlo a pak už sjezd do vesničky a penzion Krušný Ráj je přímo u cesty. Obsazujeme dva útulné pokojíčky, regenerujeme se ve sprše, večeře a pan majitel má i nabíječku na můj telefon. Po dlouhém dni v sedle jdeme hned po zavírací době spát.
84 km, nastoupáno 1040 metrů
Pondělní ráno je zatažené, po kopcích se válí mlha, jedeme po cyklotrase 3002 hned od penzionu. V Loučné chceme přejet na druhou stranu a pokračovat přes Fichtenberg, Oberwisenthal na Boží Dar. Zatažená obloha, nevěstí nic dobrého a tak se nám na rozhlednu vlastně ani nechce, zůstáváme na našem území a jedeme přes Klínovec. Na Klínovci se usilovně pracuje, staví tu už mnoho let novou chalupu, silnici, z daleka je vidět jen vysílač. Zahřívíme se polévkou a čajem, na sjezd do Božího Daru si raději navlékám prstové rukavice. Někde ztrácíme cyklotrasu č. 36 a sjíždíme dost rychle dolů. Po žluté značce se tedy vracíme zpět do kopců, Mrtvý rybník, zaniklá obec Rýžovna a jsme opět na Krušnohorské magistrále. Konečně vyjíždíme k rozhledně na Blatenském vrchu. Lenka jde lovit kešku, my s Jeníkem stoupáme na maličkou rozhlednu, kterou pomalu přerůstají okolní smrky. Parádní sjezd do Horní Blatné, pak Abrtamy, odbočku na Oldřichov sice mineme, ale do Nejdku se nám nechce, tak se vracíme a krásnou silničkou stále v lese jedeme přes Lužec, Děpoltovice, tady mám bohužel prázdné zadní kolo. Ještě, že máme sebou mužský doprovod, ale při pumpování se pravidelně střídáme. Otovice, zde je potřeba doplnit tekutiny a také bych potřebovala dofouknout kolo. Výborný nekvašený Chodovar a přes Růžový vrch sjíždíme do Karlových Varů. Maminka už má pro nás připravenou večeři i pokojíčky. Jdeme otestovat nově otevřený Becherplatz, kde je restaurace a vaří tu i pšeničné pivo. Je výborné, ale cena za 400 mil. 46,- je dost velká, půllitr je za rovných 50,-. Jediná otevřená hospoda v centru, o které víme, je jakýsi Bombardíno bar, kde jsou ceny piv přijatelné.
63 km, nastoupáno 946 metrů


Úterý je posledním přesouvacím dnem, svítí sluníčko a už od rána je teplo. Zastávka v Lidlu, na doplnění zásob na cestu, já zatím jdu do obchodu s pneu-pomůckami požádat o zapůjčení pumpičky na kolo. Dofouknutí pomohlo, ale cestou se ještě budeme muset zastavit u benzinky s kompresorem. Teplá oplatka na kolonádě a už šlapeme podle řeky Teplá směr Bečov nad Teplou. Na chvíli zastavíme na nádvoří zámku, je tu spousta cyklistů, sjedeme k nádraží a už stoupáme na Starý Dvůr, téměř opuštěná osada se starým statkem, Nová Ves je také vylidněná vesnice, ale opravují zde zdevastovaný kostel. Tři kříže, louka na které kvetou Oměje a sjíždíme do vesnice Prameny. Z časových důvodů už nemůžeme vyjet na Kladskou, z Pramenů jedeme přímo do Mariánských Lázní. Stihneme oběd kousek od nádraží u Josefa Švejka, pivo bylo ošklivé, jídlo výborné a před třetí hodinou už stojíme na perónu a čekáme na vlak. Jeník vystupuje v Berouně, my pokračujeme do Prahy. Lenka se sveze metrem, já sedám na kolo a nejkratší cestou, někdy i jednosměrnou a po chodníku jedu k Mánesu na cyklostezku A2. Teprve tady si uvědomuji, pohodu Krušnohorské magistrály a zapadlých lesních cest. Po náplavce se plouží davy s kelímky od piva, plno je i na Modřanské, ignoranti na bruslích se sluchátky v uších nebo s holemi v rukou a rychlobruslařským předklonem si myslí, že jsou na stezce sami. Lesní cesta k nám na kopec je po červnových deštích vymletá a téměř nesjízdná, tlačím naložené kolo a těším se na sprchu a pivo. Letiště, prašná cesta a jsem doma.
68 km, nastoupáno 761 metrů
Letošní „Dámská" byla sice tematicky zaměřená na rozhledny, které jsme nakonec vlastně vůbec nenavštívili, kromě Blatenského vrchu, ale i tak si myslím, že ta letošní s doprovodem se moc povedla, zejména proto, že Burajda zařídila tak krásné počasí. Celkem za čtyři dny najeto 294 km a nastoupáno 4088 metrů.

 

Fotogalerie

18.07.2013 vložil/a: HMS
karma článku: 3.31
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Dámská 2023 – okolo Ašského výběžku k nejzápadnějšímu bodu ČR a ještě kousek dál

Cestování
Letošní Dámská je prémiová, protože tuhle tradici držíme už od roku 2003. Jen jeden rok jsme vynechaly, v roce 2007 jsem si těsně před…
19.03.2024
HMS
(4.21)

Dámská 2022 – Na břehu řeky Svratky kvete... cyklistika 16.7. až 19.7.2022

Cestování
Polovina července se již stala tradičním časem Dámské. Tu letošní jsme naplánovaly už v zimě a po jedenácti letech jsme se vrátily na…
04.08.2022
HMS
(4.81)

Belánské Tatry a okolí – srpen 2021

Cestování
Už jsem skoro zapomněla balit na dovolenou a psát blog se mi vlastně ani nechtělo, ale pak jsem si uvědomila, že až opravdu nebudu nikam…
10.09.2021
HMS
(4.53)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Kudrna)

Bikepackingová výzva Rakouskem až domů

Česko, Rakousko
04.07.2024 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
7 800 Kč
 (CK Frčíme)

Šumava na kole

Česko
12.07.2024 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 900 Kč
 (CK Frčíme)

Teplické cyklostezky na pohodu

Česko
20.08.2024 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
10 500 Kč
PR

Dovolená plná zážitků: Cyklistika, hazard a relax v jednom

 (shutterstock.com licencia NATALIS)
V letních měsících se otevírají dveře k dobrodružství a odpočinku, a co by mohlo být lepšího než spojit dovolenou plnou zážitků s aktivitami, které nabízejí vzrušení, relaxaci a šanci na výhru? Cyklistika, hazard a relaxace - tři prvky, které mohou vytvořit nezapomenutelný zážitek z dovolené. Přečtěte si, jak tyto různorodé aktivity mohou společně vytvořit dovolenou plnou vzrušení a odpočinku.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

201 cyklistů (15 přihlášených)

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 6. část

Naše první třítisícovka Slibovali jim ráj na zemi a místo toho je čekala jen pustá step. Tak zní úvod příběhu…
Peggy | 20.05.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 5. část

5. část - Jezero Yssyk-kul a okolí V sedle se cesta narovnala a pak zlomila. Bylo už jasné, že jsme bouřku…
Peggy | 10.05.2024

Kazachstán a Kyrgyzstán 2022 - 4. část

4. část - Chtěla jsem Kyrgyzstán, mám Kyrgyzstán... Podepsaly se na nás únava, hlad a stres, jestli seženeme…
Peggy | 06.05.2024