reklama

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 1.

Ještě doma, loučíme se s kamarády
Ještě doma, loučíme se s kamarády
Foto: Autor

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017)


Část 1 - Úvod, z Maďarska do Rumunska

Na začátku se to jevilo jako bláznivý výmysl jedné ambiciózní matky. (Která má ráda hory a přírodu a směr na východ Evropy a letos prostě zatoužila vrátit se po letech do Rumunska). Doma jsme se kvůli tomu málem pohádali. „Blázníš?" byla první reakce, když jsem panu řediteli předložila trasu naklikanou do internetových map. Na obrazovce počítače se míhaly klikyháky a výškový profil připomínal nůž na chleba. Takový ten hodně zubatý a ostrý. Výzva pro dospěláka, natož pro rodinu s dětmi.

"Jak chceš děcka donutit, aby šlapaly do těch kopců bez řečí!? Umíš si představit tu práci s nima?" pokračoval Luděk.

Pravda, před dvěma lety jsme s nimi přejeli Alpy cestou do Benátek, ale to šlo o cyklostezky a o co nejsnazší průjezd. Nyní se měly Karpaty překonat podélně a naopak co nejvyššími silnicemi. Aby ne, když mi inspirací byla tato stránka. Jak jsem ji objevila, už jsem prostě nemohla jinak, než tyto čtyři silničky poctivě projet, hezky pěkně jednu po druhé.

Následovalo dlouhé mlčení. Do odjezdu týden a něco a my stále neměli jasno, kam pojedeme.

Nebudu to prodlužovat. Ještě že my ženy víme, jak to narafičit, aby to dobře dopadlo. Aby se pro moji trasu nejen nadchl, ale aby to navíc nakonec vypadalo, že je to celé vlastně JEHO výmysl.

Bylo to hodně odvážné, až skoro troufalé. S dětmi jezdíme a chodíme po horách hodně, ale dvoutisícová sedla jsme s nimi ještě nikdy nepřekonávali. V té době jim bylo 10 a 8 let. A tak jsme náš plán ani nikde do světa nevytrubovali. „Jedeme do Rumunska," odpovídali jsme, když se někdo zeptal, ale víc nic. Naši trasu jsme odtajňovali postupně. Vždycky až když jsme měli „hotovo". Ne že bychom s tím chtěli schválně dělat takové štráchy. Ale bála jsem se. Všeho.

Pár dní před odjezdem mi moje máma poslala nevinnou otázku: „Nebudou tam medvědi?" (Mimochodem, moje máma tou dobou projížděla ve vypůjčeném autě se svým sedmdesátiletým bratrem a jeho přítelkyní USA po Route 66). „Kdepak, medvědi v Rumunsku žijí jen vysoko v horách a lidí se bojí," uklidňovala jsem sebe i ji. Ale znáte to, večer jsem do internetového vyhledávače zadala „Rumunsko a medvědi" a už to jelo. Tak schválně, ať to nemusíte dlouho hledat a ať si to taky užijete. V Rumunsku žije odhadem přibližně 5 - 6 tisíc medvědů, což je cca 60 % evropské populace. A že by s nimi problémy nebyly, se říci nedá. Píší o nich všichni. Motorkáři, cyklisté, pěší turisté. Obavy jsou asi na místě. Méďové jsou stále odvážnější, ztrácejí přirozený strach z člověka, hledají si potravu čím dál víc u lidských obydlí, u kempů, v popelnicích. Informace, že je od jara dokonce z důvodu výskytu medvědice s mláďaty uzavřený přístup na hrad Poienari, byla tou poslední, kterou jsem přečetla. Bylo mi do breku. Přeci jenom je ve mně kus hysterické matky. Která sice nutí děti do zdolávání dálek i výšek, ale trpí u toho strachem. Takovým tím iracionálním, ale sžírajícím. Obavy jsme měli z polodivokých psů, na ty jsme byli poctivě vybaveni, ale na medvědy jsme už nepomysleli. A tak se mi pár dní před odjezdem už celé Rumunsko přestalo jevit jako skvělý nápad. Jakýsi hlásek mi našeptával: „Co když je to varování, že nikam nemáme jezdit!" Luděk však nemínil couvnout. Alespoň jsem z něho vymámila slib, že když budeme v nějaké té medvědí oblasti, nebude trvat na noci pod stanem ve volné přírodě, ale ubytujeme se někde v bezpečí.

A tak jsme vyrazili. Vlakem do maďarského Szegedu, abychom na start po Karpatech nabrali poctivou startovní výšku 70 metrů nad mořem. Po vystoupení z vlaku nebylo kolem dokola po horách ani památky a vzduch ztěžklý letním žárem se ani nepohnul. Pomalu jsme začali naši pouť. Druhý den jsme se přiblížili horám na dohled a třetí den do nich vjeli...

Pokračování příště....

Fotogalerie

27.03.2019 vložil/a: Peggy
karma článku: 5.08
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Československo s dětmi - kapitola 12.

Cestování
Člověk se pořád má co učitDůl Bílina. Mělo by jít o nejhlubší místo ČR (cca 20 m nad mořem), byť uměle vytvořené. Ze dna dolu startoval…
08.02.2022
Peggy
(5.07)

Československo s dětmi - kapitola 11.

Cestování
Čestný pionýrskýSlibuji čestný pionýrský, že až do konce akce už nebudeme nic opravovat, ani lepit, ani shánět žádné náhradní díly po všech…
31.01.2022
Peggy
(4.81)

Československo s dětmi - kapitola 10.

Cestování
Kdo nebyl na Háji, nebyl na Ašsku Ašský výběžek je velice zajímavý kout Česka, před mnoha lety jsme jeho důkladnému průzkumu na kolech…
25.01.2022
Peggy
(5.07)
PR

Zažijte nekonečnou svobodu na stezkách s horskými elektrokoly Crussis

 (Ground Picture / Shutterstock.com)
Pokud milujete dobrodružství na dvou kolech a zároveň toužíte po pocitu svobody, je tu pro vás jedinečná možnost. S horským elektrokolem Crussis si můžete užít neuvěřitelné zážitky na horských stezkách a díky tomuto elektrokolu se vám tak otevřou dveře do nového světa neomezených možností. Bez ohledu na vaši fyzickou kondici nebo technické dovednosti vám horské elektrokolo, umožní překonat terénní překážky a objevovat krásy přírody s minimálním úsilím.

Nová značka skládacích kol v ČR – Montague kola (nejen) amerických výsadkářů

Skládací kola Montague (Citybikes)
Skládací kola si již dávno našla cestu k zákazníkům. Není divu. Jsou praktická a zásadně rozšiřují možnosti rekreační a městské cyklistiky. Díky lehkosti a skladnosti jsou používána při cestách vlakem, autobusem, letadlem, karavanem, osobním autem a dokonce i ultra-light letadlem či vrtulníkem.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

162 cyklistů (3 přihlášení)

Bikepacking španělsky 6.část: Z Andalusie přes Extremaduru do Castilla y León

Ronda s ikonickým mostem přes hluboký kaňon, poutnické El Rocío, kde sa naše kola topí v písku, nádherná…
Kristina | 29.05.2023

Stezka středozemím

Inspirací pro letošní trasu byly knížky Jana Hocka o dálkových trasách v ČR (na internetu www.viaczechia.cz).…
Aar | 19.05.2023

Norsko 2022 – S děravou botou Hardangerviddou

Náhorní plošina Hardangervidda není pouze norská, nýbrž s největší určitostí i evropská nejrozsáhlejší horská…
šíp | 30.03.2023