Friesland deštěm stíhaný

Zatímco oblékáme další vrstvu oblečení, kolem běhají děti v krátkých kalhotkách a plovacích vestách. Stojíme pod přístřeškem a přemýšlíme, zda vyrazit v dešti na kolech. Kolem projíždějící kráska na těžkém městském kole se zastaví, aby si vyhrnula límec saka. Jsme ve Frísku, nejsevernější holandské provincii. Jeho název zní sice trochu větrně a studeně, během léta tu ale je počasí pro cykloturistiku ideální. A jak nám ukazují sami Holanďané, ani déšť se nemusí brát nijak vážně.

Foto: Jitka Vrtalová, NaKole.cz

Meteorolog – rizikové povolání


Plovací vesta patří k běžné výbavě.
Foto: NaKole.cz

Předpovídat počasí je ve Frísku jedna z nejožehavějších prací. Vždyť počasí se tu mění i několikrát denně, a zatímco země kolem vás je zalitá sluncem, jen o několik kilometrů dál se žení všichni čerti. Frísové se přizpůsobili rozmarům přírody s elegancí sobě vlastní. Navenek to vypadá, jako by si změn teploty ani příliš nevšímali. Na sklonku léta tu prakticky stále chodí v oblečení s krátkými rukávy, jsou odolní vůči zimě. Zatímco my se na zahrádce restaurace choulíme mezi polštáři a přikrýváme se dekami, kolem běhají polonahé holandské děti, oblečené jen do krátkých šatiček nebo triček s krátkými rukávy. A zatímco Čech obléká softshellovou bundu jako obranu proti větru a mrholení, plavovlasá Frísanka na kole jen natáhne kapuci a jede dál. Jsme na cestě lodí a na kolech, obytná jachta se za námi přesouvá po síti holandských kanálů. Kapitán naší lodi tvrdí, že Frísové se rodí s voděodolnou neoprenovou vrstvou kůže. A když se podíváte na polosvlečené děti, běhající ve vodě, nezbyde, než tomu uvěřit.

Země ukradená moři

Jsme v zemi nejvyššího a dost možná že i nejhouževna­tějšího a nejpracovitějšího národa Evropy. Vždyť Holanďané svoji zemi doslova vyrvali moři, když během posledního tisíce let vysušili a postavili vše, co tu dnes je k vidění. Správně bychom měli používat označení Nizozemsko, tedy „nízká země“, stejně ale všichni mluvíme o Holandsku. Nizozemské provincie, které mají v názvu slovo Holland, leží ještě o notný kus jižněji. Místní obyvatelé jsou ale poměrně zvyklí na to, že se jim říká Holanďané a myslím, že se za to na nás ani moc nezlobí.

Nederland neboli „nízká země“ se tu neříká náhodně. Více než polovina území Nizozemska leží pod úrovní moře a její obyvatelé ji před třinácti sty lety pomalu začali ukrajovat z moře pomocí hrází. Denně tu běží téměř sto tisíc čerpadel, která stále přečerpávají vodu a která mají na starosti, aby moře nezalilo území, na které si stále dělá nárok. „Holanďané vlastně stále honí vodu do kopce,“ vysvětlil mi stručně jeden z místních obyvatel. Na svou dobu jedinečný systém vodních hrází, jež drží mořskou vodu v uctivé vzdálenosti, tu vznikal už od středověku. To je mimo jiné i důvod, proč je v Nizozemsku tolik větrných mlýnů. Typické holandské mlýny totiž nesloužily tak jako jinde k mletí obilí, energie získaná z větru byla mnohem častěji potřebná právě pro přečerpávání vody.

Voda shora i zdola


Grachty jsou neodmyslitelnou součástí Holandska. Na fotografii je město Leeuwarden, hlavní město provincie Friesland.
Foto: NaKole.cz

Voda je v tomto kraji všudypřítomná. Při cyklotoulkách po Frísku jsme viděli stopy nikdy nekončících prací na svedení vody do sítě kanálů, které pomáhají udržovat pole a pastviny v suchu. Kanály leží v naprosté většině nad úrovní okolního terénu. Nejednou se tak osádce lodi křižující po grachtech stane, že přímo z lodi shlíží na auta, které kanály podjíždějí na mimoúrovňových křižovatkách. Podjezdy pod akvadukty jsou pro návštěvníky turistickou atrakcí, pro místní však praktickým uspořádáním v hustě obydleném prostoru. 

Prostor je tu vůbec velmi drahý, vždyť Holandsko patří k trojici nejhustěji obydlených zemí Evropy. Od mládí se Holanďané učí účelně pracovat na minimu prostoru. Místo širokých schodišť tak mají domy v Amsterodamu kladku na vytahování objemných předmětů. Také proto se domy stavěly mírně šikmo, aby se při stěhování balíků neodřela domovní fasáda. A sklepy?  Ty nepřicházejí v holandských domech v úvahu. V zemi s vysokou hladinou spodní vody by totiž sklepy musely být dokonale izolovány a stávají se tak luxusním doplňkem, něco jako „bazény naruby“. Užitkové předměty také musejí zůstat venku, včetně kol.

Slyšela jsem i tvrzení, že každý den spadne do některého z grachtů auto. A stálé sousedství vody je možná také důvodem, proč kolem sebe stále vidíme tolik dětí v plovacích vestách. Než stále děti hlídat, aby nespadly do vody a neutopily se, mají Holanďané opět své řešení. Jednoduše nechají děti běhat celý den v plovacích vestách, které je v případě nehody bezpečně udrží nad vodou.

Kola a lodě

Cyklistika a kola patří k Holandsku stejně jako dřeváky, sýry nebo větrné mlýny. Marně byste tu ale hledali cykloturisty, jak je znáte z tuzemska. Bytelná městská kola s plnou výbavou, to je skutečný symbol Nizozemska. Na kole se tu jezdí na nákup, do školy, do práce nebo na návštěvu za přáteli. Téměř podél každé hlavní silnice vede cyklostezka a hnízda cyklostojanů zabírají často stejný prostor jako parkoviště pro auta. Cyklisté tu jezdí sebevědomě a řidiči je respektují, ať už na silnici potkají dámu v podpatcích nebo rodinu na lehokolech.


Značení jako víno…
Foto: NaKole.cz

Naprosto unikátní je systém cykloturistického značení, který je holandsky důkladný. Číslované tu nejsou trasy, jak to známe z Čech, ale uzlové body zvané „knooppunten“. Křižovatky označené číslem od 1 do 99, které je v mapě a na sloupku, obsahují rozcestník k dalším nejbližším uzlovým bodům. „Pro dlouhé výlety, což v holandském měřítku znamená kolem 40 až 50 km, vede značení trochu moc cikcak. Rád to ale využiji, když jedu třeba na party do některého jiného města na kole a potřebuji se bezpečně orientovat,“ zhodnotil holandské značení šestadvacetiletý Koen, který podle svých slov jezdí na kole celý svůj život.

Pohodička po holandsku

„Gezelligheid“, to je obtížně přeložitelný výraz. Znamená něco milého, domáckého, hezkého, v podstatě jde o označení pro pohodičku po holandsku.

„Gezellig“ mohou být kola, stejně jako holandské příbytky. Košíky a přední řídítka vylepšená peřím, umělými květinami, plyšovými hračkami a vůbec vším možným jsou tu běžně k vidění. „Gezellig“ jsou i jídla, krásně nazdobené umělecké kousky, které lákají k ochutnání. Jídla na talíři často vypadají dokonce lépe než jejich ilustrační fotografie v jídelním lístku. Nejčastější jsou tu občerstvení spojená s kavárnou. Holanďané zdaleka nevěnují přípravě kávy takovou pozornost jako třeba Italové a kvalita tolik oblíbeného tmavého nápoje hodně kolísá. Stejně dobře tu můžete narazit na luxusní čerstvě upraženou servírovanou na malém tácku společně s vodou a sklenkou šlehačky, jindy v kavárně stejné kategorie zase dostanete světle hnědou „čulifindu“ nevalné chuti.


    Aplegebak, neboli jablečný koláč se šlehačkou.
Foto: NaKole.cz

Káva s jablečným koláčem „apelgebak“ ale patří neodmyslitelně k cyklistickým vyjížďkám. Na výletě na kolech určitě doporučujeme ochutnat verzi „apelgebak met slagroom“, tedy se šlehačkou nebo vanilkovým krémem.

A protože jsme v Holandsku, musíme ochutnat něco, co tenhle národ proslavilo – skvělé místní sýry. Ať už zkusíte Goudu nebo Edam, mladý či uleželý, čistý nebo s některou s příchutí, budete uneseni. Jejich cena je dokonce ještě nižší, než ceny stejně kvalitních sýrů v Česku. Mohou za to dotace, které plynou holandským farmářům za udržování dobré kvality mléka a starost o krávy, které tu mají k výběhu široké pastviny. Také proto jsou holandské sýry zážitkem, který je dobré vyzkoušet. Usazeni v některém z „bruin cafés“ se zapálenými svíčkami si pak můžeme užít i deštivé odpoledne a třeba jen tak pozorovat, jak za oknem padají záclony deště.

Holandsko na lodi

Holanďané ovšem prosluli v historii především jako obchodníci a síť kanálů a grachtů sloužila mimo jiné také jako dopravní tepna k přepravě zboží. Dnes kanály nabízejí jeden z oblíbených způsobů, jak trávit v Holandsku volný čas. Velká část Holanďanů vlastní plachetnici nebo motorovou loď a víkendy jsou často vyhrazené plavení se po kanálech, grachtech a jezerech.

Pokud zvolíte stejně jako místní dovolenou na obytné motorové lodi, vyplatí se loď si pronajmout nebo využít služeb cestovní kanceláře, která zajistí loď i kapitána. Loď je tak zároveň dopravním prostředkem i hotelem a zázemím pro výlety po zemičce, která má mnoho kouzel. Při porovnání cen ubytování například v Amsterodamu je to mnohem levnější varianta, než by se zdálo na první pohled.

 Užitečné informace:

  • www.extremtou­r.cz – cestovní kancelář Extremtour se specializuje na dovolenou v Holandsku na lodi
  • www.knmi.nl – důkaz, že i v nestálém Nizozemsku se vyplatí předpovídat počasí

Fotogalerie

Grachty patří neodmyslitelně k Holandsku. Na fotografii je město Leeuwarden, hlavní město provincie Friesland. Někdy křižuje voda silnici mimoúrovňově - podjezd pod akvaduktem. Posádkám lodí, které jedou po grachtech, se tak nabízí netušený pohled. Mosty, které jsou kvůli projíždějícím lodím opatřené zvedacím mechanismem, jsou na denním pořádku. Těchto značek je ve Frísku velké množství. Vlajky se srdcem - symbolem Fríska - jsou na mnoha zahradách v sousedství s těmi nizozemskými. Fríština je druhý oficiální jazyk provincie. Také lodě jsou často označené frískými vlajkami. "Svobodné Frísko" říká nápis na jednom z mostů. Že by separatistické snahy? Holandsko si nelze představit bez sýrů... ...stejně jako bez typických holandských dřeváků... ...nebo větrných mlýnů. Goudu nebo ementál, brie nebo čerstvé sýry, všechny chutnají skvěle. Třeba se sklenicí bílého vína a bagetou v některém z místních "bruin cafe". Kolo většina místních používá jako praktický nástroj pro přepravu, na cestách potkáte ale i "žiletky" Typický obrázek cyklistiky ve Frísku ale vypadá zhruba takto... Před domem zahrádka, za domem kanál a rodinná loď. Frísané milují plavby po grachtech, loď patří k vybavení domácnosti stejně jako sekačka na trávu... Větrné počasí se dá využít i k zábavě. Tenhle obrázek vznikl u pobřežní hráze mezi městy Hindeloopen a Stavoren. Holanďané, jak se zdá, s oblibou křižují moře na prknech... Zaujala mě také příchylnost ke zvířatům, která jsou v mnoha případech zvěčněná v kameni. V Holandsku tak můžete vidět sochy koček (zde město Jirnsum)... ...psů... ..koní... ..nebo dokonce prasat.
Jitka Vrtalová, NaKole.cz, 28.05.2012
Do vaší knihovny

Případ zájezd

Jan Jícha
Příběh o nejneuvěřitelnějším zájezdu všech dob
Byli jste někdy na zájezdu a vrátili se z něj celí, se vším majetkem a všichni? Pak nevíte, co je zájezd. Znáte průvodce, kteří chodí s…
199 Kč

Z útulku až k moři

Lucie Kovaříková a Michal Jon
aneb Jak se Ernest učil plavat
DOTISK úspěšného titulu s novou podobou obálky Málokterý pes u nás je tak velkým cestovatelem jako Ernest. Vždyť jen na cestě popisované v…
199 Kč
Blogy

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

 ()
Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska, Kroměřížska a Zlínska.  Začnu v Holešově, který se pro mě, v tuto chvíli, stal přechodným „domovem." Samotný Holešov vybízí k návštěvě zámku či přilehlého parku. Mimo jiné je zde i židovský hřbitov.…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

 ()
Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro cyklodovolenou část naší země, kde jsme ještě nebyli a to Českou Sibiř. Jako základní kemp byl zvolen Kemp Orion, který se skládal asi z 30ti chatek, sociálek a restaurace. O České Sibiři jsem věděl…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

 ()
Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle, muzeum SNP V Banské Bystrici, Jankov Vršok a některé další, ale mohyla spoluzakladatele Československa M. R. Štefánika na Bradle se mým cestám nějak vyhýbala. V minulém režimu, kdy se…
jarpal | 05.11.2016

Expedice 112 Z Mnichova do Petrohradu

 ()
Prší! Jak jinak. Prší celý týden. Předpověď na víkend je ale poměrně příznivá a tak jsme vyrazili. Tedy zatím jsem vyrazil sám, soused Pepa se připojí. Je 16. června 2016. Vystoupil jsem z Pendolina v Plané u Mariánských Lázní a teď tu stojím pod stromem u nádraží a přemýšlím, co dál. Zdá se, že…
Stanley58 | 12.10.2016

Trasa Praha – Brno za čtyři hodiny

Na kole, po lesních cestách a s blouděním. Myslíte si, že není možné ujet na horském kole trasu Praha – Brno (Navíc přes Rokycany) s blouděním v lesích za čtyři hodiny? Je to možné! Až dočtete, pochopíte. Ale od začátku. Ten začátek je kousek pod Prahou, v Nepomuku. (Znalci jednoho nejmenovaného…
Stanley58 | 05.10.2016

O čem se mluví:

Lehokola Homebuilders lehokol 10 dnes v 08:41
NEcyklo Zaujalo 144 dnes v 08:40
Vyjížďky, srazy, akce Nepetche XIII. dnes v 08:10
Elektrokola Nové elektrokolo dnes v 08:07
Co vás vytočilo 109 dnes v 07:27
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

162 cyklistů (22 přihlášených)

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska,…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle…
jarpal | 05.11.2016