Kolo jako pták Fénix

Někdy těsně po revoluci se v kolokrámu v Praze na Karlově náměstí konečně objevila kola. Do té doby to byla těžká podpultovka a já jsem se najednou, v době rané dospělosti, stal majitelem světle hnědého turistického kola Eska, s vlaštovkovými řídítky, jednotalířem a asi pětikolečkem. Bylo to úplně obyčejné nudné turistické universální kolo s dědkovským posedem a nároky a navíc s příšernou barvou. Ale tehdy jsem byl nadšený, že ho mám.

Postupem času jsem ho začal přetvářet ke obrazu svému. Opatřil jsem ho třítalířem a postupně až kazetovým osmikolečkem. Vlaštovková řídítka jsem brzy nahradil řídítky rovnými s dlouhými sklopenými rohy, které mi nahrazovaly dolní úchop beranů. První zdejší fotka hnědého kola je z roku 2000, z cesty s dětmi za úplným zatměním slunce do Rakouska.

Jak šel čas, začal rám Esky ve vlhkém sklepě rezavět. Neuměl jsem to tehdy zastavit. Rez postupovala stále dál a dál a všechny moje opravy to ještě zhoršovaly. Známý servisák mi tehdy dal rám z Favorita, který jsem nechal nastříkat profíkovi práškovou barvou a přeskládal jsem Esku na Favorita. Tak vznikl červený Favorit s barvou Ferrari.

Rám Favorita jsem před lakování patrně nedostatečně odrezil. Také mi hned ve sklepě, ještě úplně nový upadl na betonovou podlahu. Takže jsem to musel dál stále dokola opravovat a odrezovat. Nakonec jsem se to naučil, celé znovu obrousil a přestříkal sprejem. Kolo bylo hladké, lesklé a nádherné. Jen ta barva byla hrozně měkká. Po dvou letech se to odřelo a začalo prolézat bílý plnič. Volba byla znovu to přestříkat něčím tvrdším, nebo to nechat ještě jednou udělat od základu profíkovi, což jsem zvolil. Rez je zachycen, sklep už je méně vlhký, mohlo by to vydržet.

Kolo jsem opět úplně rozebral, nechal celé opískovat a znovu nastříkat práškovou barvou, tentokráte na modro. Změna musí být. Domů jsem si přivezl krásný zabalený modrý rám a z úplné nicoty opět vznikl nový modrý Favorit, na kterém už zase jezdím. Z původní Esky má stále původní hliníkové blatníky.