A jede se dál...

Cestování na kolech s malými dětmi je především příležitost, jak lépe poznat sám sebe a prověřit hloubku svých rezerv. Jakmile opustíte bezpečný přístav zaběhnutých rutinních postupů, začnou se dít zázraky.

Takhle jsme cestovaly, každá ve svém vozíku
Takhle jsme cestovaly, každá ve svém vozíku
Foto: Václav Vrtal

Po měsíci putování po vlastech českých, moravských, slovenských, rakouských a německých jsme zase doma. Máme za sebou 1 300 km ve čtyřech státech, se dvěma dětmi a dvěma vozíky. Myslím, že to byla nesdělitelná zkušenost, ale přesto neodolám sepsat pár postřehů.

Nejtěžší byl začátek

Jednoznačně nejobtížnější bylo balení. Trvalo asi tři dny, mezi hromadami se potloukaly naše holčičky a různě schovávaly a přenášely věci. Pro ně to bylo příjemné rozptýlení nudy a úžasná zábava, pro nás zlý sen. Největším balíkem byla kuchyně – podle rad zkušených jsme s sebou brali vařiče, kastroly, základní suroviny v PET lahvích od mléka a hromadu koření v malých igelitových sáčcích se zipem. Přesypávání a označování nálepkami nebralo konce.
Dalším velkým úkolem bylo seřízení našich kol, shromáždění náhradních dílů a nástrojů na opravu. Chvílemi jsme podléhali pocitu, že to snad nikdy neskončí a že se nám vůbec nepodaří vyjet.

Obdiv není na místě

Nejvíce lidí dnes reaguje obdivem nad počtem ujetých kilometrů. Rozhodně ale nešlo o nějaký sportovní výkon. Denní dávka byla kolem 40 km, což představovalo asi 3–4 hodiny v sedlech kol. Zbytek času zabralo především balení, sušení stanu a orosených pláštěnek, vaření, koupání a hrátky s dětmi. Ranní balení trvalo pravidelně zhruba tři hodiny, takže jen výjimečně jsme vyjížděli před desátou hodinou.
Celou trasu Praha – Haná – Slovácko – Dolní a Horní Rakousko – Bavorsko – Lipno – Orlík – Praha jsme, až na několik přívozů, absolvovali čistě na kolech. Jenom na začátku jsme se nechali vyvézt metrem na okraj Prahy. Po zbytek cesty jsme se snažili městům vyhýbat a vybírat si co nejméně frekventované ces­ty.

Cyklostezky a cyklotrasy

V Rakousku a Německu vedla naše cesta především po cyklostezkách, na které měly automobily zakázán vjezd. Podrobná mapa tu není ani potřeba – značení páteřních tras EuroVelo či Podunajské stezky je perfektní. Na každém rozcestí visela tabulka s ukazatelem a vzdáleností do nejbližších větších obcí. V infocentrech byly k dispozici také mapy s rozdělením cest na asfaltované a neasfaltované.
Pro cestování po Čechách a Moravě byla potřeba kvalitní mapa s vrstevnicemi. S sebou jsme vezli Cykloatlas od Shocartu a velmi pečlivě zvažovali převýšení, očekávanou kvalitu silnic a hustotu provozu. Pokud jedete v Česku na těžko, není bohužel možné držet se značených cyklotras. Neplatí tu totiž pravidlo, že páteřní cyklotrasy (tedy ty označené jedno- nebo dvouciferným číslem) vedou po kvalitních cestách s malým provozem. Do pasti jsme se dostali třeba kousek za Otrokovicemi, kudy vede cyklotrasa č. 47 „Moravská stezka“. Asfaltová cesta tu končila na úpatí kopce a dále se v prudkém srázu vinula úzká stezka, vhodná tak pro kvalitní horská kola. S lítostí jsme se museli obrátit a několik kilometrů šlapat k další vhodné odbočce. Přívěsné vozíky přece jen chtějí své, proto jsme v tuzemsku cyklotrasy brali hlavně jako orientační ukazatele, podobně jako řeky nebo železnice.
I u nás už ale existují krásné úseky – třeba Polabská trasa mezi Poděbrady a Nymburkem si s tolik vychvalovanou Podunajskou stezkou v ničem nezadá. Také zárodek Povltavské trasy mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou je nádherným zážitkem. Samostatnou kapitolou je jižní Morava, kde se jezdí na kole pořád a všude. Moravské vinařské stezky nelze minout bez povšimnutí, určitě se sem někdy vrátíme.

Hodně pomohlo vybavení

Dobrou zkušenost jsme udělali s vybavením, které nás v mnoha situacích zachránilo. Po zkušenostech z loňských let jsme vsadili na kvalitní stan a samonafukovací karimatky od firmy Jurek. Dvouplášťový stan ATAK3 přestál všechny bouřky a poryvy větru a bezpečně nás ochránil. Když se nám nalomila tyčka, firma bez potíží poslala náhradní konstrukci, která vydržela do konce cesty.
Bunda a kalhoty O2 Rainwear od DoDeste.cz byly dobré nejenom proti dešti, ale také proti komárům.
Vozíky Croozer zvládly úctyhodný náklad a s občasným promazáním s námi dojely až do cíle. Nezklamaly, koneckonců s nimi už jezdíme nějaký ten pátek za každého počasí.
Ocenili jsme i brašny od firmy Testudo – bylo vidět, že jejich návrháři mají zkušenosti s dlouhými cyklovýpravami a přesně vědí, co mají brašny mít.
Snad jenom nosič od Exu Bicycle Series to neustál a zkolaboval hned po výjezdu. Jeho konstrukce nebyla stavěná na zátěž plných brašen. Raději jsme ho hned vyměnili za jiný, starší model od Sport Arsenalu.

Co nám cesta dala

Největší stopy nechala cesta na našich holčičkách. Vyspěly, naučily se víc spolehnout samy na sebe, nést zodpovědnost. Na cestě to ani jinak nešlo a děvčátka velmi rychle pochopila pravidlo když-pak.
Když budeme teď trpěliví a šlápneme na to, můžeme si brzy najít hezké místo a dát si něco dobrého. Když si teď dáme zmrzlinu, možná zmokneme. Když pomůžeme s balením stanu, bude to trvat kratší dobu.
Myslím, že všichni jsme se poučili o síle týmu – nejedu sám za sebe, musíme si pomáhat. Společně zvládneme cokoli. Když půjdeme proti sobě, nedostaneme se nikam.

A nakonec bych ráda poděkovala všem, kteří nám pomohli, poradili a drželi palce na naší velké cestě. Díky!

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Takhle jsme cestovaly, každá ve svém vozíku Někdy jsme jely i spolu v jednom přívěsu Takhle jsme si hrály A když nebyly po ruce houpačky, o zábavu jsme se postaraly samy Poznaly jsme nové kamárady Pomáhaly jsme postavit stan Takhle jsme spaly Ráno jsme zase pomáhaly věci zabalit I s vařením jsme chtěly pomáhat Takhle jsme baštily Takhle se sušilo naše prádlo Takhle jsme se koupaly Takhle jsme se brodily I na lodi jsme se plavily
Jitka Vrtalová, 08.07.2006
Do vaší knihovny

Kolo sny a dobrodružství

Radim Jebavý a David Novotný
aneb Výzva i pro Dominátora
Věděli jste, že legendární hokejový brankář Dominik Hašek (Dominátor), nejúspěšnější gólman naší historie, olympijský vítěz z Nagana a…
349 Kč

Z útulku až k moři

Lucie Kovaříková a Michal Jon
aneb Jak se Ernest učil plavat
DOTISK úspěšného titulu s novou podobou obálky Málokterý pes u nás je tak velkým cestovatelem jako Ernest. Vždyť jen na cestě popisované v…
199 Kč
Blogy

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

 ()
Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska, Kroměřížska a Zlínska.  Začnu v Holešově, který se pro mě, v tuto chvíli, stal přechodným „domovem." Samotný Holešov vybízí k návštěvě zámku či přilehlého parku. Mimo jiné je zde i židovský hřbitov.…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

 ()
Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro cyklodovolenou část naší země, kde jsme ještě nebyli a to Českou Sibiř. Jako základní kemp byl zvolen Kemp Orion, který se skládal asi z 30ti chatek, sociálek a restaurace. O České Sibiři jsem věděl…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

 ()
Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle, muzeum SNP V Banské Bystrici, Jankov Vršok a některé další, ale mohyla spoluzakladatele Československa M. R. Štefánika na Bradle se mým cestám nějak vyhýbala. V minulém režimu, kdy se…
jarpal | 05.11.2016

Expedice 112 Z Mnichova do Petrohradu

 ()
Prší! Jak jinak. Prší celý týden. Předpověď na víkend je ale poměrně příznivá a tak jsme vyrazili. Tedy zatím jsem vyrazil sám, soused Pepa se připojí. Je 16. června 2016. Vystoupil jsem z Pendolina v Plané u Mariánských Lázní a teď tu stojím pod stromem u nádraží a přemýšlím, co dál. Zdá se, že…
Stanley58 | 12.10.2016

Trasa Praha – Brno za čtyři hodiny

Na kole, po lesních cestách a s blouděním. Myslíte si, že není možné ujet na horském kole trasu Praha – Brno (Navíc přes Rokycany) s blouděním v lesích za čtyři hodiny? Je to možné! Až dočtete, pochopíte. Ale od začátku. Ten začátek je kousek pod Prahou, v Nepomuku. (Znalci jednoho nejmenovaného…
Stanley58 | 05.10.2016

O čem se mluví:

Technické rady Jaka 20"-skladacka na vylety včera v 23:16
Komentáře k článkům Bikesharing Rekola v roce 2017 poroste, investuje do nich… včera v 22:49
Vyjížďky, srazy, akce Antivánoční anticyklojízda 2016 aneb Hekynenův memoriál včera v 21:40
Cestování na kole Bělorusko na kole? včera v 21:32
NEcyklo Co pobavilo/Co potěšilo 116 včera v 20:09
Co vás vytočilo 109 včera v 19:34
Ostatní – cyklo Zaujalo 145 včera v 19:19
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

134 cyklistů (7 přihlášených)

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska,…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle…
jarpal | 05.11.2016