Cyklocesta s dětmi - letní podalpské kolečko I.

Tohle bude o cestě, kterou jsme podnikli letos našimi třemi dětmi. Je pravda, že naše cyklocesty bývají daleko více rodinnou dovolenou, než nějakým úžasným cestováním. Kilometry počítáme ve stovkách, nikoli v tisících, zastavujeme spíš na dětských hřištích než na turisticky významných místech, a tak podobně. Přesto sem napíšu pár praktických informací, které by se snad mohly hodit komukoli, kdo by se pokusil dovolenou s dětmi strávit stejným způsobem. Takže dva dospělí a tři děti ve věku 10, 6 a 3 roky. To vše na kolech, zásadně natěžko, s cyklovozíkem.

 

Plány a trasa

Vstupní podmínky pro trasu se zpočátku zdály skoro nesplnitelné, a když je jednotliví rodinní příslušníci blíže upřesňovali, přestal jsem používat i to slůvko "skoro". Posuďte sami:
1) Musí to být z kopce. Pořád. Výjimky mohou tvořit krátké úseky roviny. A - tati - rovina není to, čemu říkáš rovina ty, na to nezapomeň!
2) Musí to být jetelné i pro dítě na 16" kole singlespeedu, protože naše šestiletá Bety prostě ještě na žádnou dvacítku nedosáhne (třístupňovou převodovku v náboji mi kamarád nabídl až dva dny před odjezdem, na přepletení kola nezbyl čas).
3) Kolem musí být hory (přání maminky), jezera a řeky ke koupání (přání dcer), musí to vést většinou podél železniční trati (přání syna) a musí tam být pořád hezky (přání všech).
4) Musí tam být většinou cyklostezky, anebo aspoň slušní a ohleduplní řidiči (tím padly jakékoli plány pro ČR).
5) Cenově to musí vyjít maximálně někam kolem dvaceti tisíc korun - víc na účtu není. No, uvidíme.
6) Časově se musíme vejít do 17 dnů na kolech + 2 dny na cestu tam a zpět.

Tak, konec napínání, vyšla z toho pochopitelně Taurská cyklotrasa v Rakousku, která se zdála většinu požadavků jakž takž splňovat.
Jenže nastaly další otázky: jak se tam dostat? Vlak jsme zavrhli - 12 hodin na cestě by nám nevadilo, ale vidina čtyř přestupů se třemi dětmi, čtyřmi koly, brašnami a  naloženým vozíkem se nám moc nelíbila (holt nejsme Ivasienkovi :-)). Zbývalo auto, pro které se na konci cesty bude muset nějak dojet. To je sice otrava, ale co se dá dělat. Ledaže by...
Ledaže by se nejela ta Taurská celá. Tady nám náhodou pomohla právě vydaná kniha od Michala a Lucie "Cyklostezky Evropy". V kapitole o Innské cyklotrase je popsaná odbočka to Zillertalu s poznámkou, že "hned za kopcem" začíná Taurská trasa, na kterou se lze přes ten kopec "přehoupnout". V hlavě se nám zrodil nápad jet dokola po řekách Salzachu (po proudu) a Innu (proti proudu). Pohled na mapu nám sice řekl, že to nepůjde stihnout, ale zbývalo vymyslet jen "zkratku" ze Salzburgu k Innu, s čímž pomohli nákoláci, a "podalpské kolečko" bylo na světě:

http://www.bikemap.net/route/597067