Když jsem otěhotněla, musela jsem s lítostí kolo načas uklidit do sklepa. Dřív jsem toho najezdila docela dost, a tak bych se ráda co nejdřív dostala zase do formy.
Po narození naší dcerušky jsme občas přece jen vyjeli, ale byli jsme omezeni častým kojením. V praxi to vypadalo tak, že jsme mohli vyrazit maximálně tak na hodinu. Navíc jsem ještě celou dobu nervózně myslela na to, co se děje doma. Takže jsem brzy začala shánět informace o tom, jak s sebou brát malé děti na kolo.
Vyzkoušeli jsme zadní cyklosedačku s dost zoufalým výsledkem. Dcera část cesty prokřičela a snažila se ze sedačky nějak dostat. Zbylou část cesty apaticky seděla a zírala na moje záda. Několikrát jsme se vraceli pro helmu nebo klobouk, které si neustále sundavala z hlavy a házela na zem. Po chvíli jsem to vzdala a vrátila se „na základnu“ s předsevzetím, že budu jezdit radši sama.
Po čase jsme na internetu objevili nabídku přívěsných vozíků pro malé děti. Vždycky jsem je brala spíš jako kuriozitu nebo módní výstřelek. Už první výjezdy ukázaly, že musím trochu přehodnotit svoje předsudky.
Přesto jsme vozík vyzkoušeli na cestách i necestách. A realita?
I když vozík vypadá mohutně, konstrukce je odlehčená a výsledek není těžší než běžný hluboký kočárek. Velmi lehce se s ním manipuluje.
Vozík se dá otočit prakticky na místě. Ke kolu je připevněn pružným spojením (viz obrázek), takže lze vytočit prakticky jakýkoli rozumný úhel.
Kromě zpevněných cest jsme vyzkoušeli také lesní pěšiny a polní cesty. Vozík zvládnul všechny povrchy, pouze bylo nutné jet opatrně a pomalu (do 10 km/hod). Problém může nastat pouze na velmi úzkých lesních cestách, kdy není možné projet mezi dvěma stromy.
Asi největší překvapení nás čekalo na silnici. Všechna auta nás objížděla uctivým obloukem. Vozík se prostě nedal přehlédnout – od výrobce byl olepený odrazkami ze všech stran a také oranžovou vlaječkou vzadu. Nevím, jestli je to ohleduplnost českých řidičů nebo spíš jejich obavy o škrábance na laku auta. Faktem zůstává, že vozík s dítětem respektovali podstatně víc než běžného cyklistu.
Cena se pohybuje na úrovni dětských kočárků a některé z nich se
také dají takto použít. Po odmontování přípojné tyče namontujete
vepředu třetí kolečko a jedete. To znamená, že místo kočárku prostě
koupíte vozík a podle potřeby ho používáte jako kočárek nebo za kolo.
Investice do přívěsného vozíku se asi nevyplatí mamince, která vyjíždí
s dítětem dvakrát ročně o dovolené. Pokud ale podnikáte výlety
častěji nebo používáte kolo pro běžnou dopravu (na nákup, na
koupaliště, …), potom je vozík ideální.
Složený přívěs má výšku zhruba 25 cm a bezpečně se vejde do kufru auta.
Asi nejdůležitější pro mě bylo, že naše dcerka byla ve vozíku
naprosto spokojená. Hrála si v něm, prohlížela si knížky, vedle sebe
měla položené hračky. Občas jsme zastavili, abychom jí dali něco napít,
trochu si pohrát a prozkoumat okolí. Po zastávce byla trochu potíž dostat
ji zpátky, ale po pár metrech se utišila a začala sledovat okolí. Oproti
cyklosedačce měla velkorysý rozhled – dopředu, nahoru i do stran.
Jízda ve vozíku ji dost často uhoupala, takže snadno usnula. Ani občasné
povyskočení vozíku při jízdě přes kořen nebo najetí do díry na silnici
ji nevzbudilo. Když usnula, mohli jsme v klidu zajít někam do hospůdky. To
vidím jako další výhodu v porovnání s cyklosedačkami – spící
dítě není nutné vytahovat a budit, když si chcete někde opřít nebo
položit kolo.
Zatím nejdelší etapa, kterou jsme s vozíkem absolvovali, byla 60 km.
Časem bychom rádi cesty trochu protahovali, takže tento údaj se určitě
ještě změní. Každopádně tuhle vzdálenost jsme zvládli v pohodě pro
nás, vozík i naše mimino.
Vozík je standardně opatřen sítí proti hmyzu a pláštěnkou pro případ deště. Navíc pevná konstrukce s potahem chrání dítě před poškrábáním i v případě, že projíždíte lesem nebo stezkou mezi křovinami.
Při jízdě s cyklosedačkou je více zatíženo zadní kolo bicyklu. To
znamená že při jízdě do kopce se přední kolo může neúměrně odlehčit
nebo se dokonce začít zvedat.
Když dítě sedí za vámi na nosiči, každý pohyb kola do stran vás
„rozhodí“. Kolo s vyšším těžištěm je hůře ovladatelné a
snadněji se dostane do smyku.
Pokud máte připojen vozík, odpadá nadměrné zatížení zadního kola.
Nižší těžiště navíc znamená lepší stabilitu a tedy lepší možnost
ovládat kolo.
Kromě toho, vozík je konstruován pro maximální bezpečnost pasažéra, tedy
vašeho dítěte. To je upoutáno bezpečnostními pásy a v případě nárazu
ještě chráněno konstrukcí vozíku.
Vozík je použitelný i pro zcela malé kojence, kteří ještě sami nesedí. Po vložení bezpečnostní sedačky (pro děti do 10 měsíců věku) můžete bez obav vozit i miminko novorozeneckého věku.
Kdo jednou vyjel s malým dítětem, ví, co všechno je potřeba vzít s sebou. Pitíčka, přebalovací potřeby, ubrousky, hračky, lahvičky, dudlíky… U zadních cyklosedaček je jedinou možností batoh, který táhnete na zádech. Vozíky nabízejí obvykle úložný prostor. Při výjezdu na dvoudenní výlet s přespáním jsme ani celý „kufr“ nezaplnili.
A nakonec několik omezení: Pokud nemáte auto, budou pro vás přesuny
vozíku trochu obtížné. Je přece jen větší než běžný kočárek a
přepravovat ho v dopravních prostředcích není dvakrát příjemné.
Při jízdě na kole s vozíkem cítíte trochu větší zátěž – je
těžší než běžná cyklosedačka, a tak je potřeba citlivěji brzdit a
více trénovat své svaly při jízdě do kopce.
Rozhodli jsme se pořídit si vozík Croozer 737 a nelitujeme. Celá naše rodina teď vyráží na výlety bez obav o bezpečí nebo pohodlí naší dcery.