Naučit se jezdit na kole není snadné pro nikoho – pro děti ani pro rodiče. Pro dospělé to může znamenat sérii ponižujích úkonů. Doprošování se, přesvědčování, vyhrožování a potom samozřejmě následné běhání za kolem a přidržování sedla, roztlačování a dobíhání kola. Chcete vědět, jak si to celé usnadnit?
Tak by to mělo vypadat. Bohužel na hřišti vidím plno dětí na plastových tříkolkách s předním náhonem a na kolech s balančními kolečky.
Staršího syna jsem učil tak, že nejdřív jezdil na plastové motroce, až dorostl na tříkolku, tak jezdil na ní. Když jsme uznali, že to dobře zvládá (je to i věc síly), tak dostal kolo bez šlapátek a tak za 2-3 týdny dostal šlapátka a během chvilky jezdil sám. Mladší syn zatím jezdí na motorce:-)
Trochu kuriozněji jsem učil synovce. Ve 3 letech stále měl balanční kolečka. Tak jsem jednou večer vzal menší kolo, odmontoval šlapátka a za pár desítek minut jsem mu je mohl vrátit (ale uměl zatáčet jenom na jednu stranu).
Článek je fajn, dobře shrnuje snad nejjednodušší postup. Jen bych - asi na rozdíl od mnohých - nezatracoval úplně přídavná kolečka, tím méně rodiče, kteří je svému dítěti namontují. Každé dítě je jiné a každé má pro učení jiné podmínky (obojí často i v rámci jedné rodiny).
Znám rodinu, kde se za každou cenu chtěli vyhnout tříkolce i kolečkům ve jménu svého svatého nadšení pro odrážedlo. Tříkolku začali shánět v momentě, kdy chtěli přejít na normální kolo, dítě totiž velice dlouho nedokázalo pochopit spojitost mezi dopředným pohybem a šlapáním, prostě šlapat neumělo a hrozilo úplné zavržení kola :-)
My jsme například u dvou ze tří dětí kolečka využili v prvním roce na kole, než bylo léto a čas naučit je bez koleček. Bydlíme na svahu, rovinu u nás nenajdete a obě opatrné holky nesnášely jízdu s kopce. Odrážedlo pro ně nemělo žádnou přitažlivost, na kole s kolečky si v klidu jezdily a brzdily podle svého, když si nebyly jisté, zastavily a zůstaly sedět. Ani u jedné jsem nepozoroval, že by byl po roce takového zvykání problém kolečka sundat - když byla v létě příležitost se tomu věnovat (a rovinka), za pár hodiny jezdily bez nich.
Jejich mladší bratr možná odrážedlo využije - řítit se kamkoli je jeho hobby a kdo dole nebourá, je u něj srab. Uvidíme. :-)))
Pridam se, u svych obou dcer jsme vynechali fazi - odrazedlo. Nejdrive klasicka "motorka", pak kvalitni trikolka, pak kolo se stabilizaci a tu jsem nasledne odmontoval. Obe umely jezdit okolo 3 let veku k velkemu udivu vsech sousedu ;-)
Jj, šlapat se musí naučit, a je jedno kde. Já měl trojkolku a pak Blesk s kolečkama (naši vynechali odrážedlo).
Synovec jezdí od soboty (přesně od svých třetích narozenin) bez balančních koleček. Vynechal prozměnu trojkolku. Jeden den se rozjel rychle, lekl se, a úplně se zablokoval, nechtěl to už zkoušet. Druhý den se rozjel rychle, a prozměnu se mu to hrozně zalíbilo:o)
Dcerka má taky takouvouhle hezkou fotku na totožném odrážedle, ale bylo nám na prd.Všechny děti prostě nejsou stejné, co platí na jedny, neplatí na druhé.A jestli někdo jezdí s postanníma kolečkama ve třech letech to je fakt tragedie :-)))))je fajn, že to pisatelce takhle zafungovalo nám ne.Hlavně ať to ty prďolky naše baví..
http://www.copenhagenize.com/2009/08/balance...
Mám naprosto čerstvou zkušenost, skoro přesně podle článku, jen jsme vynechali tu tříkolku. Ve dvou letech sednul synek rovnou na odrážedlo a drandil na něm 2 roky. Perfektně chytnul balanc. Včera jsem ho posadila na kolo, odrazil se na něm z mírného kopce, dal nohy na šlapky a jel. Ještě vypilujem to nastupování a hlavně brždění z kopce :)
Jinak nezatracuji ani přídavná kolečka. U staršího synka jsme o odrážedlech neměli ani páru, naučil se jezdit s kolečky a když už jen při jízdě skoro nevyužíval, prostě jsme je sundali a jel...