reklama

Nerespektování dopravních značek

Nebojte se, tohle nebude článek o hnusných bezohledných řidičích a ubohých cyklistech. Lidé jsou tací, jací jsou, neumějí být jiní a většinou se snaží být dobří. A to, ať už jedou na kolech nebo sedí v autě.

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Foto: Václav Vrtal

Dnes ráno jsem se vracela ze školky. Naše holky vozíme v přívěsném vozíku. Ráno hodíme hromadu nezbytných věcí dovnitř, vysypeme holčiny u školky, vozík zamkneme, dáme si pusu na rozloučenou a hurá zpátky domů. Cestou ještě nakoupím a už jsem před domem.

Přímo před vyústěním chodníku do „obytné zóny“, tedy na zákazu stání, parkuje velké terénní auto. S osmdesáticen­timetrovým Croozerem nemám šanci se protáhnout. Naštěstí je u něj právě majitelka a prohrabuje věci uvnitř. Na zadním sedadle autosedačka, takže mají taky mimino, budou mít pochopení.
„Prosím, mohla byste kousek popojet? Já tady neprojedu,“ ptám se.
Zatváří se, jako kdybych po ní chtěla půjčit peníze.
„Tady ale není vyznačené parkovací místo, tady nemůžete stát,“ dodávám opatrně pro jistotu. Třeba je to jenom nedorozumění.
„Až budete mít auto a nebudete mít garáž, tak to taky uvidíte jako parkovací místo,“ uzemní mě odpověď. Všude kolem jsou prázdná parkovací stání, paní ale nacouvá zpátky co nejblíže vchodu do domu.

Kupujeme si iluze

Všechny reklamy zobrazují automobily orámované krásnou, volnou, otevřenou přírodou nebo prázdnými ulicemi ve městě. Také proto si je kupujeme. S automobilem získáme miniaturní kousek svobody, svůj prostor v přeplněném městě, maličký obývací pokoj. Potíž nastává tam venku, za kapotou. Tam začíná prostor někoho jiného – chodců a cyklistů.
„A co mám dělat, když nemám kde zastavit?“, ptají se mne řidiči, kteří parkují na přechodu.
Kam se mám, já nešťastný, se svým velkým autem vrtnout? Já mám přece právo na volný průjezd! A řidiči se zlobí na ostatní, že blokují silnice. Jsou nervózní, když se jim nepodaří projet na zelenou. Mnoho z nich se cítí jako oběti dopravní situace. A tak se parkuje na přechodech, na křižovatkách, na zákazech stání i zastavení, na chodnících. Překračuje se povolená rychlost. Jezdí se na červenou. Ale jsou opravdu řidiči jen obětí těch ostatních? Cožpak nemají jinou volbu?

„Mnozí motoristé, kteří vyžadují ,právo na mobilitu‘, si tento pojem
pletou s ,právem jezdit autem bez ohledu na podmínky‘.“

Margot Wallströmová, evropská komisařka pro životní prostředí
Cyklistika pro města, vydalo MŽP v roce 2002

Chytré české řešení

Nerespektovat značky a dopravní vyhlášku, to už nějak patří k naší národní povaze. Je to něco jako lidová slovesnost. Cyklisté jezdí na chodnících za tichého souhlasu policie. Automobily parkují na přechodech pro chodce. Chodci šlapou po trávnících a vbíhají do vozovky. Lidé prostě jsou už takoví.

Nedávno jsem viděla reportáž ve zpravodajství na Nově. Jednoho šikovného Čecha už přestalo bavit, jak se kolem jeho domu prohánějí automobily rychlostí vysoce přesahující povolenou čtyřicítku. Vyrobil jednoduchou maketu policejního radaru a ten postavil před svůj dům. A už to jelo. V reportáži svištěly pneumatiky, hvízdaly brzdy. Přibrzdil prakticky každý. Místní policie se už prý ptala, jestli by si „radar“ mohla vypůjčit. Efekt je totiž na rozdíl od dopravních značek okamžitý a značný. Pokud hledáte pro svoje podnikání dobrý záměr, dejte se do výroby. Falešné radary poletí, úspěch máte zaručený.

Kde není žalobce, není soudce

Zřejmé je, že zákazy a příkazy už nepomáhají. Policie nemůže být všude a kontrolovat jejich dodržování. Navíc jsem často svědkem toho, jak policie přechází tyhle „drobnosti“ bez povšimnutí. Jediným řešením je fyzické omezení – sloupky, závory a především důsledně oddělený prostor pro chodce, cyklisty a auta.

A tak na závěr něco málo o významu slova svoboda. Jsem přesvědčená, že svobodu volby má každý. Svobodu nejednat automaticky. Nebýt jenom součástí davu, ale být nádherně odlišný. Být svůj a individuální, i když to právě není „in“. Přemýšlet, proč věci dělám a co tím získám. A jestli taky, čirou náhodou, někoho jiného neomezuji v jeho svobodě.

Fotogalerie

Ilustrační foto Ilustrační foto Ilustrační foto Ilustrační foto
Jitka Vrtalová, 13.09.2005
Blogy

Průzkum cyklostezek východní Evropy - na kole s dětmi do Ruska (3.)

 ()
Bělorusko Měli jsme před sebou druhou zemi, Bělorusko. Již jsme v minulosti tento nepříliš známý a málo oblíbený stát na kolech navštívili. Psal se rok 2003 a my přes něj mířili do pobaltských republik. Již tenkrát se nám v Bělorusku líbilo. Zemi „sosen a berjoz" s lehce zvlněnou krajinou plnou…
Peggy | 18.01.2018

Polsko 2014 - 4.část

 ()
13. den (28 km, Jája 20 km)Neměli jsme nastavený budík a vstáváme dost pozdě - skoro v devět. Ono to ale zas tolik nevadí. K autu to máme nějakých sto třicet kilometrů vzdušnou čarou a času dostatek. Na modré obloze se opět začínají objevovat osamocené černé mraky a stále hodně fouká. Odjíždíme až…
Santi | 14.01.2018

Za sluníčkem na Hebridy (2017)

 ()
Celý měsíc kolmo-tlačmo-pěšmo po ostrovech západní Vysočiny, krásné počasí skoro bez deště, žádné úmorné tropy, žádné kousavé midges, úžasná krajina, divoká příroda, daleko od přelidněné civilizace, klid, pohoda,... Byl by hřích tu spěchat a jen nahánět kilometry, nezastavit, neposedět, nevychutnat…
cyklo-poustevnik | 14.01.2018

Průzkum cyklostezek východní Evropy - na kole s dětmi do Ruska (2.)

 ()
... aneb co tam, kurwa, będziecie szukać v tej Rosiji? (část 2) Wieliczka, Krakow a Szlak Orlich gniazd Projíždět jihovýchodním Polskem a nezastavit se v bývalém solném dole Wieliczka nebo v historickém Krakově? Nemožné! Wieliczka byla první na řadě. Vystáli jsme frontu na prohlídku v polském…
Peggy | 10.01.2018

Polsko 2014 - 3.část

 ()
8. den (52 km, Jája 27 km)O půlnoci nás probudil liják a od té doby pršelo až do sedmi ráno. Jakmile déšť ustal, vstáváme. Obloha je jednolitě šedá a od moře k nám doléhá silné hučení.Voda na čaj se nechce vařit, je čas vyměnit baterii ve dřívkáči. Tím údržba nekončí. Šárka hlásí trochu odlepenou…
Santi | 08.01.2018

O čem se mluví:

Ostatní – cyklo Jaké to bylo dneska? 70 před 11 minutami
NEcyklo Pobavilo-potěšilo 134 dnes v 09:39
Zaujalo 181 dnes v 09:02
Volíme prezidenta dnes v 08:58
OT: LAN kabel dnes v 08:35
Cestování na kole Izrael na pár dní? 2018 dnes v 07:57
Cestování na kole 2500km okolo Irska na silničce za 7,5 dne dnes v 07:23
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

227 cyklistů (13 přihlášených)

Průzkum cyklostezek východní Evropy - na kole s dětmi do Ruska (3.)

Bělorusko Měli jsme před sebou druhou zemi, Bělorusko. Již jsme v minulosti tento nepříliš známý a málo…
Peggy | 18.01.2018

Polsko 2014 - 4.část

13. den (28 km, Jája 20 km)Neměli jsme nastavený budík a vstáváme dost pozdě - skoro v devět. Ono to ale zas…
Santi | 14.01.2018

Za sluníčkem na Hebridy (2017)

Celý měsíc kolmo-tlačmo-pěšmo po ostrovech západní Vysočiny, krásné počasí skoro bez deště, žádné úmorné…
cyklo-poustevnik | 14.01.2018