Jak se jezdí v Nizozemsku

Vyrazili jsme na pár dní do říše královny Beatrix, podívat se hlavně, jak Holanďané slaví svůj den královny. Okamžitě, když v Holandsku kdekoli vystoupíte z vlaku, autobusu nebo vyjdete z letiště Schiphol, první, co vás praští do očí jsou kola. Jsou všude a je jich tolik, že pro ně často doslova není „kam šlápnout“.

Foto: Jakub Kašpar

Cyklistovo oko jásá a jeho duše ještě víc, když zrak zabrousí od kol k cyklostezkám, světlům na křižovatkách či zpomalovacím opatřením pro auta na vozovkách. Několik žánrových obrázků jen tak pro inspiraci.

Náměstí Neuden v Utrechtu je místem, kam se chodí hlavně na poštu a také na kávičku nebo dobrý koktejl. Tedy chodí – spíš jezdí na kole. A tak jsou všechny kavárny a kavárničky doslova obleženy hradbou kol, postavených, kam se dá a přivázaných ke všemu, co se nedá snadno odnést. I v Nizozemí se krade, takže zámky vozí všichni a to hodně bytelné. Mimochodem – všiml jsem si také slušné řádky růžových (a oranžových) kol – samozřejmě s barvou nikoli z výroby.

Na Vissmarktu na Oude Grachtu se už ryby neprodávají od první třetiny 20. století. Zato je to oblíbená kavárna a zmrzlinárna s výhledem na pitoreskní domky všech možných architektonických stylů (v místní variantě) a přes sto metrů vysokou věž utrechtského Dómu.

Tohle není cyklovrakoviště nebo sklad nějakého cyklistického hypermarketu, ale stojany pro kola před nádražím v Amersfoortu, historickém městě okresního formátu nedaleko Utrechtu. Pěkné, že?

Vyrazíte-li kamkoli na kole, pak na každé křižovatce nebo přejezdu přes cestu cyklostezku provázejí cyklistické semafory (pokud rovnou nemáte dopravním značením zajištěnou přednost před auty). Tento přejezd je v utrechtské čtrvti Overvecht. Mimochodem, oddělené cyklostezky jsou téměř samozřejmostí.

Jako třeba tady, nedaleko Maarssen Platsen, takové rekreační oblasti kousíček od třistatisícového Utrechtu.

Cesta z Maarssenu do Utrechtu je společná pro auta i cyklisty. Cyklostezka pro každý směr je neoddělená, vede ale po obou stranách vozovky, jejíž celková šíře odpovídá tomu, že se na ní velmi opatrně vyhnou dvě protijedoucí auta. A když tam jede cyklista? Auto musí počkat. Co na to české normy a čeští řidiči, podle nichž na silnici přece cyklista nepatří?

A na závěr vskutku žánrová scénka dvou větrných mlýnů v Oud Zuilenu, velmi příjemné periferii Utrechtu. Většina lidí tu bydlí na hausbótech na Vechtu či v malých domcích kolem něj. Oba mlýny na snímku jsou součástí farem a oba jsou funkční. Zda vyrábějí elektřinu či něco dosud melou, jsem nezjišťoval.

Jízda po nizozemských městech na kole je opravdu příjemným relaxem, zvlášť pro cyklistu s pravidelnou pražskou zkušeností. Není divu, že jediní cyklisté, které jsem tu viděl s přilbou, byli policisté a tuším že tři „závodníci“ na silničkách. Pro cyklisty hotový ráj na zemi.