Jak se jezdí v Kodani

Dlouhé zimy, malá mořská víla, pohádkář Andersen, hradní stráž ve vysokých chlupatých čepicích – to všechno proslavilo Dánsko ve světě. A také obrovský počet cyklistů, o kterých přednášejí urbanisté, dopravní projektanti a zástupci měst na světových konferencích. Do metropole země se studeným jménem jsem se vypravila prozkoumat, jak a proč právě tady vznikla „cyklistická kultura“.

Fifty-fifty - tak bude vypadat podle kodaňské radnice podíl dopravy v roce 2025.
Fifty-fifty - tak bude vypadat podle kodaňské radnice podíl dopravy v roce 2025.
Foto: Jitka Vrtalová, NaKole.cz

Vozit kola do Kodaně 

Cesta do Kodaně trvá něco málo přes hodinu letadlem. Společně se mnou cestuje v podpalubí letadla také skládací kolo Brompton. Skládačka je neocenitelný partner při cestách po městě v kombinaci s autobusy nebo metrem. Jezdí se mnou tak už docela pravidelně. Jak jsem musela uznat o dva dny později, trochu jsem podcenila možnosti metropole cyklistické velmoci, kterou Kodaň je. Na kolech z veřejné půjčovny, která je možné vypůjčit si výměnou za vratnou zálohu dvaceti dánských korun (zhruba 80 Kč), lze jezdit po celém širším centru Kodaně. Nejrušnějšími ulicemi za den projede až 36 tisíc cyklistů. Celkem by se hodilo, kdyby tu místo přísloví „nosit dříví do lesa“ říkali Dánové „vozit kola do Kodaně“, napadá mě přiléhavější varianta českého přísloví.

Na kolech se ale nejezdí jen ve vnitřní Kodani. Dopravní plánovači se snaží propojit centrum s předměstími pomocí veřejné dopravy a nově také „cyklistických superdálnic“. Od roku 2009 mohou Kodaňané zdarma přepravovat kola pomocí vlaků na celém území Kodaně včetně předměstí. Také proto tady mnoho skládaček nejezdí a můj Brompton přitahuje pozornost. „Máte hezké kolo,“ tak uslyším během pobytu v Kodani mnohokrát, od turistů i místních. Stejně reaguje hotelový personál, když „bromíka“ beru s sebou do hotelového pokoje.

Na jízdní kola narážím v Kodani doslova na každém kroku. Kodaňané absolvují na kolech 35 % svých cest, tedy více než činí podíl hromadné dopravy nebo přepravy osobními automobily. Obyvatelé Kodaně se ale nepovažují za cyklisty. „Kolo je pro dánskou rodinu něco jako vysavač,“ vysvětluje mi fotograf Mikael Colville-Andersen. Prakticky všichni ho mají, patří k základnímu vybavení domácnosti. „Nechlubíme se značkami svých kol, stejně jako nemáme potřebu říkat značky našich vysavačů,“ směje se Mikael, který byl před dvěma lety v Praze na návštěvě.

 „Většinu z nás nezajímají emise CO2 nebo ochrana životního prostředí. Kolo každý den vytáhneme ze stojanu, protože to je nejpohodlnější cesta, jak se dostat z bodu A do bodu B,“ souhlasí s tím Allan Carstensen z Dánské cyklistické federace. Kolo je nejrychlejší způsob dopravy, na tom se shodne většina obyvatel dánské metropole, navíc je podle nich cestování na kole zdravé a levné. Kromě toho je tu něco, co si sami Dánové často ani neuvědomují.  V ulicích Kodaně můžete potkat na kole třeba ministerského předsedu, stejně jako členy jeho kabinetu. „Když před pár měsíci probíhala jednání o novém programu vlády, ministři se scházeli v jednom hotelu. Každý den ráno potom byla v některých novinách fotka několika ministrů, kteří odcházeli z jednání s přilbami pod paží, nasedli na kolo a jeli domů,“ vzpomíná s úsměvem Poul Ewald. Pro obyvatele Kodaně je to jasný signál – když můžeme jezdit na kole my, proč ne vy?

Pomalými přískoky vpřed

I když na první pohled to vypadá, že v Kodani se jezdilo odjakživa, cesta k „městu cyklistů“ nebyla vůbec hladká a trvala posledních 40 let. Na jejím začátku byly v 70. letech demonstrace a ropná krize.  Po 2. světové válce se počet cyklistů snižoval každým rokem. Ekonomika rostla a symbolem úspěchu se stal domek na předměstí a osobní auto, které si mohlo dovolit stále více lidí.

„Hodně lidí se přestěhovalo z Kodaně na předměstí, aby se každý den vracelo do práce do centra města, přirozeně autem,“ vzpomíná na tehdejší Kodaň Pia P. Behrens, která má na městském úřadě na starosti cyklistickou dopravu. Velká náměstí v centru města vypadala doslova jako jedno velké parkoviště, dopravní zácpy byly na denním pořádku. Změna orientace na pěší, cyklistickou a veřejnou dopravu byla doslova revolucí. „Mnoho lidí tehdy říkalo, že bychom měli především postavit kapacitní silnice pro automobily, které vše vyřeší,“ říká mi na schůzce architekt a urbanista Lars Gemzøe z Gehl Architects, který stál u zrodu nové koncepce města. „Začali jsme omezovat parkování v centru a zavádět první pěší zóny,“ vzpomíná architekt. Jak sám říká, proti tomuto postupu se zvedla vlna  odporu. Obchodníci se báli, že bez parkovacích míst přímo před obchodem přijdou o zákazníky. Říkalo se také „Dánsko není jako Itálie“, je tu špatné počasí a kdo by chtěl v dešti a zimě trávit čas venku? „Máme jinou mentalitu, vysedávání v kavárnách a trávení času procházkami není Dánům vlastní,“ říkali kritici pěších zón. Ve skutečnosti se prokázal pravý opak – zákazníci bez auta sice nakoupili méně zboží, zato se k obchodníkům vraceli častěji a výsledkem byl nárůst jejich obratu. „Neměnné podmínky jsou jen v našich hlavách. Když změníte prostředí, změní se tím zároveň chování lidí,“ shrnul mi nakonec svoji životní zkušenost Lars Gemzøe.

Magistrály pro cyklisty

Hlavní tepny se v Kodani půlkruhovitě sbíhají k přístavu, aby vyústily do jedinečného mostu přes záliv Öresund do sousedního Švédska. Vlakem, který jede po kolejích uvnitř mostní konstrukce, to do švédského Malmö trvá jen necelou půlhodinu.


Zdvižená levice je signál, který říká “zastavuji, na přechodu se připojím k proudu odbočujícímu vlevo“. Tomuto manévru se také říká “tah koněm“ nebo také “nepřímé levé odbočení“.

Hlavním silnicím se ve městech obvykle vyhýbám, obvykle je jízda na kole podél nich nebezpečná a v zásadě není ani dvakrát příjemná. Při rychlých přesunech po Kodani jsem musela ale trochu opravit své mínění i chování. Podél každého ze širokých bulvárů, kde jezdí auta ve třech nebo čtyřech řadách, vede zároveň kapacitní cyklopruh, který je oddělený obrubníkem od sousedních pruhů pro motorovou dopravu. Jízda po těchto pruzích je tedy často bezpečnější než zdlouhavé hledání cesty klidnými cestami přes obytné zóny. Že s cyklisty se tu počítá, to naznačují vedle šířky cyklopruhů i samostatné semafory pro cyklisty na křižovatkách. Ty jsou obvykle načasované tak, aby cyklisté projížděli křižovatkami v jiném časovém proudu než automobily a navzájem se neohrožovali při odbočování. „V Kodani jsme vsadili na výškově oddělené cyklopruhy, je to bezpečnější než pouhý barevný nástřik na silnici,“ říká mi Allan Carstensen. Kodaň tím nechrání jen cyklisty, obdobný princip funguje při ochraně chodců. Cyklisté na pěší zóny mohou jen ve vyhrazených hodinách mimo dopravní špičku, jinak způsobně z kola slezou a tlačí jej mezi chodci. To se ale týká skutečně jen několika míst. Když vidím elegantní dámy rychle svištící na kolech podél hlavních tahů, kde předhánějí automobily, chápu, proč je tu cyklistika nejrychlejší dopravou.

Cyklisty chráníme a hýčkáme

Tuhle větu jsem slyšela opakovaně – o vyšší podíl lidí na kolech a pěších usilují nejen neziskové organizace, odborníci na urbanistiku, ale také zástupci dánských měst.  Do roku 2025 chce kodaňská radnice zvýšit podíl cest na kole ze současných 35 na 50 %.

„Musíme rozšířit stávající pruhy, zlepšit možnosti parkování, přidat další lávky přes kanály pouze pro cyklisty,“ vyjmenovává mi Pia Preibisch Behrens z kodaňské radnice několik kroků, kterými město chce dosáhnout na ambiciózní cíl. Proudům cyklistů v dopravních špičkách přestávají stačit současné cyklopruhy, a tak je třeba uvolnit další prostor pro kola. V poslední době se radnice pustila do uzavírání některých ulic pro osobní automobily a vyhradila je pouze pro autobusy a cyklisty. Další novinkou s ještě čerstvým nástřikem jsou dva pruhy pro cyklisty v jednom směru. Pravidla jsou tu podobná jako na silnici. Zatímco pravý jízdní pruh je určený pomalejším cyklistům s nákladními koly a dětmi, ten levý slouží rychlejším cyklistům pro předjíždění. Je mi jasné, že přerozdělení pruhů není jednoduché, a tak se napřímo zeptám na možné reakce. „Samozřejmě že rušení parkovacích míst pro auta a následné umístění stojanů na kole se setkává s protesty, stejně jako zužování pruhů pro automobily,“ odpovídá mi Pia. „O cykloparko­vištích se hodně diskutovalo, z hlediska města je to ale jasné. Představte si, kolik místa by bylo potřeba, kdyby všichni ti lidé přijeli autem,“ komentuje Pia cykloparkoviště čítající zhruba 200 kol, které zabírá odhadem plochu pro 25 aut. „Nakonec je to lepší, než kdyby se ta kola povalovala všude kolem bez ladu a skladu, to už bychom tu vůbec nemohli procházet,“ uzavírá nakonec.

Zajímají mě také zvláštní zábradlí, která potkávám na křižovatkách a která jsou označená symbolem města. „Život cyklistům usnadní i poměrně levná opatření, jakými jsou třeba opěrky pro nohy,“ vysvětluje mi Allan Carstensen z Dánské cyklistické federace. Cyklisté na křižovatkách během čekání na zelenou nemusejí sesedat z kola, stačí opřít nohu o šikmou plochu zábradlí. „Nejde jen o zrychlení dopravy nebo zvýšení její kapacity. Usnadňuje to lidem život a radnice dává jasnou zprávu cyklistům – jsme rádi, že k dopravě používáte kolo. V podstatě jsou to drobnosti, kterými se radnice snaží dát najevo, jak oceňuje jízdu na kol,“ vysvětluje mi význam opatření Pia P. Behrens. Zároveň je každé z těchto zábradlí nositelem místa pro reklamu a ze všech stran vidím značku „Kodaně cyklistické“. Dalším opatřením jsou odpadkové koše, které jsou umístěné podél hlavních pruhů a nakloněné šikmo, aby se cyklisté mohli snadněji zbavit odpadků. K dobrému pocitu ale přispívají i takové věci, jako jsou například sčítače. Ty ukazují obvykle dvě čísla – počet cyklistů v daném dni a počet kol od začátku roku. „Pokaždé když projíždím kolem sčítače, říkám si, že jsem v tom správném pruhu,“ potvrzuje za všechny cyklisty Poul Ewald. Jak tvrdí jiní, sledování čísel se může stát vnitřní závodní metou, stejně jako náhradou náramkových hodinek.

Nejsme jeden jako druhý

V poslední době Kodaň testuje také další opatření pro uživatele kol, které lze shrnout pod označení PLUSnet. Síť rychlostních cyklistických tras by měla sloužit k rychlému přesunu bez zbytečných přerušení. „Město chce budovat zelené trasy (Green Cycle Route), před měsícem jsme otevřeli také první superdálnici pro cyklisty,“ vypočítává za radnici Pia Behrens a přidává nové mosty a zvýšení kapacity cyklopruhů na hlavních tazích. Radnice sází také na oslovení nových uživatelů z řad etnických menšin, kteří se v dětství na kole jezdit nenaučili.

Kodaň a děti

Co ke Kodani patří už naprosto neodmyslitelně, to jsou nákladní kola a děti. Odhady říkají, že počet cargo kol v Kodani se pohybuje okolo 19 000 a obyvatelé města je s oblibou využívají jak k přepravě velkých nákupů, tak i k dopravě potomků do škol či školek.

Tradice se zrodila v Christianii, v bývalých kodaňských kasárnách, které v 60. letech obsadila komunita a vyhlásila tu svobodnou zemi s vlastními zákony. Protest proti oficiální kultuře zahrnoval i odmítání automobilů a doprava se tu odehrávala na kolech. Tak se zrodil také koncept Christiania Bike, nákladní tříkolky, která dnes patří k symbolům Kodaně. Cargo kolo tu vlastní každá šestá rodina s dětmi a každodenně jsou v kodaňských ulicích vidět rodiče s dětmi na cestě do školky. „Děti jsou náš nejdražší náklad,“ řekl mi Lars Gemzøe. Počet rodičů, kteří svěří své děti nákladnímu kolu tak zároveň ukazuje, jak bezpečně se tu cyklisté cítí, a to mnohem lépe než čísla z průzkumů veřejného mínění.

Nejsme cyklisté

„V Kodani nemáme cyklisty, jen si lidé občas vezmou kolo na cestu do práce,“ byla jedna z prvních ukázek místní cyklistické kultury. Běžný obyvatel Kodaně o sobě neuvažuje jako o cyklistovi. Jednou si kolo na cestu do práce vezme, příští den jde pěšky nebo jede autobusem, auto se zase hodí při cestování o víkendu. Být „cyklista“ už je nálepka, a Kodaňané jsou rádi sví. „Stejně byste mohli lidem říkat, že jsou třeba luxovači, protože používají vysavač,“ komentoval Mikael Colville-Andersen vztah k jízdnímu kolu na dánském ostrově.

„Není na tom nic tajemného nebo záslužného,“ říká o svém životním stylu další obyvatel Kodaně. Je to rozhodnutí, které musí udělat každé město. Pokud vyznačí bezpečné cyklopruhy a cyklostojany, lidé začnou jezdit na kole. Když město vybuduje dálnice a velké podzemní garáže, budou lidé jezdit auty. Usměje se, zamává mi, sedne na kolo a opře se do pedálů. 

Důležité odkazy:

Fotogalerie

Fifty-fifty - tak bude vypadat podle kodaňské radnice podíl dopravy v roce 2025. Cyklopruhy jsou obvykle zvýšené - podle výzkumů tenhle pěticentimetrový rozdíl hraje podstatnou roli ve vnímání bezpečnosti. Košík, blatníky, kryt řetězu a hlavně zvonek nesmí chybět na žádném z kodaňských kol. Kam s pejskem? Do košíku... Jedno z mnoha cykloparkovišť v ulicích Kodaně. Místa je málo, a tak radnice zkouší patrové garáže pro kola. Zatím příliš velký úspěch nemají. Parkoviště u nového obchodního centra Fisketorvet Shopping Center Zdvižená levice je signál, který říká "zastavuji, na přechodu se připojím k proudu odbočujícímu vlevo". Tomuto manévru se také říká "tah koněm" nebo také "nepřímé levé odbočení". Kola z městské půjčovny fungují na dvacetikorunovou zálohu, podobně jako košíky v samoobsluze. Systém dožívá, Kodaň připravuje moderní veřejnou půjčovnu. Na řídítkách kol z veřejné půjčovny najdete obvykle cyklomapu Kodaně. Dánové jsou praktičtí v každém ohledu. V příměstských vlacích mají kola obvykle vyhrazený prostor společně s dětskými kočárky. Moje skládačka se obvykle vezla v síti nahoře, v prostoru pro kola měla někdy klaustrofobii :o) Opěrka pro nohy je nečekaně příjemnou drobností v mozaice kodaňského života. Cycle Chic aneb na kole můžete vypadat dobře. Sčítače v ulicích Kodaně mi ukázal Allan Carstensen z Dánské cyklistické federace. Děti patří ke Kodani stejně neodmyslitelně jako kola. Tak proč to nespojit dohromady? Začíná se už v časném věku... Christiania Bike, jeden ze symbolů Kodaně, se zrodil právě tady, v komuně Christiania. Dnes je Christiania hlavně turistickou atrakcí. Prodejna a půjčovna cyklopřívěsů tady zůstává... Tříkolka poslouží celé rodině, i návštěvníkům Kodaně k prohlídce města. Tříkolky využívají i kodaňští poštovní doručovatelé. Obvod tohoto pošťáka bych tedy pěšky obíhat nechtěla :o) "Vnímej cyklistu očima, ne dveřmi," říká upoutávka u silnice. Neočekávaně otevřené dveře parkujícího auta bývají častou příčinou dopravních nehod.
Jitka Vrtalová, NaKole.cz, 19.06.2012
Do vaší knihovny

Kolem světa na kole

Françoise a Claude Hervéovi
Čtrnáctiletá odysea v sedlech bicyklů aneb ani narození dcery nepřerušilo cestu.
Delší dobu vyprodaná kniha, která zaznamenala díky sympatickým Francouzům velký úspěch, se dočkala druhého vydání. Je rozšířené, má …
349 Kč
Blogy

Vltavská

 ()
Není to popis cyklotrasy č. 7 od pramene Vltavy do Mělníka - nebo odbráceně.Naše putování na kole mělo být vyvrcholením předcházejících. První putování jsme uskutečnili v roce 2010 a dále od roku 2013 další 3. Původní plán byl vyjet z domova, tj. z Jižního Města s postupnými cíli Rakovník, Plzeň,…
Mirku | 16.09.2016

Osoblažsko (Krnovský výběžek) na kole ve třech

Dovolená třech chlapů na kole má svá specifika, neřeší žádné velké ubytování, žádné zázemí hlavně je důležité aby se člověk pěkně projel, viděl zajímavé věci a zasmál se. Pro letošní týdenní cyklo dovolenou jsme si vybrali ještě komercí nepolíbenou část naší zemičky region Osoblažsko. Je pravdou,…
ondrapisklak | 14.09.2016

S dětmi na kole do Benátek - 6. část - zazvonil zvonec a výletu je konec

 ()
Po prohlídce historického Grazu (Štýrský Hradec) se na obzoru pomalu opět přibližují Alpy. Víťa začíná remcat jako první; prý se mu vůbec nechce do toho velkého průsmyku. A do toho začíná Luděk s tím, že už má toho Rakouska plné zuby, že jsou všechny ty říční cyklostezky na jedno brdo a že už se…
Peggy | 14.09.2016

S dětmi na kole do Benátek - 5. část - jedeme domů - opět přes Alpy

 ()
Den 26 - 28 Alpe Adria A je to tady. Chvíle, kdy musím přiznat, že jsme celou trasu Těchonín - Benátky - Těchonín neabsolvovali jen na kole. Potřebujeme se nějak dostat do Cervignano del Friuli, kde se napojíme na stezku Alpe-Adria, ale všechny silnice vedoucí k moři (i když po nich jedeme od moře…
Peggy | 12.09.2016

S dětmi na kole do Benátek - 4. část - Itálie - dobytí cíle

 ()
Den 19 - 21 ráj podél řeky Adige Vjeli jsme totiž do jižního Tyrolska. Celá oblast po staletí patřila k rakouskému území, k Itálii byla připojena až po první světové válce. Dodnes tu mluví převážná většina obyvatel německy a na cedulích jsou vidět názvy obcí jak v původním německém jazyce, tak i v…
Peggy | 08.09.2016

O čem se mluví:

Lehokola Homebuilders lehokol 10 před 2 minutami
Rada při výběru kola Poraďte, prosím, nejlepší kolo cena/kvalita dnes v 13:34
Ostatní – cyklo Jaké to bylo dneska 60 dnes v 13:09
Kamera dnes v 07:33
Rada při výběru kola Správná velikost dnes v 02:54
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

222 cyklistů (23 přihlášených)

Vltavská

Není to popis cyklotrasy č. 7 od pramene Vltavy do Mělníka - nebo odbráceně.Naše putování na kole mělo být…
Mirku | 16.09.2016

Osoblažsko (Krnovský výběžek) na kole ve třech

Dovolená třech chlapů na kole má svá specifika, neřeší žádné velké ubytování, žádné zázemí hlavně je důležité…
ondrapisklak | 14.09.2016

S dětmi na kole do Benátek - 6. část - zazvonil zvonec a výletu je konec

Po prohlídce historického Grazu (Štýrský Hradec) se na obzoru pomalu opět přibližují Alpy. Víťa začíná remcat…
Peggy | 14.09.2016