reklama

Na veliké cestě – část 3. – Jak to snášely děti

Ještě než se nám narodily děti, prakticky každá dovolená se odehrávala ve znamení kol. Putování z místa na místo s využitím vlastních sil nás hodně baví. Ani jeden z nás si ale nebyl schopný představit, jak měsíc na kolech zvládnou naše holky. A zvládnou to vůbec? A zvládneme to my? Nepropadneme v téhle rodičovské zkoušce?

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Foto: Václav Vrtal

Nebudu napínat, nejenže to zvládly, obě děvčátka přitom velmi vyrostla a vyspěla. V uzavřené skupině, v týmu, kde jeden závisel na druhém, to ani jinak nešlo. Zpočátku jsme kolem holčiček vytrvale poskakovali, aby jim náhodou ani na chvíli něco nechybělo, aby měly zábavu, aby neměly hlad, aby si neublížily. S ubíhajícími kilometry rostla únava, a tak jsme dcerušky častěji a častěji nechávaly na pospas samy sobě. Kdo si myslí, že za takových podmínek děti úplně zvlčí, velmi se mýlí. Starší čtyřletá Vendulka převzala velký díl zodpovědnosti za dvouletou Aničku, která svoji sestru zbožně sledovala a ve všem následovala. Obě holky se přitom snažily prokázat svoji platnost v naší malé tlupě a být co nejvíc užitečné.

Role byly od začátku poměrně přesně rozdělené. Táta Václav byl hlavní plánovač cesty a správce map, mechanik a údržbář našich kol a vozíků a navíc obvykle stavěl a zase skládal stan. Máma Jitka se starala o zásobování, plná bříška, hygienu a případné nemoci. Holčičky si v téhle sestavě našly svoje role – pomáhaly stavět stan, rovnaly věci do vozíků, neodmlouvaly při jídle a ještě stihly dělat srandu.

Pokud jde o mne, vždycky jsem špatně zvládala věčnou nejistotu na cestě. Ráno nevíme, kde budeme večer spát, jestli a kde se ten den najíme, jaké bude počasí. To je poměrně široké pole pro moje oblíbené katastrofické scénáře. Když se přidá ještě zvýšená pravděpodobnost úrazů, je z toho bohatý materiál. Skládám poklonu Václavovi, který je vždycky hlavním katalyzátorem takových stavů, brzdí je a vrací k realitě. Naše holčičky se cestou ničím podobným nezatěžovaly, šťastně žily v současnosti a užívaly slunce nad hlavou a naší přítomnost. Minulost i budoucnost jim byla šumafuk. Jenom Vendulka si občas vzpomněla na domov, hlavně na svoje hračky. „Copak asi dělá můj medvídek,“ říkávala s kapkou smutku a možná i nejistoty, jestli se s ním znovu shledá. To Aničku zřejmě vůbec netrápilo, jestli máme někde nějaký domov a jestli se tam vrátíme. Objevovala nová místa i lidi a stejně lehce je opouštěla.

Mezi Vendulkou a Aničkou byl znatelný rozdíl ve vazbě na místa a věci. Nevím, jestli to tak mají všechny děti, ale připadá mi to logické. Pro úplná mrňata je nejdůležitější máma a táta. Je poměrně jedno, kde jsou nebo v jakých žijí podmínkách, podstatná je jejich vnitřní pohoda. Pro starší děti je svět větší – jednak přibírají do svojí „tlupy“ víc členů, jednak jsou už také schopné srovnat prostředí na lepší-horší. Někde se jim líbí víc, někde míň, jsou už schopné myslet v termínech teď-potom. Zatímco Anička si vždycky užívala přítomnosti, Vendulka měla někdy potíž opustit místo a vydat se dál. Hlavně dětská hřiště v Rakousku byl pro nás oříšek. „Neboj, určitě na nás čeká spoustu dalších hezkých míst,“ utěšovali jsme ji i sebe. Věděli jsme, že to tím konejšíme tak trochu i sebe. Ale i opouštění hezkého a vydání se do nejistoty je věc tréninku a ke konci putování nám šlo skoro na jedničku.

Cesta nás všechny hodně naučila. Šestým smyslem vycítily princezny, že míra povoleného se posunula. Začaly se víc spoléhat samy na sebe a tím pádem si víc důvěřovat. Prarodiče po návratu jen s údivem zírali – co se ty děti všechno naučily, jak jsou šikovné. Zatímco pro nás byla měsíční výprava plynulým tokem přirozeně navazujících zážitků, pro lidi kolem nás velký skok. Cesta se nám dostala pod kůži. Kdyby to šlo, zůstali bychom na ní ještě o něco déle. Bohužel, po měsíci jsme se museli vrátit kvůli pracovním závazkům. Jen co jsme ale vyřídili to nejnutnější, sbalili jsme zase věci a vyrazili znovu.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly … ale jinak jsme pilně pomáhaly i stan jsme zvládaly postavit na jedničku Bylo i dost času na zábavu,… …, a tak jsme si cestu náležitě užily
Jitka Vrtalová, 28.12.2006
Vyzkoušejte
 (CK Frčíme)

Šumava na kole

Česko
17.05.2024 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 900 Kč
 (CK Mamut tour)

Bavorsko na kole s výlety do Tyrolska

Německo, Rakousko
03.07.2024 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
15 590 Kč
 (CK Cyklotur)

Romantická města čtyř řek na kole

Německo
08.07.2024 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
13 480 Kč
 (CK Frčíme)

Šumava na kole

Česko
12.07.2024 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 900 Kč
 (CK Cyklotur)

Dolní Rakousko na kole – Bad Vöslau

Rakousko
24.07.2024 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
8 680 Kč
Do vaší knihovny
Blogy

Jižní hranice

 ()
„Tak jsem tady Panímámo, dřív to nešlo.“ Oblíbený citát můj a mého bratra, mně vytanul na mysli 8. září 2023, okolo desáté hodiny. Stál jsem před nádražím ve Znojmě a byl jsem spokojen. Pak jsem si zašel do stánku na kávu, přesně jako před dvěma měsíci, kdy jsem na tomhle nádraží spolu s manželkou…
Stanley58 | 02.01.2024

Východní Balkán - 8. část - Rumunsko, Maďarsko - ZÁVĚR

 ()
Po probuzení v Transylvánii, nedaleko města Reghin, jsme si na snídani opět dojeli do první vesnice. Oproti Bulharsku jsme tady to kafe do kelímku dostali zdarma. Luděk k tomu obdržel i pivo, takže snídal jogurt a lahváče. Kamarád z Těchonína, když jsem mu poslala fotku, nám tuto stravu pochválil.…
Peggy | 15.12.2023

7. část - Do Rumunska!

 ()
Zastavili jsme hned v další vesnici Zachari Stojanovo, že si tam dáme kafe. Stálo 0,4 leva, takže se cena pořád snižovala. Vypili jsme opět každý dvě. Ani jsme nic kupovat nepotřebovali, jídlo jsme měli, akorát jsme na sluníčko vyskládali usušit pasy a to, co zbylo z lékárničky. Začali jsme si…
Peggy | 01.12.2023

Premiéra na Bohemia Divide

 ()
Bohemia Divide je název jednoho z dnes už asi kultovních cyklistických ultra-závodů bez podpory. 750-800 km napříč Českem od jihu k severu po cestách i necestách, nonstop a bez podpory. Mezi vyznavači tohoto podivného odvětví cyklistiky má závod své věhlasné jméno, pro mě to je ale letos…
JohnyB | 28.10.2023

6. část - Bulharsko – k moři!

 ()
Naše děti už dávno vědí, že když k moři, tak si k němu musí dojet na kole. Těšily se, ale to horko tyhle poslední dny bylo opravdu těžko snesitelné. Dvacátý pátý den mě přestalo bavit i to ranní slunce, které jsem ještě jakžtakž tolerovala, protože osušilo noční rosu a tedy i stany. Na tu blankytně…
Peggy | 18.10.2023

O čem se mluví:

NEcyklo Co vás vytočilo 152 dnes v 08:42
Ukrajina 42 dnes v 07:47
Vyjížďky, srazy, akce Návrhy na jarní sraz 2024 dnes v 06:04
Cestování na kole Zase na cestě dnes v 05:50
NEcyklo Co pobavilo, potěšilo 192 včera v 23:48
Ostatní – cyklo Jaké to bylo 145 včera v 21:21
Vyjížďky, srazy, akce Nákolácká Štafeta 2024 včera v 18:35
NEcyklo LIDL pro cyklisty VIII včera v 15:41
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

311 cyklistů (11 přihlášených)

Jižní hranice

„Tak jsem tady Panímámo, dřív to nešlo.“ Oblíbený citát můj a mého bratra, mně vytanul na mysli 8. září 2023,…
Stanley58 | 02.01.2024

Východní Balkán - 8. část - Rumunsko, Maďarsko - ZÁVĚR

Po probuzení v Transylvánii, nedaleko města Reghin, jsme si na snídani opět dojeli do první vesnice. Oproti…
Peggy | 15.12.2023

7. část - Do Rumunska!

Zastavili jsme hned v další vesnici Zachari Stojanovo, že si tam dáme kafe. Stálo 0,4 leva, takže se cena…
Peggy | 01.12.2023