NaKole.cz

Sjezd z hor (Zgornje Jezersko) zpět do údolí k řece Sávě byl přesně takový ten táhlý a nekonečně dlouhý sjezd, kdy klesáte jenom zvolna a přejete si, aby to nikdy neskončilo. Jenže zároveň se děsíte, na kolik že to tímto tempem sjedete, protože je víc jak jasné, že to zase budete muset šlapat…

Přiznám se, že už jsem se do civilizace docela těšila. Zase na chvíli mít takový ten režim, zajít si dopoledne někde na kávu. V poledne si dát oběd. A odpoledne třeba zastavit na pivko nebo si koupit v obchůdku nanuk. Zkrátka nemuset řešit, kolik zásob nakoupit, kde bude další obchod, jestli bude…

Celý zbytek dovolené se již nenesl v žádném dramatickém duchu. Žádné další defekty ani nic jiného. Až na jeden incident, který se přihodil na úpatí Julských Alp, kam jsme se při našem kolečku opětovně vrátili, bych mohla cestu až do konce popsat v několika větách, vlastně jen sepsat seznam…

Na cestu jsme se vydali 1. července 2024 autem. Já to tak mám nejradši, protože nejsem limitovaná žádným pevně daným časem. V případě vlaku mívám už tak silný předodjezdový stres ještě silnější. Před odjezdem někam autem jdu klidně spát, protože vlastně o nic nejde, no a co, že vyjedeme o hodinu…

Slovinsko pro nás bylo vždycky opomíjenou zemí, sloužilo vlastně jen jako tranzit na (pro nás) mnohem zajímavější a divočejší - zkrátka ten pravý - Balkán. Slovinsko byla civilizace už před dvaceti lety, tedy nuda, nejvíc západ ze všech zemí bývalé Jugošky, první v EU, první přijali euro... Přejeli…