Vyhrál jsem notebook! Hurááá!!!

klávesnice notebooku

Foto: Autor

Další fotografie

Je to asi dva roky, co si kamarád Pavel pořídil nový notebook. Ten starý chtěl dát do bazaru, ale nakonec se rozhodl jinak.
"Já Ti nevím, když ho dám do bazaru, stejně ho nikdo nekoupí a když, tak jen za pár šupů, už je to přece jenom krám," sděloval mi jednou.
"Tak ho dej bráchovi, může ho dát dětem na hraní," navrhovala jsem možné řešení.
"Hm, děcka mají novej, s tímhle by akorát mlátily mouchy," mračil se.
"Napadlo mě něco jinýho," rozzářil se.
"Co?" zajímala jsem se.
"Dám ho do soutěže," vyhrkl.
"Cože? Do jaké soutěže?" divila jsem se.
"No, není to žádná bomba, ale pracovat se na něm ještě jakž takž dá. Takže jsem se rozhodl uspořádat cyklistickou soutěž o notebook," vysvětlil mi.
A pak už to šlo ráz na ráz. Pája dal vědět všem známým a v sobotu se konala jeho soukromá cyklistická soutěž.
Překvapivě se zájemců o postarší noťas sešlo poměrně hodně. Na parkovišti nás bylo kolem sedmdesáti. No, nás. Já se neúčastnila. Jen jsem se přišla ze zvědavosti podívat.
Jelo se z Vyškova do Jedovnic a zpět. Aby závodníci alespoň nějak dokázali, že v Jedovnicích skutečně byli, museli si tam koupit pohled a vyfotit se u rybníka. A také se kontroloval stav tachometru.
Pavel, i přesto, že byl vlastně organizátor, se závodu účastnil také. Jako vášnivý cyklista prostě nedokázal odolat pokušení porovnat síly s ostatními.
A pak se to stalo. První do cíle dorazil právě on. Měl takovou radost, že všechny ostatní porazil, že zvedl ruce nad hlavu a jel bez držení řídítek.
"Vyhrál jsem notebook! Hurááá!!!" řval v euforii, aniž by si uvědomil, že vyhrál něco, čeho se chtěl vlastně zbavit.
Pak přední kolo najelo zřejmě na nějaký kámen a řídítka se stočily doprava. Chtěl je zachytit, ale místo toho přes ně přepadl.
A jak to dopadlo? Nic moc se mu nestalo, ale když jsem ho byla druhý den navštívit u něj doma, seděl na gauči, obě ruce zafačované a zíral před sebe na konferenční stolek, kde si hověl jeho starý dobrý kámoš - noťas.
"Tak co, jak je?" zajímala jsem se.
"Celkem to jde, zlomeného nic nemám, jen pár odřenin a ty ruce jsou jen naražené, i tak to ale bolí jak čert. Takže ho ani nemůžu chytit a vyhodit z okna," kývl hlavou směrem k počítači.
Zasmála jsem se.
Za pár dní to ale vážně udělal.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?  [+]

Cyklostezka pro chodce?

Ze života

Před pár dny jsem se byla na večer trochu projet jen tak po městě. Ještě jsem si pochvalovala jakou máme pěknou novou cyklostezku, radost…

více »

11.08.2011

Lentilka

(5.00)

Zákon a cyklista. A jaká je povinná výbava kola?

Ostatní

Někdy se mi zdá, že většina lidí bere kolo pouze jako vhodný dopravní prostředek k přepravě z domova do hospody a naopak. Předpisy ale…

více »

24.06.2011

Lentilka

(2.59)

Lesní duchové

Ostatní

Zajímavý zážitek na kole - povídka "Tak co, kam o víkendu vyrazíme? Víš, napadlo mě, sbalit se, kola hodit na vlak a zajet třeba někam do…

více »

21.06.2011

Lentilka

(4.17)