Nemám rád nově importované svátky a oslavy odkudkoliv. Valentýn, Halovín, Dědek Mráz, Satan Klaus...Proto přeju všem ženám krásný den, bez ohledu na to jestli je zrovna Valentým nebo MDŽ.
Chlapi by měli nosit ženám kytky častěji a ne jenom proto, že je masírují média a reklamy.
V kytkach mam v lete nastesti vystarano. Synove vzdycky orvou, co potkaji, a pak mi to venuji. :-)
Je to jistě hezké. Ale připadá mi, že na druhé straně té kytky něco přeci jen chybí. Možná ten chlap?
Mladsi syn si me porad jeste chce vzit za zenu. A pry mi postavi dum, az vyroste, to vypada jako vyhodna partie. :-)
Jestli ho to nepřejde ani do puberty, měla bys s ním někam zajít. Incest je u nás stále ještě trestný.
Tak pocitam s tim, ze uz mu to dlouho nevydrzi. Ale je mile vedet, ze jsem pro deti idealni zena, ne?
Pokud Tě to plně uspokojuje, pak je to v pořádku.
Nepadl Ti dnes sv. Valentyn na hlavu? Kolik znas plne uspokojenych lid?
Proc krome sebe? A "znas" jsem nemyslela ve vyznamu, ze o nich vis vsechno. Clovek uplne nezna ani sam sebe, natoz nekoho jineho. Jeste potrebujes neco upresnit? :-)
O.T. Když už tady kolega nakous tu vodu, furt nic? Pro mě by to byla dost velká tragédie.
Voda potece az na jare, c'est la vie. Kdyby byly na svete jen takoveto "tragedie", dal by se nazyvat rajem. :-)
Pitnou vodu si beru do kanystru od sousedu, vodu na splachovani z potoka, vyprala jsem u mati a umyla se v saune a deti u babicky a aby bylo mene nadobi, zasli jsme si jednou na pizzu. :-) Do 3 tydnu ocekavam oblevu... Jeste pred 50 lety se pro pitnou vodu chodilo bezne ke studne a na myti se ohrivala jednou tydne.
Každá máma je pro syna ideální žena.Stačí si vzpomenout na pohádku Tři oříšky pro popelku , že: "....jenomže ty sis vzal za ženu mámu, kdežto mně nutíš uplně cizí holky!" :-))) Důležité je, aby to syna v určitém věku pustilo, přestřihl pupeční šňůru a za Tvého vydatného podporování a případné rady vybral tu pravou - tu OPRAVDOVOU pro život.:-)
Ze svých skromných zkušeností jsou rady a názory rodičů v těchto věcech to poslední, na co zamilovaný potomek bere ohled. Momentální hluchota a slepota může mít někdy fatální důsledky.
Moje mati se doted nesmirila s tim, ze jsem dospela, a i kdyz nemela proti mym pritelum primo kecy, dokud jsem s nimi byla (kecy prisly vzdy az po rozchodu), davala svou nelibost najevo vzdy nejakymi zdanlive nenapadnymi poznamkami. Doufam, ze se mi podari, az budou deti dospele, respektovat, ze ziji svuj zivot a maji pravo na to jej zit po svem.
Respektovat ano, poradit nevidím jako zlé. Už jen z důvodu toho, že si tím pouštíš dalšího člověka i do svého života. Samozřejmě mu partnerku nemůžeš vybírat.:-)
Rict svuj nazor jednou, to prosim. Ale kdyz rodic dava najevo svemu potomkovi porad nejakymi poznamkami, ze s jeho vyberem partnera ci jinym chovanim nesouhlasi, to je jina. Moje mati tak ve mne vybudovala velkou averzi vuci jakymkoli jejim radam a komentarum k tomu, co delam.
Já už chovám averzi akorát k nesnášenlivým lidem, dost dlouho je mi jasný, že rady a zkušenosti jsou nepřenosný. A když synek začne zlehčovat můj zatímní význam, stačí mi pomyšlení, že jeho čeká to samý. Nebeskou tím ale dokáže rozlítostnit, inu matku.
Nechci tě strašit, ale přijde chvíle, kdy zjistíš, že jsi naprosto stejná, jako máti :o)))
Ona ta dedicnost takhle fungovat nastesti nemusi vzdy.
V nejlepšm případě o tom bude Tvůj manžel takticky mlčet.
BTW, proč ženy nejsou hrdé na svou rodinu? Mě vždycky potěší, když někdo řekne: Jo, mladej Joe-CUBE, ten svýho tátu nezapře.
Zatímco snad každou ženskou urazí, když jí řekneš "Jsi stejná jako tvoje matka" :-)))
Nevim jak je to mezi zenami obvykle, znam i rodiny, kde takto mezigeneracne ucta funguje i mezi dcerami a matkou. U mne se obavam, ze v podstate jeste v urcitem smyslu neskoncila puberta. Moje mama nerespektuje, ze jsem dospela podle me dost zavaznym zpusobem a ma i dalsi pro me odstrasujici zpusoby chovani, ktere se snazim u sebe eliminovat. Uznavam, ze ma i spoustu dobrych vlastnosti, ale porad spolu vlastne bojujeme.
Muj otec jiz nezije, ale nikdy se mi nesnazil zasahovat do zivota. Maximalne poradil, rekl svuj nazor, ale dal mi svobodu zit si svuj zivot po svem. Takze mam pocit, ze muzi dokazi brat sve dospele deti jako partnery, kdezto u zen je castejsi vyskyt toho, ze sve deti odmitaji propustit ze sve moci.
Nejsi jedináček? To by mnohé vysvětlovalo.
Ne. Mam starsi sestru, ke ktere se mati chova obdobne.
Lucie, ber to jako nutnou daň za to, že se nerodíme náhodně ze zkumavky.
Jedním uchem dovnitř (s úsměvem), druhým ven.
Mezilidské (mezigenerační)soužití není nikdy jednoduché.
To není o nějaké rodové dědičnosti. To je základní životní funkce tchýně.
Jenze moje matka neni moje tchyne.
Jenže se tchýní stala a ty se jí pravděpodobně staneš taky. A připusť, že největší šrumec gradoval a později dozníval právě v souvislosti s tímhle úřadem. A od výběru partnerů se tahle diskuze odvinula.
Nesouvisi to s tim, ze je tchyne. Souvisi to s tim, ze je presvedcena, ze vi nejlepe, co je pro druhe dobre, a u clenu rodiny se je k tomu snazi donutit i proti jejich vuli.
Jak by ne, když každá máma má ty nejhezčí, nejchytřejší a nejvychovanější děti.
Takže místo vánoc slavíš Kračun, a místo velikonoc vynášíš Moranu a stavíš májku?
Nabo to sem importovali Slovani a Ty jdeš ještě dál, do Germánů nebo až do Keltů?
Nově importované znamenají pro mně ty, které se během mého života snažil kdokoliv vecpat do našeho podvědomí. Já jsem vyrostl na Mikuláši, Ježíškovi, Svátku matek a Dušičkách. Nepotřebuju je nahrazovat svátky z cizích zemí, které mi nic neříkají.
Podle mně být světový znamená mimo jiné i ctít a být hrdý na vlastní tradice.
no ještě, že se to nemusí chápat doslova
Já vyrostl také na svátku práce, svátcích vítězných únorů a listopadů, vlastně říjnů:)
Navív Valentýn je v dnešní době stejně typický svátek HDP jako vánoce :)
Aha, tak to jo. Za mých mladých let se slavilo zase MDŽ, VŘSR a měsíc československo sovětského freundschaftu.
***
Újezďák byl rychlejší...
Děkuji (za ty "pokročilé"). 8-))
Akorát netuším, jak se dá ve školství prožít den v pohodě a radosti.
Já ho prožil zrovna minulý týden. Ve škole nebyli ani děti, ani učitelé, vypnul jsem si zvonění a dělal jsem věc, která mě bavila.
Škola bez dětí a učitelů je bezva.
A která věc tě bavila osamoceného ve ztichlé škole?!?
Teda jestli to není tajný, ale to by se pak moje fantazie rozjela fakt naplno :o)))
Vůbec to není tajný. Měl jsem v ruce novou školní meteostanici, zjišťoval jsem jak funguje a vymýšlel jsem, jak z ní dostávat data do nějaké databáze.
něco takovýho?
http://www.sencor.cz/Produkty/Spotrebni...
koupil jsem jí tátovi k Vánocům a očička mu zářily:-)
Jo něco takového. Dostal jsem to na stůl s tím, ať to nějak rozchodím. Klasika, nejprve to bez konzultace nakoupí a pak vymyslí, že to funguje jinak než mysleli a abych s tím něco udělal. :)) Ještě, že mají ty prázdniny, že je nemohu uškrtit.
Hmmm... v Lidlu prodávali takové příjemné relaxační polštářky plněné mikrokuličkami. V různých barvách a tvarech, tak jsem koupila stylově červené srdce, že ho teda věnuju manželovi. Když jsem se s tím nápadem pochlubila dceři, tak se na mě útrpně podívala a podotkla: "Tak můžeš akorát doufat, že má taťka smysl pro humor. Pro romantiku ho nemá určitě." :-D
nesmíš zapomínat na jeho smysl pro realitu :)
Poučený muž má radost i z vyslovených ......., protože ví, že neprojevená radost = dlouhodobá starost :)
Ale houby!To nebyla vyslovená.... Ten polštářek je náhodou vyloženě užitečná věc. Jen ta valentýnská forma byla navíc... ale zas kdyby neměl tu formu, tak jsem mu ho nekoupila. :-)
Z toho si nic nedělej. Mně k prvním vánocům koupila přitelkyně sádrovýho vorla ( takovýho s roztaženými křídly jak měli SS na rukávech) - asi znamení a popud, že "mám vorla" a měl bych se víc snažit.:-))) a čokoládovýho slona v celofánu - v okamžiku, kdy jsem ho rozbalil, už ovšem slon nebyl a uvnitř celofánu byla jen kupa neidentifikovatelných čokoládových střepů- Vyvalil jsem na ty dva dárky oči a vorla si vystavil za současného pochroupávání těch střepů a řekl si taky fajn.:-)
na postarší už reagovala Burajda, také děkuji za přání. připojím svůj zážitek ze včera. Bylo to obyčejné úterý, šly jsme s kamarádkou do fitka, tam narváno, plno tlouštíků se zrovna na tenhle svátek pokoušelo formovat svou postavu. Po dvou hodinách jsme odešly na kvasnice s moc dobrým pocitem. Naštěstí nikdo v mém okolí tenhle svátek neslaví, ale kdyby mi včera někdo chtěl dát kytku, tak bych určitě neodmítla :-)
Ja zkusila jit do fitka jednou, dokonce i s trenerkou, abych vedela, co se tam ma delat, ale zjistila jsem, ze me to opravdu, ale opravdu nudi a nebavi. Asi zustanu bez dokonale postavy, co se da delat... :-) Zato jsem vcera uvarila k veceri kulajdu a koukala se pri tom se synem na pohadku "Na vlasku", pri ktere jsme se vyborne bavili. Opet se tam ukazalo, ze nejlepsi zbrani zeny je panev. :-)
V tvém věku jsem taky do žádného fitka nechodila. O to více jsem se věnovala dětem (jako ty).
8-))
Já si nepamatuju, že by v době, kdy mě bylo tolik, co odhaduji Lucii vůbec nějaká fitka byla.
Pred 89 lidi pracovali na zahradkach, aby meli pestrejsi stravu, tak fitka tolik nepotrebovali. Ale byla tu nejaka ta kulturistika a pribuzne zalezitosti, jen asi clovek musel byt clenem nejakeho klubu. V tom mnozstvi co ted to rozhodne nebylo.
Mě zase vadí takové to hromadné cvičení, zajímavé je, že společné Nákolácké výlety mi nevadí, ty vyhledávám :-), takže fitko mi docela vyhovuje a chodím tam jen v zimě, protože doma se k žádnému pohybu nedonutím. A přiznávám, že je někdy docela potěšující, když má někdo na vedlejším mučidle větší břicho nebo zadek. To má petrp pravdu, dřív fitka nebyla a co jsme vlastně dělali?
My meli latifundie (zahradu 1,5 km od panelaku, kde jsme pestovali skoro veskerou zeleninu a ovoce pro svou potrebu a chovali kraliky a pak i slepice) a chodili jsme tam v lete kazdy den a v zime kazdy druhy den starat se o ne. V lete tech kraliku bylo i pres sto. A po vecerech jsme koukali na televizi.
To jste měli najatou nějakou hlídací agenturu?
Nikoli. Nevim presne do kdy, ale tak zhruba do roku 1990 se nam nikdy nic neztratilo. Pak nam zacali pravidelne chodit vykradat zahradu mistni cikani, policie samozrejme nic nevysetrila, a tak nam postupne ukradli vsechny kraliky a slepice, nejake naradi, rozbili opakovane okno, tak jsme s opecovavanim latifundii skoncili.
Hele a co jste s těmi králíci dělali?!? To u vás bylo asi jako v Slunce, seno
"Zase králík, se asi pobliju..."
"Se třeba po..." :o)))
Nam kralici chutnali: kralik na cibuli, kralik na paprice, kralici rizky s cesnekem, kralici polevka, kralici sekana, kralici pastika, kralici cina...
Tak snad to NIKDY nebude číst moje žena... Ta králíky nesnáší... :-)
Vymyslel jsem pro ni specialitu: pečený králík s játrovo-houbovou nádivkou... Jsem si jist, že by nám neuždibla ani kousek... :-p
Králík je delikatesa, jeden známej za bolševika prodával dvoukilovýho za pade. Ale sekat pro stovku králíků, to je pěknej záhul. Zažil jsem asi dvacet králíků. A eště k tomu slepice, který zase zničej veškerou trávu, nevím, nevím.
No mne to říkat nemusíš, já králíka rád. A nejlépe, jak ho dělávala mamka; nejprve podusit a pak zapéct. A se zelím a bramb knedlíkem. ;-)
S knedlikem a se zelím? Já jedině se šípkovou omáčkou!
Kdyz mas 100 kraliku za rok, muzes si je dovolit delat i na vic zpusobu nez jen jeden :-) Sipkovou omacku jsme nedelali, ale se zelim a brknedlikem jo. A nebo se spenatem.
No a zase jsme skončili u žrádla... :-DD
A není to příjemná diskuze?!?
Já teda králíka měla hóooodně ráda, dokud jsem jedla maso, ale byl u nás vzácností...
My chovali vždcycky jen tu kočku :o)))
Na pekáči mezi kočkou a králíkem pozná rozdíl jen odborník. Podle tvaru lopatek. Ale nevím, jaký je ten rozdíl... ;-))
Takže kdo ví, jestli ten váš "králík" nedělal před zapíchnutím "mňau"... :-p
Jistě... "ne, že b ymi nechutnalo, jen jsem se ptal, kde je kocour..." :o)))
Tak to teda rozhodně NE!!!
Ovšem od té doby, co jsem jednou za králíka vydávala nutrii a práskla jsem to až ve chvíli, kdy se u známých taťka dušoval, že by nutrii do huby nevzal, tak jsem musela doma vždy původ králíka řádně zdůvodňovat.
Slepice mely oploceny vybeh, zahradu mame 24 aru.
Vzpomněl jsem si na dávnou příhodu. Nebožtík první tchán uspořádal kukuřičnou dočesnou na jezeďáckým poli, bylo z toho pár metráků klasů. Měl takovej strojek, s nímž odděloval zrno od plev. Zrno kázal nosit na půdu (jeho nápad) a sypat na podlahu. Vrstva asi 15 cm se za tejden pěkně zapařila a kdyby nebyl v důchodu a dlel v trvalým bydlišti a ne na chalupě, vyhořela by mu.
Co jsme dělali? S našimi i cizími dětmi jsme trávili spoustu času v tělocvičnách či na hřišti coby trenéři mládeže (volejbal). Petr to vydržel déle.
Jo a do posilovny jsme chodit nemuseli, protože jsme byli mladí a krásní. To je snad jasné!
8-)))