NaKole.cz
Konec dobrý všechno dobré, aneb co se všechno pokazí během odpoledne
Včerejší výlet na kole:
Od rána svítilo sluníčko, možná poslední relativně teplý den, ale já měl, ke vzteku, čas až po obědě. Rychle jsem se oblékl, popadl kolo a vyrazil. Než jsem se vymotal z hraničního lesa počasí se pokazilo, bylo po sluníčku, přišly mraky. Ale pořád bylo teplo. Ujel jsem pár km a měl jsem prázdné kolo. Tak jsem vytáhl rezervní duši, přehodil ji a jel dál. Jen jsem si uvědomil, že musím jet jiný okruh než naplánovaný, abych dojel domů za světla. Ale zvolenou cestou jsem také dlouho nejel.
A když jsem byl skoro v tom nejvzdálenějším místě, bylo kolo prázdné znovu. Asi nejsou Supreme ty správné pláště do lesa či co. Jenže, ukázalo se, že lepení je doma na ponku. Vzal jsem telefon a volám velitelce, že návrat domů se odkládá na neurčito. Prostě nějak dojdu, uvidíme. Po chvíli mě volá, že pro mě přijede soused, tak vytáhnu papírovou mapu, zorientuji se, ona sedí u googlovských map a já se jí snažím vysvětlit, kde asi jsem a kde se dostanu na silnici. OK. Další telefonát, že prý jaké mám souřadnice. Tak je odečtu z mého stařičkého Garminu, to už jsem na silnici, tak se domluvíme, že kousek ode mě je velká křižovatka, že budu stát tam. Soused totiž nemá telefon, ale místo je natolik jasné, že se neočekávají problémy. No abych nezdržoval, čekal jsem tam tři hodiny, byla tma, ukrutná zima, foukalo a já odmítal pomoc okolo jedoucích řidičů. V tom stresu nás nenapadlo vnutit sousedovi manželčin telefon, takže on byl někde na cestě a já se nemohl hnout z místa domluveného srazu.
Po třech hodinách soused dorazil domů, ne neměl paty od sněhu ani nebyl poprskaný od velbloudů, jen zadal chybně souřadnice do GPS, ta ho dovedla k Budyšínu a tam v uzavírkách a objížďkách zabloudil. Já ovšem byl poblíž Bischofswerdy. Hrozná situace, tři hodiny stepuji jak nejhorší prostitutka na silnici a teď je sedm večer, tma jak v pytli, zima jak v morně, mám hlad a jsem na začátku. Kdybych šel býval pěšky, už bych možná byl na hranicích. Pokládám telefon a přesně v tom okamžiku přijíždí proti mě auto, nejdřív blinkr doleva, ale pak mě spatří a odbočí vpravo ke mě. Co prý se stalo. Lámanou němčinou mu vysvětluji, že jsem uvázl, měl pro mě přijet kamarád, ale porouchalo se mu auto (neumím v němčině říct jiné zdůvodnění, proč stojím zmrzlý v noci). A on, že tedy jede do Kleinwelky, ale že se se mnou vrátí do Neustadtu, jestli mi to pomůže. No zda-li!
Nacpeme kolo do auta, on zavolá manželce, že se zdrží a vyrážíme. Po cestě vymyslí, že mě doveze až do Sebnitz, že dál nemůže, že nemá zelenou kartu.
A v Sebnicích nad tím mávne rukou a vysadí mě až před domem.
Jestli si myslíte, že andělé nemají fousy, tak tenhle je měl.
Pár dní na Tour de Baltic
Polskem bez cíle
A opět ta lužická jezera
Vyzkoušejte:
Cyklistika – přínos pro zdraví a pohodu
Do Českého lesa za dobrodružstvím i historií
Nová značka skládacích kol v ČR – Montague kola (nejen) amerických výsadkářů
článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením NaKole, o.s. a s uvedením zdroje.
NaKole.cz se právě projíždí
Východní Balkán - 4. část - Bulharsko - Rodopy
Na pěkné noclehy si člověk rychle zvykne. Prostě jsme ty krásné přístřešky začali brát jako standard, až jsem…
Východní Balkán - 3. část - Rozžhavený nejjižnější bod
Na úvod jsem zapomněla na pár důležitých informací: - Dětem už je (rok 2021) 12 a 14 let (ano, nočník jsme už…