reklama

Na veliké cestě – část 1. – Přípravy

Putování s pracovním názvem „Velká cesta“ se uskutečnilo v létě 2006. Pro nás i naše děti to byla šance sáhnout si o kousíček dál za hranice poznaného, vybočit ze zaběhlých stereotypů a vyzkoušet si, co měsíční putování udělá s naší rodinou. Série článků popisuje naše zkušenosti a dojmy z různých úhlů pohledu.

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Foto: Jitka Vrtalová

Když manžel poprvé přišel s nápadem vyrazit na měsíc na kola, moc se mi to nepozdávalo. Děti jsou příliš malé, pro holčičky ve věku jeden a čtyři roky je to moc dlouhé. Navíc takovou cestu nemusíme zvládnout zdravotně. Katastrofické scénáře jsou moje specialita, a tak jsem mnoho hodin strávila vyráběním představ, co strašného se může na takové cestě stát.

Jak jsme si o tom povídali, objevovala jsem ale víc a víc důvodů, proč to zkusit. Především budeme měsíc jenom spolu, odkázání jeden na druhého. Sáhneme si do rezerv a něco se možná naučíme. Pak jsem měla taky jeden vééélmi pádný osobní důvod, na který nejsem zrovna pyšná, a tak si ho raději nechám pro sebe.

Začali jsme formulovat pravidla:

  • Pojedeme podle možností, denní předepsaná dávka kilometrů neexistuje.
  • Trasa Praha – Polabí – Haná – Slovácko – Podunajská stezka – Šumava – Praha je jenom orientační. Okruh se dá podle potřeby zkrátit nebo prodloužit.
  • Pojedeme zhruba měsíc, za výjimečné situace cestu ukončíme.
  • Pokud by putování mělo špatný vliv na naše holčiny, končíme ho.

Nepozorovaně a plíživě, než jsem se rozkoukala, už jsem v tom jela taky. Studování map, vytváření seznamů, shánění věcí, rozhovory s dětmi. Katastrofické scénáře jsem zaháněla představou nomádů, pro které je putování způsobem života, a taky při tom nějak vyrostou.

Naše starší dcera Vendulka má ve svých čtyřech letech přirozeně jen omezenou schopnost představit si vzdálenosti, číst mapy nebo plánovat. Povídali jsme si tedy hlavně o situacích, které nás můžou potkat, o místech, která možná navštívíme. Protože tahle zkušenost přesahovala všechno, co jsme do té doby společně zažili, začali jsme tomu říkat „Velká cesta“.

Hodně času nám zabralo doplnění výbavy. Když jsme se rozhodli do toho jít, nechtěli jsme nic ponechat náhodě a vybavit se pro všechny situace. Václavova výstroj na cesty obvykle spočívala v kraťasech, dvojích ponožkách a v šusťákové bundě z vietnamského tržiště. Ta se časem stala vysoce nasákavou, takže Václav jel v mokru ještě dlouho po tom, co přestalo pršet. Letos jsme se rozhodli to změnit a počasí čelit trošku důstojněji.

A tak jsme s rozhlíželi po obchodech, porovnávali, studovali tabulky a recenze a ptali se kamarádů. S kvalitním stanem a spacáky, nepromokavým oblečením a s kompletní kuchyní jsme byli zase o něco jistější. Je pravda, že jsme jeli poměrně „natěžko“, s hromadou nákladu. Holčiny a velkou část našich věcí jsme bez problémů nasypali do přívěsných vozíků Croozer, zbytek se vešel do zadních brašen. A to dokonce nebyly ani ty největší, ale jenom střední.

Na trénování fyzičky moc času nebylo, spoléhali jsme na naše každodenní cesty na kole po městě. Jak se později ukázalo, denní popojíždění mezi mateřskou školkou, obchodem, poštou a kanceláří úplně stačilo. Obávané bolesti svalů a otlačené „tataráčky“ se nám na cestě úplně vyhnuly.
Dalším úkolem bylo obstarat si měsíc volna. Já na mateřské dovolené jsem to měla poměrně jednoduché. Manžel Václav, který pracuje jako živnostník, to měl horší. Musel na účtu vytvořit dostatečnou rezervu a vysvětlit klientům, že na měsíc bude mimo dosah. Obstarat rezervních třicet tisíc se nakonec zadařilo, i klienti to vzali v zásadě dobře.

Takže po několika měsících konečně nastal velký den a mohli jsme vyrazit. Následující série článků popíše naši cestu z různých pohledů.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii. Vozíky provázejí naše holky už od narození. Už od dětství vedeme děti k přijímání jiných kultur. Vendulka s hůlkami a čínou… …a ve Finsku k nerozeznání od malých Finek. A výsledky naší výchovy jsou pak jasně patrné na první pohled.
Jitka Vrtalová, 18.12.2006
Vyzkoušejte
Labská cyklostezka – Míšeň (CK Victoria)

Labská cyklostezka

Německo
14.05.2024 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 990 Kč
 (CK Frčíme)

Šumava na kole

Česko
17.05.2024 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 900 Kč
 (CK Mamut tour)

Bavorsko na kole s výlety do Tyrolska

Německo, Rakousko
03.07.2024 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
15 590 Kč
 (CK Cyklotur)

Romantická města čtyř řek na kole

Německo
08.07.2024 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
13 480 Kč
 (CK Frčíme)

Šumava na kole

Česko
12.07.2024 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 900 Kč
Do vaší knihovny
Blogy

Jižní hranice

 ()
„Tak jsem tady Panímámo, dřív to nešlo.“ Oblíbený citát můj a mého bratra, mně vytanul na mysli 8. září 2023, okolo desáté hodiny. Stál jsem před nádražím ve Znojmě a byl jsem spokojen. Pak jsem si zašel do stánku na kávu, přesně jako před dvěma měsíci, kdy jsem na tomhle nádraží spolu s manželkou…
Stanley58 | 02.01.2024

Východní Balkán - 8. část - Rumunsko, Maďarsko - ZÁVĚR

 ()
Po probuzení v Transylvánii, nedaleko města Reghin, jsme si na snídani opět dojeli do první vesnice. Oproti Bulharsku jsme tady to kafe do kelímku dostali zdarma. Luděk k tomu obdržel i pivo, takže snídal jogurt a lahváče. Kamarád z Těchonína, když jsem mu poslala fotku, nám tuto stravu pochválil.…
Peggy | 15.12.2023

7. část - Do Rumunska!

 ()
Zastavili jsme hned v další vesnici Zachari Stojanovo, že si tam dáme kafe. Stálo 0,4 leva, takže se cena pořád snižovala. Vypili jsme opět každý dvě. Ani jsme nic kupovat nepotřebovali, jídlo jsme měli, akorát jsme na sluníčko vyskládali usušit pasy a to, co zbylo z lékárničky. Začali jsme si…
Peggy | 01.12.2023

Premiéra na Bohemia Divide

 ()
Bohemia Divide je název jednoho z dnes už asi kultovních cyklistických ultra-závodů bez podpory. 750-800 km napříč Českem od jihu k severu po cestách i necestách, nonstop a bez podpory. Mezi vyznavači tohoto podivného odvětví cyklistiky má závod své věhlasné jméno, pro mě to je ale letos…
JohnyB | 28.10.2023

6. část - Bulharsko – k moři!

 ()
Naše děti už dávno vědí, že když k moři, tak si k němu musí dojet na kole. Těšily se, ale to horko tyhle poslední dny bylo opravdu těžko snesitelné. Dvacátý pátý den mě přestalo bavit i to ranní slunce, které jsem ještě jakžtakž tolerovala, protože osušilo noční rosu a tedy i stany. Na tu blankytně…
Peggy | 18.10.2023

O čem se mluví:

NEcyklo Co pobavilo, potěšilo 192 před 9 minutami
Ukrajina 42 před 10 minutami
Co vás vytočilo 152 před 15 minutami
Ostatní – cyklo Jaké to bylo 145 před 18 minutami
Vyjížďky, srazy, akce Návrhy na jarní sraz 2024 dnes v 06:04
Cestování na kole Zase na cestě dnes v 05:50
Vyjížďky, srazy, akce Nákolácká Štafeta 2024 včera v 18:35
NEcyklo LIDL pro cyklisty VIII včera v 15:41
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

202 cyklistů (11 přihlášených)

Jižní hranice

„Tak jsem tady Panímámo, dřív to nešlo.“ Oblíbený citát můj a mého bratra, mně vytanul na mysli 8. září 2023,…
Stanley58 | 02.01.2024

Východní Balkán - 8. část - Rumunsko, Maďarsko - ZÁVĚR

Po probuzení v Transylvánii, nedaleko města Reghin, jsme si na snídani opět dojeli do první vesnice. Oproti…
Peggy | 15.12.2023

7. část - Do Rumunska!

Zastavili jsme hned v další vesnici Zachari Stojanovo, že si tam dáme kafe. Stálo 0,4 leva, takže se cena…
Peggy | 01.12.2023